Emmet:
Chudák Edward, na večer se svou ženou čekal déle než my ostatní a ta pitomá baba mu to překazí. Není to fér. Měl bych vymyslet nějaký malý, malilinkatý plán pomsty.
„Emmete? Nevymýšlíš nic, že ne?“ ptal se mě nedůvěřivě Jasper, který vycítil mé nekalé plány proti nové matince.
„Ne,“ zalhal jsem a myslím, že dobře.
„Nekecej, v tomhle případě ti rád pomůžu.“ Hodil po mě očkem a já věděl, že mám nového spiklence.
„Myslím, že Sára potřebuje poučit o chování mládeže. Umí sice vychovávat malé děti, ale s námi nemá šanci, tak proč jí to nedat najevo?“ nadhodil jsem kus svého plánu.
„Myslíš jako…“ nedořekl, protože do pokoje se vřítila jeho ječící manželka.
„Alice?“ otočil jsem se k ní. „Co jsi viděla?“
„Bude to úžasné, všichni vám pomůžeme a bude to dokonalé!“ vřeštěla.
„Uklidni se, nebo vzbudíš Sáru a ta zjistí, že tu Edward s Bellou nejsou,“ napomínala ji Rosalie.
„Bella je s Edwardem?“ ptal jsem se nechápavě.
„Jistě, Mika setřásla snadno a pak už jí nic nebránilo v nalezení Edwarda,“ kývla hlavou Alice.
„V tom případě na ně počkáme a pak upředeme síť na naši milovanou maminku Sáru.“ Mnul jsem si ruce radostí.
***
„Co je to tady za sněm?“ ptal se Edward, když se vrátil z lovu.
„Plán pomsty se blíží,“ nadhodil jsem tajemně.
„Co?!?“ třeštil nechápavě oči.
„Chceme dát Sáře za vyučenou,“ objasnil Jasper.
„Slyšela jsem něco o pomstě?“ zeptala se Bella, která nenápadně vklouzla do dveří.
„Jen jí ukážeme, jak se vychovávají upíři.“
***
Dílo zkázy bylo dokonáno. Teď už jen čekat, kdy se naše milá matinka probudí, ale dle jejích zvyků to nebude dlouho trvat. Na tenhle svůj výlet jen tak nezapomene.
„Všechno připraveno?“ ptal jsem se svých kumpánů ve zbrani. Sborově kývli a dál se věnovali své porci odporného lidského jídla na svých talířích.
Bella:
Když jsme se s Edwardem vrátili, zasvětil nás Emmett do plánu pomsty pro naši milou novou mamku. Vůbec jsem se tomu nemohla bránit, už jen proto, že tahle nová maminka Sára mi lezla příšerně krkem. Bylo až neuvěřitelné, jak moc mě otravovala všemi těmi hrami a zákazy a příkazy. Kdo to kdy slyšel, aby puberťáci chodili spát v sedm a to navíc ještě před večerníčkem!
„Všechno připraveno?“ zeptal se nás Emmett, když přišel dolů do kuchyně, kde jsme již měli připravenou pěknou porci jídla. Byl víkend a tak jsme měli všichni přetrpět snídani, oběd i večeři a to mí drazí sourozenci ještě netušili, že taková svačinka mezi jídly je pro Sáru neuvěřitelně důležitá.
Hned po „jídle“ jsme začali uskutečňovat náš plán. Carlisle se opět omluvil, že má službu a samozřejmě ho to nesmírně mrzí, ale v neděli si snad uděláme společný výlet do divočiny. Podle Edwarda by Sáře vůbec nevadilo, kdyby z výletu sešlo a mohla zůstat doma, na druhou stranu chtěla to vyzkoušet.
Spolu s Alice jsme odlákaly pozornost Sáry od kuchyně, jen proto, aby naši hoši měli dost času na vynesení veškerých zásob jídla a to včetně mouky a prášku do pečiva.
„Chci jít nakupovat a tady Bella by mohla jít se mnou.“ Jo, Alice je jednička, oběma nám bylo jasné, co bude následovat.
„Ne ne, oblečení je tady dost, žádné nákupy nejsou potřeba!“ utla nás hned z počátku Sára. I tohle malé odlákání pozornosti však stačilo k první fázi plánu. Kluci se vřítili do obývacího pokoje a jen na nepatrnou chvilku zvedli zdvižený palec. Všechno klaplo.
„Ták Sáro, budeme mít i svačinu?“ zeptal se naprosto nevinně Emmett. Sára jakoby okamžitě pookřála, když zjistila, že se nám spravila chuť k jídlu.
„Chtěla jsem dnes upéct kynutou buchtu,“ zářila štěstím a my se vnitřně otřásali smíchy.
—
„Potěšili jsme ji,“ zatvářil se naštvaně Edward. „Líbí se jí představa, že nám napeče hromadu buchet.“
„Jo, jenže nebude mít z čeho a je jasné, že bude muset do obchodu,“ usmíval se vítězoslavně Emmett. „Takže my,“ poukázal zvlášť na každého z nás, „budeme mít spoustu času zaneřádit pořádně dům.“
„Jen aby se Carlisle moc nenaštval,“ zauvažoval Edward. „On si doopravdy přeje, aby všechno fungovalo.“
„Jo Carlisle a ta jeho věda. Ale tahle matinka si musí uvědomit, že nám není pět!“ oponoval velmi rychle Emmett a s tím jsme nemohli než souhlasit.
„Má pravdu, chodí nás kontrolovat tak často, že to až hezké není.“ Přidala do hovoru poznatek Rose a měla pravdu, kdyby nás zkontrolovala jednou za noc, ale téměř každou hodinu? Copak se bojí, že se udusíme peřinou?
Ostatní už jen pokrčili rameny, protože z kuchyně se vracela zmatená Sára. Tvářila se vyjeveně a podle toho jak se tvářil Edward, bylo jasné, že její myšlenky jsou také velmi zpřeházené.
„Děti, nevíte náhodou, kam se poděla všechna mouka? Vajíčka, droždí, mléko…“ Takhle ještě nějakou chvíli vyjmenovávala všechny možné potraviny, když: „Asi zajdu za Carlislem a půjdeme nakoupit. Zvládnete to tady chvíli sami?“
„Carlisle je v práci,“ upozornila jsem ji. „A až se vrátí, bude jistě unavený, nechceš jít sama?“
„Och, no bude to muset zvládnout, jednou je hlavou rodiny.“
—
„Ahoj, jsem doma,“ ohlásil se Carlisle. „Mám ještě nějaké papírování,“ řekl, když nás viděl sedět v hloučku i se Sárou nad nějakou pitomou hrou.
„Počkej,“ zastavila ho Sára.
„Sáro, je mi líto, ale jsem doktor, svou práci miluji a v tuto chvíli se jí prostě musím ještě pár hodin věnovat.“ Odbyl ji bez dalšího slova Carlisle.
S těmi slovy se otočil na podpatku a zamířil do své pracovny. Sára přitom vydala velmi nemilý zvuk, který nejspíš vyjadřoval pobouření nad Carlislovým chováním.
Carlisle:
Uf, tak tohle bylo o fous, opravdu nevím, co po mě chtěla, ale jsem rád, že se můžu vymluvit na velmi náročnou profesi. Jak jen jsem si mohl myslet, že s Esme už máme zajeté koleje, ve kterých se oba utápíme. Když vidím, jakou semetriku jsem si nastěhoval do domu… Mé obavy o Esme se zvětšovaly. Bůh ví, jakého manžela tam má. Jediné, čeho se nemusím bát je, že by snad začal Esme týrat. Stejně jako Sára bude mít Esme v patách kameramana, který snad nic takového nepřipustí.
Z mého zamyšlení mě vytrhl až zvuk ozývající se ze schodů. Bylo mi jasné, že takhle nedupe nikdo z naší rodiny a proto bylo jasné, že tenhle zvuk produkuje moje nová ženuška. Jen na nepatrnou chvíli mě napadlo schovat se pod stůl ve své pracovně a potom předstírat, že jsem si šel lehnout do postele. Vyčerpávající profese doktora, co nemá klid ani o víkendu. Tuhle myšlenku jsem však zavrhnul, minimálně Bella by mi to dala sežrat i s úroky, nejen proto, že ona má Sáru na krku v jednom kuse.
Jak jen jsem si mohl myslet, že to téhle naší upíří rodince bude klapat s člověkem pod střechou.
„Och, tady jsi,“ zašveholila Sára, když bez zaklepání vtrhla do mé kanceláře. Tvářila se tak mile, až mi to bylo podezřelé. Pomalu jsem začal uvažovat o změně stravovacích návyků, když jsem si všiml kameramana, na kterého jsem si už tolik zvyknul, že mi připadal jako součást nábytku.
„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se milým tónem.
„Víš, dívala jsem se v kuchyni, že všechny zásoby došly. Chtěla jsem péct a zjistila jsem, že nikde nic není. Je to šílené, ještě ráno bylo všeho dost.“ Blekotala a blekotala, už mě to začínalo nudit, když se dostala k jádru pudla: „Nekoukej tak na mě, jako hlava rodiny pojedeš se mnou a s nákupem mi pomůžeš!“
„Cože?“ zeptal jsem se. „Esme nákupy běžně zařizuje sama a pokud nevíš, kde je obchod Alice ti jistě ráda poradí.“
„Zbláznil ses? Jsi hlava rodiny!“ pištěla na mě. Nezmohl jsem se na slovo, jen jsem se zvedl od stolu a rukou naznačil, že půjdeme.
Záměna - 8,