Sukničkář – 21

Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

Zatrnulo mi, ani Bella neměla vhodnou odpověď a bohužel se nezmohla ani na mírné kývnutí. V tu chvíli mi došlo, že jsem neprůstřelný. No co, aspoň si pěkně zaběhám – před vzduchem letícími kulkami.

Charliemu rychle došlo, že dnes nebude žádné focení a dokonce, že nebude nikdy. Že poloha, ve které mě našel se svou dcerou je jednoznačně sexuálního nikoli uměleckého rázu. Lidskou rychlostí jsem vyskočil z postele a posbíral si svých pět švestek.

„Charlie, já…my…“ začal jsem a byl rád, když mě přerušil. Stejně bych nebyl schopen cokoliv mu říct.

„Vypadni z mého domu a už se tu neukazuj!“ ječel na mě jako hysterická ženská.

„Tati,“ pokusila se mluvit Bella, ale byla přerušena stejně jako já.

„Mlč! Tohle jsme si mladá dámo nedomluvili! Umění je umění, ale tohle…“ rozklepal se a v hlavě se mu motaly nejhorší možné představy. Vše, co by se jí mohlo stát, kdyby ještě byla člověk, ale to ona už dávno není.

Začal jsem se pomalu sunout ke dveřím, ale ty dokonale okupoval rudý Charlie. Zalekl jsem se, když se mu na mysli znovu objevila jeho zbraň. ‚Tohle není dobré! Tohle je přímo průser!‘ blesklo mi hlavou, když se Charlie otočil na podpatku a rázným krokem mířil ke své ukryté zbrani. Mrkl jsem na Bellu, že vše bude v pořádku a vydal se lidskou rychlostí směrem k lesu.

Už po cestě jsem slyšel Aliciny myšlenky, ať jsem opatrný, i když se ode mě kulky budou odrážet.  Přece jen by mohly zasáhnout Charlieho, nebo jiného člověka.

Jakmile jsem se ocitl mimo dům, přidal jsem na svém lidském tempu, stále jsem měl na paměti, že Charlie nesmí pojmout žádná podezření…

Byl jsem již téměř na okraji lesa, když vzduchem proletěla první kulka. Naštěstí mě minula, ale bylo to jen o upíří vlásek. S druhou už jsem takové štěstí neměl, odrazila se od mého kamenného těla a zamířila zpět k Charliemu.

Naneštěstí Charlie nebyl neprůstřelný a kulka do něj provrtala díru. Napadlo mě, co na to asi řekne Carlisle. Nezdržoval jsem se zjišťováním, co s Charliem je a už upíří rychlostí zmizel v lese.

Nevěděl jsem, jestli mám zamířit za Carlislem do nemocnice nebo domů za zbytkem rodiny. Přece jen tohle byl průšvih, který se týkal všech. Charlie byl postřelen jen kvůli mně a mým hloupým pudům. Kdybych nebyl upír, ležel bych teď na zemi v kaluži krve sám. Charlieho střela mířila přímo na srdce.

Nevěřil jsem, že by mě Charlie chtěl zabít, ale ve vzteku, který se zračil v jeho očích a v jeho mysli, kde si mě představoval viset za jistou část mého těla v průvanu… Jeho mysl musela být dokonale zatemněna. No vlastně moje taky, poté, co jsem viděl jeho představu.

Ještě než jsem doběhl k domu, slyšel jsem rozzuřené myšlenky, všech jeho obyvatel. Esme se strachovala, aby Bella po tom všem chtěla stále zůstat s námi. Rosalie zuřila, že se budeme muset znovu stěhovat. Emmett se ji snažil uklidnit a přirozeně byl naštvaný, že je to vůbec potřeba a Jasper, byl rozrušen z pocitů Alice, než vystřelila směrem ke mně a Belle.

„Ahoj,“ pozdravil jsem a zamířil do pokoje. Bylo mi jasné, že tady se jen tak snadno nevykroutím a také, že ne.

„Pojď sem!“ zaječela na mě Rose a silně dupala špičkou své jemné nožky. Jasně, jemné, pomyslel jsem si s úšklebkem.  Až to bolelo, pod její ‚jemnou nožkou‘ se totiž už tvořil malý, stále se zvětšující se dolík.

„Nechtěl jsem,“ začal jsem rychle s omluvou, „vůbec jsem nemyslel, jeho myšlenky jsem neslyšel a najednou se otevřely dveře a v nich byl Charlie.“

„Jasně, že neslyšel, nemyslel, když se totiž chlapovi přestěhuje mozek do kalhot, obyčejně nemyslí,“ podotkla uštěpačně Rose.

„Copak jsme se nedomluvili, že Belle už nebudeme víc ubližovat?“ ptala se mě Esme, evidentně rozčilená mým jednáním.

„To je jedno!“ ozval se krásný hlas ode dveří. Byla to Bella s Alice. Podle všeho musely od Charlieho pryč. Alice se bála o Bellino ovládání a tak šly raději domů.

„Bello, jsi v pořádku?“ starala se rychle Esme.

„Ano jsem a Charlie bude taky. Jen se ve vzteku nešťastně střelil do nohy.“ Kývala hlavou smějící se Bella. „Je v nemocnici a zítra se za ním mohu zastavit.“

„Tak to je dobře, hlavně, že jsme všichni zdraví!“ zahulákal Emmett a poplácal mě po zádech, zatímco si nás Jasper nedůvěřivě prohlížel. Podle jeho myšlenek u mě objevil nový cit, který u mě jaktěživ necítil a který byl vázaný k Belle.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.7/10 (14 votes cast)

Sukničkář – 20

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

„Promiň, takhle hloupě reaguje v poslední době jen na tebe,“ přiznal jsem se sklopeným zrakem.

„Ale jdi ty, jsi přece chlap, tak mi tu nevykládej, že to nesvedeš i s jinou,“ uchichtla se na můj účet, přesto to vypadalo, jako když se jí tahle reakce mého malého kamaráda líbí.

„No to sice jsem, ale tak to nefunguje. Tobě to vadí?“ otázal jsem se a s přimhouřenýma očima sledoval její reakci.

„To… to vůbec nevadí…“ Kapku se zakoktala, a kdyby mohla, tak jistě i zrudla. Pomalu, velmi pomalu jsem se naklonil až k ní, když se napřáhla… Nebylo pochyb o tom, že se právě chystá vrazit mi pořádnou facku, po které budu rád, když se nebudu sbírat ze země po kouscích…

V poslední vteřině jsem se rozhodl… Nenechám se zfackovat a pokusím se nějak obrátit její zuřivost nad mou troufalostí v můj prospěch. V mžiku sekundy jsem chytil její ruce mířící na můj obličej a přisál své rty k jejím. Chvíli se bránila, ale její odpor se začal velmi rychle rozplývat. Cítil jsem jak pod mým polibkem taje a přestává vzdorovat.

Takhle se mi to líbilo, už žádné fackování, jen líbání, laskání a… Nechal jsem se unášet krásným pocitem nad Bellinou povolností, až jsem zapomněl číst Charlieho myšlenky nahoře v obývacím pokoji.

Nemohl jsem si pomoct, rozhodl jsem se, že budu taky trochu hajzlík, takový ten, kterým jsem byl, než mi tak nevšedním způsobem vstoupila do života. Zkusím na ni její vlastní medicínu, jíž mě mučila, když jsem se s ní střetl poprvé. Poprvé, když mě začala mučit a pak… Vytáhla ten svůj fotící krám!

Pomalu jsem začal sjíždět k jejímu krku, líbal jsem ji a laskal, až jí z úst utekl tichý sten. Jak příjemná melodie to byla pro mé uši, které se začaly napínat k další dávce té sladké melodie. Nějak však nepřicházela. Odpoutal jsem se od jejího krku a zadíval se do jejích očí.

„Proč si mi chtěla dát tu facku?“ zeptal jsem se. Byl jsem si vědom, že tím mohu všechno zkazit a to nadobro a nenapravitelně. Ale musel jsem, musel jsem vědět, proč se na jednu stranu chová mile a příjemně, jako by o mě stála a na druhou se mě stále snaží fackovat. Nechápal jsem její myšlenky ani její poněkud pomatenou sbírku myšlenek.

„No víš… To jen tak… ze zvyku,“ pokrčila svými krásnými rameny a já si uvědomil, že ty jsem ještě nepolaskal. Dostal jsem na to šílenou chuť, ale věděl jsem, že pokud si ji chci získat, musím být jemný, pomalý a hlavně nechat jí prostor pro vlastní rozhodnutí.

„Mmm…“ zamručel jsem si, když slastně přivřela oči a otřela své rty o mé. Nemohl jsem už dál vzdorovat a začal jsem ji znovu líbat a laskat. Copak se jí dalo nějak odolat, když se ke mně tolik tiskla, jako by se snažila protlačit se skrz mě? Odpověď je jasná… NE!

Pevně jsem ji stiskl kolem pasu, až na chvíli přestala dýchat. Rychle se vzpamatovala a pevné obětí mi oplatila. Líbali jsme se velmi tvrdě a být jeden z nás člověk má už ze rtů kaši. Naštěstí, jsme oba byli v poněkud upířím stavu a tak se ani jednomu z nás nic nestalo, přesto mi bylo jasné, že i toto tvrdé a žhavé líbání jednou skončí. Naše kamenné rty pomalu ztrácely na rychlosti, stejně jako naše ruce na stisku.

Pomalu jsme se od sebe odklonili a zadívali se jeden druhému do očí, v těch jejích bylo vidět okouzlení a… snad láska? Ne, natolik věřit jsem si nemohl, i když jsem si to moc přál. Já věčný sukničkář… A zatoužím po lásce? Je to vůbec moje realita? Můj vesmír?

Mé otázky, kladené uvnitř mé vlastní hlavy se mísily s pocity štěstí a smutku. Ano štěstí a smutku, štěstí z nabyté Belliny sympatie a smutek… Mohl jsem snad vědět, že je to opravdu láska, má mě ráda? Nebo jsou jen její zblázněné upíří smysly příliš aktivní i k někomu, koho ona sama nechce?

Zmatené myšlenky… Ach my upíři… Copak nejsem schopen sám si odpovědět? Chci, aby mě milovala? Měla jen ráda? Aby vzala na vědomí existenci mých citů… Nebo mi bude stačit jen dostat ji a ztratím zájem? Můžu si pak dovolit takhle ji zradit? Je upír, kdo ví, jaká by mohla být její reakce. A možná bych si i zasloužil roztrhání na titěrné kousíčky…

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se, když už mé mlčení a zírání do jejích nádherných očí bylo příliš dlouhé.

„To já jen…“ neuměl jsem vyjádřit, co vlastně cítím, nad čím přemýšlím.

„Nemusíš mi to říkat,“ skočila mi aktivně do řeči. „Jen mě líbej,“ zaprosila a znovu se ke mně naklonila.

Její prosbě se nedalo odolat, její sladké rty se zavlnily a jemně pootevřely, až sem zatoužil znovu je okusit. Měl jsem se ovládat, měl jsem poslouchat Charlieho, ale nedbal jsem a začal se věnovat jen a jen Bell.

Líbal jsem ji… Pomalu… Nejprve na rty, tváře, nos, krk, uši a slastně jsem si liboval v jejím pomalém hýčkání. Ale i tohle přestávalo mé náruživé povaze stačit, začal jsem rukama šmátrat po její úžasné upíří postavě, klouzat k zadečku a zpět na záda, až mě naprosto pohltila souhra našich rtů a těl.

I Belle přestalo líbání, laskání a hlazení po chvíli stačit a začala pomalu rozepínat mou košili. Nemohl jsem uvěřit, že se dostáváme tak daleko, ale také jsem si nemohl stěžovat. Něco takového jsem si přece přál od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřil ve škole. Nyní to však nebyla jen obyčejná touha tu holku s hnědými vlasy přefiknout. Opravdu jsem toužil po slastném splynutí našich rozžhavených těl.

Pomalounku po lehounku jsem začal z Bell po jejím vzoru sundávat jednotlivé kousky oblečení. Nijak se nebránila a ještě víc se ke mně přitiskla, opravdu moc se mi líbilo, když jsem na svém těle pocítil to její.

Jemně mě zatlačila a já pochopil, chce se přesunout k pohodlnější sedačce, přece nebudeme jen stát… Dopadli jsme a já si ani neuvědomil, že už ležím pod ní a nechávám se zlíbat po celém těle. I jako upírka mě snadno převálcovala svým šarmem a umem. Chtěl jsem ji vydráždit a místo toho…

Ne! Rozhodl jsem se, budu to já, kdo bude hýčkat a laskat. V jediném rychlém pohybu jsem si ji převalil pod sebe a začal líbat po celém těle. Dost nespokojeně zamručela…

„Jen nezlob,“ nabádal jsem jí a začal znovu uvažovat o malé pomstě za její mučení s fotící blbinou, kterou měla neustále po ruce.

„Nezlobím,“ zamručela, ale dál už se nevzpínala. Nechala se jemně laskat a svlékat, až jsem se divil, že mi nebrání. Přece jen by to mnohem víc odpovídalo její odmítavé povaze.

Teď už jsem ji měl před sebou jako na zlatém podnose, kroutila se a zmítala. Já jen pomalounku přejížděl rukou po celém jejím hladkém a rozpáleném těle. Slyšel jsem, jak tiše syčí, byla jako papiňák před výbuchem. Ani za nic mi nechtěla dát najevo, jak moc touží po splynutí našich těl, ale bylo to vidět. Až příliš prozrazovaly její krásné oči, které mě s velkou touhou pozorovaly.

Asi by byl zázrak, kdyby se jakkoli hlasitěji projevila. Nedbal jsem toho a pokračoval v mazlení se s jejím krásným a dokonale tvarovaným tělem.

Ve chvíli, kdy jsem v polibku chtěl spojit naše rty a s nimi i těla, se projevila má naprostá nepozornost k okolnímu světu. Z ničeho nic se rozletěly dveře, v nichž stál do běla rozzuřený Charlie, ten zatracený kazišuk…

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.6/10 (14 votes cast)

Sukničkář – 19

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

Naprosto bezmyšlenkovitě jsem se naklonil a jemně přejel prstem po jejích rtech. Necukala sebou, jen tam dál stála a já se k ní skláněl čím dál blíž…

„To ne!“ vyhrkla najednou a odtáhla se. „Promiň, jen…“

„Ne, to já bych se měl omluvit.“ Sednul jsem si zpět na stoličku, na které jsem v posledních několika dnech strávil mnoho času. Rychle se dala do sklízení náčiníčka a balení fotek do elegantní obálky. Několika tahy na ni načmárala Jasperovo a Alicino jméno.

Podala mi ji přesně ve chvíli, kdy se rozdrnčel zvonek u domovních dveří. Tázavě se na mě zadívala. Jen jsem zavrtěl hlavou. Poprvé jsem nevěděl, kdo stojí za dveřmi. Zvláštní, to se mi stává jen u Belly.

Bella už byla na cestě ke dveřím, když začal drnčet telefon. Pohybem ruky jsem ji zastavil a přijal hovor. Byla to Alice.

„Co se děje?“ vyhrkl jsem na ni.

„Ať Bell předstírá práci. Venku začne svítit slunce a u dveří jsou lidé z Quilletské rezervace!“ vychrlila na mě informace a zavěsila.

„Musíme zůstat dole,“ kývnul jsem na Bellu. Nechápavě se na mě zadívala, a proto jsem pokračoval: „Přišli vaši přátelé z LaPush. A venku má začít svítit slunce.“

„Aha…“ dlouze se odmlčela, až jsem měl starost. „Poznali by to?“ zeptala se po chvíli na otázku, která ji tížila.

S údivem jsem se na ni podíval. V hlavě se mi honily zvláštní myšlenky a dojmy: ‚Copak je Carlisle už tak senilní, aby jí nevysvětlil ani základní pravidla života upírů?‘ S těmito myšlenkami a hlubokým povzdechem jsem začal vysvětlovat, co vlastně obnáší být upírem.

„Ano, bez pochyby ano. Jen nechápu, že na ně neplatí má schopnost. Možná by bylo rozumnější se vypařit, ale pokud má svítit slunce…“ došly mi slova. Belle se najednou blýsklo v očích a mě došlo, že ji něco napadlo.

„Budeš předstírat nového klienta. Tak sem nepůjdou. A my budeme moct v klidu počkat, až odejdou.“ Usmívala se jako sluníčko. Moc se mi nechtělo, ale přece jen je to dobrý plán. Vlezl jsem si za plentu a svlékl se. Neuvěřitelné už to dělám zas…

„Ahoj!“ volal mužský hlas z patra nad námi.

„Mám odpovědět?“ zeptala se nejistě Bella.

„Nechám to na tobě…“ odvětil jsem a pomalu se soukal zpoza zástěny.

„Ahoj, jsem dole… Mám tu klienta, tak mě omluvte!“ křikla nahoru Bella a pomalu vzala do rukou fotoaparát.

Šlo mi to lépe, než kdykoliv před tím. Všechny možné pózy jsem měl už nacvičené a tak šlo focení hladce. Tedy… Hladce… Sem tam jsem některou pózu úplně nedoladil a Bella měla potřebu mít fotky naprosto dokonalé. Začala upravovat můj postoj a při každém jejím doteku na mé kůži mnou projížděly šoky.

Napětí mezi námi by se dalo krájet, jen Bella na sobě nedala nic znát. Snažil jsem se o totéž, jen můj malý kolega měl značně odlišný názor a velmi tvrdohlavě dával najevo, že i on je tady a má svou vlastní vůli.

Opravdu mě začínalo štvát, jak si dělal, co chtěl bez ohledu na pocity a přání svého majitele. Bella nic z toho nekomentovala a dál cvakala spouští. Pěkně jedna fotka za druhou až do chvíle, než na dveře zaklepal jeden otravný vlk.

„Jo?“ vyhrkla Bella bez sebemenšího přemýšlení… Až potom se zarazila a vytřeštěně sledovala můj výraz. Hodila po mě jeden z připravených županů a napjatě čekala, co se bude dít dál.

„Ahoj Bell,“ začal se k ní hrnout jakýsi indiánský kluk.

„Ahoj Jaku,“ opětovala mu pozdrav Bella. „Jak ses měl celou tu dobu?“

„Jojo, jde to…“ zamumlal a začal krčit nos.

‚Sakra, už to zmerčil!‘ honilo se mi hlavou. Měl jsem co dělat, abych také nezačal krčit nos, protože pach zmoklého štěněte se linul celou sklepní místností. Bella takové ovládání neměla a dlouze začichala.

„Sakra Jaku, tys koupal psa?“ zeptala se znechuceným hlasem.

„A co ty, našla sis brigádu u cukrové vaty?“ krčil nos Jacob a začínal vrčet.

„Nechte toho!“ okřikl jsem je. „To nemáme zapotřebí!“

„Zkontroluj Charlieho!“ houkl Jake nahoru na svého kolegu.

„Co si to o mně myslíš!“ vykřikla Bella a čapla Jacoba pod krkem. „Víš…“ mlsně se olízla, „psa jsem ještě nevečeřela…“

„Slyšel jsem, že jsou dobří na česneku,“ popíchl jsem se smíchem Bell. Moc dobře jsem věděl, že se do toho čokla nezakousne. Nejen, že lidé jí nevoněli, ale tihle navíc smrděli.

„Cože?!“ zasyčel Jacob a začal se třást.

„Bello jdi od něj, přestává se ovládat!“ křiknul jsem na ni. Ta bez větších protestů poslechla, zasyčela a pustila toho psa přesně ve chvíli, kdy z jeho těla vybouchnul huňatý rudý kožich.

„Páni, to chci vyfotit!“ zapištěla Bella a drápala se k foťáku. Výraz vlka se změnil na naprosto udivený. Zdálo se, že už se uklidnil. Jen jsem pokrčil rameny a nechal Bellu cvakat spouští.

„No tak, Jakii tvař se mile,“ šišlala na něj a pokračovala ve své původní činnosti. „To budou báječné fotky!“

Měl jsem možnost zase se chvíli posadit a přemýšlet o duševním zdraví naší malé Bell. Copak je normální, aby se jako člověk kamarádila s upíry a jako upír s vlky? Opravdu by ji měl prohlédnout odborník… Nějaký diplomovaný specialista na mentalitu a poruchy psychiky u upírů?

Jacob se začal uklidňovat, v jeho obličeji, dá – li se tak říkat jeho čumáku se už zračilo jen čiré nepochopení všeho a všech. Pomalu se proměnil zpět na člověka, marně doufal, že takhle se Bellin zájem o jeho fotky zmenší. Reakce byla právě opačná.

„Jaku to je skvělé!“ pištěla a táhla ho za ruku k modro – žlutému pozadí. „To budou skvělé fotky, zapózuj trochu!“

„To si dělá legraci?“ třeštil na mě oči a snažil se vymanit z Bellina sevření. Byla sice upír, ale nechtěl jí ublížit, byla jeho stará kamarádka a tajná láska. Měl jsem co dělat, abych při každém jeho slově a myšlence, které se mi až záhadně odkryly, nepukal smíchy. Copak je možné, že ji opravdu tajně zbožňoval?

Moment, proč by to nebylo normální. Je to nádherná bytost. Mnohem krásnější, než všechny, které jsem znal a že jich za to století bylo hodně.

„Promiň,“ pokrčil jsem rameny. „Asi jsem tě měl varovat, ale nenapadlo mě to. Asi tě to neuklidní…“ odmlčel jsem se. „Ale mě to udělala taky.“ Demonstrativně jsem se postavil, stále ještě jsem byl jen v županu. Ladně jsem po něm přejel prsty a významně nadzvedl obočí. Zdálo se, že pochopil. Bylo to bez šance od samého začátku. Už ve chvíli kdy vešel do dveří, to měl spočítané. Bella si ho prohlédla od hlavy až k patě a nebyla naděje, vyhnout se focení ať už jakkoli. V tom se ozvalo další zaklepání a Bella pozvala příchozího dál.

„Ahoj, nesu Jacovi nějaké oblečení,“ zasmál se Seth, jak jsem pochopil z jejich myšlenek.

„Wow,“ vydechla Bella, „máte tam u vás víc takových svaloušků?“ otočila se na Jaka a zpět na Setha. „Mohla bych vám udělat fotky, bylo by to skvělé a možná by pak byl i kalendář! Páni to by bylo skvělé!“ Seth třeštil oči a Jacob se jen sápal po svém oblečení.

„Charlie je v pořádku,“ utrousil Seth, když se vzpamatoval z prvotního šoku. Jacob se sápal po svém oblečení a chvatně se oblékal, zatímco já jsem se v koutě lámal smíchy. Něco tak komického jsem ještě za celou svou, značně dlouhou, existenci neviděl. Vlkodlak vyděšený jednou malou upírkou s fotoaparátem. To by chtělo kameru!

Jaká škoda, že tohle nemůže vidět Emmett, měl by z toho Vánoce minimálně další půl století. Živě si tuhle historku dovedu představit u Štědrovečerní večeře. Nebo prostě jen na našich společných lovech medvědů a pum.

„Proč by Charliemu mělo cokoliv být?“ zeptala se nechápavě Bella a já zpozorněl, tohle může zle dopadnout.

„Jsi upír!“ upozornil ji Jacob.

„Lidská krev jí nevoní,“ přišel jsem k ní a objal ji kolem ramen. „Střídáme se v jejím hlídání. Nic nehrozí, pse!“ upozornil jsem ho, aby všem bylo jasné, že tahle debata je u konce.

„Fajn, ale dávejte si pozor! Smlouva je platná!“ upozornil mě příkře Jacob a spolu se Sethem odpochodoval z místnosti.

„Fakt smrdím?“ zeptala se.

„Ne, to jen jim zrovna nevoníme,“ odpověděl jsem s nosem přilepeným na jejím krku. „Mě voníš nádherně,“ zamumlal jsem a líbnul ji na krk.

„Co to?“ zeptala se Bella, když jsem se odtáhl od jejího krku. Nechápavě jsem nadzvedl obočí a ona se zadívala na mou ruku kolem jejího pasu.

„Promiň,“ zamumlal jsem a pustil její pas.

„Nemusíš se omlouvat… Bylo to… příjemné,“ přiznala a sklopila zrak. Bylo mi jasné, že nebýt upír, začala by se červenat. Pomalu ke mně došla a jemně pohladila mou paži. Bylo to velmi příjemné, tak zvláštní.

Její jemná ruka pomalu sjížděla od mého ramene níž. Velmi se mi to líbilo, bylo to milé lidské gesto, které mě velmi potěšilo. Ovšem nebyl jsem jediný, komu se tohle gesto líbilo. Můj malý kamarád se začal napínat do nevídaných rozměrů.

„Není to trochu přehnaná reakce?“ zeptala se poněkud zvláštním tónem. Jako by jí to snad… lichotilo?

„Promiň, takhle hloupě reaguje v poslední době jen na tebe,“ přiznal jsem se sklopeným zrakem.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.9/10 (10 votes cast)

Sukničkář – 18

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

„Bello ne!“ vykřikli jsme unisono a hnali se ji odtrhnout. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se ho nesnaží kousnout. Ba dokonce mu pomáhá.

„Tak dělejte sakra, než tady vykrvácí!“ zařvala na nás Bella. Carlisle se probral z prvotního šoku a během chvíle se skláněl nad těžce zraněným mužem. Podle všeho ho potrhal medvěd.

„Bello, pojď ke mně prosím,“ požádal jsem ji. Nechápavě se na mě podívala, ale když viděla můj výraz, neodporovala.

„Jdeme zavolat pomoc,“ oznámil jsem Carlislovi a vláčel Bellu od místa nálezu muže.

„Co to děláš!“ škubala sebou a snažila se vyprostit svou paži z mého silného sevření.

„Krvácel!“ křikl jsem po ní, ale nepouštěl ji a dál ji vlekl lesem co nejdál od zraněného muže.

„Ano, proto jsem se mu snažila pomoct! Sakra pust!“ vykřikla znovu a tentokrát se s velkou razancí vytrhla z mé ruky. Držet ji pevněji urve mi tu moji. Zajímavé…

„Jsi novorozený upír! Mohla si ho zabít!“ Začínal jsem být hysterický, i když už pro žádnou paniku nebyl důvod.

„Proč bych to tak dělala?“ zeptala se nechápavě a já na ni jen vytřeštil oči.

„Krev?“ nadhodil jsem a snažil se uklidnit.

„Nevoněla mi, jestli narážíš na to.“ Konečně vypadala, že jí má slova došla, za to však mě nedocházelo nic. Jak nevonělo?

„Jak? Jak to myslíš?“ ptal jsem se pomalu a klidně.

„Nevoněla, nevím, neměla jsem chuť vysát toho muže.“ Mluvila klidně a vyrovnaně, ale jak je to možné, bylo tam tolik krve… „Nechme to, musíme zavolat pomoc.“

„Máš pravdu,“ kývnul jsem a vytahoval mobil z kapsy. Během minutky jsme muži zavolali pomoc a potom se společně vydali na cestu k domovu. Jak zvláštní od teď i Bellin domov.

Hned po návratu začal výslech, všichni byli zvědaví, co se v lese stalo a stejně jako já s Carlislem ani oni nedokázali uvěřit, že by Belle čerstvá krev nevoněla. Jen pokyvovala hlavou a vypadala, že ji něco trápí.

***

„Bello? Děje se něco?“ zeptal jsem se, když nás rodina konečně nechala chvíli samotné. Přece jen měli potřebu nechat nám volnost a já měl potřebu omluvit se. Vůbec jsem ji neměl tahat do svých problémů s Emmettem.

„Vlastně nic jen… Co jste řekli mému otci?“ vypadla z ní otázka, která ji musela hodně trápit.

„Popravdě zatím nic,“ zadíval jsem se do země. Bylo jasné, že nebude chtít, aby si její rodina myslela, že je mrtvá.

„A co plánujete?“

„Bello, nejsnazší by bylo… Bylo říct mu, že jsi mrtvá a odstěhovat se.“ Její obličej nabral velmi bledou barvu i na upíra.

„Jinak to nejde?“ zeptala se s povzdychem.

„Je to nejlepší možnost. Je mi to líto, nikdy jsem tě neměl zatahovat do problémů s Emmettem.“

„Už se stalo,“ mávla rukou. „Jen je mi líto, jak to dopadlo s Charliem…“

„Souhlasíš, tedy s touhle variantou?“ musel jsem se zeptat.

„Ne, vždyť ten muž v lese mi nevoněl. Mohla bych se k němu vrátit, ne?“ její zkroušený pohled mi situaci nijak neulehčoval a to jsem si myslel, jak snadno ji přesvědčím.

***

Bylo až s podivem, jak Charlie vzal změny na své dceři. Prakticky je ani neřešil a tak jsme mohli dál zůstat ve Forks. Nikomu nevadily drobné změny, které se udály na Belle. Ta stejně povětšinou pracovala na svém kalendáři, nebo fotila nové zákazníky.

Jen pro jistotu s ní stále byl někdo z rodiny. Já s Emmettem jsme se střídali nejčastěji. Prý: ‚Co jste si spískali, to si taky pěkně vyžerte a až do dna!‘

Vlastně mi to ani nevadilo, věděl jsem, že to celé byla moje chyba a že je na čase postavit se tomu jako muž. Navíc s Bellou mi čas utíkal tak nějak sám. Smál jsem se s ní, bavil se s ní a zjišťoval jak je to vlastně skvělá bytost.

Co se to se mnou jen stalo? Já věčný sukničkář, kvůli kterému se rodina musela nejednou stěhovat a… Takhle vyměknout?

„Kdy se bude fotit Jasper?“ zeptala se jednoho krásného slunného dne, kdy jsme jako obvykle byli zavření v jejím sklepním ateliéru.

„Nevím,“ pokrčil jsem rameny a dál pozoroval Bellinu práci s fotografickým papírem.

„Docela bych jemu a Alice udělala portrét,“ brumlala si pod fousy.

„Tak já jim dám vědět,“ zasmál jsem se. I když mi bylo jasné, že Alice už to všechno dávno ví. A opravdu, během chvilky u hlavních dveří zvonila a za ruku táhla poněkud vyděšeného Jaspera.

„Super!“ vypískla Bella, když ty dva uviděla na schodech do sklepa. „Tak Alice, Jaspere, odložte si támhle!“ Byla tolik nadšená, poletovala sem a tam a chystala si všechny své pomůcky. „Už mi bude chybět jen Carlisle s Esme!“

„Ti už se sem také chystají,“ poklepala si Alice na čelo. Belle v očích hrály jiskřičky a já byl podivně spokojený a šťastný. Co se to jen se mnou stalo?

***

„Ale no tak, Jaspere, přece by ses nestyděl?“ tahala Alice svého manžela, který se vehementně bránil a snažil se zůstat za clonou.

„Tak to vezmeme stylem ala Tarzan?“ zeptala se Bella a Alice na ni vytřeštila svůj pohled. Měla vizi.

„Co nám zbývá?“ povzdechla si a pustila Jasperovu ruku. Bella zalezla do jedné ze skříní, ze které po chvíli vytáhla několik oblečků.

„Co to…“ začal jsem se ptát, ale byl jsem rychle umlčen.

„Kostým Tarzana a Jane.“ Tak tohle vysvětlení se mi moc líbilo. Živě jsem viděl Jaspera v roli namakaného Tarzana visícího na liáně v deštném pralese. V tu chvíli se mé představy rozeběhly do všech stran a já prsknul smíchy.

„Moc se nesměj!“ štěkl po mě Jasper, který už si oblékl svou bederní roušku. Vypadal značně směšně, ale já se musel ovládat. Tři pobouření upíři by mě zvládli roztrhat jako nic.

„Tak jdeme na to!“ zavelela Bella a začala si Jaspera i s Alice modelovat do správných pozic a došlo i na liánu, která mě původně tolik rozesmála. Alice si focení užívala a Jasper byl spokojen už jen z podstaty věci, že Alice je spokojená a šťastná.

Nakonec jsme se u focení všichni náramně bavili, Jasper zahodil ostych a nakonec se nechal přemluvit i k několika opravdovým aktům. Spolu s Alice tak utvořili několik dokonalých soch, které Bella zvěčnila svým naprosto nepopsatelně bystrým a rychlým fotografickým umem.

„Díky, bylo to skvělé,“ libovala si Alice, kdy už za tmy spolu s Jasperem odcházeli domů.

„Není zač, tak skvěle jsem se dlouho nepobavila,“ objímala ji Bella. „Přes noc fotky vyvolám a ráno je pošlu po Emmettovi.“

„Po mě,“ usmál jsem se. „Emmett si to se mnou dnes v noci vyměnil.“ Zatvářila se podivně, ale nakonec kývla.

***

„Hotovo!“ zahlásila někdy po půlnoci. Šel jsem se podívat, jaké fotky nakonec Alice a Jasperovi vyšly a musel jsem uznat, že jsou všechny opravdu moc podařené.

„Jsou výborné,“ pochválil jsem ji a bezmyšlenkovitě pohladil po jejích dlouhých hnědých vlasech. Otočila se a zadívala do mých očí. Čočky, které nosila, jí jed už rozpustil a tak se na mě dívala polorudýma očima.

Naprosto bezmyšlenkovitě jsem se naklonil a jemně přejel prstem po jejích rtech. Necukala sebou, jen tam dál stála a já se k ní skláněl čím dál blíž…

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (8 votes cast)

Sukničkář – 17

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

Bella se upíří rychlostí zvedla ze země a vystřelila přímo naproti Emmettovi, kterého během vteřiny držela čtyřicet centimetrů nad zemí a výhružně na něj vrčela. Ve zdi po něm zůstal jen otlak a na zem se snášely kousky omítky a zdiva, které nápor Emmettova těla nezvládlo.

„Co jsi to udělal!“ zavrčela těsně u jeho ucha a vyzvedla ho ještě kousek výš. Emmettovy nohy se komíhaly ve vzduchu a vyděšené oči se snažily najít pomoc.

„Nech… Nech m… Nech mě to vysvětlit,“ kuckal ze sebe přidušeně. Bella mu silně svírala čelist a stále výhružně vrčela. Najednou, jako když přepnete televizi, se vystřídal i Bellin vražedný výraz na… neutrální.

„Tak vysvětluj!“ vybídla ho ostře a se založenýma rukama čekala na Emmettovu reakci. Zbytek rodiny jen ztuhle pozoroval počínání, kterým se Bella jako novorozená upírka předvedla.

„Ehm,“ odkašlal si Emmett. „Víš, my jsme upíři, a jak jsem tě kousl tak jsi taky up…“ nestačil ani doříct větu a Bella ho opět svírala ve vražedném sevření asi padesát centimetrů nad zemí. Emmett se začal zmítat a kopat nohama kolem sebe, jen aby se uvolnil. Celá rodina měla z tohoto zajímavého zvratu legraci a v duchu se od srdce smáli.

‚Konečně to Emmettovi někdo nandal,‘ radoval se Jasper a úplně zapomněl na kontrolu Belliných pocitů. Copak si neuvědomuje, že já jí nedokážu číst myšlenky a proto je celá tahle situace ještě nebezpečnější?

Jasperovy povznesené pocity se přenesly i na zbytek rodiny a ten v tu ránu vybouchnul. Neudržel jsem se ani já, protože Emmett vypadal, jako ublížené štěňátko, kterému nechce nikdo pomoct. Dokonce i Rosalie se usmívala a bylo vidět, že se nerozesměje naplno čistě ze solidarity ke svému manželovi.

„Nechtěl bys to vysvětlit ty Carlisle?“ zeptal jsem se, když se mi podařilo aspoň z části zklidnit své emoce. „Přece jen to bude znít přesvědčivěji.“

„Asi máš pravdu,“ pokýval hlavou Carlisle a zaměřil svůj pohled na zoufalého Emmetta, stále ještě připlácnutého na stěně mého pokoje.

„P-u-s-ť!“ zanaříkal Emmett upírajíc svůj zrak na pěkně nabroušenou Bellu. Ta se na něj ještě jednou naštvaně podívala a dost nešetrně s ním práskla o zem.

„Co to děláš!“ vřískl na ni Emmett. „Vždyť si mi utrhla límec!“

„Ty neděláš pro jeden límec,“ okřikla ho Esme. „Podívej se na tu spoušť! To si opravíš!“

„A buď rád, že jsem ti neurazila třeba nos!“ zašklebila se na něj Bella.

„Ehm, Bello?“ začal pomalu Carlisle. Bella se na něj otočila a začala ho provrtávat svýma rudýma očima. „Víš, všechno co ti řekl Emmett je… pravda.“

„Cože?!?“ vytřeštila na něj oči Bella, ale hned na to se začala smát. Nevěřila nám, nevěřila nám jediné slovo.

„Víš Bello, naše rodina je jiná, neživíme se lidskou krví, naopak ji nahrazujeme zvířecí,“ snažil se Carlisle o co nejlepší vysvětlení.

„To ale… To není možné vždyť…“ Konečně jí začala docházet všechna slova, která jsme jí řekli.

„Ale slunce, česnek…“ koktala ze sebe.

„Nic z toho není pravda,“ usmívala se na ni mateřsky Esme. Bella po ní střelila zmateným pohledem a tak jsem se rozhodl jednat.

„Co vzít Bellu na lov?“ zeptal jsem se. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že by snad mohla mít jiný názor na stravu a třeba chtít jít po lidech.

„Ehm, možná bychom se měli domluvit hlavně s Bellou, jestli chce zůstat s námi a živit se naším způsobem. A pokud ne, vysvětlit jí pravidla a nechat ji jít.“ Carlisle opět zvolil diplomatickou cestu. Ale ano měl pravdu, proměnili jsme ji, ale nemohli jí přikázat, aby žila jako my.

„Lidmi!?!“ třeštila na nás ta svá kukadla. Co to melu, jaká kukadla. Karmínově rudé zorničky, které hrozily každou chvílí vypadnout. „Nebudu vraždit, nikoho, nic. Chci pryč!“ vztekala se.

„Bello, Bello! Počkej, tak snadné to není, na něčem žít musíš a nejlepší variantou je zvířecí krev,“ snažila se ji přesvědčit Alice, které se v hlavě míhaly zmatené obrazce.

„Dobrá,“ kývla poraženě Bella a snažila se uklidnit své rozechvělé tělo. Moc dobře jsem si uvědomoval, že za tohle všechno můžu já, neměl jsem dovolit, aby se do ní Emmett zakousl. Vůbec jsem ji neměl žádat o pomoc. Jsem hlupák a zachoval jsem se jako zmetek.

„Tak půjdeme?“ zeptala se mírně nabroušeně Rose. Nelíbilo se jí, že díky Belle se budeme brzy stěhovat, ale chápala, že celou tuhle situaci spískal její manžel. Bylo dobře, že se snažila, konec konců, Bella si tenhle osud také sama nevybrala.

„Jdeme,“ kývnul konečně Carlisle a celá rodina se upíří rychlostí vytratila z domu do lesa. Jen Bella nechápavě koukala na mizející čmouhy, i když pro její upíří smysly to tak nebylo.

„Páni to je rychlost,“ vydechla překvapeně a očarovaně hleděla za mizejícími postavami.

„Tak půjdeme?“ zeptal jsem se mile. Věděl jsem, že bych se měl chovat zdvořile, přece jen za celou touhle situací jsem byl já.

„Jo, jistě,“ usmála se a nejistě přešlápla z nohy na nohu.

„Neboj, to zvládneš.“ Snažil jsem se ji povzbudit. Dvakrát jsem to opakovat nemusel a i Bella se řítila do lesa přímo za mou rodinou. Na jeho okraji se zastavila a překvapeně vydechla.

„No páni.“ Rychle jsem doběhl za ní a zastavil se pár metrů od ní.

„Tak co, jak se ti to líbí?“ ptal jsem se přihlouple. Jak by se jí taky mohlo líbit, že je z ní krev sající bestie.

„Páni,“ vydechla znovu. „Je to tak…“

„Opojné? Šílené? Vzrušující?“ snažil jsem se jí dodat správná slova. Jen se na mě zazubila.

„Asi chápu, proč si mi nemohl říct, co jsi. Ale varovat před rozzuřeným bratrem upírem si mě mohl.“ Její hlas zněl káravě a já musel uznat, že má pravdu. Neměl jsem ji domů vůbec brát. Je možné, abych se najednou utápěl v tak velké a nepřehlédnutelné vině?

„Já… Moc se ti omlouvám, nevěděl jsem… Doufal jsem, že se ovládne,“ omluva, která nic nespraví, nic nezmění a z Belly neudělá znovu člověka.

„Myslím…“ promluvila a jemně se ke mně přiblížila. „Že to přežiju,“ zasmála se, hodila své jemné ručky kolem mého krku a políbila mě na tvář. „A teď jdeme asi na lov.“

„Máš pravdu, měli bychom,“ kývnul jsem hlavou a pobídl ji, aby běžela. Moc se nerozmýšlela a během chvíle jsme už viděli naši, ano teď už naši, rodinu.

„Kde se flákáte? Emmett už měl dva medvědy,“ smál se Jasper a Bella se zatvářila zděšeně. Podívala se na Emmetta, jako by se bála, že se mu něco stalo. Alice se uchechtla a vyrazila do lesa.

„Dobře, takže na mě budete jen koukat, nebo mi řeknete, co mám dělat?“ štěkla Bella. Byla krapet vyvedená z míry. Přece jen, Emmett lovící medvědy a Alice, která si jen tak vystřelí do lesa plného medvědů.

„Uvolni se, pomalounku nasaj vůni lesa a zkus nám říct, co přesně cítíš.“ Bella na Jaspera vyjeveně koukala, byla naprosto neschopna slova a tak pokračoval: „Musíš cítit tu energii, která tě přímo volá, vybízí k ulovení, k nakrmení.“

„A nechceš mi to radši předvést?“ zeptala se podrážděně a teatrálně rozhodila rukama. Jasper dlouho neváhal a během chvíle vystřelil za svou kořistí. Vybral něco jednoduššího, alespoň pro ukázku by vysoká měla stačit. Honilo se mu stále dokola hlavou. Zrovna ulovil jelena, když mu ho Bella vyškubla z rukou a během chvíle vysála do poslední kapičky. Jasper se zmateně otočil, aby viděl, jak Bella odhazuje zdechlinu právě vysátého jelena.

„Stačilo říct, chytit a zakousnout, a ne dělat hodinovou přednášku na téma: Nadechneš se a zkoumáš, co cítíš! Akorát jsem z toho měla žízeň. No co tak koukáš?“ dodala, když viděla Jasperův zmatený pohled. Celá rodina se pochechtávala, jen Jasper stále vykuleně zíral a ukazoval na ni rukou.

„Co mu je?“ zeptala se Bella, když už po třetí jen naprázdno otevřel pusu.

„Mám pocit, že utrpěl šok,“ odpověděl jí Carlisle, když mu zkušeně posvítil baterkou do očí. Nakonec jen pokrčil rameny a vytáhl placatici.

„Myslíš, že mu pomůže panák?“ začal se hurónsky smát Emmett. Bella se jen zmateně dívala z jednoho na druhého.

„Nula negativní,“ zakroutil hlavou Carlisle, jako by to bylo naprosto jasné. Otevřel placatici a všichni přestali dýchat. Zdálo se mi to, nebo úplně zapomněl, že Bella je novorozený upír. Navíc, jak je možné, že sebou nosí placatici s lidskou krví?

„Kde je Bella?“ vykřikla strachy ztuhlá Esme. Ve všem tom zmatku si nikdo ani nevšiml, že někde blízko nás se vyskytl člověk, který v tuhle chvíli poměrně dost krvácí. Tolik vůně nemohla vyprodukovat jen Carlislova placatka.

„Sakra,“ zaklel jsem a vydal se po pachu krve. Jasper začal pomalu couvat a spolu s Rose a Esme se vydal zpět do domu. Carlisle vystřelil za mnou a Emmett běžel najít právě lovící Alice. Tohle by mohl být velký malér.

Bellu jsme našli velmi rychle. Vytřeštil jsem oči, když jsem ji viděl sklánět se nad asi třicetiletým mužem, který značně krvácel.

„Bello ne!“ vykřikli jsme unisono a hnali se ji odtrhnout…

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 8.9/10 (8 votes cast)

Sukničkář – 16

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

„Co ta tady dělá!“ vyhrkl Jasper, když jsem i s Bellou vešel do domu. ‚Emmett se neudrží!‘ dodal v myšlenkách. Bylo mi jasné, že se Bell budu držet jako klíště pokud možno dokud Emmett nevychladne. To mi však nebude dopřáno. Podle Emmettových myšlenek se řítil přímo k nám…

Najednou se věci seběhly příšerně rychle, vůbec jsem nechápal, jak. I na upíra jsem nestíhal pojmout všechny záblesky, ač jsem je viděl jako ve zpomaleném filmu. Emmett se řítil přímo na mě, téměř ve stejnou chvíli se pohla Bella, která se tak dostala do dráhy běsnícího Emmetta. Ten se jí v návalu zuřivosti zakousl přímo do krční tepny. Šokem ji vyplivl a znechuceně zakašlal.

„Tys mě kousl!“ vykřikla Bella, vyhoupla se na špičky a dala mu pořádnou ránu pěstí, až zakřupaly kosti. Přesně v tu chvíli se Bella svezla k zemi a začala se zmítat. Bylo pozdě, přeměna začala.

„Tak to’s fakt posral!“ vyvřískl jsem téměř hystericky na Emmetta, který kolem sebe plival jed.

„Co ta tady dělala?!?“ vrátil mi stejným nepříčetným hlasem.

„Měli jsme domlouvat tu prezentaci!“ vřískl jsem a ukázal na svíjející se klubíčko rukou a nohou.

„To nemyslíte vážně!“ zaječela Rosalie, která se přišla zvědavě podívat, co se děje. Za ní se přihnal i zbytek naší rodiny. Carlisle zuřil, Esme se bála, Alice zářila a Jasper kroutil nevěřícně hlavou.

„To jsou ty vaše sázky a provokace, samý vtípky a takhle to dopadá,“ prohlásil zkušeně Carlisle, ukazujíc na svíjející se Bellu. „Vůbec žádná zodpovědnost,“ kroutil nevěřícně hlavou.

„Jak chcete tohle vysvětlit?“ hodil k Belle rukama Carlisle, v myšlenkách stále nadával jako dlaždič první kategorie. Opravdu tak rozlícený ještě nebyl. Nejen, že se jednalo o dceru policejního náčelníka, ale zároveň o světoznámou fotografku. Není možné, aby ji nikdo nehledal.

„Bude v pohodě,“ ozvala se do ticha místnosti Alice. Všichni se k ní s vykulenýma očima otočili.

„To nemyslíš vážně,“ vřískl jsem po ní a být člověk tečou mi po obličeji slzy vzdoru a vzteku.

„Ale jo, já to viděla,“ poklepala si důrazně na spánek.“ Zaměřil jsem se na její myšlenky. Viděl jsem vizi stejně jasně jako Alice. Já s Bellou prezentuji kalendář, hned na to ve třídě prezentujeme náš projekt. V hlavě mi to začalo šrotovat závratnou rychlostí. Tohle přece nemůže být pravda. Bellino novorozenecké období by mělo trvat rok a ani potom by se neměla dokázat plně ovládat. Přitom obě vize se musely odehrát v pár následujících měsících. Alice všem vysvětlila situaci a v Carlislově obličeji se mihlo nadšení pro vědu a poznání.

„To – to se musí prověřit!“ zakoktával se vzrušením a mířil do své knihovny v patře. Oči mu svítily a myšlenky byly najednou zase čisté jako křišťál. Všichni ostatní se mezitím vypařili. Zůstal jsem tam sám se svíjejícím se balíčkem končetin.

S povzdechem jsem vzal Bellu do náručí a pomalu vystupoval schody ke svému pokoji, kde jsem ji uložil do postele. Tak moment! Do postele? Já tu nikdy postel neměl… V mé upíří mozkovně začaly šrotovat kolečka.

„Alice!!!“ zařval jsem do chodby, odkud se ozývalo pochechtávání mé povedené sestřičky.

„Problém?“ nakoukla do dveří a přiblble se culila.

„Ty!“ ukázal jsem na ni prstem a skrz zuby se snažil procedit odpověď. „Ty’s to viděla!“

„No… někdy se tomu musí pomoct!“ poklepala si na spánky a znovu otevřela pusu. Nestihla však nic říct, protože jsem ji gestem ruky umlčel.

„Tak co jsi mi ještě opomněla sdělit?“ zeptal jsem se na rovinu. Přesně v tu chvíli si začala překládat korejskou hymnu do nějakého prazvláštního jazyka. Typoval bych to na střední Evropu a jeden ze slovanských jazyků… Hmmm… netušil jsem, že ho umí…

„Nic,“ zamumlala a její hlavou se rojily nesmyslné obrazce čínské, japonské a korejské abecedy.

„Aliceee!“ vykřikl jsem na ni hlas. Jen vyplázla jazyk a s pohvizdováním vylítla z mého pokoje.

„Aaaa!!!“ vytrhlo mě z přemítání Bellino mocné zavřeštění. Stočil jsem svůj pohled k ní a ještě naposledy zahlédl Alicinu mysl.

„Aliceeeeeeeeee!!!“ zaječel jsem za ní. To si snad dělá legraci. Něco tak zásadního mi neřekne?

„Proooč!!!“ zaječela na posteli svíjející se dívka. Měl jsem vlastně stejnou otázku. Proč? Proč se vrhla do cesty běsnícího Emmetta, jako by ho snad dokázala zastavit. Ona, tak slabá a křehká. Tak lidská.

Sakra, proč jsem ji do toho vůbec tahal. Carlisle má pravdu, jsem blbec, kdybych se nerozhodl s ní přetahovat a nevtáhl do toho i Emmetta, bylo by vše v nejlepším pořádku. Nemohla tušit, do čeho se vrhá a já blbec ji do toho zatáhl. Tak se může zachovat jen to největší prase na světě.

„Jak to vypadá?“ nakoukl do dveří pokoje Jasper.

„Bude z ní upír,“ zkonstatoval jsem. Otočil jsem se na něj a seznal, že se přiblble culí. V myšlenkách mu kolovalo jediné: ‚Díky Bohu za kousanec! Nebude se fotit!‘

„Neboj, vyfotí si tě,“ usmál jsem se na něj a pozoroval, jak mu pomalu mizí úsměv s tváře.

„To… Já… Jen…“ kuckal ze sebe. Opravdu vypadal velmi nespokojeně.

„Jen jsem se z toho chtěl vykroutit, ale neboj, na všechny dojde.“ Tím debata skončila, protože Jasper chytil nazelenalý nádech. Nechal jsem ho být a sedl si s knížkou do křesla.

Opravdu jsem se snažil číst, ale Bellino neustálé vytí a skučení mi tuto činnost značně ztěžovalo. Ano bylo mi jí líto, ale mě mi bylo líto víc, vždyť takhle je to moje vina a ona mi to jistě bude vyčítat.

***

Blížil se třetí den její přeměny. Policejní náčelník Swan ji u nás několikrát hledal a jednou se dokonce rozhodl pro násilnou prohlídku celého domu. Měli jsme opravdu co dělat, aby ji neobjevil. Nejen, že stále skučela, ale navíc se i mocně zmítala.

„Už jen pár chvil,“ oznámil Carlisle, když se tlukot Bellina srdce začal nepravidelně trhat. „A vysvětluješ ty!“ namířil prstem na Emmetta, který jen bezmocně vzdychl.

‚Cha – chá!‘ smál jsem se v duchu. Bella byla pěkně naštvaná, už když ji kousl, natož teď po tří denní proměně. Navíc teď je i silnější… Moc se na to těším.

Bellino srdce naposledy uhodilo a její krásné krvavě rudé oči se otevřely dokořán. Chvíli těkala po místnosti, než se její pohled zastavil na Emmettovi. Po zádech mi přeběhl mráz a Jasper téměř neslyšně zašeptal: „Tak tohle bude průser.“

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.9/10 (11 votes cast)