Svět se zbláznil, držte se… – 10

Deprecated: Non-static method gdsrBlgDB::add_new_view() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1910 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688 Deprecated: Non-static method GDSRDBMulti::get_multisets_for_auto_insert() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1476

Bela:

„Dále,“ vyzvala jsem příchozího. Dveře se otevřely a Edward vklouzl do mého pokoje. No vklouzl, řekněme si popravdě – vletěl jako uragán, ale to je fuk.

„Možná mi jednu vrazíš, ale mě je to fuk!“ vykřikl a přihnal se ke mně. Nechápala jsem, o čem to jako mluví. Poznala jsem to ve chvíli, kdy se hladově přisál k mým rtům. Chvíli, jsem opravdu uvažovala o facce a pořádné, ale pak si to rozmyslela.

Nebýt toho, že jeho polibek se dal přirovnat spíš k napadení, se mi to líbilo. Ještě chvíli jsem váhala, ale nakonec mu začala polibek oplácet. Zdálo se, že se mu to líbí a nejen jemu. Jeho malý Edík, který stále trčel z rozervané díry v jeho kalhotách, mě pomalu začal tlačit do břicha.

„Děcka!“ zavolal Emmet a během vteřinky nám vtrhnul do pokoje.

„Emmete, teď ne!“ zavrčel na něj Edward a snažil se nepřestávat v mém líbání. Zdá se, že mé přijetí ho velmi povzbudilo!

„Nechte si to na jindy!“ zakřičel Emmet a odtáhl svého bratra, který zrovna nebyl v pozici někoho, koho můžou odtáhnout. „Jejky, Edíkův Edí!“ zakřičel do celého domu a začal se smát. Bylo mi jasné, že nebýt upír jsem rudá a válím se smíchy. Edward ten by byl mrtvý a rudý!

„Emmete!“ okřikla jsem ho, ale koutky mi opravdu cukaly.

„Se na něj podívej! Fakt nevím, jestli mám říct, že stojí, nebo leží!“ rozesmál se znovu Emmet.

„Nech toho!“ křikla jsem na něj a mrštila po něm polštářem. Obratně ho chytil a vyplázl na mě jazyk.

„Esme musela pozvat sousedku! Tak se chovejte slušně!“ zavýskl a hnal se dolů.

„Jak jako musela?“ zakřičela jsem za ním.

„Nedala si tu návštěvu vymluvit!“ omlouvala se Esme, který už stála v mých dveřích. „Co jste tady dělali?“ ptala se, když viděla polostojícího Edwarda na zemi.

„Ale nic!“ odpověděla jsem a hodila po něm deku ze sedačky.

„Tak se dejte dohromady a ať už jste dole!“ křikla na nás a vydala se dolů.

„Jasně mami!“ zavolala jsem za ní. „Tak se zvedej!“

„To se snadno řekne!“ vyštěkl Edward.

„Na TO nemáme čas!“ upozornila jsme ho.

„To je mi fuk!“

„Vstávej!“

„Ne!“

„Edwarde, já vím, že už stojíš, ale tak sem to nemyslela!“ zvýšila jsem hlas a vypochodovala z pokoje.

„To nebylo vtipný!“ zavrčel mi do ucha a šel se převléct k sobě do pokoje.

„Fain, nebylo! Pohni!“ popoháněla jsem ho.

„No jo furt!“ štěkl a hned stál vedle mě.

„Rodinko?“ zavolala jsem do domu.

„Můžeš!“ zavolala Rose, Alice i Esme sborově.

„Co?“ zeptal se Edward.

„To je takové naše, jako jestli můžu hodit iluzi.“ Vysvětlila jsem a začala nahazovat iluze. Během vteřinky bylo hotovo a vedle mě stál malý Edward.

„Jestli se mě dotknou…“ ukázal na mě prstem.

„No jo, já vím…“ utla jsem ho.

„Tak co?“ ptal se Emmet se šibalským úsměvem.

„Tak nic a mlč už!“ okřikla jsem ho, akorát včas, protože se u dveří zrovna rozezněl zvonek.

„Nezapomeňte, že jsme vzorná rodinka!“ hodila po nás pohledem Esme a šla otevřít.

„Jak jinak?“ zeptal se Emmet a přihnal se k Rose, kterou popadl do náruče a začal ji pusinkovat.

„Emmete!“ zasyčeli jsme na něj.

„No co, já ji prostě miluju!“ štěkl.

„Kroť se aspoň před hosty!“ a hodila jsem rukama k Rose, která měla podobu šestiletého dítěte a šklebila se.

„Dětičky!“ zavolala naše milá sousedka Mary a hnala se k nám, ihned jsem zastrčila Edwarda za sebe a už byla v objetí, naší sousedky.

„Taky Vás ráda vidím!“ poplácala jsem ji po zádech a doufala, že mě pustí.

„A kdepak máme toho velkého stydlína?“ ptala se a koukala za má záda na Edwarda. Ten se na mě mučednicky podíval a to bylo to poslední, co jsem z něj viděla.  Okamžitě se ocitl v pevném sevření Mary a nebyl absolutně vidět.

„D-Dusíte mě!“ podařilo se mu vykuckat. Mary ho pustila a zadívala se mu do tváře.

„A to bychom neradi, žhe… pšidušit takového milého malého pudlíška!“ šišlala a štípala ho do tváří. Já se na něj jen soucitně dívala. Tohle si vypiju.

„Pojď Mary, posaď se u nás!“ vyzvala ji Esme a já rychle popadla Edwarda.

„Promiň!“ zašeptala jsem mu do ucha a posadila se i s ním na gauč vedle Emmeta a Rose.

„Myslíš, že by někomu vadilo, kdybych ji vysál?“ zeptal se najednou Edward a já na něj jen vyvalila oči. „Neboj!“ zasmál se mému výrazu. Blbé fóry na to ho užije co!

„Je škoda, že Vaše děti mají ten zákaz…“ uslyšela jsem Mary.

„Ano, to jistě je!“ usmála se na ni Esme. „Jinak to nejde!“ zakroutila hlavou.

„No to já jen, že bychom všichni mohli do toho nového aqvaparku, který otevřeli!“ zasmála se Mary svému nápadu.

„To zní tak skvěle! Škoda, že nemůžeme jít!“ usmála jsem se na ni smutně.

„Možná bys Esme mohla udělat vyjímečku z pravidla!“ zašvitořila směrem k Esme. „Budou tam všichni ze školy a bylo by smutné, kdyby nevěděli, o čem se spolužáci baví.“ Ani netuší jak srdečně někde nám je ten aqvapark.

„No to bychom snad mohli.“ Zadívala se na mě Esme a já kývla. Proč ne, nikde jsme už dlouho nebyli a iluze bych držela tak jako tak.

„Dobře dobře! Tak já řeknu mým ňufíčkům, že se můžou těšit!“ zahlaholila Mary a hnala se ze dveří.

„Děláš si legraci Esme?“ zeptal se ihned Edward.

„Edwarde, my tady chceme vydržet víc jak dva roky. Musíme splynout, je mi líto!“ usadila ho ihned Esme.

„Jak dlouho tak býváte na jednom místě?“ zeptal se zvědavě Jasper.

„Nejdýl to bylo… Asi v Chicagu, tam jsme byly patnáct let?“ zadívala se na mě Alice.

„Jo, to byly časy!“ zasnila jsem se.

„To ji budeme snášet patnáct let?“ zeptal se vyděšeně Edward.

„Neboj, maximálně deset a tou dobou už budeš zvyklej!“ pohladila jsem ho po vlasech.

„To si ze mě děláš kozy!“ vytřeštil na mě oči.

„Nedělám, já už je mám a z tebe je fakt nepotřebuju!“ zadívala jsem se na něj.

„Tak sem to nemyslel!“ máchl rukou k mému hrudníku.

„No co nelíbí?“ zeptala jsem se.

„Nechte toho! Vrací se!“ zasyčela na nás Alice a já ihned ztichla a nasadila vážný obličej.

„A mě budeš nadávat!“ přisadil si Emmet.

„Nedráždi hada bosou nohou, Emme!“ koukla jsem na něj. „Jestli mě budeš štvát, budeš příštích sto let ošklivej opuchlej a plesnivej dědek!“

„To bys neudělala!“ vyjekl zděšeně.

„Chceš se vsadit?“ zeptala jsem se pobízivým tónem a Alice propukla v hlasitý smích. Musela vidět, jak jsem to udělala. Edward si to po chvíli přečetl v její hlavě a začal se také hlasitě smát.

„Asi radši ne!“ ukončil debatu Emmet a snažil se splynout s potahem sedačky.

„Dětičky se těší!“ zahlaholila Mary, když se znovu dopracovala do našeho obýváku. „A Lucy by chtěla půjčit Rose na hraní.“

„Je mi líto, ale tolik ústupná zase nebudu!“ utnula ji Esme a Rose se na ni vděčně usmála.

„Ale u nás by měla řád a slibuji, že bych ji poslala brzy domů.“ Usmívala se na ni Mary.

„Je mi líto! Ne!“ rozhodla Esme.

„Škoda, škoda… Tak tedy zítra v Aqvaparku!“ vypískla a vypotácela se z našeho domu.

„Tak jste slyšeli!“ usmála se na nás Esme. „A teď si jděte po svém!“

Shodila jsem iluze a zadívala se na Edwarda, který stále seděl na mém klíně a zamyšleně mě pozoroval.

„Nekoukej na mě tak!“ okřikla jsem ho.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.9/10 (12 votes cast)
Svět se zbláznil, držte se... - 10, 9.9 out of 10 based on 12 ratings

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*