Epilog – Klid nejhorší smrt je z vyděšení…

Edward:

A tak jsme se odstěhovali, tím skončilo naše krátké, ale intenzivní žití v malém městečku Forks.

„Nová škola se ti bude líbit,“ mrknul jsem na Bellu zrovna ve chvíli, kdy scházela ze schodů.

„No já jen doufám, že tam nenarazím na dalšího Edwarda.“ Cupitala si to přímo ke mně a já byl ztracen, tohle bylo poprvé za šíleně dlouhou dobu, kdy se má rodina nemusela bát toho sukničkáře uvnitř mě. Ten se ztratil ve chvíli, kdy se objevila tahle holka z katolické školy.

„Víš, do jednoho jsem se kdysi zamilovala,“ zakousla se do mého ušního lalůčku. „A velice nerada bych ho měnila.“ S poslední větou sklopila zrak a čekala, co se bude dít. Neváhal jsem ani chvíli a začal ji vášnivě líbat. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byl jsem si jistý, že to co dělám je správné.

„Jupí,“  zavískla Alice. Bylo mi jasné, že nás viděla spolu už dávno, ale chránila si myšlenky a tak jsem neměl možnost cokoli zjistit a stejně mi to bylo fuk.

Měl jsem svou šťastnou a veselou budoucnost s poněkud bláznivou a do focení ulítlou upírkou Bellou a konečně po všech těch desítkách let jsem mohl říct, že jsem šťastný!