První upír

Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bylo, nebylo, kdysi v zemi za sedmero řekami a sedmero horami žil zvláštní muž. Jeho oči rudě žhnuly a jeho pleť byla bílá jako sníh. Jen to prozrazovalo jeho výjimečnost. Jen to ukazovalo, že on je jiný. Lišil se a byl za to rád, jeho příběh však začal v době, která byla už tak dávno, že to ani pravda není.

Bylo to krátce po zrodu lidstva, tak jak ho známe dnes. Lidé se halili do dlouhých plášťů a ženy se skrývaly před zraky mužů. On sám se narodil jedné z nich, měla bledou pleť a její oči byly modré. Byla překrásná a její krása lákala kde jakého nápadníka ze široka daleka. Ona však své srdce zaprodala muži, jenž byl ve vesnici znám, jako nejhorší z nich.

Jméno její v minulosti skryto, však ona nezapomenuta. V mysli svého syna, jejž povila, zůstane navždy skryto. Syn její však navždy to jméno uchová a navždy svědkem dějin bude. To on je ten, jenž prvním se stal, tím prvním z upírů.

Otec jeho ženu bil, on svědkem všeho se stal, až jednoho dne si navždy přísahal: „Takového zločinu se dít už nebude! To já ji zachráním a s ní i sebe!“ Ta slova v dálce zazněla a hlas jeho se ztrácel, když jeho matka potichu v náruči smrti odešla.

Otec jeho bez lítosti nad synem se tyčil, on však měl svou přísahu a poprvé mu vrazil. Bez lítosti, beze strachu nad otce se postavil, jeho silná ruka bílá hrdlo jeho zachytila.

„Ty můj otče, zrůdo temná, teď naposled žádej Boha. Odpuštění poslední měl by ti dnes dát. Za matku i otrokyně, za muže i ostatní, dnes posledního nádechu dostane se tobě.“ S těmi slovy bez váhání nožem rozryl jeho krk, ta tekutina živá valila se ven.

Tu špínu, co tu tekla, v domě nechat nechtěl. Ústa k němu přiložil a zhluboka si lok. Poprvé a podruhé. Pak už to šlo samo. Krev otcovu vypil. Šokem zůstal nad tělem nechápaje význam, jeho tělo v křeči zmítalo se domem.

Bez váhání bez okolků do sklepa se schoval, čekal bolest silnější, smrt už byla hostem. Nechápaje po pár dnech zvedl se zas přímý, nechápaje co se stalo, vyšel zase hore. Rozhlédl se po pokoji a šokem se zalek.

V zrcadle tam spatřil to co nikdo před ním, rudé oči tváře sivé, děsivý to pohled. Nechápal však, co se stalo na ulici vylez. První, druhý, třetí padli jako kámen, když je do dna samého vypil jako kafe.

Koukal kolem zmateně, čtvrtou oběť v rukou, nakousnutou jako rohlík, zmateně si měřil. Netušil však, co se děje, oběť jeho vykřikla, v bolestech se svíjejíc odnesl ji pryč. V lese pak ji těšil, vlasy její hladil, však v probuzení její nedoufal už víc.

Vzpomínal na oči její, hnědé, krásné, hluboké. Už nikdy víc je nespatří stejně jako své. Když oči dívka otevřela, jeho srdce buch, ač mrtvé, tiché, nehybné na chvíli se těšilo. Jen chvíli si ji prohlížel, když spatřil to, co na sobě. Její oči rudé a tváře bílé jako sníh. Pochopil, že z ní je to, co jemu se stalo. Krví šaty potřísněné, jasné mu už bylo. Upír to zvíře legend plné, to přesně jejich osudem se stalo.

Ti dva dodnes žijí a na světě si hoví, oni strážci dějin jsou, to oni byli první. Dnes každý upír další synem, upírka pak dcerou jest, těch upírů prvních, co na světě jsou.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (1 vote cast)

Záměna – 9

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Esme:

Můj Bože, co jsem komu udělala? Připadám si, jako by mě někdo praštil palicí a já upadla do hodně podivného snu. Jarmil po mě chce, abych vařila, no něco takového jsem čekala, ale ne jen pár minut po té, co jsme se seznámili. Být na jeho místě, jsem zvědavá, kde je právě moje žena, nebo co za ženskou jsem já.

Pomalu jsem vešla do místnosti, která měla být kuchyní, ani tady nechyběly kytičky na všem, na čem jen mohly být, hrnky, talíře, příbory, hrnce, pánve, sporák a dokonce i dvířka linky. Pomalu se mi začínalo zdát, že tahle ženská chtěla být květinářka, ale dostala alergii a tak si jen všechno vytapetovala kytkami.

Párkrát jsem se nadechla a začala se rozhlížet po něčem, co by se dalo uvařit. Není to tak těžké a věřím, že to zvládnu. Otevřela jsem první skříňku a objevila papír, na kterém jak jsem zjistila, byl přesný popis toho, co můžu uvařit dětem, co manželovi a hlavně v kterou denní dobu by toto jídlo jedli. Trochu jsem zamžourala do písmen a po chvíli začala pátrat, jestli mi zdejší paní domu nenechala i přesný jídelníček, co a kdy uvařit.

„Už to máš?“ vybafnul na mě ze dveří Jarmil. „Děti musí za deset minut spát a večeře už měla být dávno hotová!“

„Já, snažím se zorientovat v cizí kuchyni. Vadilo by hodně, kdybych děti uložila o něco později?“ zeptala jsem se mile a doufala, že tohle snad nebude žádný problém.

„To by tedy vadilo!“ obořil se na mě Jarmil a já zůstala zkoprněle zírat na dveře, které za sebou zavřel. To vše neuniklo zkoumavému pohledu kameramana Dana, který mě celou tu dobu sledoval.

Rychle jsem vytáhla několik hrnců a podle pokynů na papíře jsem uvařila těstoviny s nějakou polotovarovou omáčkou z lednice. Pro dnešek to prostě musí stačit, reputaci coby kuchařky si napravím zítra.

„Večeře je hotová,“ zavolala jsem do domu a čekala, kdy se kdo objeví. Nic, zkusila jsem to znovu, ale stále žádná odezva. Rozhodla jsem se proto zajít do obývacího pokoje, děti si hrály na zemi a Jarmil jim nevěnoval ani kapku své pozornosti.

„Večeře je hotová,“ zopakovala jsem své původní prohlášení. S Jarmilem to ani nehlo, jen zvedl oči a nechápavě si mě měřil.

„Čas na večeři je v šest hodin, teď už jíst nebudeme. Běž uložit děti,“ kývnul směrem k nim a já zkoprněla, tak proč jsem se jako měla obtěžovat s vařením toho jídla, když stejně věděl, že nebude jíst? Byla jsem naštvaná, ale v tuhle chvíli jsem prostě musela hrát podle jejich pravidel.

„Tak pojďte děti, půjdeme se okoupat a pak rychle do postýlky.“ Vzala jsem obě děti, každé do jedné ruky a vypochodovala s nimi do patra, kde byl jejich pokoj i koupelna.

Netrvalo to dlouho a já ukládala obě děti k spánku. Vypadaly, že se jim moc nechce, ale co, jsou malí a jejich matka jistě ví, kolik spánku potřebují. Dala jsem jim pusu na čelo a popřála dobrou noc.

Hned potom jsem se vydala zpět do kuchyně, kde byly těstoviny stále na stejném místě. Měla jsem vztek a chtěla je vyhodit, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Koukla jsem na Dana, který mě celou dobu natáčel, a řekla jsem: „No co, tak si to dá zítra.“

Vzala jsem první misku, kterou jsem našla a těstoviny i s omáčkou do ní dala. Celé jsem to pak šoupla do lednice a mírně naštvaná jsem si sedla na barovou židličku u vyvýšeného pultu pro přípravu jídel.

„Tady jsi ženská,“ zaburácel Jarmil a já i Dan jsme nadskočili. Co asi chce? „Musíš mi umýt záda a nohy a pak můžeš jít chrápat.“ Zahudral a já se nestačila divit, tak jeho ženuška mu myje záda i nohy?

Při té představě jsem se oklepala, to zdá se Jarmila ani trochu netrápilo, popadl mě za ruku a odtáhl mě do koupelny. Nestačila jsem zírat, když se svlékl jako by nic.

„Proč ještě nemám napuštěnou vodu?“ houkl na mě s výrazem totálního idiota. „Co tam ta stojíš, teď jsi moje ženská, tak se o mě budeš starat!“

„Myslím, že tohle není povolené,“ vložil se do hovoru Dan, který znal všechna pravidla zpaměti.

„To je mi u vtáka!“ zahulákal na celý dům Jarmil, což okamžitě zbudilo děti. Ty začaly plakat a já tak měla alespoň dobrou výmluvu, proč Jarmilovi neumývat záda a nohy.

Děti naštěstí rychle usnuly, to mi ale nijak neulehčilo situaci, nevěděla jsem, co si mám počít, tak jsem pro jistotu ještě chvíli zůstala u dětí v pokoji, než jsem uslyšela čvachtání Jarmilových nohou na podlaze.

„Běž tam vytřít!“ zanadával Jarmil a zabouchl dveře. Tentokrát to naštěstí nevzbudilo děti a tak mi nic nebránilo jít se podívat na spoušť, kterou tam Jarmil zanechal.

Když jsem to uviděla, málem jsem dostala infarkt, ne že by to u upíra šlo. Nicméně, ten bordel, který po sobě zanechal v koupelně, byl snad za trest. A to nemluvím o promáčeném koberci na chodbě a úplně mokrých koberečcích v koupelně. Rychle jsem je vzala a vynesla ven, kde jsem je vyždímala a pověsila na prádelní šňůru. Budu hold doufat, že do rána uschnout. Dan mé počínání jen němě sledoval. Asi stejně jako já nemohl uvěřit, kolik nepořádku udělá jeden dospělej chlap.

Vrátila jsem se do koupelny, kde mě čekalo ještě dlouhé vytírání a uklízení. Krom mokra, které bylo všude kolem, tu byly i jeho chlupy z nosu a sedřená kůže z nohou.

„Díky za mou rodinu,“ zamumlala jsem si spíš pro sebe, ale Danovi to neušlo, mírně se uchechtl, ale dál se choval profesionálně. Po nekonečně dlouhé době se mi podařilo vše uklidit, děti spaly a Jarmil koukal na nějakou praštěnou telenovelu v televizi.

„Asi si půjdu lehnout,“ kývla jsem k Danovi. „Bylo toho na mě přece jen hodně.“ Nijak neprotestoval, vypnul kameru a odkráčel do karavanu, který mu pro tuto příležitost poskytli.

Noc nebyla zas tak dlouhá a já si chtěla zajít na lov, bylo jasné, že během dne nebudu mít šanci a protože tenhle manžel byl pořádný oříšek, potřebovala jsem se ovládat, jediným problémem bylo velmi malé okno v mém pokoji, které jak jsem si všimla, bylo zazděné stejně neodborným způsobem, jako okno dole v obývacím pokoji.

Pokusila jsem se proto vyjít co nejtišeji dveřmi, to by ovšem nesměly být stále zaseknuté. Stejně by se mi nepodařilo vrátit stejnou cestou, navíc Jarmil měl velmi lehké spaní. Po jediném pokusu jsem ho uslyšela nahoře. Něco si brblal a měl namířeno dolů. Upíří rychlostí jsem se dostala do kuchyně a načepovala si polovinu sklenice vody.

„Co tady děláš?“ ptal se otráveně a přes rozespalá víčka mě pozoroval.

„Měla jsem žízeň, tak jsem se šla napít. Je v tom problém?“ ptala jsem se přátelsky a bez známek stresu.

„Příště v noci nevycházej z pokoje!“ nařídil mi a vypochodoval z kuchyně. Chvíli jsem za ním šokovaně zírala, to snad nemyslí vážně, že ne?

Ještě chvíli jsem za ním zírala, když jsem se rozhodla utéct oknem v kuchyni, vypadalo větší a já snad měla naději, že se jím protáhnu.

„Ano,“ zajásala jsem velmi potichu a pak už jsem upíří rychlostí mířila směrem, kde měl podle Alice být les.

Ulovila jsem si pár zvířátek a pak jsem se rychle vrátila zpět. Tiše, jak jen jsem mohla, jsem se dostala do svého pokoje a převlékla se. Teď už jen počkat na budík a může začít nový den.

Druhého dne ráno jsem opatrně vzbudila děti, které nevypadaly, že by se jim chtělo vstát, ale manuál je manuál. Pomohla jsem jim s oblékáním a pak je vzala dolů na snídani, kde už čekal netrpělivý Jarmil.

Potlačila jsem nutkání protočit oči a velmi rychle jsem se dala do přípravy snídaně. Přece jen ani jeden z nich včera nevečeřel, takže se dalo očekávat, že budou všichni hladoví. Po chvíli do kuchyně vlítl Dan, který vypadal, že zaspal, protože byl neupravený a oči měl ještě pořád slepené. Kývla jsem na pozdrav a pak už předstírala, že mě nesleduje zvědavé oko kamery.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (6 votes cast)

Sukničkář – Epilog

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Epilog – Klid nejhorší smrt je z vyděšení…

Edward:

A tak jsme se odstěhovali, tím skončilo naše krátké, ale intenzivní žití v malém městečku Forks.

„Nová škola se ti bude líbit,“ mrknul jsem na Bellu zrovna ve chvíli, kdy scházela ze schodů.

„No já jen doufám, že tam nenarazím na dalšího Edwarda.“ Cupitala si to přímo ke mně a já byl ztracen, tohle bylo poprvé za šíleně dlouhou dobu, kdy se má rodina nemusela bát toho sukničkáře uvnitř mě. Ten se ztratil ve chvíli, kdy se objevila tahle holka z katolické školy.

„Víš, do jednoho jsem se kdysi zamilovala,“ zakousla se do mého ušního lalůčku. „A velice nerada bych ho měnila.“ S poslední větou sklopila zrak a čekala, co se bude dít. Neváhal jsem ani chvíli a začal ji vášnivě líbat. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byl jsem si jistý, že to co dělám je správné.

„Jupí,“  zavískla Alice. Bylo mi jasné, že nás viděla spolu už dávno, ale chránila si myšlenky a tak jsem neměl možnost cokoli zjistit a stejně mi to bylo fuk.

 

Měl jsem svou šťastnou a veselou budoucnost s poněkud bláznivou a do focení ulítlou upírkou Bellou a konečně po všech těch desítkách let jsem mohl říct, že jsem šťastný!

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (6 votes cast)

Záměna – 8

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Emmet:

Chudák Edward, na večer se svou ženou čekal déle než my ostatní a ta pitomá baba mu to překazí. Není to fér. Měl bych vymyslet nějaký malý, malilinkatý plán pomsty.

„Emmete? Nevymýšlíš nic, že ne?“ ptal se mě nedůvěřivě Jasper, který vycítil mé nekalé plány proti nové matince.

„Ne,“ zalhal jsem a myslím, že dobře.

„Nekecej, v tomhle případě ti rád pomůžu.“ Hodil po mě očkem a já věděl, že mám nového spiklence.

„Myslím, že Sára potřebuje poučit o chování mládeže. Umí sice vychovávat malé děti, ale s námi nemá šanci, tak proč jí to nedat najevo?“ nadhodil jsem kus svého plánu.

„Myslíš jako…“ nedořekl, protože do pokoje se vřítila jeho ječící manželka.

„Alice?“ otočil jsem se k ní. „Co jsi viděla?“

„Bude to úžasné, všichni vám pomůžeme a bude to dokonalé!“ vřeštěla.

„Uklidni se, nebo vzbudíš Sáru a ta zjistí, že tu Edward s Bellou nejsou,“ napomínala ji Rosalie.

„Bella je s Edwardem?“ ptal jsem se nechápavě.

„Jistě, Mika setřásla snadno a pak už jí nic nebránilo v nalezení Edwarda,“ kývla hlavou Alice.

„V tom případě na ně počkáme a pak upředeme síť na naši milovanou maminku Sáru.“ Mnul jsem si ruce radostí.

***

„Co je to tady za sněm?“ ptal se Edward, když se vrátil z lovu.

„Plán pomsty se blíží,“ nadhodil jsem tajemně.

„Co?!?“ třeštil nechápavě oči.

„Chceme dát Sáře za vyučenou,“ objasnil Jasper.

„Slyšela jsem něco o pomstě?“ zeptala se Bella, která nenápadně vklouzla do dveří.

„Jen jí ukážeme, jak se vychovávají upíři.“

***

Dílo zkázy bylo dokonáno. Teď už jen čekat, kdy se naše milá matinka probudí, ale dle jejích zvyků to nebude dlouho trvat. Na tenhle svůj výlet jen tak nezapomene.

„Všechno připraveno?“ ptal jsem se svých kumpánů ve zbrani. Sborově kývli a dál se věnovali své porci odporného lidského jídla na svých talířích.

 

Bella:

Když jsme se s Edwardem vrátili, zasvětil nás Emmett do plánu pomsty pro naši milou novou mamku. Vůbec jsem se tomu nemohla bránit, už jen proto, že tahle nová maminka Sára mi lezla příšerně krkem. Bylo až neuvěřitelné, jak moc mě otravovala všemi těmi hrami a zákazy a příkazy. Kdo to kdy slyšel, aby puberťáci chodili spát v sedm a to navíc ještě před večerníčkem!

„Všechno připraveno?“ zeptal se nás Emmett, když přišel dolů do kuchyně, kde jsme již měli připravenou pěknou porci jídla. Byl víkend a tak jsme měli všichni přetrpět snídani, oběd i večeři a to mí drazí sourozenci ještě netušili, že taková svačinka mezi jídly je pro Sáru neuvěřitelně důležitá.

Hned po „jídle“ jsme začali uskutečňovat náš plán. Carlisle se opět omluvil, že má službu a samozřejmě ho to nesmírně mrzí, ale v neděli si snad uděláme společný výlet do divočiny. Podle Edwarda by Sáře vůbec nevadilo, kdyby z výletu sešlo a mohla zůstat doma, na druhou stranu chtěla to vyzkoušet.

Spolu s Alice jsme odlákaly pozornost Sáry od kuchyně, jen proto, aby naši hoši měli dost času na vynesení veškerých zásob jídla a to včetně mouky a prášku do pečiva.

„Chci jít nakupovat a tady Bella by mohla jít se mnou.“ Jo, Alice je jednička, oběma nám bylo jasné, co bude následovat.

„Ne ne, oblečení je tady dost, žádné nákupy nejsou potřeba!“ utla nás hned z počátku Sára. I tohle malé odlákání pozornosti však stačilo k první fázi plánu. Kluci se vřítili do obývacího pokoje a jen na nepatrnou chvilku zvedli zdvižený palec. Všechno klaplo.

„Ták Sáro, budeme mít i svačinu?“ zeptal se naprosto nevinně Emmett. Sára jakoby okamžitě pookřála, když zjistila, že se nám spravila chuť k jídlu.

„Chtěla jsem dnes upéct kynutou buchtu,“ zářila štěstím a my se vnitřně otřásali smíchy.

„Potěšili jsme ji,“ zatvářil se naštvaně Edward. „Líbí se jí představa, že nám napeče hromadu buchet.“

„Jo, jenže nebude mít z čeho a je jasné, že bude muset do obchodu,“ usmíval se vítězoslavně Emmett. „Takže my,“ poukázal zvlášť na každého z nás, „budeme mít spoustu času zaneřádit pořádně dům.“

„Jen aby se Carlisle moc nenaštval,“ zauvažoval Edward. „On si doopravdy přeje, aby všechno fungovalo.“

„Jo Carlisle a ta jeho věda. Ale tahle matinka si musí uvědomit, že nám není pět!“ oponoval velmi rychle Emmett a s tím jsme nemohli než souhlasit.

„Má pravdu, chodí nás kontrolovat tak často, že to až hezké není.“ Přidala do hovoru poznatek Rose a měla pravdu, kdyby nás zkontrolovala jednou za noc, ale téměř každou hodinu? Copak se bojí, že se udusíme peřinou?

Ostatní už jen pokrčili rameny, protože z kuchyně se vracela zmatená Sára. Tvářila se vyjeveně a podle toho jak se tvářil Edward, bylo jasné, že její myšlenky jsou také velmi zpřeházené.

„Děti, nevíte náhodou, kam se poděla všechna mouka? Vajíčka, droždí, mléko…“ Takhle ještě nějakou chvíli vyjmenovávala všechny možné potraviny, když: „Asi zajdu za Carlislem a půjdeme nakoupit. Zvládnete to tady chvíli sami?“

„Carlisle je v práci,“ upozornila jsem ji. „A až se vrátí, bude jistě unavený, nechceš jít sama?“

„Och, no bude to muset zvládnout, jednou je hlavou rodiny.“

„Ahoj, jsem doma,“ ohlásil se Carlisle. „Mám ještě nějaké papírování,“ řekl, když nás viděl sedět v hloučku i se Sárou nad nějakou pitomou hrou.

„Počkej,“ zastavila ho Sára.

„Sáro, je mi líto, ale jsem doktor, svou práci miluji a v tuto chvíli se jí prostě musím ještě pár hodin věnovat.“ Odbyl ji bez dalšího slova Carlisle.

S těmi slovy se otočil na podpatku a zamířil do své pracovny. Sára přitom vydala velmi nemilý zvuk, který nejspíš vyjadřoval pobouření nad Carlislovým chováním.

 

Carlisle:

Uf, tak tohle bylo o fous, opravdu nevím, co po mě chtěla, ale jsem rád, že se můžu vymluvit na velmi náročnou profesi. Jak jen jsem si mohl myslet, že s Esme už máme zajeté koleje, ve kterých se oba utápíme. Když vidím, jakou semetriku jsem si nastěhoval do domu… Mé obavy o Esme se zvětšovaly. Bůh ví, jakého manžela tam má. Jediné, čeho se nemusím bát je, že by snad začal Esme týrat. Stejně jako Sára bude mít Esme v patách kameramana, který snad nic takového nepřipustí.

Z mého zamyšlení mě vytrhl až zvuk ozývající se ze schodů. Bylo mi jasné, že takhle nedupe nikdo z naší rodiny a proto bylo jasné, že tenhle zvuk produkuje moje nová ženuška. Jen na nepatrnou chvíli mě napadlo schovat se pod stůl ve své pracovně a potom předstírat, že jsem si šel lehnout do postele. Vyčerpávající profese doktora, co nemá klid ani o víkendu. Tuhle myšlenku jsem však zavrhnul, minimálně Bella by mi to dala sežrat i s úroky, nejen proto, že ona má Sáru na krku v jednom kuse.

Jak jen jsem si mohl myslet, že to téhle naší upíří rodince bude klapat s člověkem pod střechou.

„Och, tady jsi,“ zašveholila Sára, když bez zaklepání vtrhla do mé kanceláře. Tvářila se tak mile, až mi to bylo podezřelé. Pomalu jsem začal uvažovat o změně stravovacích návyků, když jsem si všiml kameramana, na kterého jsem si už tolik zvyknul, že mi připadal jako součást nábytku.

„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se milým tónem.

„Víš, dívala jsem se v kuchyni, že všechny zásoby došly. Chtěla jsem péct a zjistila jsem, že nikde nic není. Je to šílené, ještě ráno bylo všeho dost.“ Blekotala a blekotala, už mě to začínalo nudit, když se dostala k jádru pudla: „Nekoukej tak na mě, jako hlava rodiny pojedeš se mnou a s nákupem mi pomůžeš!“

„Cože?“ zeptal jsem se. „Esme nákupy běžně zařizuje sama a pokud nevíš, kde je obchod Alice ti jistě ráda poradí.“

„Zbláznil ses? Jsi hlava rodiny!“ pištěla na mě. Nezmohl jsem se na slovo, jen jsem se zvedl od stolu a rukou naznačil, že půjdeme.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (5 votes cast)

Sukničkář – 26

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

PRÁSK!!! Ohromná rána mě ohlušila, skřípějící kov lámající se o vysoký strom, který prostě jen stál, kde neměl. Auto se úplně zastavilo, Edward byl v podivné poloze na místě spolujezdce, právě jeho místo se zkroutilo nejvíc.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se, když jsem viděla v jaké je pozici.

„Jo, jsem přece nesmrtelnej!“ zahučel. „Tak polez ven, není moc času, tohle museli slyšet!“

Dál jsem se nerozmýšlela, rychle jsem se vyškrábala z vraku auta a hned za mnou jsem viděla Edwarda. Naše oblečení vypadalo příšerně, ale vyvázli jsme bez zranění. Cullenovi už se shromáždili okolo. Emmett vytáhl sirky a začal otvírat nádrž auta. Jesper a Carlisle cpali do auta mou dvojnici a Alice jen nepřítomně zírala.

„Ustupte!“ zavelel Emmett a ve stejnou chvíli vhodil jednu zapálenou sirku do nádrže mého auta. Rychle jsme se dali do pohybu, za námi už auto vybuchovalo a to přilákalo pozornost zdejších hasičů, policistů i záchranářů.

„Takové mrhání,“ povzdychla jsem si ve vstupní hale Cullenovic domu.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Edward, který doběhl chvíli po mně.

„No zbytečné mrhání jejich energií, mohli být užiteční jinde,“ vysvětlila jsem. Opravdu mi přišlo zbytečné, aby se ještě snažili mě zachránit.

Edward:

Nehoda proběhla přesně tak, jak měla, auto vybuchlo a mrtvou ženu v něm všichni považovali za Bellu. Jen Bella měla stále větší problémy zůstávat celé dny doma. Neměl jsem jí to za zlé. Nemohla nikam ven a většinu času trávila zavřená v pokoji.

„Je to tak nudné!“ vyštěkla jednoho dne na Rosalii, která se snažila odvést její myšlenky jinam.

„To všichni víme,“ zahučel jsem na ni. Lezlo to na nervy všem, ale museli jsme počkat, až proběhne vyšetřování a její pohřeb. Někdy potom byl naplánován náš odjezd do nového města.

„A co mám podle tebe dělat? Vzali jste mi mou práci, můj největší koníček, nemám tu co dělat jen sedím a koukám z okna!“ ječela tentokrát.

„Tak foť!“ rozkřičel jsem se na ni. „Co ti brání, velice rád ti pořídím veškeré potřebné vybavení!“

„A koho tak asi budu fotit!“ vyjekla na mě. Až nyní mi došlo, že jen s mou rodinou má velmi omezené možnosti. Ale třeba by se dal přemluvit Carlisle s Esme a ještě jednou by si to mohl zkusit Emmett s Rosalii, snad dokonce i Jasper byl v rozpoložení, kdy by se svlékl a nechal se fotit.

„Máš nás tu málo?“ zeptal jsem se o poznání klidnějším hlasem. „Myslím, že ti všichni rádi postojí a nebude to už dlouho trvat a budeme se stěhovat.“

„Fain!“ štěkla mi do obličeje. Chtěla odejít, ale na poslední chvíli se otočila na podpatku. „Omlouvám se, jen se už příšerně nudím, deptá mě, když vidím své parte a šíleně mě vytočilo, když se tady Charlie zastavil.“

„Chápu, je to pro tebe těžké a to, že jsi tady zavřená, ti nijak nepomáhá, ale zkus se povznést nad malichernostmi, nebude to trvat věčně.“ Asi jsem to měl nechat tak a rozhodně jsem neměl říkat, že se zabývá malichernostmi, přece jen to ona je mrtvá.

„Malichernostmi! Děláš si legraci? Můj život je definitivně v prdeli, abys věděl! Nemůžu fotit nebo něco vystavit, nemůžu dělat nic z toho, co jsem dělala dřív!“ křičela na mě z plných plic.

„Promiň,“ omluvil jsem se. „Je mi jasné, že je to pro tebe hodně těžké, ale slibuju, že od teď se pokusím ti těch několik dní tady zpříjemnit, jak nejvíc to půjde.“

„Tak jo, v tom případě,“ zasmála se, „co budeme dělat?“

„Chceš fotit?“ zeptal jsem se, protože tohle ji mohlo jednoduše vytrhnout z té deprese, která se jí poslední dny držela.

„Nemám čím,“ zakabonila se snad ještě víc.

„Tak mi dej seznam všeho, co potřebuješ, zajedu do vzdálenějšího města a všechno obstarám,“ mrknul jsem na ni a její tváře se zase rozjasnili.

„Věčnost je dlouhá,“ posteskla si druhý den odpoledne Bella. Zrovna se prohrabávala velkou krabicí, která měla zajistit, že se v příštím týdnu nebude nudit.

„To rozhodně,“ zasmál jsem se, když vytáhla jeden z profi foťáků, které jsem jí obstaral.

„Co děláte, když v neděli odpoledne prší?“ ptala se mě. „Co děláváte po nocích, když vlastně nemůžete spát?“

„Déšť nám příliš nevadí,“ usmál jsem se na ni, „a pokud jde o noci tak… Je spousta věcí, které se dají dělat. Samozřejmě Alice a Jasper, Rosalie a Emmett a Carlisle s Esme mají své protějšky, tak si asi umíš představit, co dělají.“

„Jojo, pokračovat nemusíš,“ uculila se. „Víš já prostě jen nevím, co dělat, v poslední době jen bloumám od ničeho k ničemu. Bude to tak pořád?“

„Ne, tedy ne nutně. Musíš si stanovit priority a předpokládám, že v novém domově budeš chodit do školy a myslím, že po nějaké době budeš zase moct fotit, vystavovat a prodávat své umění.“ Snažil jsem se ji uklidnit, věděl jsem, že to nebude snadné, ale prostě jsem musel.

„Tak snad,“ přišla ke mně. „Jednou bych chtěla zažít to, o čem mluvíš, chci říct, neprožívat tu každodenní nudu.“ Ještě víc se přiblížila a naklonila se.

„Neboj, takové to není pořád,“ řekl jsem zrovna ve chvíli, kdy mě chytila za límec a mírně si mě přitáhla. Vůbec jsem netušil, co to vyvádí, když mě najednou začala líbat.

„Vím, že bych to neměla dělat,“ vydechla, když se na malou chvíli odtrhla od mých úst. „Ale už nějakou dobu si nemůžu pomoct. A musím přiznat, že jsem z toho docela podrážděná.“

Znovu se ke mně sklonila a začala mě náruživě líbat. Nevěděl jsem, jestli to co dělám je správné, ale doufal jsem, že to bude v pořádku. Na její polibky jsem začal reagovat a můj kolega v kalhotách si taky začal říkat, že se mu to líbí.

„Bell,“ vydechl jsem a povalil ji na studenou podlahu. Bylo štěstí, že jsme oba upíři a tak nám chlad nevadil. Tentokrát se už nemohlo stát nic, co by nás vyrušilo.

Jak jen jsem se mýlil, zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozhodl roztrhat její tričko, se natáhla a popadla ten zpropadený fotící krám! Jen jsem si v duchu zasténal. Bylo mi jasné, co bude následovat. Ona a to její focení.

„Takže říkáš, že jednoho dne budu zase vystavovat?“ zeptala se a při těch slovech koukala na foťák.

„Jednoho dne,“ přikývl jsem. Jen se usmála a odložila ho.

„Asi to nebude v příštím desetiletí, nemýlím se?“ zeptala se na další zákeřnou otázku.

„No, pár let sem, pár let tam,“ usmál jsem se na ni. „Ber to tak, že mě je přes sto a pořád vypadám k světu.“

„Tak to v každém případě,“ znovu se sklonila a začala mě líbat.

Nevím kolik času uplynulo, ale po celou tu dobu jsem byl s Bell, když jsme se nelíbali, tak mě fotila a vypadala spokojeně. Nikdo nás nerušil, snad proto, že všichni doufali, že tímto způsobem proběhne stěhování klidně a bez stresu.

Až jednoho dne ke mně dolehly Carlislovy myšlenky. Odjíždíme zítra, všechno už je zařízené. Bylo mi jasné, že já budu ten, kdo to sdělí Belle.

„Bell, zlatíčko,“ začal jsem opatrně.

„Stěhujeme se, předpokládám,“ kývla na mě. „Vlastně jsem to čekala. No, snad se mi na Aljašce bude líbit.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (6 votes cast)

Sukničkář – 25

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

25 – Kalendář

Bella:

Bylo milé, když jsem viděla, jak se Edward snaží. Bohužel na mé dosud skleslé náladě se nezměnilo ani ň. Stále jsem myslela na blížící se stěhování, nové lidi, nový život.

Tolik jsem se toho všeho bála, bylo nesnesitelné pomyslet na to, že už nikdy neuvidím svou rodinu, nikdy se už nebudu věnovat práci, která mě naplňovala blahem a pocitem dobře vykonané práce, za kterou byl vidět i nějaký výsledek.

Jistě, Edward mě ujišťoval, že k ničemu nedojde, že můj život se až tolik nezmění, ale už nikdy nebudu Innocuus Vipera slavná fotografka aktů. Ta zemře spolu se mnou při plánované autonehodě.

Emmett jediný se na to už neskonale těšil. V jednom kuse se mě ptal, do kterého stromu to chci napálit. Jako by to nebylo jedno, můj život tím pro jednou a nadobro skončí a ze mě se stane Bella Cullenová, jedno z adoptivních dětí Carlisla a Esme. Jsou to moc milí lidé, ale já nejsem na nic takového připravená, nejsem připravená opustit svůj život.

Teď si asi říkáte, jak moc jsem závislá na své ubohé pozemské existenci, že já už nejsem já. Jsem upír, který už je vlastně mrtvý, jen z nějakého důvodu zůstává na téhle planetě, ale…

Bohužel stále vnímám to, co se se mnou děje a taky to, co musím dřív či později udělat. Moc se mi to nelíbí, ale nemám na vybranou. Je to něco co mě čeká, ať už chci nebo ne.

***

Přišel další nudný den po další probdělé noci. Člověk by neřekl, jak strašně nudný je den, když se člověk nemůže vyspat. Na druhou stranu člověk neztrácí čas ubohým spaním!

Díky této nově nabyté schopnosti jsem dokončila svůj kalendář v rekordním čase. Všechny fotky se moc povedly a já už se nemohla dočkat dne, kdy ho odprezentuji zákazníkům. Měl to být manželský pár, který někde viděl mé díla a chtěli nějaký pěkný kalendář pro svůj benefiční večer.

„Hola hej,“ zahlaholil Emmett ve dveřích mého pokoje. „Žádné loudání, je načase připravit dokonalou nehodu!“

„Vážně nechápu, jak se na něco takového můžeš těšit!“ vyštěkla jsem směrem k narušiteli mých myšlenek.

„Je to vždycky zábava, hlavně to vyšetřování potom.“ Krčil rameny jako neviňátko a jeho obličej se podobal podivnému andělu.

„Tak jdeme,“ pokusila jsem se usmát, ale byla jsem si téměř sto procentně jistá, že to byl škleb.

„Netvař se tak, uvidíš, že si to užiješ.“ Mrknul na mě spiklenecky a ještě stále s výrazem nevinného děcka.

„Jaký je plán?“ ptala jsem se zrovna ve chvíli, kdy jsme obrovskou rychlostí mířili do lesa. Byla jsem si jistá, že kdyby ta nehoda nebyla plánovaná, nikdy by se mi nemohlo stát, že bych jen tak narazila s autem do stromu.

„Pojedeš z té své prezentace toho tvého kalendáře, nebo čeho,“ vyvalil ze sebe Emmett. „V jedné nebezpečné zatáčce nezvládneš řízení, tvé auto se dostane do smyku a podle plánu by se mělo obmotat kolem támhle toho stromu.“ Ukázal prstem právě ve chvíli, kdy zastavil. Došlo mi, že jsme na místě. Tak tady zemřu. Tady oficiálně skončí můj dosavadní hloupý lidský život.

„Aha,“ polkla jsem. Popravdě asi hlasitěji než bylo třeba. „A co bude potom, musí najít nějaké ostatky no ne?“

„Tady vyvstává problém,“ pokrčil rameny Emmett. „K našim účelům bohužel potřebujeme, aby v nemocnici v té době zemřela nějaká žena, po které nebude nikdo pátrat. Jestli mi rozumíš.“

„To mě za někoho vyměníte?“ podivila jsem se.

„Jak si sama řekla, musí najít tělo, nebo jeho zbytky v tvém případě. Zařídíme, aby auto vzplálo a tak zůstala jen kostra. Žár, který by spálil i kosti se nám vyprodukovat nepodaří.“ V téhle fázi jsem viděla problém. Jak chtějí zařídit, aby v tu správnou dobu někdo zemřel? A ještě navíc, aby to byla žena? A jak chtějí ukrást její tělo z márnice?

Otázky mi vířily v hlavě a Emmett některé z nich dobře poznal. „Neboj, pokud nikdo nezemře, plán budeme muset odložit, ale doufáme, že k tomu nedojde. A neboj, těla z márnice jsme už kradli, není to tak těžké.“ Možná si myslel, že tohle jeho prohlášení mě bůh ví jak uklidní. No spletl se, jako už tolikrát.

„Pojď, Carlisle ti chce ještě něco povědět, než odjedeš na tu prezentaci.“ Mávl na mě rukou, abych šla za ním a tak jsem bez protestů opět přidala do rychlého běhu. O pár minut později jsme už stáli před Cullenovic domem. Bylo mi jasné, že ani tady nebudu mít dlouhé útočiště, zvláště pak po mé smrti. Neměli by si je s tím spojovat, tak chtějí se stěhováním ještě několik týdnů počkat. No to bude nuda!

Nebudu smět vyjít z domu, nebudu smět nic! Pomalu jsme vešli do domu a já zaregistrovala Edwarda, který se se mnou demonstrativně už nějaký ten týden nebavil. No neměla jsem mu to za zlé. Docela chápu, že ho naštvalo, jak jsem se chovala. No ale uznejte, měla sem slušnou depresi z toho všeho co se dělo. A opravdu jsem se snažila smát, když se snažil rozveselit mě.

No nepovedlo se mu to, co si budem povídat, ale nemusí kvůli tomu být naštvaný. No ne?

„Carlisle?“ zaklepala jsem na dveře jeho pracovny, když jsem se prosmýkla kolem naštvaného Edwarda.

„Jen pojď dál,“ vyzval mě velmi vyrovnaným hlasem. Vešla jsem a jako už tolikrát jsem obdivovala sbírku jeho starých knih. „Posaď se, prosím.“ Pokynul mi na židli přímo naproti té jeho. Ač jsem to nepotřebovala, sedla jsem si, a trpělivě poslouchala, co mi chce sdělit.

„Emmett tě jistě upozornil, že tvou tragickou nehodu plánujeme již na zítřejší den, hned po prezentaci tvého kalendáře,“ začal pomalým rozvážným hlasem Carlisle. U toho jsem uvažovala, jestli za pár set let budu schopná mluvit stejně klidným a vyrovnaným hlasem jako on. „Ukázal ti ono místo?“ zeptal se tentokrát, jen jsem kývla na znamení, že vím co a jak. „Dobrá, v tomto ohledu mám jednu dobrou zprávu. Včera byla nalezena mrtvá žena. Podle všeho neměla rodinu…“

„Detaily znát nepotřebuju,“ odsekla jsem. Nic z toho, co chtěl říct, jsem slyšet nechtěla.

„Dobrá, vlastně tě chápu. Tak tedy, po havárii se hned vydáš sem. Zdržíme se zde už jen po dobu, která bude nezbytně nutná. Tedy několik týdnů, ovšem mimo lov ti nemůžeme dovolit potulovat se po městě. To jistě chápeš?“ Opět jsem jen strojeně přikývla. „Dobrá… Tak tedy prozatím ti nic dalšího říct nepotřebuji. Uvidíme se zítra, Bello.“

***

Další den začal hekticky. Bylo toho všeho nějak hodně. Ráno jsem musela nachystat všechny své fotky a také dokončený kalendář. Musela jsem se pochválit, fotky se povedly jak nikdy nic. Byla jsem nadšená, jen mě mrzelo, že na předváděčce bude chybět Edward. Bylo jakýmsi nepsaným pravidlem, že modelové se předváděcích akcí účastní. To vše jsem mu řekla, ale v posledních dnech to vypadalo, že se prostě nezúčastní.

Po rychlé sprše jsem se oblékla do nádherných šatů, které mi připravila Alice. Jak jsem pochopila ve stejných šatech, bude oblečená i žena, která bude suplovat mé tělo při autonehodě. Při té představě jsem se trochu otřásla, nebyla to nejvábnější představa, ale musela jsem to přestát.

Naposledy jsem se rozloučila se svým tátou, bylo to hrozné, tvářil se tak šťastně a těšil se, jak oslavíme můj úspěch s kalendářem. Nemohla jsem mu ani naznačit, že už se vlastně neuvidíme. Měla jsem však štěstí, že si nevšiml mých zklamaných a smutných očí. Nechtěla jsem tu agónii ještě víc prodlužovat, obrátila jsem se na podpatku a s veslým: „Tak se měj tati!“ jsem vyběhla z domu.

Bez jediné myšlenky jsem vpadla do svého auta a vytůrovala motor. Naposledy jsem se podívala na náš dům a odmítala jsem si přiznat, že je to opravu naposledy. Zavřela jsem oči, a když jsem je konečně zase otevřela rozjela jsem auto po příjezdové cestě a dál pryč z města.

Na lesní cestě mě však překvapila běžící šmouha, která se mihla kolem mého auta.

„AAA!!!“ zařvala jsem, když se přímo před mým autem zastavil Edward. Dupla jsem na brzdu a auto zastavilo jen několik milimetrů od něj.

„Zbláznil ses?“ zařvala jsem na něj, když jsem se vzpamatovala z šoku, který mi způsobil. No vážně může mít upír infarkt?

„Jen klid, říkala jsi, že modelové jezdí na předváděčky s vámi fotografy,“ nad posledním slovem se zakřenil. Jen jsem kývla na souhlas a on s milým úsměvem přisedl do auta. „Bude lepší, když nikdo nebude vědět, že jsem jel s tebou.“

„Jo jasně,“ kývla jsem jen. Nechtěla jsem, aby věděl, jak moc to pro mě znamená.

***

„Jsme tady,“ ukázala jsem na překrásnou prosklenou budovu, v níž se měla odehrát prezentace mého kalendáře.

Zahleděla jsem se do těch skleněných zdí a přemýšlela nad vším tím, co jsem zameškala. Co jsem nestihla během svého života. Vím, čekala mě celá věčnost na to udělat vše, co jsem chtěla, ale přeci jen už nejsem živá. Mé myšlenky se k této mé skutečnosti začínaly stáčet stále častěji a častěji.

„Půjdeme?“ zeptal se Edward, který mě pozoroval s výrazem nejvyššího zájmu. Nezmohla jsem se na slovo. Jen jsem vystoupila z auta a vyndala všechny potřebné věci z jeho kufru. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a pak už jsem jen vykročila směrem do budoucnosti.

V recepci čekala velmi milá dívka, která mě okamžitě poznala a už volala svého nadřízeného. Ten v krásném černém obleku brzy dorazil a začal mi vyprávět dlouhé vyprávění, jak si objednali kalendář a jak doufají, že se jejich benefice podaří a takové ty řeči.

Byla jsem ráda, že po mě nechtějí příliš odpovědí. Představila jsem jim Edwarda, který jim učaroval a tak jsem se mohla věnovat vlastním myšlenkám a přípravám.

Po ani ne hodině bylo po všem, můj kalendář se líbil a zákazníci byli nad míru spokojení. Pozvali nás s Edwardem na odpolední banket. Pozvání jsme přijali a s velmi dobrou náladou strávili v Ediesburgu dalších několik hodin.

Vše bylo fain až do chvíle, kdy jsme se s Edwardem vydali k autu. Celou cestu jsme spolu nepromluvili jediné slovo.

„Neboj, všechno dobře dopadne.“ Jeho snaha uklidnit mě byla dojemná. Jen jsem kývla a nasedla do auta.

Rozjeli jsme se domů a já jen přemýšlela, kdy přijde má poslední zatáčka. Přiblížili jsme se k ní a Edeward mi stiskl ruku. Ještě víc jsem zrychlila a na správném místě škubla volantem. Auto se roztočilo do šílených otáček a překvapivě se řítilo přímo do míst, které vytipoval Emmett. I v té šílené rychlosti jsem si všimla, že poblíž už čeká celá rodina Cullenových.

PRÁSK!!! Ohromná rána mě ohlušila, skřípějící kov lámající se o vysoký strom, který prostě jen stál, kde neměl.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.8/10 (5 votes cast)