Svět se zbláznil, držte se… – 8

Deprecated: Non-static method gdsrBlgDB::add_new_view() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1910 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688 Deprecated: Non-static method GDSRDBMulti::get_multisets_for_auto_insert() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1476

Bella:

Šla jsem otevřít a do domu se nám vřítila Lucy, dcera naší sousedky.

„Ahoj, je doma Rosie?“ ptala se.

„Ano je,“ rychle jsem přes všechny přehodila iluze. „Půjdeš dál?“

„Můžu!“ vypískla a hnala se dolů do pokoje.

„Jistě,“ usmála jsem se ode dveří.

„Rosie, pojď, já tě učešu!“ tahala ji za ruku. Omluvně jsem se podívala na Rose a ta mě vraždila pohledem. „A pak… Kde je Edík?“ zeptala se.

„Asi nahoře,“ odpověděla jsem a bála se, co zamýšlí s Edwardem.

„Jé, že mi ho taky zavoláš! On je tááák roztomilej!“ rozkázala mi milounkým a slaďounkým hláskem.

„Já se ho zeptám,“ odpověděla jsem a pomalu vycházela nahoru. Zaklepala jsem na Edwardovy dveře a čekala.

„Dál,“ ozvalo se po chvíli.

„Edwarde, dole je Lucy a chtěla by tě vidět.“ Řekla jsem a než stačil namítat, dodala jsem: „Neboj, nic jí nedovolím, jen v zájmu našeho utajení pojď.“

„Jestli si ze mě udělá panenku, tak si to odskáčeš.“ Upozornil mě.

„Copak já můžu za to, že jsou tak neodbytný?“ ptala jsem se.

„Ne, ty jen můžeš za to, jak vypadáme.“

„Chceš si to vyměnit?“ štěkla jsem a vycházela z jeho pokoje. Byla jsem naštvaná, proč se musí chovat jako idiot. Copak já si tím neprošla? Nebo Rose a Alice? Prošla, stejně jako ony. V příštím městě bude středoškolák a já nejspíš prvňačka tak o co mu jako jde?

„Počkej!“ zavolal na mě.

„Co?“ otočila jsem se na schodech a čekala.

„Pojď zpátky, ať nás neslyší!“ zašeptal a chtěl mě odtáhnout zpět.

„Teď není vhodná doba!“ upozornila jsem ho.

„Dobrá tak až vypadne, ale slib, že si promluvíme!“ kývla jsem na souhlas a přehodila na něj iluzi. Pomalu se šoural za mnou.

V obývacím pokoji už Lucy „česala“ Rosalie, chudinka měla vlasy celé zašmodrchané. Smutně se na mě podívala a já jí věnovala omluvný úsměv.

„AAA, Edí je tady!“ zajásala Lucy.

„Lucy, co jsi to udělala s Rosinými vlasy?“ ptala jsem se.

„Učesala, že je to krásné!“ zajásala. „Chceš taky?“

„Ne díky. Rose pojď sem, něco s tím uděláme.“ Vděčně se na mě podívala a vyskočila z židličky. Zvonek dveří se znovu rozdrnčel, ale tentokrát šel otevřít Jasper.

„Ahoj,“ zahlaholil Jacob ode dveří.

„Ahoj, česala jsem Rosie, že je krásná!“ pištěla jeho sestra.

„Jo, vypadá jak vrabčí hnízdo po náletu!“ zasmál se Jacob a já si povšimla i malého Thomase. Jemně jsem šťouchla do Edwarda, aby za ním šel, a ten zdá se pochopil.

„Půjdeme si hrát?“ zeptal se ho. Thomas jen kývnul a společně odešli k jedné hromadě, na které byly auta a jiné klučičí hračky.

„Rose, pojď!“ zavolala jsem na ni a odvedla ji do koupelny. Sundala jsem její iluzi a doufala, že mě rovnou nezabije.

„Díky moc!“ štěkla.

„Je mi to líto, proč jsi ji nezastavila?“ ptala jsem se.

„Copak se dala?“

„Jo, máš pravdu! Tak ukaž,“ vzala jsem hřeben a snažila se tu hrůzu rozčesat. Trvalo to dlouho, ale nakonec se zdařilo. Rosiny vlasy jsem spletla do dvou pevných copů a znovu z ní udělala prvňáčka.

„Promiň, ale dokud neodejdou…“

„Já vím!“ přerušila mě. Společně jsme sešly dolů, kde už měla Edwarda v parádě Lucy. Zdá se, že si chtěla hrát na kadeřnici a tak ani Edwardovy vlasy nezůstaly ušetřeny. Oči mi málem vyletěly z důlků, když jsem uviděla Edwardův pohled a pak jeho vlasy.

Měl je do oranžova a zelena a modra? Páni Lucy se činila a dokonce si přinesla i barvy. Jakmile se tam chystala naplácat ještě růžovou, zarazila jsem ji.

„Lucy, nech Edwarda vydechnout!“ usmála jsem se na ni a ona se ohlížela po dalších obětech.

„Díky!“ pošeptal mi Edward, když se dostal ke mně.

„Jen aby sis to nerozmyslel!“ usmála jsem se a odváděla ho do koupelny. Tam na sebe vytřeštil zrak. „Je mi to moc líto.“

„No co už, snad to půjde dolů.“

„Jo, jen se jich napřed zbavíme.“ Mrkla jsem na něj a vycházela z koupelny.

Sešli jsme dolů, kde už byla i naše sousedka. Jak nám řekla Esme po její včerejší návštěvě jmenuje se Mary a její manžel Billy.

„Ahoj dětičky!“ zavolala na nás, jakmile jsme se objevili na schodech.

„Dobrý den!“ pozdravili jsme.

„Ale Edík, ten má ale krásné vlásky!“ přihnala se k nám a začala Edwardovi čechrat vlasy.

„Kde se tady berete?“ zeptala jsem se.

„Šla jsem hledat děti!“ zasmála se, jako by to bylo nad slunce jasnější. „A taky jsem přinesla nový koláč!“

„To je od Vás jistě milé, ale my opravdu na sladké nejsme.“ Poděkovala jsem a zároveň její koláč odmítala.

„Bude Vám chutnat! Kde máte kuchyni?“ ptala se a probíhala naším domem.

„To není…“ ani jsem to nedořekla a už byla v kuchyni.

„Ale Vy tady nic nemáte. To Vás rodiče neživí!“ vykřikla.

„Ale ano, Esme jede dnes na velký nákup.“ Usmála jsem se, doufajíc, že to nechá být.

„Ne, ne… To by nešlo. Jdeme a nakoupíme hned!“ zatáhla mě za ruku.

„Ale to ne! Já musím hlídat děti a Esme to jistě zařídí!“ chtěla jsem ji zastavit, bohužel to bylo nad mé síly.

„Žádné odmlouvání, mladá dámo!“ zaječela na mě a tvářila se jako anděl pomsty.

„Mary, já chápu, že máte tendenci montovat se do věcí, do kterých Vám nic není, ale tohle je moc.“

„Ty mi budeš odmlouvat!“ zaječela najednou.

„Ano, a nevím, proč bych měla poslouchat sousedku v našem domě!“ odsekla jsem.

„Ty malá…“ napřahovala se k ráně, když zasáhl Jasper. Chytil její ruku a nesouhlasně se na ni zadíval.

„Možná byste měla jít,“ řekl klidným a vyrovnaným hlasem.

„Co si Vy dva o sobě myslíte!“ zavřeštěla zase ta ženská a vysmekla se z Jasperova sevření. „Potřebujete řád a vedení!“

„Máme ho,“ odsekli jsme sborově.

„Nemáte!“ zaječela. Usadila se na gauč a uraženě seděla.

„Děti jsem doma!“ zavolala Esme ode dveří a když viděla, co se děje úsměv jí z tváře zmizel.

„Ahoj, Esme!“ pozdravila ji nasupeně Mary.

„Mary, co ty tady?“ ptala se Esme a sjela nás pohledem. Na Edwardovi se zastavila a pak se podívala zpět k Mary.

„Tvé děti jsou nevychované a odmlouvají!“ žalovala Mary.

„Jen jsme se bránili!“ upozornila jsem ji.

„Já a děti jdeme. A očekávám, že jim dáš trest!“ zabořila prstem do Esmeina ramene.

„Jistě, žádná televize, nákupy, kamarádi. Máte zaracha a bez odmlouvání!“ zadívala se na nás Esme. Mary jen spokojeně pokyvovala hlavou. Pak na mě Esme mrkla a dodala: „Tak a ty Bello pomůžeš Edwardovi s těmi vlasy!“ ukázala na hrůzu, kterou měl Edward na hlavě. Jen jsem kývla a Esme se zatvářila stylem: Jak se jim tohle povedlo?

„Tak je to správné Esme, tak se to musí!“ chválila ji Mary. Ani netušila, jaké je tohle pro nás vysvobození! Žádní kamarádi – žádní blbí sousedi!

Jakmile se za nimi zavřely dveře, shodila jsem iluze a rozhlédla se. Esme nesouhlasně kývala hlavou a Rose si rozplétala vlasy.

„Co se dělo?“ zeptala se Esme a zadívala se nejprve na Edwardovy a potom na Rosiny vlasy.

„Lucy si hrála…“ pokrčila jsem rameny.

„Dobře, pomoz Edwardovi a Rose s vlasy a pak si promluvíme!“

„Dobře mami!“ zasalutovala jsem a popadla Rose a Edwarda za ruce. „Jdeme, děti!“

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (6 votes cast)
Svět se zbláznil, držte se... - 8, 10.0 out of 10 based on 6 ratings

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*