Bella:
„To ti rád splním,“ zasmál se Emmet a popadl mě do náruče.
„Tssss,“ zasyčela Rosalie. „Pojď sem!“ vyhrkla a přitáhla si zmateného Edwarda. Začala ho líbat a ten jí to oplácel, stejně jako já Emmetovi. Nelíbal tak špatně.
„Co se tady…“ zarazila se Esme, když viděla naši pomíchanou čtveřici.
„Ale nic,“ zasmála jsem se, když mě Emmet pustil.
„Tak jak líbám?“ ptal se.
„No chtěla jsem sice pusu spíš od Edwarda, ale musím uznat, že to není nejhorší.“ Odpověděla jsem mu stále se smíchem.
„Jo, jsem borec!“ poplácal se hrdě po rameni a pyšně se usmál.
„Tak toho nechte a jdeme!“ zavelela okamžitě Alice, která nad naším počínáním jen kroutila hlavou.
„Jak sis užila líbání s Emmetem?“ zeptal se Edward, když se jeho ruka omotala kolem mého pasu.
„Líbá dobře, a co Rose?“ opáčila jsem mu.
„Jo stálo to za to, nevím, jestli jsem si vybral správnou sestru.“ Uculil se na mě a víc si mě přitáhl k boku.
„No já ještě vyzkouším Jaspera a pak se rozhodnu, koho si nechám.“ Usmála jsem se nazpět.
„Zapomeň! Toho ti nepůjčím!“ rozčílila se Alice a Jasper se zasmál.
„Ale sluníčko, přece by ses nebála.“ Konejšil ji ihned Jasper.
„Neboj, blonďáci nejsou můj typ,“ zasmála jsem se a pokračovala v cestě Volterskými chodbami.
„Tady jsou mí přátelé!“ zahalekal Aro na celou Volteru ve chvíli, kdy nás viděl přicházet. Na sobě měl kostým krále Napoleona a radostně se rozhlížel po všech okolo.
„Aro,“ pokynul mu hlavou Carlisle.
„Bello, pamatuješ na naši úmluvu?“ zeptal se mě Aro šeptem.
„Pamatuji, ale nejsem si jista, že je to správný nápad.“ Odpověděla jsem též šeptem.
„Jedna bradavice mu neublíží a všichni se zasmějí, prosím.“ Zaprosil jako malé dítě a kdyby neměl karmínové oči, vypadá jak nevinné štěňátko.
„Dobře, ale odpovědnost je na tobě!“ namířila jsem na něj prst a jeho oči se rozzářily, jako bych mu dala ten nejlepší dárek na světě.
„Díky!“ vypískl a políbil mě na tvář.
„Jak malej,“ zasmála jsem se a pak se otočila na Edwarda, který nás zamyšleně pozoroval.
„Co?“ zeptala jsem se.
„Nic, já jen jak si rozumíte.“
„Snad bys nežárlil,“ pohladila jsem ho po vlasech.
„Nežárlil, já jen…“
„Co?“ zeptala jsem se.
„Ta postel, Aro… Nechtěla jsi, abychom sem jeli…“ koktal ze sebe.
„Ty žárlíš,“ usmála jsem se a políbila ho na nos. „To je tak roztomilý.“
„Není, ani nevíš, jak se cítím,“ zamumlal mi do vlasů a přitáhl si mě blíž.
„Přece víš, že miluji jen tebe,“ usmála jsem se na něj a koukala mu hluboko do očí. Jen zavrtěl hlavou a spojil naše rty.
„To se mi líbí,“ zašeptala jsem, když se naše rty rozdělily.
„Mě taky,“ usmíval se.
„Tak tudy do sálu,“ zavolala na nás Heidy a pokynula ke vstupu.
„Má paní,“ nabídl mi rámě Edward. Spokojeně jsem se do něj zavěsila a i s ním jsem vešla do krásného sálu. Byl vyzdoben do zlaté a stříbrné. Všemu dominoval luxus a barokní styl. Všechno prostě bylo buclaté.
„To je vtipný,“ zasmál se Edward a upíral zrak na tři trůny, na nichž se už pyšnili Volturiovi. Aro v převleku Napoleona, Caius jako Zeus a Marcus jako upír, ale takový ten z hororů, se zubama a krví okolo rtů – vypadal legračně. Oni si opravdu potrpí na ty nejvyšší.
„Co bys chtěl, jsou to králové.“ Usmála jsem se.
„Nyní nechť začne ples.“ Pokynul Aro rukama, ujal se své ženy a roztočil ji dokola. Stejně ho napodobili i jeho bratři a ples byl oficiálně zahájen.
„Smím prosit,“ otázal se Edward a nabídl mi ruku. Tou dobou už tančila polovina sálu.
„Velice ráda,“ usmála jsem se a ruku přijala. Pomalu mě odvedl na kraj parketu, kde jsme začali tančit.
„Vidím, že oslava se rozjela!“ vstoupil do místnosti Rumunský vládce a Aro se na mě prosebně zadíval.
„Jistě, pojď, přidej se k nám,“ vyzval ho a rumun kývl, v tu chvíli jsem mu na obličeji vykouzlila snad deset bradavic a sálem Voltery se rozezněl smích doprovázený potleskem.
„Ty hnusný a proradný parchante!“ vykřikl a vrhl se po Arovi.
„Sakra,“ zašeptala jsem a raději stáhla svou iluzi, to už ho ale bezpečně drželi Felix s Demetrim a Alec mu zastiňoval mysl.
„Taková drzost!“ štěkl Aro a oprašoval si svůj kostým.
„Ty opovážlivče, bude tě to stát život a Volteru!“ vyhrožoval mu rumun.
„Myslíš?“ zašklebil se na něj Aro a pokynul Demetrimu a Felixovi, kteří ho rychle roztrhali, zvedli tím vlnu nevole u jeho poddaných, ale ty už měli v parádě ostatní z Voltery. To mu šlo jen o tohle, kroutila jsem hlavou.
„Jen se dál bavte,“ vyzval nás Marcus, a aby šel příkladem, roztočil první upírku, kterou popadl.
„No tak tomu říkám veselý hallowen,“ zašklebil se Edward a pro jistotu pokračoval v tanci.
„Radši tanči a mlč.“ Požádala jsem ho a dál se věnovala jen tanci.
***
„Je škoda, že je konec.“ Usmíval se na nás Aro, kdy jsme se loučili.
„Jistě, to je,“ přikývl Carlisle.
„Je čas jet, jinak nestihneme letadlo.“ Upozornila nás Alice. Rychle jsme se rozloučili a nasedli do aut, která nás měla odvést na letiště.
„Letí to přímo, no není to skvělé?“ švitořila Alice v autě.
„Jo, to je,“ usmála jsem se a stočila se do Edwardovy náruče, v příštích dnech z něj zase bude šestileté dítě.
„Miláčku?“ probudil mě ze zamyšlení Edward.
„Co?“ ptala jsem se zmateně.
„Přistáváme,“ usmál se a já se rozhlédla. To jsem byla opravdu natolik mimo, že jsem si nevšimla nastoupení do letadla a celé cesty. Jen jsem zakroutila hlavou a o chvíli později i s Edwardem vystoupila.
„Edwarde, víš… přemýšlela jsem a…“ nechala jsem slova vyznít do ztracena, co bych mu vlastně chtěla říct?
„Bello, snad sis náš vztah nerozmyslela?“ zděsil se.
„Ne to ne, jen jsem myslela, že by bylo hezké…“ zamyslela jsem se.