Bella:
„AAA!!!“ ozval se výkřik ze spodního patra a já ztuhla, stejně jako Edward.
„Co se to děje?“ zeptala jsem se.
„Nevím!“ odpověděl a rychle se ze mě zvedl. Popadl oblečení a během vteřiny byl oblečený. Napodobila jsem ho a ihned jsme scházeli dolů.
„Stalo se něco?“ zeptal se Edward, jakmile jsme dorazili do obýváku.
„Vypadáš líp Bello!“ zasmála se Alice a objala mě.
„Dík, taky se tak cítím!“ ujistila jsme ji. „Tak co se tady dělo?“
„No vlci, oni se dozvěděli, co Tanya…“ Alice větu nedokončila a já začínala mít špatné tušení.
„Co přesně se dozvěděli?“ zeptala jsem se.
„No to, jak tě Tanya kousla… Víš oni myslí, že jsme porušili smlouvu!“ odpověděla Rose.
„Cože!?!“ vyjekla jsem a třeštila na ně zrak.
„Bello klid, Carlisle a Jaspere to vyřeší!“ uklidňovala mě Esme, ale nějak to nezabíralo, co když se jim něco stane? To ne!
„Bello, je to dobré! Vlci nechtějí rozpoutat válku!“ ujistil mě Edward a pevně mě objal, ani jsem si to neuvědomila, ale strašlivě jsem se klepala.
„Edwarde, jak mám být jako klidná, když je to kvůli mně!“ rozvzlykala jsem se.
„Bello, nemůžeš za to! To Tanya tě napadla!“ uklidňovala mě Esme.
„Ale kdybych tolik nevoněla!“ vzlykala jsem dál.
„Bello! Udělala by to stejně!“ ujišťovala mě Alice, ale já jí nějak nedokázala věřit, ne po tom všem.
„Měli bychom jít za nimi!“ ozvala jsem se po chvíli. „Měli by vidět, že jsem v pořádku!“
„Já… nemyslím si, že je to nutné!“ opravil mě Edward.
„Podle mě to nutné je!“ vykřikla jsem.
„Dobře, dobře! Jen klid, už jdeme!“ nevím, co ho přesvědčilo, možná můj naprosto vražedný výraz, ale hlavní bylo, že to zabralo.
„Díky!“ hlesla jsem a šla si pro bundu.
O chvíli později jsme už Edwardovým autem vyjížděli z garáže. Cesta byla rychlá a to nejen díky tomu, jak Edward uháněl ulicemi města. Byla jsem nervózní a bála jsem se, co všechno by se mohlo stát jen kvůli tomu, jak hloupě voním!
„Bude to dobré!“ utěšoval mě snad po sté Edward.
„Co když ne? Co když se jim něco stane?“ ptala jsem se a v mém hlase zaznívaly obavy.
„Nic se nestane. Šli vysvětlit chování Tanyi, aby po ní vlci nešli.“ Usmál se. „Nejde o naši rodinu.“
„Edwarde, oni tam ale jsou! Tak mi prosím neříkej, abych se uklidnila!“ pištěla jsem. Ani nevím, jak se mi z úst mohly takové zvuky drát…
„Jsme tady!“ řekl po další chvíli nervózního ticha. Během vteřiny mi už otvíral dveře a já vystupovala. Viděla jsem všechny a zatím byli v pořádku.
„Co tady chcete!“ vyštěkl nějaký muž, kterého jsem neznala.
„Přišli jsme za rodinou!“ poukázal Edward na Carlisla a Jaspera.
„Pojďte!“vyzval nás muž, kterého jsem si pamatovala ze svého domu. Byl to ten samý, který tenkrát přišel s vlky.
„Dobrý den,“ pozdravili jsme společně s Edwardem.
„Vidím, že opravdu žijete?!?“ podivil se ten muž.
„Neměla bych?“ opáčila jsem mu a spatřila Tanyu a její sestry.
„Tahle Vás pokousala!“ ukázal na ni prstem.
„To je fakt,“ zasmála jsem se. „Ale jak vidíte, nic mi není a všichni můžeme jít domů!“
„Ano, nic Vám není a to mě vede k dalším otázkám!“ zapřemýšlel se.
„Bella patří k prastarému druhu. Podobně jako i Vy je přirozeným nepřítelem upírů.“ Ujal se vysvětlování Carlisle. „V její krvi je jed, který nás ničí!“
Tato slova zřejmě potěšila toho kluka z mého domu, Jacob se tuším jmenoval. Začal se na mě blbě culit a já mu oplatila jen kyselým pohledem.
„To ovšem mění situaci.“ Zadíval se na mě ten muž. „Pokud je však jedovatá, jak je možné, že ta upírka žije?“
„No… řekněme, že jsem ji nechtěla nechat zemřít!“ doufala jsem, že tím můj výslech skončí, opak byl ale pravdou.
„Jak?“ zeptal se.
„To je s prominutím moje věc!“ zvýšila jsem hlas, hrozně nerada jsem se bavila o mém životě zkázy a utrpení.
„Ale já to chci vědět!“ štěkl po mně.
„A já Vám to nechci říct!“ vykřikla jsem na něj a cítila, jak se do mé krve valí jed. Jako bych ho zrovna teď potřebovala.
„Povíš to! Jinak…“ větu nedokončil a začal se znovu nepříčetně třást, tohle jsem už viděla u Jacoba, těsně před tím, než mi rozpáral půlku těla.
„Měl byste se uklidnit. Jsou věci, po kterých Vám nic není!“ zašklebila jsem se. „A navíc, nechápu, co získáte svou přeměnou!“
„Jsi drzá, víš!“
„Jo, ale nijak mi to nevadí!“ štěkla jsem nazpět.
„Jděte!“ rozkázal najednou. Edward mě popadl za ruku a odváděl pryč.
„Co to mělo být?“ zeptal se po chvíli v autě.
„Já nevím, vždycky se tak blbě chovám, když mám v krvi moc jedu. Omlouvám se.“
„To je v pořádku, a jak si to myslela s tím jedem?“ ptal se. No mělo mě napadnout, že se bude ptát.
„Abych tak řekla, mám v krvi vždy jen minimum jedu, to se pak zvýší podle toho, jestli jsem v ohrožení!“ usmála jsem se.
„Co to mohlo vyvolat. Jediní, kteří tě ohrožovali, byli vlci a…“ věděla jsem, co chce říct, ti by mě nekousli.
„No víš, myslím, že je to tím, že no… Funguje to jako adrenalin u lidí!“ zasmála jsem se tomu přirovnání. „Tedy normálních lidí!“
„Aha, to je rozumné, řekl bych.“
***
„Měla bych jet domů!“ usmála jsem se po několika hodinách výslechu, co se dělo s vlky. Překvapilo mě, jak to berou samozřejmě, ale já je přece také ohrožovala no ne?
„Tady si doma!“ vykřikla Alice a já se bála, že mi zase něco zlomí.
„Alice,“ povzdechla jsem si. „Jsem utahaná, potřebuju sprchu a postel!“
„To máš i tady!“ přesvědčovala mě.
„Pamatuješ, že jsem řekla, že se máte držet dál?“ ptala jsem se.
„Pamatujeme si to, ale já ti zase řekl, že nás nemáš odhánět!“ zazubil se Edward, který mě pokojně hojšal ve své náruči.
„Dobře, jdu do sprchy a spát!“ štěkla jsem naoko uraženě a vypochodovala do prvního patra. Zalezla jsem si do sprchy a nechala horké kapky dopadat na mé tělo. Ani nevím jak, ale začaly se mi klížit oči.
***
Edward:
Bella odešla nahoru a já slyšel, jak pustila sprchu. Byla tam už hrozně dlouho a mě přemohla zvědavost, vyšel jsem do prvního patra a namířil si to rovnou do koupelny za Bellou, byla tam, cítil jsem ji.
Otevřel jsem sprchový kout a to co jsem spatřil, mě šokovalo. Bella ležela schoulená v klubíčku na podlaze sprchy a voda cákala všude kolem ní. Musela být opravdu vyčerpaná. Opatrně, tak abych ji neprobudil, jsem vypnul sprchu a jemně ji obalil ručníkem.
Vzal jsem ji do náruče a odnášel ji do pokoje. Jako na potvoru se začalo ozývat mé mužství. No jistě, ten aby nezareagoval na nádhernou nahou ženu v mých rukou. Pomyslel jsem si a snažil se myslet na něco jiného, než je nahá Bella.
Moc se mi to nedařilo, proto jsem ji rychle položil do postele a zamotal do silných dek, přesto byla stále neuvěřitelně přitažlivá. Čím jen jsem si zasloužil takové mučení?
***
Brzy nad ránem se Bella začala vrtět, nevadilo mi to, ležel jsem vedle ní a užíval si její přítomnosti. Bohužel svým vrtěním způsobila sklouznutí kousku deky k jejímu pasu. AAA co teď, tak rád bych ji pozoroval, ale připadal jsem si jako šmírák. Rychle jsem neposlušný kus deky chytil a znovu ji pevně zabalil. Tohle je za trest!
Uvažoval jsem i o tom, že bych ji prostě vzbudil a bez ohledu si ji vzal, na to jsem však až příliš velký gentleman. Prostě si počkám, až se probudí! Zasmál jsem se v duchu.
Smrtící přitažlivost - 11,