Bella:
„Kate, ona umře,“ odpověděla jí Rose.
„Co? Jak?“ nechápala Irina.
„V Bellině krvi je jed, který ji právě zabíjí!“
„Tak něco dělejte! Určitě je nějaká šance!“ bědovala Kate.
„Jen velmi, velmi malá!“ odpověděla jsem, přestávala jsem se třást a taky jsem začínala myslet.
„Jaká?“ ptala se rychle Kate.
„Musí pokračovat! Musí dál pít!“ odpověděla jsem.
„Bello ne!“ vykřikla Alice. „To neuděláš!“
„Alice, je to jediná šance!“ okřikla jsem ji a snažila se vykroutit s Rosina sevření.
„Ne!“ rozhodla Esme. „Věděla, co se stane!“
„Esme, možná mě nemusí zabít. Jen ještě musí pít!“ zasípala jsem, protože Rose mě svírala velmi pevně.
„Bello, to nevíš!“ rozkřičela se Alice. „Já ti nedovolím riskovat život!“
„A to o něj připravíš Tanyu?“ zaječela na ni Kate.
„Radši ji než Bellu!“ zakřičela nazpět Alice. Tím mě však přestali pozorovat a já se dala do činnosti. Rose povolila stisk a já se doplazila k Tanye.
„Jestli chceš přežít, budeš sát!“ zašeptala jsem naléhavě. Koukla na mě zlato-rudýma očima a já přikývla. „Dělej!“ a přiložila jsem svou ruku k jejím zubům.
Znova se zakousla do mé ruky a začala sát. Po chvíli se přestala zmítat a já cítila, jak mě opouštějí síly. Pomalu, ale jistě jsem slábla a cítila to. Jedinou útěchou mi bylo, že Tanya to přežije, cítila jsem, jak je silnější, když mě najednou někdo odtrhl.
„Zbláznila ses?“ zaječela na mě Alice. „Jak jsi to mohla jen tak udělat?“
„Alice, je to jediná správná cesta,“ dostala jsem ze sebe ztěžka.
„Ne!“ zaječela na mě.
„Al…“ nedokončila jsem slovo a upadla do tmy.
***
Tma mě začala opouštět, nevěděla jsem, kolik času uplynulo, ale věděla jsem, že začínám nabývat na síle. Pomalu a ztěžka jsem otevřela oči.
„Bello?“ zeptala se mě Rose.
„Jo?“ opáčila jsem.
„Jak se cítíš?“ ptala se.
„Už mnohem líp! Co se stalo s Tanyou?“ ptala jsem se.
„Bude v pořádku!“ zasyčela Alice. „Nechceš mi radši vysvětlit, na co jsi myslela?“
„Alice, nemohla jsem ji nechat zemřít, ne takhle!“ odvětila jsem.
„Tak si chtěla nechat zabít sebe!“ ječela na mě ze předního sedadla.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“ otázala jsem se na něco jiného.
„Jen pár minut! Až se tohle dozví Edward, už nám tě nepůjčí!“ zabědovala Rose.
„A musí se to dozvědět?“ zakřenila jsem se.
„Tohle neututláme, podívej se na sebe!“ zabědovala Esme.
„Radši ne!“ svalila jsem se do sedačky auta a dál se nechala kolébat, jeho pohybem.
***
O chvíli později jsme už parkovali před domem Cullenových a já se cítila zase o mnoho lépe. Pomalu jsem vystoupila, a jakmile se mé nohy dotkly země, podepřela mě Rose.
„To není nutné!“
„Nech toho!“ kárala mě. Pokrčila jsem rameny a nechala se vést do domu.
„Bello!“ slyšela jsem vyděšeného Edwarda. „Co se jí stalo?“ ptal se někoho a bral mě do svých silných paží.
„To ne!“ zaječel, aha tak už to ví.
„Edwarde, nic mi není!“ uklidňovala jsem ho.
„Mohlo být! Sakra Bello, co tě to napadlo?“ začal mě kárat.
„Co asi!“ rozkřičela jsem se. „Měla jsem ji snad nechat zemřít?“
„Ano, pokud by to nestálo život tebe!“ pokračoval Edward ve své písničce.
„Nic se nestalo!“ upozornila jsem ho a snažila se, být klidná.
„Mohlo! Copak si neuvědomuješ, co by to udělalo se mnou a s mou rodinou?“ Edward stále zvyšoval hlas. Nechápala jsem ho.
„Edwarde, klid! Je to dobré, nic mi není!“ uklidňovala jsem ho.
„Klid! Není!“ zakřičel. „Viděla jsi se už!“
„Vlastně ne!“ zamyslela jsem se a nechala se odnášet nahoru. Edward mě odnesl do svého pokoje a položil do postele.
„Odpočívej!“ rozkázal mi.
„Edwarde, já jsem v poř…“
„Neříkej, že v pořádku, nejsem pitomec!“ zarazil mě a začal si třít kořen nosu. Pomalu jsem ho chytla za ruku a přitáhla ho k sobě.
„Edwarde, je to dobré, neboj se.“
„Bello, jak… proč… Já to nechápu!“ drtil slova mezi zuby a bylo vidět, jak málo stačí k jeho výbuchu.
„To jen, já ji nemohla nechat zemřít! Je to tvá rodina ať chceš nebo ne! Edwarde, s tímhle bych žít nemohla.“ Vysvětlovala jsem pomalu a viděla, jak Edward nevěřícně zírá.
„Bello a jak bych já pak žil? Žil bez tebe. Vím, řekneš, že jsem šílený, ale já si to už opravdu neumím představit!“ bědoval.
„No nic se nestalo a já jsem pořád tady!“ ujistila jsem ho. Jen zakroutil hlavou a pomalu si lehl vedle mě.
„Teď odpočívej,“ pošeptal a složil si mě na svou hruď. Byla jsem mu vděčná a během chvilky usnula.
***
Edward:
V myšlenkách mé rodiny jsem viděl, co se stalo. Jak Tanya zaútočila na Bellu a odvlekla ji, jak začala umírat i to, jak ji Bella zachránila. V tu chvíli jsem chtěl Tanyu zabít sám, ale Bella mě potřebovala. Potřebovala oporu, kterou jsem jí chtěl nabídnout.
Položil jsem ji do peřin a přesvědčil ji, aby se prospala, netrvalo to dlouho a usnula. Spala jako miminko, takhle jsem ji snad ještě nikdy neviděl. Byla úplně mimo. Začínal jsem se bát, že se snad něco zvrtlo, když se konečně probrala.
„Bello, jak se cítíš?“ ptal jsem se s obavou v hlase.
„Je mi fain, jen jsem jak přejetá parním válcem!“ přiznala se nakonec.
„Aby ne!“ zakroutil jsem hlavou a dál to radši nekomentoval, ještě bychom se znovu pohádali a to jsem opravdu nechtěl, nechtěl jsem už žádné další hádky s mou láskou. Nikdy!
„Nech toho!“ okřikla mě stejně.
„Nic neříkám!“ upozornil jsem ji a bál se, jestli to nebude horší.
„Nesměj se mi!“ ukázala na mě prstem a pak mě políbila. Odtrhla se a vystřelila do koupelny. Nechal jsem jí soukromí a čekal, když se ve dveřích objevila Alice.
„Nesu jí oblečení!“ oznámila a na postel položila hromádku látek.
„Dobře,“ usmál jsem se. Šlo to přirozeněji, když jsem věděl, že Bell bude v pořádku.
***
O chvíli později vycházela ze dveří koupelny omotaná jen županem. Dělá mi to schválně? Pro jistotu jsem zavřel oči, přesto jsem ji stále viděl. Bylo až neuvěřitelné, jak se mi zarývala do paměti.
„Už můžeš!“ zasmála se po chvíli.
„Dík!“ řekl jsem kysele a zkontroloval kalhoty, které se sice zvedaly, přesto však držely dost dole. „Půjdeme dolů?“
„Ne ještě ne! Mám lepší nápad!“ rozhodla a zavrtala se ke mně do postele. Začala mě náruživě líbat. Tiskla se ke mně a já ji polibky s chutí vracel.
Začala mě hladit po břišních svalech, když zajela svou křehkou ručkou pod mé tričko, zachvěl jsem se. Bella se jen zahihňala a pokračovala v laskání mého těla. Po chvíli ani nevím jak, jsem přišel o tričko a ona začala mou obnaženou hruď zasypávat polibky. Nemohl jsem se pohnout a mé vzrušení sílilo.
Překulil jsem se nad ni a začal ji zasypávat polibky, jako před tím ona mě. Pomalounku jsem sunul její tričko nahoru a dráždil ji svými polibky na jejím bříšku. Zachvěla se a já se usmál, tričko jsem odhodil někam do rohu a pokračoval k jejím rtům.
„AAA!!!“ ozval se výkřik z prvního patra.
Smrtící přitažlivost - 10,