Bella:
„Alice, proč? Co jsem ti udělala?“ ptala jsem se po sedmi hodinách v obchodech.
„Ale, nic. Jen bych řekla, že potřebujeme ještě boty.“ Zasmála se a táhla mě do dalšího obchodu. My ještě nebyly v žádném obuvnictví? Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Ačkoliv sem už dávno ztratila pojem o místech, kde jsme byly. Pamatuju si jen, že jsme šestkrát odešly do auta, protože jsme měly moc tašek.
„Alice,“ zasténala jsem, když mě posadila na stoličku a hodila po mě nějaké kozačky.
„Jen si je zkus,“ žadonila a koukala jako ublížené štěňátko.
„Nepamatuju se, že bych souhlasila s mučením!“ opáčila jsem jí vztekle.
„Minule se to nepovedlo, tak to teď napravím!“ štěkla stejným tónem.
„Ale za to já nemohla,“ dobře mohla, ale jí to nepřiznám.
„Bello, já opravdu chápu, že tě to tu minule s Tanyou naštvalo, ale prosím, prosím udělej mi radost a buď hodná.“ Žadonila a já nemohla nic než kývnout na souhlas a nasoukat se do deseti různých párů bot. Jakmile se snažila podat mi jedenácté, nahrála jsem mdloby. Svalila se ze židle a zůstala ležet.
„Bello!?!“ vykřikla vyděšeně Alice a já se neudržela. Začala jsem se nehorázně smát. „Bello, to nebylo vtipný!“ pokárala mě ihned Alice.
„Uznávám, nebylo. Jen jsem ti chtěla ukázat, jak za chvíli skončím.“ Dosmála jsem se, ale smích mnou stále otřásal.
„Dobře, pochopila jsem. Pojedeme domů, ale nemysli si, že se z těch nákupů vyvlečeš! Zítra půjdeme znovu.“ Oznámila mi a já se oklepala. Tak tohle mě bude opravdu stát život.
***
Parkovali jsme před domem Cullenových a mě napadlo, že bych měla zajet zkontrolovat svůj domeček, přece jen jsem tam dlouho nebyla. Edward mě snad odveze bez protestů, jen aby s tím neměla problém Alice.
„Jsme doma!“ zavolala do domu Alice.
„Ahoj, lásko!“ popadl mě do náruče Edward a než jsem se rozkoukala, byla jsem nahoře v jeho pokoji.
„Ahoj,“ začala jsem se smát.
„Jak jste si užily nákupy?“ ptal se a já se jen zaksichtila. „Chápu.“
„Co takhle zajít zkontrolovat můj domeček?“ zeptala jsem se a v očích mi zajiskřilo.
„Ten nápad se mi líbí.“ Zasmál se, popadl mě do náruče a odnášel do auta.
„Mně se zas líbí, jak mě všude nosíte, jak kdybych byla šnek.“ Usmála jsem se poťouchle.
„Když ty si oproti nám opravdu šnek.“ Znova se zasmál, ale tentokrát pěkně od plic.
„Kam jdete?“ zeptala se podezíravě Alice, když nás viděla odcházet.
„Jen zkontroluju svůj domeček.“ Odpověděla jsem jí.
„Jestli ji nepřivedeš zpátky!“ namířila prst na Edwarda a ten si mě pořádně přimáčkl k tělu.
„Nechte toho!“ zasmála jsem se. „Jdeme!“
„Dobře, tak jo.“ Sklopila pohled Alice.
„Brzo ji přinesu,“ slíbil jí nakonec Edward a pak se i se mnou vydal k autu. Zlehka mě posadil na sedadlo spolujezdce a společně jsme vyjeli k mému malému domečku.
„Čí je to auto?“ zeptal se mě Edward, když parkoval před mým domem.
„Nemám tušení,“ pokrčila jsem rameny. To auto jsem opravdu nikdy dřív neviděla.
„Ten hnusnej čokl!“ vyplivl najednou Edward a mě došlo, o koho se jedná.
„Asi mě přišel zkontrolovat, mám nápad. Jeď domů a vrať se pro mě za hodinu.“ Pohladila jsem ho po tváři. Zavřel oči a němě přikývl.
„Jen abys věděla… Ten nápad se mi nelíbí!“ zašeptal, když jsem vystupovala z auta.
„Mě taky ne, ale není zbytí.“ Usmála jsem se, otočila se k domu a pomalu se vydala dovnitř.
„Ahoj,“ pozdravil mě Jacob.
„Ahoj, co chceš?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Chci s tebou mluvit.“ Zadíval se do země.
„Tak pojď dál,“ usmála jsem se. Chtěla jsem aspoň trochu uvolnit napjatou atmosféru, která byla všude kolem.
„Dík,“ usmál se nervózně a vpochodoval do mého domečku.
„Tak co máš na srdci?“ zeptala jsem se, jakmile jsme se posadili do obýváku.
„To co jste řekli s Cullenovými… Je to pravda, že jsi pro ně jedovatá?“ zeptal se a přitom se nervózně ošíval.
„Jo, je to pravda…“ odpověděla jsem.
„A proč je nějak neotrávíš?“ zeptal se nenávistně.
„No víš, myslím, že každý z nich si zaslouží život.“ Odsekla jsem.
„Jsou to zrůdy!“ štěkl a začal se klepat.
„Měl bys jít Jaku, je mi to líto, ale jdi.“ Ukázala jsem na dveře.
„Ty to nechápeš? To kvůli nim se měním v přerostlého čokla. To oni všechno spískali.“ Začínal se třást stále víc.
„Jacobe, uklidni se prosím ano?“ žádala jsem ho.
„Copak nevidíš, že by ti bylo lépe se mnou?“ ptal se a skutečně se začínal uklidňovat.
„Jacobe, já jsem víc jako oni, než myslíš… Jakmile projdu víc kousnutími, než je zdrávo…“ u posledního slova jsem naznačila uvozovky. „Stane se ze mě upír, jako jsou oni. Proto jsem s nimi, chápeš?“ ptala jsem se.
„Tak se nenechávej kousnout.“ Ozval se smutně.
„Víš já to zas tak neovlivním,“ usmála jsem se. Byl fain, když se zrovna nechoval jako idiot.
„Jak jako neovlivníš?“ zeptal se.
„No koušou oni mě,“ zasmála jsem se.
„Pojď se mnou do La Pusch my tě tam ochráníme.“ Rozhodl rychle.
„Jaku, je to milé, ale ne!“ ohradila jsem se rázně.
„Proč? Kvůli té zablešené pijavici?“ štěkl.
„No zablešenej čokl zavazí jinde!“ ozvalo se ode dveří.
„Tak jo stačilo!“ utnula jsem jejich počínající hádku. „Jaku, děkuji za nabídku, ale neplánuju ji přijmout.“ Usmála jsem se na něj. Pomalu jsem popošla k Edwardovi, objala ho kolem pasu a hlavu si položila na jeho hruď.
„Tak vidím, že sis vybrala!“ prskl znechuceně Jacob a vyběhl z mého domu.
„Jo vybrala,“ usmála jsem se na Edwarda a následně ho políbila. Uvolnil se a polibky mi začal s chutí vracet.
***
„Miluji tě,“ zašeptala jsem do jeho obnažené hrudi po dalším dokonalém sexu.
„Já tebe víc,“ usmál se, přitáhl si mě blíž a políbil mě do vlasů.
„To je sporné,“ zasmála jsem se a víc se uvelebil na jeho hrudi.
„Když myslíš,“ usmál se mi do vlasů. „Donesu ti něco k jídlu, ano?“ S tím vyskočil z postele, navlékl si šortky a vyběhl z pokoje.
O chvíli později se domem rozlehla nádherná vůně a mě zakručelo v břiše, jako na povel byl u mě i s velkým tácem plným jídla.
„Mňami!“ rozzářily se mi očka a hladově jsem se vrhla na jídlo, které ukuchtil.
„To je to tak dobré?“ zeptal se pochybovačně.
„Víš, nejde ani tak o to co vaříš, nebo jak, ale o to s jakou láskou.“ Usmála jsem se a políbila ho na nos.
„Dobře, v tom případě je tohle naprosto dokonalé.“ Zasmál se a znechuceným pohledem si přeměřil další sousto, které jsem si ládovala do úst.
***
V podobném duchu se vznášely celé další dva měsíce a já nemohla uvěřit, že jsem si kdy zasloužila tolik lásky.
Ano, Alice mě občas mučila svými nákupy a Sára mi neustále volala, zda jsem v pořádku, ale já se cítila šťastně a neskutečně spokojeně. Jako bych nic víc nemohla chtít, jako by tohle bylo to jediné, na co můj život čekal.
Byl víkend a Cullenovi až na Carlisle, který musel do práce, odjeli na lovecký výlet. Zavřela jsem se do svého malého domečku a začala dělat průběžný úklid. V koupelně jsem se zastavila nad svými ženskými potřebami a začala počítat.
„Já jsem těhotná!“ zamumlala jsem do ticha domu a naprosto neschopna se hnout, jsem strnula uprostřed pohybu. Jak je možné, že jsem si něčeho takového nevšimla.
Jen představa co všechno se může stát, když je matka přirozený nepřítel upírů a otec upír. Jaký já měla strach, tohle nemohlo dopadnout dobře! Panika vystřídala rozhodnost a já se rozjela rovnou za Carlislem. Bez větších problémů jsem objevila jeho pracovnu a ihned po zaklepání do ní vlítla.
„Carlisle, potřebuju pomoc!“ vyhrkla jsem.
Smrtící přitažlivost - 13,