Bella:
Má zranění se pomalu hojila a už jsem ani nekrvácela. Edward seděl celou tu dobu vedle mě a starostlivě mě pozoroval.
„Edwarde, jdi se ven nadechnout!“zadívala jsem se na něj a doufala, že můj pohled je dostatečně přesvědčivý. „Za chvíli za tebou přijdu.“
„Ne, já nikam nejdu!“ rozhodl, jeho slova byla jasná a nekompromisní.
„To si nějaký masochista?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Ne, ale nenechám tě tu jen tak ležet!“ rozčílil se.
„Jsem v pořádku, jen klid.“ Uklidňovala jsem ho a hladila ho nezraněnou rukou po paži.
„Já vím, jen tě prostě takhle nemůžu vidět!“ vysvětlil hlasem plným obav a zoufalství.
„Tak zavři oči!“ zasmála jsem se a zvedla se z podlahy.
„To není vtipný!“ obořil se na mě, asi měl hodně velký strach.
„Ale je, a ty to víš. Teď jdi ven a já tu uklidím!“ mrkla jsme na něj. Naštěstí moc neprotestoval a odšoural se na malou verandičku.
Pustila jsem se do uklízení krve a po chvíli bylo všechno vydezinfikováno. Jen ten pach dezinfekce byl odporný. Otevřela jsem okna a vyšla i s hadrami na verandu a dál na zahradu, kde byl stále ten kovový koš. Všechno jsem to tam hodila a začala to pálit.
„Asi to děláš často, viď?“ zeptal se mě Edward, když jsem přišla k němu.
„Jo, dá se říct, že tak třikrát do tejdne!“ zasmála jsem se. Daroval mi neveselý úšklebek a stáhl mě k sobě do klína.
„Myslím, že s Alice a mou rodinou to bude častěji.“
„Edwarde, pokud jde o to… Já nechci riskovat ničí životy… Víš myslím, že bych se s nimi neměla scházet… A pokud jde o tebe…“ Nějak jsem se zadrhávala a to jsem si to připravovala.
„Bello, ne… Nic takového už nechci slyšet. My jsme v pohodě. Zvládneme to!“ přerušil mě.
„Edwarde!“ zakroutila jsem hlavou.
„Žádné, Edwarde! Prostě se smiř s tím, že máš novou upíří rodinku, která se tě už nikdy nevzdá!“ s těmi slovy se pomalu přiblížil k mým rtům a pak mě políbil. Vznášela jsem se v obláčcích toho polibku, když ho náhle přerušil. „A dnes přijedou naši příbuzní. Mám tě přivést.“
„Cože?!?“ vytřeštila jsem na něj oči.
„Jen klid, taky jsou to vegetariáni a já se s tebou chci pochlubit!“ objasnil. Já na něj jen dál nevěřícně hleděla.
„Edwarde! Víš jak moc je to nebezpečné?“ ptala jsem se.
„Není, neboj!“ zasmál se a pomalu se i se mnou zvedl. Odnesl mě do domu a posadil na pohovku. „Deset, devět, osm, sedm…“ začal odpočítávat.
„Co to…“ chtěla jsem se zeptat, co to dělá, ale přerušil mě zdvižením prstu.
„Tři, dva, jedna…“ nechal slova vyznít do ztracena, a jakmile dozněl jeho hlas, ozvalo se rázné zaklepání na dveře. Tázavě jsem se na něj podívala, ale on se jen vypravil otevřít dveře.
„Ahoj, ahoj, ahoj!“ vlítla do domu Alice.
„Ahoj!“ pozdravila jsem ji a dál si je oba nechápavě měřila.
„Musím tě připravit!“ vískala si Alice.
„Promiň, nedala si to vymluvit.“ Omlouval se mi Edward, zatímco mě Alice táhla do schodů. S potěšením jsem zjistila, že tentokrát mi nezlomila žádnou kost.
„Ty čekáš dole!“ okřikla Edwarda, když se chtěl vydat za námi. Jen si povzdychnul a zabořil se do křesla. To už mě však Alice zatáhla do mého pokoje a začala se mi přehrabovat v šatníku.
„Alice to není…“
„Je a bez debat!“ přerušila mě. Co s ní mám dělat, je jak tornádo. Během vteřinky, bylo všechno mé oblečení vyházené z šatníku a tvořilo nesouvislé hromady po celém pokoji.
„Páni Bello, já jsem tak ráda, že teď budeš s Edwardem! Konečně to nebude takový bručoun!“ culila se na mě Alice.
„Jo, já taky… Jen se trochu bojím, jak to dopadne.“ Usmála jsem se nazpět.
„Dobře to dopadne! Neboj se pořád a na,“ podala mi nějaké oblečení. „Obleč si to!“
„Jasně vrchní veliteli!“ zasmála jsem se a pustila se do převlékání.
„Sluší ti to!“ zkonstatovala Alice. „Ještě vlasy a make-up a je to!“
Alice se pustila do práce a já raději více neprotestovala. Nemělo to význam. Během další chvilky jsem byla nalíčená i namalovaná.
„Myslím, že se mi to povedlo!“ zasmála se Alice a otočila mě k zrcadlu. Opravdu, vypadala jsem nádherně. Vlasy se mi jemně vlnily podél celého obličeje, který byl krásně jemně a decentně namalovaný.
„Jsi génius Alice!“ pochválila jsem ji. „Jen mi prozraď nač to všechno?“
„Přijedou naši známí s Denali a my tě chceme představit!“ uculila se, jako by to bylo nad slunce jasnější.
„Alice…“ zasténala jsem. „To není dobrý nápad!“
„Bello, neprotestuj! Stejně bys prohrála!“ s těmi slovy vyšla z mého rozházeného pokoje. Ta holka je blázen! Blesklo mi hlavou, když jsem začala sbírat oblečení ze země.
„Nech to na pak!“ zavolala na mě Alice. „Jdeme!!!“
„No jo porád!“ zavolala jsem nazpět a vydala se dolů. Ve dveřích obýváku jsem se zastavila a pohlédla na Edwardův frustrovaný výraz. Ten se však okamžitě změnil, když mě uviděl. Najednou byl překvapený a po původní frustraci nebylo ani památky.
„WOW!“ vypadlo z něj a jeho spodní čelist zůstala někde u jeho pasu.
„Zavři pusu, lásko!“ zasmála jsem se a došla k němu. Bohužel s tím posledním slovem se jeho čelist protáhla až k jeho kalhotám, které se také zvláštně nadouvaly. Ups! Pomyslela jsem si.
Pomalounku jsem se sehla a políbila ho na špičku nosu, s tím přišel jeho velmi hluboký roztoužený povzdech. Neuvědomila jsem si, jak moc velký výstřih to na mě Alice navlekla. S tím sehnutím jsem odkryla část svých ňader a poskytla tak Edwardovi dokonalý výhled. Radši jsem se rychle narovnala a usadila se do druhého křesla, přece jenom tu stále byla Alice.
„Tak jdeme!“ zavelela nám Alice a od Edwarda si vysloužila nevěřícný pohled. „No tak jo, až se uklidníš tak ji přivez…“ už už vycházela ze dveří, když se otočila. „Ani se jí nedotkneš, nedělala jsem se s ní tak dlouho, jen kvůli tvému penisu!“
Edward zavrčel a začal si se zavřenýma očima třít kořen nosu. Alice vyběhla z domu a já za ní nevěřícně zírala. Pak jsem několikrát pohodila hlavou a zadívala se na Edwarda, který měl vyloženě mučednický výraz, jeho kalhoty byly napnuté a já se divila, že ještě nepraskly.
***
Edward:
Asi zaškrtím Alice, co si myslela. Udělá z Belly takovou kočku a bude doufat, že po ní hned nevyjedu? A co si jako myslela Bella, když se ke mně sklonila s tím vyzývavým výstřihem, že na to nezareaguju. To si myslí, že když jsem upír, nemám mužské instinkty? To jsou obě úplně slepé?
Bella si sedí v té sedačce a se zájmem pozoruje můj rozkrok, to mi dělá schválně! Aspoň, kdyby se u toho netvářila stylem: tak ho vyndej a ukaž, co umíš! Propánakrále! Co jsem komu udělal? Za co mě tak trestáš?
Tou dobou byl už tlak v mých kalhotách prostě příliš velký. Malému Edíkovi se představa uzavřeného prostoru nelíbila a já se modlil, aby si nakonec neprorval cestu ven.
„Edwarde?“ promluvila Bella sladkým hlasem a já měl zase jednou co dělat.
„Hmpflmf?“ odpověděl jsem nesrozumitelně.
„Nebylo by lepší si dát sprchu?“ zeptala se. „Myslím jako hodně, hodně studenou sprchu?“
„Ne, to myslím nezabere!“ okomentoval jsem to. Rychle se zvedl a odkráčela si k sobě do pokoje, kde začala uklízet nepořádek, který nadělala Alice. Ještě že odešla, takhle se aspoň v klidu uklidním.
***
Po chvíli jsem už byl schopný vstát a zjistil jsem, že i malý Ed se rozhodl zůstat, kde měl. Vyběhl jsem schody nahoru a vešel do Bellina pokoje. Ležela rozvalená na posteli a koukala do stropu. Ten pohled byl tak nádherný, že i malý Ed se rozhodl podívat.
Opět jsem ucítil to stejné pnutí jako dole. AAAAhhh, zasténal jsem v duchu a přiřítil se k Belle, která stále ležela na posteli. Přimáčknul jsem své tělo na to její a začal ji hladově a vášnivě líbat.
„Edwarde?“ zasípala mi do úst vzrušeně Bella.
„Umgrmrg!“ zasténal jsem a dál pokračoval v jejím líbání. Bella nezůstávala pozadu a pomalu se sunula svýma rukama k opasku mých kalhot. Jakmile se k němu dostala jemně a něžně mě pohladila v rozkroku. „AAAAh,“ zasténal jsem nahlas a Bell se zahihňala.
„Já věděla, že se ti to bude líbit!“ zašeptala a udělala znovu ten samý pohyb, jen intenzivněji a déle. Zaklonil jsem hlavu a nechal se unášet jejími pohyby.
„Tak to ne!“ vletěla do pokoje Alice přesně ve chvíli, kdy to malý Ed nevydržel a prodral si cestu z mých kalhot přímo do Belliny ruky.
„Alice, odejdi!“ zavolala na ni Bella, ale to už mě Alice hodila na druhou stranu pokoje i s novými kalhotami.
„Bello, nechte si to na jindy jo?“ zatáhla ji za ruku a odvedla z pokoje. Podíval jsem se na sebe a zjistil, že malý Ed stále zírá na místo, kde byla ještě před chvílí Bella.
„Ach jo,“ povzdechl jsem si a začal se převlékat.
***
Bella:
„To si nás musela rušit?“ ptala jsem se Alice.
„Ano, dneska máte jiné věci na práci!“ kárala mě.
„Alice!“ zasténala jsem.
„Žádné Alice, dnes se seznámíš s Denalijskými a basta.“ V tu chvíli začal ze schodů scházet už převlečený Edward, tvářil se no… Jak byste se tvářili Vy, kdyby Vás někdo vytáhl z postele uprostřed předehry?
„Tak jedeme?“ zeptal se smutně.
„To si piš!“ vykřikla Alice.
Jen přikývl a chytil mě kolem pasu. Vydali jsme se k autu, ve kterém už seděla i Alice. Cesta ubíhala rychle a tak jsme během chvilky byli před domem Cullenových.
„Už tam jsou!“ vypískla Alice a běžela k domu.
„Jen klid, bude to dobré!“ políbil mě Edward do vlasů. Pomalu i s ním jsem vcházela do jejich krásného domu.
Jakmile jsem byla vevnitř, sundal mi Edward bundu a pověsil ji někam na věšák. Téměř ve stejném okamžiku se ke mně přihnal nějaký upír a sklonil se nad mým krkem. Držel mě tak pevně, že jsem se nemohla pohnout. Své zuby přibližoval k mé tepně a slastně vdechoval mou vůni…
Smrtící přitažlivost - 7,