Bella:
Své zuby přibližoval k mé tepně a slastně vdechoval mou vůni. V tom najednou odletěl daleko a já se svalila k zemi. Edward a Emmet ho přidržovali a on se zmítal a zmítal. Uklidnilo mě vědomí, že mě nekousl.
„Já jsem říkala, že je to hodně blbej nápad!“ vykřikla jsem směrem k Alice, která se i tak tvářila zničeně. „Neměla bych tady vůbec být!“
„Bello, tak to není!“ bědovala Alice.
„Je to tak, nemám tady být. Říkala jsem Vám to už včera, ale Vy ne! Vy prostě nebudete poslouchat!“ rozčílila jsem se.
„Bello, my tě máme rádi! Nevzdáme se tě!“ bědovala Esme.
„Co Vy jste? Rodina sebevrahů?“ ptala jsem se sarkasticky. „Je mi jedno, že Vám na Vašich životech nesejde, ale já je dál ohrožovat nebudu!“
„Počkej!“ zastavila mě Rose a chytla mě za ruku. „Ty za to nemůžeš! My je varovali a Laurent to nevydržel, je to jeho věc né tvoje nebo naše. Ty k nám už prostě patříš!“
Rosalie byla poslední, od koho bych čekala podporu a hlavně poslední, od koho bych čekala, že mě tady bude držet. „Rose, to není dobrý nápad, já radši mizím!“
„Ne!“ rozhodla a chytla mě za ruku. Stisk to byl pevný, přesto mi nic nezlomila, tedy jen do chvíle, kdy s mou rukou škubla, abych se dala do pohybu.
„Uaa,“ zasténala jsem a Rose mě rychle pustila.
„Promiň,“ omlouvala se a na jejím obličeji byl pohled pejska, který počůral koberec.
„To je dobrý,“ usmála jsem se. „Dej mi tak minutku!“ Opět jsem si škubla s rukou a čekala, až se zahojí. Pomalu jsem došla s Rosalie až do obýváku, kde už byli ostatní z jejich rodiny.
„AAA, Bello, tohle jsou naši známí z Denalie. Tady Tanya, Kate, Irina, Carmen a Eleazer.“ Usmál se na mě Carlisle a představil mi pět upírů. „A tohle je Bella.“
„Těší mě,“ usmála jsem se.
„Ráda bych řekla totéž, ale nemohu!“ prskla jedna z těch upírek a mě došlo, že to bude Tanya.
„Zato já to řeknu ráda!“ vyšla ke mně jiná upírka. „Jsem Kate,“ napřáhla ke mně ruku.
„Bella, nezlobte se, ale ruku Vám nedám. Rose mi ji právě zlomila.“ Usmála jsem se. Ta upírka se na mě zadívala, pak koukla na mou ruku, Rosalie a Carlisla a zase se usadila do křesla.
„Co ruka?“ zeptal se Edward, když se ke mně zezadu přivinul.
„Bude dobrá,“ zasmála jsem se.
„Laurent je venku s Jasperem a Emmetem.“ Promluvil k jedné z těch upírek. Ta vstala a vyběhla na zahradu.
„Já bych měla jít, tohle nebyl dobrý nápad.“ Usmála jsem se a chtěla jít, nějak mi však nedošlo, že mě Edward stále svírá kolem pasu a zdá se mě nikam nechce pustit.
„Bello, nikam nejdeš!“ vykřikla Alice a popadla mě za doposud zdravou ruku.
„AAA,“ zaječela jsem, když jsem ucítila další zlomeniny v druhé ruce.
„Já se omlouvám, ale můžeš si za to sama!“ uculila se Alice.
„Cože?“ vytřeštila jsem na ni oči.
„Nemáš mít hloupé nápady!“ odsekla a i s Edwardem mě odtáhla k sedačce, tam mi Edward ruku narovnal a pak jen čekal, až s ní budu moct pohnout.
„Toho si nevšímejte,“ promluvil Carlisle k hostům. „Děje se nám to tady pořád, že?“ zadíval se na Alice. Ta jen pokrčila rameny.
„Nedáš jí to do sádry?“ zeptala se Carmen Carlisla.
„To nebude nutné,“ usmál se Carlisle a pak na mě mrkl. Jen jsem se zakřenila a schovala hlavu do Edwardova ramene.
„Nebude?“ podivil se Eleazer.
„Ne, Bella patří k prastarému druhu. Hojí se rychle,“ objasnil mu Carlisle. Já měla tou dobou už zhojenou ruku, kterou mi pochroumala Rose. Ještě chvíli a uzdraví se i ta druhá.
„Bello? Nepůjdeme nakupovat?“ zeptala se mě najednou Alice.
„Máte návštěvu!“ upozornila jsem ji. „Ale klidně někdy příště.“
„Můžou jít taky!“ zasmála se Alice a všichni najednou si povzdychli. Co je?
„Alice, nevím, jestli chci dál pokoušet osud!“
„Bello, Bello, Bello! Ty se nikdy nepoučíš. My jsme v pohodě. Prostě to tak ber a hotovo!“ přerušila mé odmítání Alice.
„Z toho se už nevykroutíš!“ zasmál se ve dveřích Emmet.
„Nejde o nákupy!“ vykřikla jsem. „Mě jde o Vás. Copak Vám je jedno, že bych Vás mohla…“ větu jsem nedokončila, protože jsem na to prostě neměla sílu. Představa, že bych je ztratila, navíc takhle…
„Bello, dokud tě někdo z nás nepokouše, budeme v pohodě!“ zasmál se Jasper.
„Jo, a co když se neudržíte co pak?“ ptala jsem se.
„Pak zdá se zemřeme.“ Promluvil klidně Carlisle a já na něj jen třeštila zrak.
„Vy jste vážně blázni!“ zabědovala jsem. „Vám nedochází, co se může stát?“
„Dochází Bello, jen si jsme jistí, že to zvládneme.“ Ujistil mě Edward.
„Nemáte příbuzného, kterého nemáte rádi? Že bych Vám předvedla, co se stane?“ zeptala jsem se sarkasticky.
„Myslím, že o žádném takovém nevím.“ Zapřemýšlel se Carlisle a já jen nevěřícně kroutila hlavou.
„Bello neboj,“ usmála se Alice. „Půjdeme třeba zítra!“ rozhodla.
„Chjo!“ povzdychla jsem si a znovu se složila do Edwardovy náruče. Začal mě hladit po vlasech a já jen čekala, kdy mi sroste i druhá ruka. Netrvalo to zas tak dlouho a já se pomalu zvedla.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ vyštěkla po mě Alice a postavila se přede mě.
„Na toaletu?“ zeptala jsem se.
„Ne!“ štěkla.
„Alice, já musím!“
„Sama ne!“ rozhodla Alice.
„Cože? A to mi chceš jako asistovat?“ ptala jsem se nevěřícně.
„Počkám za dveřmi!“ zakroutila hlavou Alice. Jen jsem pokrčila rameny a vydala se k oné diskutované místnosti. Vykonala jsem svou potřebu, umyla si ruce a vyšla ven. Hned jak jsem vyšla, chytala mě Alice pod rukou a vedla zpátky dolů.
„Alice, já si nepřipadám jako nesvéprávná!“
„Opravdu?“ podivila se a usadila mě do Edwardova klína.
„Jen se bojí, že utečeš.“ Pošeptal mi Edward do ucha.
„Jako bych Vám dokázala utéct, co?“ zašklebila jsem se.
„Zvykej si!“ zahlaholila Alice a objala Jaspera.
„Neboj, přejde ji to.“ Ujistil mě Jasper.
„Já se nebojím, jen mi to leze krkem!“ odvětila jsem mu.
„Jo já vím,“ usmál se. Tázavě jsem se na něj zahleděla a on pokračoval: „Cítím emoce lidí, čili i tvou frustraci.“
„Aha,“ nic víc jsem neřekla a znovu si položila hlavu na Edwardovo rameno. Tedy jen do chvíle, kdy do pokoje vpochodovala ta upírka – Irina s Laurentem.
Laurent se na mě vztekle zadíval a pak vydal příšerný vrčivý zvuk. Ne že bych ho ve své existenci ještě neslyšela. Výhružně se na mě díval a já jen čekala, kdy se mi vrhne na tepnu.
„Nech toho!“ zavrčel na něj Edward, ale Laurent nevypadal, že by ho vnímal.
„Já ji prostě chci!“ zavrčel nazpět Laurent.
„Jestli chceš přijít o život!“ pokrčila jsem rameny a pak se mu zadívala do očí. „Pak mě kousni!“
Edward vedle mě zavrčel a Laurent se přichystal ke skoku. Ve stejnou chvíli mě Edward zarazil do křesla a stoupl si přede mě. Laurent skočil a Edward ho odhodil někam na druhou stranu místnosti.
„Nechcete nám vysvětlit ten svůj vztah k tomu člověku?“ štěkala Tanya. „Jestli ji má Edward jako svačinku tak proč ne, ale ať s ní nedráždí nás!“
„Nemám ji jako svačinku!“ vyštěkl po ní vztekle Edward.
„No tak na co?“ ptala se sarkasticky. „Na věčné časy?“
„Ano!“ odpověděl Edward a já se bála, že na ni snad zaútočí.
„Edwarde, nech toho. Já jdu domů, protože jinak se to tady zvrhne a to bych nerada.“ Uklidňovala jsem ho, ale neměla jsem mluvit o odchodu, protože to ihned pobouřilo Alice a dokonce i Rose.
„Nikam nejdeš jen proto, že Tanya se chová hrubě.“ Zatlačila mě do sedačky Rosalie.
„Ale…“ už jsem chtěla protestovat, když mě přerušila rozzuřená Tanya:
„Jistě, kam by chodila… My jsme jenom Vaše rodina!“ štěkala po všech dokola.
„Dost, já jdu!“ rozhodla jsem se a vyběhla z domu. Nevnímala jsem moc okolí, když jsem vběhla do lesa a pokračovala hlouběji. Proč musí v mém životě být upíři, které miluju a kteří si mou přítomnost nezaslouží.
Ve stejný moment, kdy jsem přemýšlela, o všech těchto věcech se ke mně zezadu někdo přiblížil. Podle chladu a pevného stisku jsem poznala upíra. Pomalu odhrnul mé vlasy a zakousl se do mého krku.
Smrtící přitažlivost - 8,