Bella:
„Ne to ne, jen jsem myslela, že by bylo hezké…“ zamyslela jsem se. „Mít společný pokoj.“
„To by opravdu bylo,“ přikývl radostně a pevně mě objal. „Miluji tě!“
„Jenže tobě je tady šest!“ postěžovala jsem si.
„To něčemu vadí? Myslel jsem, že ty se na to tak nedíváš.“ Vykuleně na mě zíral a já musela uznat, že má pravdu.
„Ne nedívám se na to tak. Jen to bude takový domácí vztah.“ Zasmála jsem se. Bylo to tak, mohli jsme spolu být jen doma, nebo venku, když bychom předstírali, že za mnou přijel z minulého domova.
„Tak o co jde?“ ptal se podezíravě.
„No… Jacob asi jen tak pokoj nedá,“ uculila jsem se a Edward zavrčel. „Neboj, miluju jenom tebe.“
„Jo, jo, já vím!“ odpověděl stále mírně nasupeně a přivinul si mě k sobě. Je to takový můj malý čumáček.
***
Když jsme dorazili domů, Edward si okamžitě přestěhoval své věci do mého pokoje a pak už jsme si jen užívali přítomnosti toho druhého. Jenže jako všechno krásné, ani tohle nemělo dlouhého trvání.
Dole u dveří se rozezněl zvonek a já musela „do práce“ nahodila jsem kolem všech iluze a šla se podívat, kdo to k nám zavítal, ačkoliv jsem měla docela jasnou představu.
„Ahoj, já jsem tak ráda, že už jste zpátky.“ Culila se ve dveřích Mary a podávala Esme nějaký koláč.
„Ahoj Mary, my taky. Však víš, jak je to s příbuznými.“ Usmála se na ni Esme a přijala koláč.
„Nevím…“ zamyslela se Mary a bylo vidět, jaké problémy jí to dělá.
„No jsou jako horská krajina, nejlepší dojem dělají pěkně z dálky.“ Vysvětlila jí Esme a já musela uznat, že má pravdu.
„Ach tak, jistě.“ Začala se smát Mary, jak jí to došlo.
„Půjdeš dál?“ zeptala se slušně Esme a Mary se ihned vrhla do domu.
„Tak kde máš rodinku?“ ptala se.
„Děti spí a Carlisle šel do nemocnice.“ Odpověděla jí Esme a mě se ulevilo, takže za ní nemusím.
„Mohla bys mi prosím vzbudit Bellu?“ zeptala se najednou.
„Nevím, jsou unavení, let byl dlouhý,“ oponovala jí Esme.
„Ale prosím tebe, je to velká holka.“ Mávla nad tím rukou Mary.
„To neznamená, že se nepotřebuje prospat.“ Vrtěla hlavou Esme a Mary rudla.
„Že ona tam zas má toho svýho a ty je kryješ!“ vytřeštila na ni zrak Mary a zvedala se. V tu chvíli mě napadl ženiální plán. Rychle jsem vyběhla do pokoje za Edwardem a udělala z něj Edwarda. Tedy toho velkýho pochopitelně.
„Bude sranda,“ zasmála jsem se a začala ho líbat.
„Bell, nevím jak tobě, ale mě to jednou stačilo.“ Zamračil se a přitiskl si ruce na své mužství.
„Neboj, nic se nestane.“ Kroutila jsem hlavou, ale vlastně ho chápala. Mary mu minule pěkně dala.
„Neboj? Tebe nepřetáhla!!!“ třeštil na mě oči.
„Já tě nedám a neboj, i kdyby tě vykastrovala… No prostě tě budu chtít i vykastrovanýho.“ Chlácholila jsem ho a jemně přejela po jeho penisu, ze kterého trochu odtáhl své ruce.
„Uhhh, Belllo,“ protáhl.
„Lásko…“ znovu jsem spojila naše rty, přesně ve chvíli, kdy do pokoje vrazila Mary.
„Ty couro!“ zaječela na mě a valila oči.
„Promiňte, to jako já?“ ptala jsem se a dál držela Edwardův penis, vlastně jen z důvodu jeho ochrany. Koukla jsem po Esme, která jen nesouhlasně vrtěla hlavou, i když koutky jí cukaly.
„Ano, vždyť ty mu mneš…“ ukazovala na mou ruku.
„Je to příjemné,“ přisadil si Edward a já to málem nevydržela a propukla v šílený záchvat smíchu u toho jsem jemně palcem, přejela po Edwardových varlatech a on zavzdychal.
„Pusť ho!“ vřeštěla Mary a začala tahat mou ruku. Omluvně jsem koukla na Edwarda a jeho pýchu pustila. Jo mohla jsem ji držet, ale to by ho asi bolelo, protože Mary s mou rukou škubala opravdu vytrvale.
Jakmile dostala mou ruku z Edwardova přirození, zalapala po dechu a zůstala fascinovaně zírat na Edwardovo nářadíčko.
„Hele, najděte si vlastního!“ křikla jsem na ni a zakryla ho dekou.
„Nebuď drzá!“ vykřikla stále ještě omámeným hlasem.
„Mary, co jít dolů a uvařit si kafíčko?“ zeptala se přátelsky Esme.
„Jistě,“ přitakala Mary a stále hypnotizovala deku, pod kterou jsem měla schovaného Edíka.
„To jste si to nemohli odpustit?“ zeptala se naoko naštvaně Esme, když Mary vystrkala ze dveří. Oba najednou jsme pokývali hlavou v nesouhlasu.
„Wow,“ vypadlo z Edwarda, když se za nimi zavřely dveře.
„Co?“ ptala jsem se.
„No, kdybys slyšela její myšlenky…“ odpověděl a začal se smát.
„Ona se s tebou viděla v posteli?“ vyhrkla jsem a svalila se smíchy.
„Nesměj se, v první chvíli jsem myslel, že se pobliju!“ zarazil mě.
„Promiň, já jen… Ta představa…“ Kuckala jsem ze sebe a Edward téměř měnil barvy.
„No co, třeba bych si dal nakonec říct,“ urazil se čumáček.
„Přece by ses neurazil čumáčku.“ Konejšila jsem ho a znovu našmátrala jeho pýchu.
„Neříkej mi čumáčku,“ odfrkl si, ale mou ruku neodstrčil.
„Proč ne?“ optala jsem se.
„Je to divný,“ ujasnil.
„Mě se to líbí,“ zasmála jsem se, ale slovo čumáčku jsem nedodala… Přece jenom…
„Mě ne, Bell prosím…“ zaprosil a já víc přimáčkla jeho penis, který jsem stále laskala.
„O co prosíš?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Nemuč mě,“ vydechl a já se zahihňala.
„Já tě nemučím, přináším rozkoš.“ Objasnila jsem.
„Je to jako mučení…“ vydechl znovu a já už příliš neotálela, zalezla jsem pod deku a několikrát mu po něm přejela zuby a jazykem.
„Bell,“ zavzdychal mé jméno a přitáhl si mě k sobě.
„Nějaký netrpělivý,“ uculila jsem se, než stihl spojit naše rty v krásném a vášnivém polibku.
„Bello, chci s tebou mluvit!“ vytrhla nás Mary z našeho … rozjímání …
„Teď ne,“ vydechla jsem mezi polibky, ale pak jsem zahlédla koště. Edwarda jsem rychle převalila pod sebe a zakryla ho dekou.
„Tak jo, vidím, že posloucháš…“ ujasnila mi svůj postoj Mary a já se na ni znechuceně otočila.
„Tak o co jde?“ ptala jsem se.
„Mám návrh,“ zakřenila se a já začala tušit něco zlého.
„Jaký?“ ptala jsem se ostražitě.
„No, dáš každému,“ s těmi slovy hodila rukama k Edwardovi. „A tak jsem si řekla, že ti nebude vadit, když uspokojíš i mého syna.“
„Cože?!?“ vytřeštila jsem na ni oči a Edward hlasitě zavrčel.
„Vy máte psa?“ zeptala se Mary.
„Ne!“ štěkla jsem a chtěla ji vyprat z pokoje.
„Nemáte, to je zvláštní, přísahala bych, že jsem slyšela vrčení.“ Usmívala se jak měsíček na hnoji.
„Myslela jsem NE, neuspokojila bych Vašeho syna.“ Utla jsem její úvahy o čoklovi.
„Ale ale, přece by ses nevztekala. S tímhle floutkem ti to nevadí a Jacob by měl radost.“ Culila se. „Byl by to takový Vánoční dárek.“
„Vy… Vy jste se zbláznila!“ dostala jsem ze sebe a tiskla Edwardovu ruku.
„Ne, pročpak maličká?“ ptala se a tvářila se, jako by mi právě neřekla, ať přetáhnu jejího syna.
„Ven!“ zavřeštěla jsem nepříčetně a vyskočila na nohy. Nevím, co ji přesvědčilo, ale musel to být můj vražedný výraz. Odešla, no ještě, že tak, protože já byla opravdu ve stavu vrhnout se jí na krční tepnu a pochybuju, že by mi to rodina zazlívala.
„Bell, jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě Edward a třel mi rameno.
„Ne,“ zasyčela jsem a schovala se do jeho konejšivé náruče.
Svět se zbláznil, držte se... - 18,