Sukničkář – 24

Bella:

„Musíme se odstěhovat!“ začal jednoho večera Carlisle. Bylo mi jasné, že dřív nebo později k tomu tak jako tak dojde, ale právě teď, když jsem měla odevzdávat kalendář a ve škole speciální projekt, který jsme s Edwardem dlouho zpracovávali…

Tolik jsem se na to vše těšila a oni mi to chtěli vzít, jako by nemohli chvíli počkat. Třeba jen pár týdnů, abych odevzdala svou práci, kterou jsem měla rozjednanou a dokonce už i hotovou, jen čekala na odevzdání. Hlavně ten kalendář jsem chtěla odevzdat. Tiše, jak jen to šlo, jsem si povzdechla, ale jak mi mohlo být jasné, všichni to slyšeli.

„Děje se něco, Bell?“ zeptala se mě Esme, která mi seděla po boku.

„Víš jen,“ znovu jsem si vzdychla. Nechtěla jsem je tím zatěžovat. Věděla jsem přece, že se budeme muset přestěhovat. „Prostě jsem měla rozdělanou práci a mám ještě několik projektů, které bych měla odevzdat klientům, než budu…“ Nemohla jsem to říct nahlas, ale to slovo viselo ve vzduchu. Mrtvá.

„No stěhování nemusí proběhnout tak rychle, myslím, že většinu projektů odevzdat stihneš.“ Mrkl na mě Emmett a Edward se uculil.

„Tak dobrá,“ houkla jsem. „A kam, že se to budeme stěhovat?“

„No někam, kde nesvítí moc slunce. Alice a já už jsme to několikrát probírali, ale zatím vypadá jako nejvhodnější místo Aljaška.“ Cože? Tak daleko? Těmi slovy ve mně úplně hrklo, copak si mohli myslet, že se jen tak bez boje odstěhuju do tak vzdálených koutů světa?

„Už jsme tam žili, nemusíš se vůbec bát,“ ujistil mě Edward. „A navíc, to stěhování opravdu potrvá, tak pojď, odevzdáme náš zvláštní úkol do školy.“

Jemně mě pobídl a já se zvedla. Vzala jsem tašku s věcmi a už si chystala slova pro naši prezentaci o Kamasutře. Opravdu jsem se na to těšila, protože jsme do toho dali opravdu hodně.

Vystoupili jsme před školou a vydali se na speciální hodinu. Ve třídě jsme připojili USB disk k počítači a nechali načíst naši prezentaci. Opravdu jsem se na to už těšila. Dalo to spoustu práce, i když ta legrace, kterou jsme si u focení užili, bych nevyměnila.

„Tak začněte,“ pobídl nás učitel, který zrovna vcházel do třídy. Kývla jsem na Edwarda a ten prezentaci spustil.

„Dobrý den, dovolte mi představit se. Jmenuji se Isabella Swanová a spolu s Edwardem Cullenem jsme si pro vás připravili prezentaci na téma Kamasutra včera a dnes,“ zahájila jsem naši prezentaci. „Povíme si, jak a kde kamasutra vznikla a také jaké jsou nejběžnější a nejpoužívanější polohy. Na závěr budeme moct pár poloh ve dvojicích vyzkoušet.“ S těmi slovy profesor zbledl a celá třída propukla v rozpačité mumlání. „Samozřejmě, pokud nebudete chtít, nemusíte,“ dodala jsem pro jistotu.

„Ano,“ ujal se slova Edward. „Na těchto obrázcích můžete vidět základní části těla. Tedy ty, o které se nám na této hodině jedná. Pokud si povšimnete prsou, zvláště pak pánové,“ rozhlédl se po třídě a na několik kluků opravdu udělal důležitý výraz, říkající: ‚No nemám pravdu?‘

„U výběru partnerky si v tomto ohledu dávejte pozor,“ pokračoval dál v prezentaci. „Velmi snadno se vám může stát, že dívka používá tak zvanou push up podprsenku.“ S těmi slovy se na mě významně podíval a pak sjel očima k mým ňadrům. „U takovýchto děvčat se snadno může stát, že budete zklamáni ve chvíli, kdy dívce podprsenku vysvléknete.“ Znovu si mě změřil pohledem a já po něm chtěla něco švihnout. Proč pořád zírá na mě? „Některá děvčata mají totiž prsa mnohem menší, než se může jevit v podprsence.“ Znovu se na mě významně podíval, tentokrát však nebyl sám, protože mužské publikum mu věnovalo až přílišnou pozornost.

Naštvaně, tak aby mě nikdo jiný neslyšel, jsem zavrčela a popadla mokrou, křídou nasáklou houbu, kterou jsem přesným obloučkem švihla přímo do Edwardova vysmátého obličeje. Tak ty chceš boj, máš ho mít!

„Milé dámy, nemyslete si ale, že jen ženy mají tuto nevýhodu.“ Začala jsem svou část prezentace. „I muži se často chvástají svým velmi dobře vyvinutým nádobíčkem, které nás ženy často zklame.“ Tentokrát jsem si já změřila Edwarda pobaveným výrazem. „Muži všeobecně si myslí, že s tím svým kašpárkem, kterému hrdě říkají penis, umí zázraky. Opak je pravdou. Jen málo z nich umí s malým kašpárkem, udělat velké divadlo.“ Zakončila jsem a ještě se podívala na Edwarda: „Že mám pravdu?“

„Jak jinak,“ zavrčel na mě, protože všechny dívky ve třídě musely myslet jen na to, zda má Edward jen malého kašpárka, se kterým si ani neumí hrát.

„Tak dost!“ vykřikl najednou učitel. „Měli jste mít prezentaci a ne vzájemné osočování před třídou! Věnujte se tématu!“ Nezbylo tedy než překročit k další část a tentokrát už bez výměny názorů.

Zbytek prezentace pak probíhal více méně podobně. Nikdo radši nemluvil, aby náhodou nemusel dělat modela při ukázkách. Když jsme se k nim dostali, všem se ulevilo, že nemusí nic předvádět a s úlevou přišel i velký výbuch smíchu, když jsme začali předvádět naše umělecké fotky.

Tentokrát jsem se musela pochválit, všechny se opravdu povedly a na žádné nebylo vidět nic nepatřičného. Všechno pěkně ladilo a já se jen v duchu plácala po rameni, jak šikovný človíček to jsem. Navíc jsem to zvládla s Edwardem, se kterým bych si ještě na začátku nepodala ani ruku. Koukla jsem na něj a zjistila, že kdyby mohl, byl by teď už rudý jako rak.

Já se jen uculila a prezentaci ukončila. U poslední fotografie propukla celá třída v hurónský smích. Přitom šlo jen o mou a Edwardovu uměleckou fotografii. ‚Umělečtí nedomrlci.‘ Vzdychla jsem si v duchu.

„Dobře, dobře,“ tišil třídu učitel, který byl také trochu do ruda. „To jste tedy… zvládli. Teď se běžte posadit a my si poslechneme prezentaci další skupinky.“

Přikývli jsme a usadili se v lavici. Zbytek hodiny už proběhl celkem v klidu. Všechny dvojce předvedly své prezentace a pak učitel ukončil hodinu.

„To šlo dobře,“ vzdychla jsem si.

„Děje se něco?“ zeptal se Edward, když viděl jak se tvářím zkroušeně. Možná se bál, že mě snad nějak urazil, když se zabýval velikostí mé podprsenky. Pche, to by mě tak sotva dostalo do kolen.

„To nic, jen je to všechno tak… Nevím, můj život se změnil a já si s ním asi nevím rady.“ Jen se smutně podíval, a nic na to neříkal.

Zbytek dne už byla jen nuda, a tak jsem se mohla plně věnovat kalendáři, kterému jsem ještě potřebovala věnovat pár hodin práce. Zamýšlela jsem se nad fotografiemi, které jsem si díky své nové upíří paměti skvěle pamatovala.

Najednou byl konec školy a já se spolu s Edwardem vydala k autu. Stále ještě jsem měla skleslou náladu a tak se Edward rozhodl rozveselit mě.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 8.6/10 (13 votes cast)
Sukničkář - 24, 8.6 out of 10 based on 13 ratings

20 thoughts on “Sukničkář – 24

  1. mňa asi porazí…. dočkala som sa ďalšej kapitoly:-):-D ďakujem:-):)

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 5.0/5 (1 vote cast)
  2. A já jsem čekala, že tu prezentaci více rozvedeš, jak si tu kapitolku neužiji. 🙁 ale i přes to je to jedna z tvích nejlepších povídek, už se těším na další kapitolku, doufám, že v ní budeš pokračovat??? 🙂

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
    • Hi 😀 No uznávám, šlo by to rozvést i líp, ale vybrala jsem si špatnou dobu na psaní (této i jakékoli jiné kapitoly, čehokoli jiného). Tak to dopadlo, jak to dopadlo, snad mi to věrní čtenáři odpustí a zůstanou věrní Sukničkáři. 😀

      VN:F [1.9.22_1171]
      Rating: 5.0/5 (1 vote cast)
  3. Odpustím 🙂 když brzy přidáš další 😉 :)) prosím…

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
  4. Máš na ní číslo? Že bych jí zavolala??? Nebo to můžeš zkusit ty?? :))

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
    • já jí brnknu 😀 ale i když se mi asi bude chtít nadiktovat, tak neslibuji, že to stihnu ještě dnes 😉

      VN:F [1.9.22_1171]
      Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
  5. To vůbec nevadí, hlavně že vůbec něco napíšeš :))

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
    • Tááák jo, já na tom začnu makat… Ale kdyby to četlo víc lidí… Psalo by se lépe…

      VN:F [1.9.22_1171]
      Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
  6. Ahojky, kamarádka mi říkala, že máš úplně skvělé povídky,a mě nezbývá nic jiného než souhlasit… Bellu tady miluju a Éďa je perfektní 😛 těším se na další díl!

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
  7. Kerry, říkala jsem že je to úžasná povídka, ne? Mě můžeš věřit… Kecko, tobe se omlouvám, že nekomnetuju 🙁

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
    • No každopádně jsem už dneska začala psát, takže snad to dnes dokončím a snad to tu nejpozději zítra bude…

      VN:F [1.9.22_1171]
      Rating: 0.0/5 (0 votes cast)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*