Edward:
Všechno to začalo nástupem na novou střední školu. Forks bylo ideálním místem pro rodinku upírů. Téměř tady nesvítilo slunce a lesy byly plné zvěře. Zvěře, která se stala naší potravou.
Škola to byla malá a já si říkal, že nic zvláštního mě tady nepotká, jak jen jsem se mýlil, hned první hodina biologie se pro mě stala osudnou.
–
„Ahoj,“ pozdravila mě dívka se srdcovým obličejem a dlouhými kaštanovými vlasy.
„Ahoj,“ pozdravil jsem ji zdvořile a posadil se na poslední volné místo vedle ní.
„Ty budeš Edward Cullen,“ otočila se ke mně a začala zdvořilou diskusi.
„Ano, to budu. Zdá se, že tady o nás každý ví.“ Přikývl jsem.
„Ano, to ano. Jste tady nejžhavější novinkou a dlouho budete. Já sama jí byla doposavad. Než jste přijeli Vy.“ Usmívala se na mě a já se topil v hloubce jejích očí.
„Taky jsi tu nová?“ ptal jsem se. Tuhle konverzaci jsem nechtěl ukončit.
„Ano, nová.“ Zasmála se. „Už asi pět let.“
„Takže novinky tu přetrvávají dlouho,“ povzdechl jsem si a ona se jen uculila.
„Ano, opět ano. Ale neboj, je Vás víc, tak se to rozloží.“ Usmívala se na mě a já byl definitivně ztracen. Tenkrát mi nedošlo, co to znamená, nyní už to vím.
„Napíšeme si test, třído!“ oznámil nám profesor a dívka vedle mě zasténala.
„To zvládneš, promiň nevím tvé jméno.“ Usmál jsem se na ni.
„Jo, to já vím…“ Usmála se smutně. „A jsem Isabella, táta mi říká Bello, ale ty mi můžeš říkat Izzie.“
„Dobře, takže Izzie, zvládneš to.“ Pohladil jsem ji po ruce a nemohl se zastavit. Bylo to velmi zvláštní a tenkrát jsem nechápal, co se se mnou stalo.
„Já jo, jenže pak zas budu poslouchat, že jsem šprt.“ Hloupě se zašklebila a přijala papír od učitele.
„Aha, to mě nenapadlo.“ Odvrátil se zrak. To sis fakt myslel, že je tak hloupá? Ptal jsem se sám sebe.
„Nejsem tak blbá, že?“ uculila se ironicky.
„Promiň, tak jsem to nemyslel.“ Usmál jsem se na ni omluvně.
„To je dobrý, aspoň někdo si nebude myslet: Jo to je ta šprtka!“ ach ta ironie. Tolik se mi to na ní líbilo a tolik jsem si s ní chtěl povídat. Nevěděl jsem, co mě k tomu vedlo, nikdy jsem se tak necítil, nikdy jsem se necítil tak povzneseně.
Začala se věnovat testu a já musel chtě nechtě taky. Hodina uplynula a další jsem s ní neměl. Byl jsem zklamaný a nechápal jsem proč tolik. Dnes mi to dochází. Jednoduše jsem se do ní na první pohled zamiloval.
Ano zamiloval do dívky, kterou jsem znal jedinou hodinu své existence. Nechápal jsem, že jediné, co jsem kdy mohl hledat, byla ona. Krásná a křehká dívenka, lidská dívenka. Ale zpět k příběhu.
Ten den jsem se domů vracel s krásnou náladou a téměř nevnímal Tanyu sedící v autě vedle mě. Nevnímal jsem, co mi povídá ani myšlenky kluků, kteří po ní ve škole slintali. Nedokázal jsem přestat myslet na dívku z hodiny biologie.
Tanya byla naštvaná, že dostatečně nežárlím a ten den mě po vzoru Rosalie vykázala z pokoje. Ani netušila, že pro mě je tohle spíše vysvobozením nikoli trestem.
Nechtěl jsem, ne dnes, předstírat jak mě vzrušuje a jak moc ji miluji. Věděl jsem, že bych opravdu celou tu dobu myslel jen na Izzie, dívku, která mi popletla hlavu způsobem, který byl tak krásný a tak bláznivý. Že by tohle byla ta láska. To co jsem měl prožívat již s Tanyou?
Další dny byly hodně podobné, s Izzie jsem se stále stýkal ve vyučování a dozvěděl se o ní spousty dalších věcí, jako že žije s otcem po smrti matky. Byly v Itálii, když se to stalo, nikdy se z toho úplně neoklepala a já se jí nedivil. V cizí zemi, všude plno cizích lidí a vaše matka dostane v tak mladém věku infarkt.
Já ji o sobě také hodně vyprávěl a často se divil, že jí toho povídám opravdu tolik, miloval jsem ji, ale tolik otevřenosti jsem nečekal. Řekl bych jí naše tajemství a ani nemrknul. Ještě že jsem měl dost rozumu a vždy to nějak zamluvil. Teď vím, že to nebylo nutné, avšak tenkrát jsem se opravdu klepal.
Moje věčnost se tenkrát měnila a já nevěděl, zda si tak skvělou věčnost zasloužím. Má rodina nic netušila, tedy zatím. Tato část příběhu byla klidná a příjemná, na tohle budu vždy rád vzpomínat…