Nenávidím a miluji – 7

Deprecated: Non-static method gdsrBlgDB::add_new_view() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1910 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688 Deprecated: Non-static method GDSRDBMulti::get_multisets_for_auto_insert() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1476

Edward:

Sklonil jsem se k nehybnému tělu mé lásky a pomalu začal líbat celý její obličej. Věděl jsem, že je to naposledy, co mám takovou možnost. Nebyl už stažen do bolestné masky, hrál na něm mírný úsměv, jaká jen byla škoda, že tenhle úsměv byl mrtvý…

‚Edwarde?‘ uslyšel jsem medový hlas mé jediné lásky. Mluvila na mě v myšlenkách? To sotva, její myšlenky jsem nikdy neslyšel. Navíc… Právě v náruči třímám její mrtvé tělo. Není možné, aby ke mně promlouvala. Nebo je? Že bych měl malou naději? Nebo jsem se z její ztráty pomátnul? Ovšem jiskřička, nepatrná jiskřička naděje tu byla. A stačilo tak mála. Jedno jediné slovo…

„Izzie?“ zamumlal jsem mezi vzlyky.

‚Takže mě slyšíš?‘ znělo to radostně. ‚Nevím, tohle jsem nikdy nezkoušela. Je to zajímavá zkušenost.‘ Najednou byl její hlas jiný, plný sil, přesně takový, jaký jsem ho znal. Jaký vždy byl, bez bolesti s radostí a sílou žít.

„Co? Jak?“ Ptal jsem se a netrpělivě očekával odpověď. Strach se mnou lomcoval, bál jsem se, že už ho neuslyším, že to vše je jen výplod mé fantazie, výplod mého zlomeného srdce.

Chvíli jsem čekal, ale hlas se neozval. „Izzie! Izzie!“ volal jsem zoufale.

‚Edwarde klid, prosím uklidni se. Vysvětlím Ti to,‘ promluvil ke mně ten sladký hlas. Byl balzámem na mé rány. Z celého srdce jsem se upínal na ten krásný tón a pak… Uviděl jsem Belliny vzpomínky. Bylo to poprvé, kdy jsem mohl nahlédnout do její duše…

Šla chodbami tmavého a studeného hradu i se svou matkou. Byly na dovolené a nějaká žena jim nabídla exkluzivní prohlídku hradu. Šly tedy ještě s několika turisty z různých koutů země.

Najednou ji přepadl strach. Nevěděla co se děje, ale měla divné tušení. Cesty zpět však nebylo. Před nimi se otevřely dveře. Velké staré a hlavně dřevěné dveře, které vypadaly strašně těžce. Nechápala, jak je ta malá a veskrze drobná žena tak snadno otevřela.

Spolu s ostatními vešli do trůnního sálu – jak si myslela. Na třech honosných trůnech tu seděli tři vládci. Myslela si, že se jedná o herce, protože kolem byli další jim podobní.

„Vidíš, i s divadlem.“ Pochvalovala si zrovna její matka. Izzie se však neuklidnila. Jejich oči byly divně červené. Šokovaně jsem zalapal po dechu a Izziiny vzpomínky se přerušily. Najednou mi bylo jasné, kde Bella byla a kde také zemřela její matka.

‚Omlouvám se, asi je to pro Tebe těžké. Nechtěla jsem Tě rozrušit. Prosím, chtěla bych Ti vše vysvětlit.‘ Zašeptala ke mně v omluvě.

„Pokračuj prosím,“ odpověděl jsem jí stejnou hlasitostí. Má rodina stojící opodál, mne sledovala, měli strach. Sedím na zemi a v náruči svírám svou mrtvou lásku. Všichni tiše vzlykali, ale nikdo nic neříkal. V jejich myslích bylo vidět, že jsou zlomeni žalem.

Pak se během několika vteřin stalo mnoho věcí. Všichni ti „herci“ se rozeběhli proti nim. Každý si jednoho popadl a sálem se rozezněl křik.

K Izzie přišel Aro a uchopil její obličej do dlaní. Sklonil se k jejímu krku a jeho zuby se jí otřely o šíji. Najednou, z ničeho nic se odtáhl a zadíval se do jejích očí. Pak se znovu sklonil a své zuby zaryl do její krční tepny.

Nevykřikla, jen se skácela k podlaze a začala se zmítat. Dál jako by byla jen tma. Jakoby na chvíli přestala vzpomínat. Ano jistě, nechtěla vzpomínat na přeměnu… Kdokoli jí prošel, chtěl ji vymazat ze svých vzpomínek. Já sám jsem nebyl výjimkou a nikdo z mé rodiny také ne.

‚Myslím, že víš, co následovalo. Ano, jsem to co ty. To, před čím jsi mě chtěl ochránit, moc tě za to miluji. Stala se ze mě upírka s neobyčejnou schopností. Byla jsem ozdobou Arovy gardy, třešničkou na dortu, která mu ve sbírce talentů chyběla. Jak jsem se dozvěděla od Ara, jsem štít a zároveň dokážu na sebe vzít podobu žijící dívky. Hodilo se to, když jsem odešla z Volttery a rozhodla se vrátit k tátovi.‘ Do jejího hlasu se vkrádal strach. Její slova mi zněla v hlavě jako ozvěna a pomalu mi začal docházet i jejich význam. Takže moje sladká Izzie byla celou tu dobu upírka?

„Izzie ty jsi?“ začal jsem.

‚Ano,‘ zněla tak smutně. ‚Jen doufám, že mě to vše necháš vysvětlit.‘ Pohladil jsem ji po vlasech. ‚Odmítla jsem zabíjet a pak jsem odešla. Když jsem potkala Vás. Milovali jste se a mě se to líbilo, ale měli jste mě za člověka a byli jste tak velká skupina. Já… Bála jsem se. Bála, co by se mohlo stát. Takovou skupinu jsem naposledy viděla ve Voltteře. A pak se kupila jedna lež na druhou, a dokud jsem byla člověk, mohli jste mě maximálně vysát. Což by mi nic neudělalo. Bála jsem se. Teď vím, jak velká hloupost to byla… Edwarde, můžeš mi to odpustit? Nechtěla jsem o Vás přijít, ale tímhle…‘

„Izzie, já…“ začal jsem, ale najednou nevěděl, jak to dokončit.

‚Jestli ne, pochopím to. Pochopím, když mě už nikdy nebudeš chtít vidět. Mohla jsem odejít a nechat Tě uvěřit, že jsem zemřela, ale na to jsem… Příliš zbabělá. Jsem příliš zbabělá, než bych strávila věčnost bez Tebe.‘ Její vnitřní hlas byl plný bolesti. ‚Je mi to moc líto. Opravdu moc, Edwarde.‘

Tohle jsem ji už nenechal dokončit a spojil naše rty. Chvíli jsem ji pod sebou drtil, než ke mně dolehly Tanyiny myšlenky a vytočily mě k nepříčetnosti. Byl jsem šťastný a ona se do toho musela znovu začít montovat.

‚Ten hajzl se s ní bude muckovat i po její smrti? No fuj!‘ Její hlas byl zhnusený. To si opravdu myslela, že když ji zabije… To si myslela, že se k ní… Že se k ní vrátím?!?

„Zůstaň ležet,“ pošeptal jsem k Izzie.

‚Co chceš dělat?‘ ptala se mě zděšeně. Tak ona mi ji tady málem zabije a Izzie se o ni bude bát?

„Neboj,“ špitl jsem a zvedl se od jejího těla, které zůstalo nehybně ležet v trávě.

„Edwarde, já…“ V jejích očích byl strach a tělo se mírně klepalo. Myšlenky však byly plné nenávisti. Nenávisti, kterou cítila k mé lásce. A já stále doufal, že to vyřešíme smířlivou cestou.

„Co ty Tanyo? Hmmm? Zabila jsi ji, víš to?“ vrčel jsem na ni. Celá ta situace byla tak nějak lehčí, když jsem věděl, že Izzie je v pořádku a jenom moje. Nevědět, že má láska žije, i když si všichni myslí, že zemřela, díval bych se jen na její hořící ostatky.

„Ona mi Tě vzala!“ zavrčela na mě. A mě bylo jasné, že být obyčejný člověk válí se jí po tvářích slzy vzteku, zklamání a bolesti. Byl jsem na sebe naštvaný, já jí vlastně dával naději a pak jí ji bez okolků vzal.

„A proto jsi zabila nevinnou dívku?“ ptala se ve vzlycích Alice. Bylo vidět, jak se ovládá, aby po ní nevystartovala. Izzie milovala téměř stejně jako já.

„Zasloužila si to!“ prskala kolem sebe Tanya.

„Já ji miloval, víš!“ kroutil jsem nad ní hlavou. „Proč jsi raději nezabila mě? Proč sis nevzala můj život? Musela jsi ho kazit jí?“

„Edwarde, to ona mi Tě vzala!“ křičela na mě. Rose se přestávala ovládat a nepříčetně vrčela.

‚Edwarde!‘ slyšel jsem Izziiny myšlenky. ‚Oni si zaslouží znát pravdu!‘

„Rose!“ křiknul jsem po ní, otočila ke mně zrak a pak se otočila k Izz. ‚Řekla Ti to?‘ zeptala se myšlenkou a já jen vytřeštil oči.

„Jak to…“ Pokusil jsem se dát dohromady smysluplnou větu.

‚Neměla jsem ji ráda… Svěřila se s tím, že ode mě ji odmítnutí bude bolet nejméně.‘ Svěsila hlavu Rose a já nevěděl co dělat, co říct.

‚Je mi to líto…‘ zaslechl jsem ještě Izzie. ‚Ale ona jediná… Jediná mě nesnášela za to, že jsem člověk. Nechtěla jsem se s ní hádat. Je fajn a… Omlouvám se.‘

„Co ještě nevím!“ vybuchnul jsem směrem k jejímu tělu.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (4 votes cast)
Nenávidím a miluji - 7, 10.0 out of 10 based on 4 ratings

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*