Bella:
Bála jsem se Edwardovy reakce, přesto jsem se rozhodla vrátit. Musela jsem, nejen kvůli přenádherné holčičce, která se mi narodila, ale i kvůli dárku, který jsem měla pro Rosalii.
Bála jsem se Edwardovy reakce, až se dozví, kolik krve jsem si nechala Carlislem vzít a to nejen z důvodu, že jsem byla těhotná. Měla jsem však argument – když nic jiného. Malá je poloviční upír a takhle se má ještě pořád trochu jedovatá krev dostala z mého těla a do té nově vytvořené jsem se ho snažila napustit co nejméně.
Věděla jsem, že mu bude líto, že se mnou nebyl v době těhotenství, ale já chtěla být sama nejen proto, že se to mohlo nepěkně zvrhnout.
***
Přijali mě zpět tak krásným způsobem, že jsem to nečekala. Edward mě stále miloval a malinkou si zamilovala celá rodina. Dárky, které jsem jim vybrala, se zdá se líbily a já slavila krásné a šťastné Vánoce. S něčím tak krásným jsem nepočítala, ale možná to bylo uvolněnou atmosférou Vánoc.
„Bello, ty ani nevíš, co to pro mě znamená.“ Začala mi znovu děkovat Rose, která stále třímala bílé bačkůrky.
„Rose, už přestaň!“ utnula jsem ji. „Ty si to zasloužíš!“
„Bello,“ zakroutila hlavou a znovu mě objala.
„Mám tě ráda Rose.“ Pošeptala jsem jí do ucha a ona se mi chudinka rozvzlykala. „Ale no tak,“ konejšila jsem ji.
***
Uběhly další dva týdny a pro Rose a Emmeta přišel den D. Do kuchyně jsem nachystala pět lahví s mou krví a všechny nepotřebné členy rodiny poslala na lov. V domě jsem zůstala jen já, Rose a Emmet.
„Tak jo Emmete, pořádně ji chytni!“ zavelela jsem a Emmet poslechl. „Neboj Rose, nic se ti nestane, kdybych ti tu krev měla do krku nalít.“
„Díky Bello,“ děkovala znovu a já jen zakroutila hlavou.
„Jdeme na to?“ zeptala jsem se a Rose němě přikývla. Podala jsem ji první láhev, Emmet ji políbil na čelo a Rose začala pít, hned po prvních doušcích se začala cukat, ale statečně pila dál. Láhev dopila, ale druhá jí začala dělat potíže a zmítala se v bolestech.
„Drž ji pevně!“ rozkázala jsem Emmetovi a popadla druhou láhev, kterou jsem jí začala lít do krku. „Polykej!“ zakřičela jsem na Rose. Na Emmetovi bylo vidět, jak moc ho bolí ji takhle vidět, ale nesl to statečně a nic neříkal. Jakmile Rose vypila třetí láhev, trochu se nazvedla a sama vypila poslední dvě.
„Tak jo, vím, že jsi vyčerpaná a unavená, ale moje krev nebude působit věčně.“ Uculila jsem se a myslím, že pochopila. „Tak na to vlítněte!“ zasmála jsem se Emmetovu výrazu. Moc se k tomu neměl, ale když se mu Rose otočila v náruči a začala ho líbat, podlehl.
Během celého dalšího dne se z jejich pokoje ozývalo vzrušení a snaha. Byla jsem za ně ráda, protože jim to vyšlo. Mohli být šťastní.
***
O devět měsíců později se Rosalii a Emmetovi narodil krásný chlapeček.
„Říkala jsem, že bude krásný po mamince a usměvavý po tatínkovi. Gratuluji,“ usmála jsem se na ně, a když jsem viděla milující a oddaný úsměv Rose, se kterým se dívala na toho drobečka… Nemohla jsem a nikdy nebudu pochybovat o tom, že takhle to mělo být.
Edwarda naštěstí nenapadlo, kdy jsem si krev nechala vzít a byla jsem vděčná Carlislovi, že mu nic neřekl. Byli jsme šťastní a náš život byl v podstatě naprosto perfektní.
***
Po pár dalších měsících jsem se vypravila na návštěvu Sáry a zjistila, že se má dobře. Alysha byla ráda, že má novou kamarádku na hraní a Sára se tetelila blahem. Slíbila jsem jim časté návštěvy a pak si začala užívat zbytek věčnosti s Cullenovými, s malinkou a hlavně s Edwardem.
Smrtící přitažlivost - epilog,
nadherná poviedka:D
Tak tohle byla fakt bombová kapitolovka!!!!