Bella:
Vánoce se vydařili a nikdo si nestěžoval, až do rána jsme seděli v objetí a pozorovali jsme náš Vánoční stromeček. Při vzpomínce na jeho kořeny v našem obýváku jsem se potutelně culila a nikdo nechápal proč.
„Lásko?“ ptal se mě snad po sté Edward.
„To nic, jen jsem si vzpomněla, jak ho Emmet přinesl.“ S tím se začali smát i ostatní a já se vyhla podivným pohledům, konečně!
„No co?“ odpověděl naštvaně Emmet. „Co kdyby se nelíbil?“ Tím vyvolal další salvy smíchu a naše rodinná pohoda byla stále větší a větší…
„Iluze,“ zahlásila Alice a já se na ni otráveně otočila.
„Děláš si srandu?“ štěkla jsem trochu pobaveně a trochu nabručeně.
„Promiň, nedělám…“ odpověděla a kývla ke dveřím. Chjo, proč já? Během vteřinky jsem všem nahodila jejich „lidské“ iluze a Esme se pomalým krokem vydala ke dveřím. Došla k nim a ve chvíli, kdy položila ruku na kliku, se rozezněl zvonek.
„Ahoj Mary, nečekali jsme tě.“ Usmála se na naši sousedku a já protočila oči. Nečekali – tu musíme čekat, kdyby nevím co…“
„Potřebuji pomoc,“ vyhrkla a zapadla do našeho domu.
„Co se stalo?“ zpozorněl Carlisle.
„Billy on…“ rozdýchávala se a snažila se vykuckat, co se vlastně stalo. „Je zraněný, ale nechce do nemocnice, on tam nikdy nebyl já…“
„Půjdu se na něj podívat.“ Řekl Carlisle a vydal se pro svou brašnu.
„Ne to ne!“ vykřikla najednou Mary a nám bylo jasné, že je to kvůli jeho vlkodlačímu stavu. „Jen mi poraďte, co mám dělat.“
„Mary, bude nejlepší, když se na něj podívám.“ Zakroutil hlavou Carlisle.
„Jdu s tebou,“ kývla jsem na něj a popadla boty.
„Bello!“ zavrtěl nesouhlasně hlavou a já se zamračila. Sám tam nepůjde, něco se může zvrtnout.
„Carlisle klid!“ mávla jsem rukou. „Neomdlím,“ uculila jsem se a vydala se za Mary.
„To nebude nutné,“ kroutila hlavou a snažila se nás zastavit.
„Váš muž je zraněný a táta je doktor.“ Zavrtěla jsem hlavou já a rychle ji táhla k jejich domu. Hned na prahu nám bylo jasné, že pan Black se setkal s upírem, bylo to cítit na sto honů.
„Jiný upír?“ podivil se Carlisle a já kývla. Jiné vysvětlení nebylo a pan Black byl řádně zřízený.
„Proč si je sem tahala?“ zasýpal a probodával nás nenávistným pohledem.
„Nedali si to vymluvit,“ vzlykala Mary.
„Vypadněte!“ namířil prst ke dveřím a bylo vidět, že jeho počínání ho stojí značné úsilí.
„Kdo to byl?“ ptala jsem se zvědavě, zatímco si Carlisle vytáhnul rukavice. Billy však zarytě mlčel. „Vím, že to byl upír. Kde byl?“ pokračovala jsem a nevšímala si Carlislova nesouhlasného pohledu.
„Jak tohle…“ kuňknul a sledoval nás obezřetným pohledem.
„To je jedno, tak kde?“ ptala jsem se. Tohle mohl být problém.
„Lovil ve Forks,“ odpověděl nakonec.
„Sakra,“ zasyčela jsem a Carlisle mě zchladil pohledem. „No jo, já vím…“
„O co jde?“ ptal se Billy rychle, zatímco mu Carlisle vázal břicho.
„Carlisle?“ zeptala jsem se.
„Ne,“ odpověděl, došlo mu, co chci.
„Je zraněný a my jsme dva, pochybuji, že chce bouchnout!“ štěkla jsem. „Musí vědět, jak to je! Nechci problémy!“
„Dobře,“ svolil nakonec a dovázal poslední obvaz kolem Billyho břicha. „Teď ruku,“ ukázal na ni a začal z ní vytahovat třísky.
„Hlavně nereagujte přehnaně,“ poprosila jsem ho.
„Jak to myslíš?“ zeptal se a bylo vidět, že už je prakticky uzdravený.
„No víte… My nejsme zas tak normální rodina…“ pokračovala jsem.
„Co?“ ptal se a bylo vidět, že nic nechápe.
„Bello!“ vtrhl do domu Edward, ve své běžné podobě a hrnul se ke mně. Billy začal zuřivě vrčet a třást se.
„Dost!“ štěkla jsem na něj. „Co je Edwarde?“
„Ten upír, víme kdo to je!“ odpověděl a ostražitě si měřil Billyho.
„Vy… On…“ Koktal a zmateně si nás měřil.
„Kdo?“ ptala jsem se.
„Maria, upírka co vytvořila Jaspera.“ Odpověděl, když viděl, že se Billy uklidňuje.
„Co ta tady dělá?“ vybuchl Carlisle a všichni přítomní nadskočili.
„Hej, nechcete nám to vysvětlit?“ vyštěkl pro změnu Billy, který nervózně těkal z jednoho na druhého. Bylo mu jasné, že kdybychom se rozhodli pro útok, neměl by sebemenší šanci ochránit svou rodinu.
„Tak jo, jsme rodinka upírů, no není to hezký?“ ptala jsem se ironicky a dál už přemýšlela jen nad tou Mariou.
„Slíbila, že už nás nebude kontaktovat,“ kroutil hlavou Carlisle.
„Nemusela si nás tady všimnout. Co když je to shoda náhod?“ ptal se Edward a bylo vidět, že Carlisle nad tím přemýšlí.
„Nemusela? Maria?“ ptal se Billy a bylo vidět, jak je zmatený.
„Asi bychom mu to měli vysvětlit.“ Usmála jsem se shovívavě.
„To bych prosil!“
„Dobrá takže, naše rodina žije na zvířecí krvi.“ Začal Carlisle. „Díky Belle snáze zapadneme do běžného chodu města.“
„Takže Vy jste?“ ptal se šokovaně Billy.
„Upíři?“ koukla jsem se na něj tázavě.
„Uh, jo…“ vydechl.
„Už to tak bude,“ potvrdila jsem mu.
„A ta Maria?“ pokračoval.
„To by mě taky zajímalo?“ otočila jsem se k Edwardovi.
„Stvořila Jaspera a nejednou nám udělala problémy. Pak jsme ji požádali, aby nás už nekontaktovala.“ Odpověděl.
„Tak proč je tady?“ štěkl Billy.
„Nemuselo ji napadnout, že jsme tady my.“ Odvětila jsem klidně. „Nemusela rozpoznat přítomnost dalších upírů.“
„Jakto?“
„Vy jste nás přece taky nepoznal…“ odpověděl Carlisle. To už měl svou běžnou podobu a pokyvoval hlavou.
„Jak početná je zdejší smečka?“ zeptal se najednou Edward.
„Jsem poslední, ostatní už zemřeli…“ Řekl popravdě a bylo vidět, jak není nadšen představou, že v jeho sousedství žije osm upírů a on je sám.
„Nebojte, jsme dost mírumilovní.“ Usmála jsem se na něj a sedla si vedle něj na sedačku. Čistě přátelsky jsem ho objala kolem ramen a Edward zavrčel. „Ale no…“
„Budu Vám asi muset věřit…“ řekl po chvíli Billy a trochu se odtáhl.
„Bell, měli bychom jít a pokusit se kontaktovat Mariu… Přece jen se nechceme hned zase stěhovat.“ Kývl na mě Carlisle.
„Jistě, jdeme!“ zavelela jsem a vstala ze sedačky.
„Počkejte!“ vyhrkl za námi Billy. „Jak to chcete řešit?“
„Promluvíme s ní a požádáme ji, aby přestala.“ Odpověděl Carlisle diplomaticky.
„Jak to pomůže!?!“ štěkl vztekle a začal se třást.
„Nebudeme ji hned trhat na kousky,“ zavrčel na něj Edward a já ho chytla za ruku.
„Tady ne!“ zasyčela jsem.
„Jdeme,“ zavelel Carlisle a my se vydali domů.
„Stůjte!“ zakřičel za námi Billy a ve vteřině byl na nohou.
Svět se zbláznil, držte se... - 20,