Bella:
Strašně jsem se lekla, co se stalo. Edward vypadal rozzuřeně, jako by snad mělo dojít k hromadné vraždě celé naší rodiny a Alice se stále neprobírala. Tohle jejich chování mě děsilo.
V jednu chvíli jsem už chtěla jít zatřepat s Alice, aby mi řekla, co se děje. Než jsem to však stihla udělat, šíleně se rozesmála a Edward nepříčetně zavrčel. Tohle jejich chování mě mátlo a mé zmatení jen sílilo, když se Alice přisála na Jaspera.
„Tak o co jde?“ štěkla jsem po Alice. Měla jsem strach, ona se směje jako šílená a Edward nepříčetně vrčí. Tohle nevěstilo nic dobrého. Pro nikoho. Alice se na mě koukla a rozesmála se ještě víc. Co pro nikoho, pro mě! Uvědomila jsem si.
„Přijede Dave,“ zasmála se a pak se zadívala k Edwardovi. Okamžitě mi došel smysl toho vrčení a Alicina smíchu. Ale vždyť s Davem jsme byli jen přátelé. Co mu ta malá zakrslá elfí potvora ukázala?
„Edwarde, uklidni se prosím,“ žádala jsem ho a jemně přejížděla po jeho paži. Reakcí mi byl jen utrápený pohled a velmi majetnické obětí. V duchu jsem začala přemítat, co mu tak mohla ukázat. Pak mi všechna kolečka cvakla a mě to došlo. Ta mrcha! Všechno převrátila, ukázala mu své domněnky namísto pravdy. Tak za tohle rozmlátím její skříň a roztrhám její oblečení. Nejvíc si pošušňám na unikátních šatech od Gucciho. Jen musím zjistit, kam Esme schovala sekyrku.
Schovala ji poté, co jsem s ní dobrou hodinu honila Alice po zahradě. Soused málem dostal infarkt. S velkým zadostiučiněním jsem sledovala, jak Alice mizí úsměv z tváře.
„Nenajdeš je,“ řekla s pozvednutým obočím.
„A kdo říká, že je musím hledat?“ odpověděla jsem jí otázkou. Úplně jsem viděla, jak jdu k Alicině skrýši, do které si dává takovéto poklady. Alice zalapala po dechu a já se spokojeně usmála.
„Potvoro!“ zařvala.
„Skrčku!“ vrátila jsem jí.
„Kdo je Dave?“ přerušil naši výměnu názorů Emmett.
„Jo Dave, tak to je borec,“ pronesla zasněně Rose. Edwardovo vrčení opět zesílilo. Ta blonďatá královna krásy mě tady už dlouho prudit nebude. V příští pubertální iluzi bude mít obličej jako jeden velký beďar. Alice se zasmála mému nápadu, ale Edwardovo vrčení nepolevovalo. Zněl trochu jako pokažená automatická pračka, jen s tím rozdílem, že pračka se dá vypnout. Jen ze zvědavosti jsem koukla na jeho záda… A nic – bohužel.
„Přece bys nežárlil,“ smála se mu Rosalie a já jí okamžitě předvedla sadu svých zubů v ošklivém zavrčení.
„Nechte toho,“ okřikl nás Carlisle. „Nebude lovit?“
„Je to vegetarián, nějakou dobu jsem s ním žila. Tedy po odchodu z Volterry, nechtěla jsem se vrátit s krvavýma očima. Jsme JEN přátelé. Byl ke mně velmi milý.“ Začala jsem s vysvětlováním a cítila, jak se Edward napjal. Ani v nejmenším se mu nelíbilo, že bych s Davem mohla žít.
„Je to milý hoch, jen trochu samotářský,“ zamyslela se Esme. „Ve Voltteře byl Belliným jediným přítelem.“ Edward opět tiše zavrčel.
„Ale no…“ plácla jsem ho hravě do hrudi. „Opravdu není důvod žárlit.“
„Ty jsi to neviděla!“ zarazil mě. Co jsem neviděla? Zkoumavě jsem se zadívala na svou sestru a ta spustila.
„Rozhodl se… No prostě tě chce konečně získat.“ Vytřeštila jsem na ni oči a nechápala význam jejích slov. Několikrát jsem se s Davem setkala, ale nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by snad… Navíc, když jsme mu nabídly život s námi, odmítl.
„Jsme kamarádi a on to ví,“ kroutila jsme nad tím hlavou.
„Ví, jen se o to chce pokusit. Jsi milá, líbíš se mu a vždycky ses líbila. Jen neměl odvahu ti říct…“ pokrčila rameny Alice a já si složila hlavu na Edwardovo rameno. Tohle bude hodně dlouhý týden.
***
Přišel tolik očekávaný den…
Všichni jsme se shromáždili před domem a čekali na mou návštěvu. Nebyla jsem nijak zvlášť nadšená, protože Edward vrčel den ode dne víc a víc. Byla jsem z tohohle jeho chování nanejvýš vyděšená a bezúspěšně jsem se ho snažila rozptýlit.
Dokonce i při našem milování jednou zavrčel. Nejsem si jistá, zda to byl projev vášně, nebo ho tolik dráždila blížící se návštěva Dava. Edward samozřejmě tvrdí, že šlo o vášeň. Ale já byla tak vytočená, až jsem po něm mrskla noční stolek i s lampičkou. Několikrát jsem se mu to snažila vysvětlit, ale k čemu? Stále žárlil jak starý Ital na svou dvacetiletou manželku. Už jsem se jen děsila, co vyvede Dave. Přece jen…
„Ahoj!“ volal už z dálky Dave. Odpovědí mu byly milé úsměvy a jedno hodně nemilé vrčení. Koukla jsem na Edwarda, který si měřil Dava dost nepříjemným pohledem. Šťouchla jsem do něj loktem a vrčení se zeslabilo. No když už se nadá vypnout aspoň se dá ztišit.
„Ahoj,“ pozdravila jsem také a vydala se k němu. „Dovol, naše rodina se od minula rozrostla.“ Ukázala jsem na mužské osazenstvo rodiny.
„Vidím, je milé vědět, že už nejste samy.“ Dave se culil, jako malé dítě a já byla nervózní.
„No… Ano… Tak tohle je Carlisle momentálně tak nějak i náš taťka a jeho synové Jasper, ten začal chodit s Alice, jak vidíš.“ Bylo to očividné, on ji prostě nemohl přestat oňufávat. „Emmett, ten je s Rose a můj Edward.“ Ukázala jsem nakonec i na něj a schválně zdůraznila slovo můj.
„Nevěděl jsem…“ ukázal mírně rukama k Edwardovi.
„Není to dlouho,“ usmála jsem se a šla obejmout Edwarda, kterému slovo ‚můj‘ pohladilo dušičku. Vrčení ustalo, tedy alespoň myslím. Jeho výraz byl hned o něco přívětivější, bohužel však ne dost.
„A já hlupák si myslel, že na mě počkáš.“ Uslyšela jsem z místa, kde stál Dave. Vrčení se znovu rozeznělo Edwardovou hrudí. „Vždyť jsem kvůli tobě přestal jíst lidi! Koupil jsem nám dům a tohle!“ zaječel, hodil mi sametovou krabičku k nohám a vběhl upíří rychlostí do lesa.
„Ty vole, tak to je hustý! Jsi hotová ničitelka snů, Bell.“ Ach ty Emmettovy rádoby vtipné poznámky.
„Co ničitelka, ta ho rozcupovala na cimpr campr.“ No jo, Jasper aby si nepřisadil.
Nechápavě jsem za ním hleděla a nechápala, co se stalo. Měl něco říct! Ano nebylo by to jako s Edwardem, to vůbec ne. Dave byl spíš skvělý brácha, který vás podpoří, ale… Tohle chování mi na něj nesedělo. Nedokázal nikde vydržet dýl jak týden, natož pak měsíce a roky, jako to bylo u mé rodiny.
„Vrátí se?“ zeptala jsem se starostlivě Alice, ta jen zakroutila hlavou. „Mám strach.“
„Bude v pořádku, prostě to jen nečekal,“ chlácholil mě Edward.
„Jen aby ho nenapadla žádná hloupost.“ Byla jsem smutná a zmatená. Byl skvělý přítel a já o něj nechtěla přijít.
„Na to se má až moc rád,“ ujistil mě Edward a pevněji si mě přivinul na svou hruď. Spokojeně jsem se mu do ní zavrtala a začala vnímat jen jeho sladkou a dech beroucí vůni. „A krom toho, v mysli se mu mihla jakási zrzka. Takže to zas tak horký nebude,“ dodal nakonec.
Svět se zbláznil, držte se... - 22,