Bella:
Edward mě požádal o ruku, páni… Mohla jsem si snad přát víc? Měla jsem mít lásku a rodinu. Konečně jsem si mohla říct, že můj život má smysl a měl. Byla jsem tak šťastná, jediné, co mé štěstí kazilo, byl ozývající se křik ze spodního patra.
„Jdeme tam!“ rozhodla jsem, protože jsem měla neblahé tušení, že křik jsme způsobili my.
„Bello, musíš se šetřit!“ oponoval mi okamžitě Edward.
„Snad si nemyslíš, že celé těhotenství proležím v posteli, Edwarde?“ opáčila jsem mu mírně dotčeně.
„Ne, ale dnes si omdlela a já si nemyslím, že by ses měla rozrušovat.“ Hájil svůj názor pro změnu on.
„Bylo to včera a je mi fain. Slibuju, že se nebudu rozrušovat.“ Udělala jsem psí oči a pokračovala. „Prosím, jsem zvědavá, co se děje.“
„To ti řeknu i bez toho, abychom tam chodili,“ zasmál se mi.
„Tak začni!“ vybídla jsem ho.
Jen si povzdechl, ale nakonec začal: „Tanya se vrátila a od Alice zjistila, že se budeme brát.“ Objasnil stručně.
„Takže všechen ten kravál dole dělá Tanya, kvůli naší svatbě?“ ptala jsem se.
„No… vlastně ano.“ Odpověděl a zatvářil se zkroušeně. Pohladila jsem ho po tváři, nechtěla jsem, aby litovat, že mi to řekl.
„Tak tomu říkám povedený příbuzní!“ zasmála jsem se. „Ne že by ti mí byli lepší.“
„U tvojí rodiny jsme aspoň zvyklí!“ zazubil se na mě a jemně mě pohladil po vlasech. Znovu jsem se uvelebila v jeho náruči a nechala ho laskat mé vlasy.
Moc dlouho jsme tam tak neleželi, protože v mém životě se musí stále něco dít. Do pokoje vtrhla, jako velká voda Tanya a zuřila, jak kdyby jí někdo nakopl atomovou pumou.
„Ty malá mrcho!!!“ křičela na mě. „Ukradla jsi mi ho, ukradla!!!“ soptila a já se divila, že jí z uší nesrší pára a z očí nelítají blesky.
„Nevzala. Těžko někomu vezmeš něco, co nevlastní.“ Usmála jsem se na ni a držela si svůj milý klidný hlas.
„Tanyo, co kdybys odešla?“ zeptal se jí relativně zdvořile Edward.
„Já?“ podivila se a hystericky se zasmála. „To ona je tady navíc, Edwarde. Copak to nevidíš? To ona!“ křičela a zabodávala prstem do vzduchu.
„Ne, to ty rušíš Tanyo. Prosím odejdi.“ Vyzval ji znovu Edward. Bohužel Tanya to vzala krapánek jinak a už se sáčkovala do naší postele. Tak to si snad dělá legraci.
Svalila mě z postele a Edward se zatvářil zděšeně, zato já se začala smát. Ještě nikdy jsem neviděla, že by se upír pomátl a to jich znám docela dost a dost jich je i šílených, ale tohle bylo moc. Vyškrábala jsem se na nohy a pobaveně pozorovala, jak se Tanya snaží políbit Edwarda, který sebou mrská a snaží se vykroutit.
V tu chvíli se do pokoje přihnal i zbytek rodiny a všichni ztuhli ve dveřích, když viděli důvěrnou polohu Tanyi a Edwarda.
„Edwarde, snad si máš brát Bellu?“ zahlaholil Emmet. „To ji podvádíš už před svatbou?“
Z Edwarda vylezlo jen vzteklé zavrčení. „Radši mi pomoz bratříčku!“ zakřičel na něj.
„No já nevím, aby se Tanya nenaštvala…“ smál se mu dál Emmet a od Rose schytal pořádný pohlavek. To si mě však všimla Esme a okamžitě přišla ke mně.
„Bello, on s ní nic nemá.“ Ujišťovala mě rychle.
„Já vím, jsou komický.“ Usmála jsem si na ni a bylo vidět, že Esme spadl velký kámen ze srdce.
Někdy v té době se Edwardovi podařilo vykroutit z Tanyiného sevření a doběhl ke mně. „Jsi v pořádku?“ ptal se mě a jemně pohladil mé bříško.
„Jsme celí a v pohodě,“ zasmála jsem se jeho výrazu.
„Nesměj se mi, měl jsem strach.“ Káral mě.
„Jo? Nevypadalo to,“ poškádlila jsem ho. Jen se uculil a rychle se schoval za mě, když se k němu opět drápala Tanya.
„Edíku, snad se nám nebudeš schovávat za naši maminu?“ smál se mu Emmet. Od Edwarda se ozvalo další zavrčení a Tanya se tentokrát vrhla rovnou na mě.
„Ty mrcho!“ vykřikla a drápala se mi po krku. Naštěstí jsem byla rychlejší a měla trénink z Voltery. Uhnula jsem jejímu útoku a tak po ní zůstala jen díra ve zdi, která vedla až do dalšího pokoje.
Emmet se začal smát a hnal se ke mně. „Tohle mě musíš naučit, sestřičko!“ Nadzvedl mě do náruče a odnášel dolů do obýváku.
„Pro mě za mě Emmete.“ Usmála jsem se a bylo mi jasné, že tady se nudit nebudu.
„Nezapomeň, že je těhotná!“ káral ho Carlisle, když mě položil na sedačku v pokoji. Jen jsem se uculila a Carlisle se ptal: „Nestalo se ti nic? Nebolí tě něco?“ Pokaždé jsem jen zakroutila hlavou a nakonec si nechala prohmatat břicho. Usoudil, že jsem v pořádku a šel hledat zbytek osazenstva domu. Emmet se posadil naproti mně a začal si mě zkoumavě měřit.
„Co?“ nevydržela jsem to.
„Zajímalo by mě, kde se to v tobě bere…“ objasnil.
„Bere co?“ pokračovala jsem v nechápavých otázkách.
„Ta síla, rozhodnost…To všechno…“ objasnil mi znovu.
„Aha, no asi to mám v genech ne. Jsem přece Volturi…“ zasmála jsem se.
„Jo, myslím, že tvá máma je nezapomenutelná.“ Musela jsem se začít smát, protože mámin výstup stál opravdu za to.
Pomalu se začal shromažďovat i zbytek rodiny. Edward si sedl vedle mě a přitáhl si mě, co nejblíže to jen šlo. Políbil mě do vlasů a něco nesrozumitelně zabrblal, znělo to jako nadávky a tak jsem to nechala plavat.
O pár vteřin později přiváděl Jasper a Eleazer zmítající se Tanyu. Nechápavě jsem se podívala nejprve na ni a potom na Edwarda. Jen zakroutil hlavou a mě bylo jasné, že teď se to nedozvím.
„Ty mrcho! Nevezmeš mi ho! Nebudete šťastní!“ ječela na mě nepříčetně Tanya.
„Nic si z ní nedělej, lásko. Jen žárlí,“ konejšil mě Edward. Pohladila jsem ho po tváři a na druhou ho políbila.
„Neboj, nedělám!“ usmála jsem se a dál si hověla v jeho náruči. Tanya se příliš neuklidnila a během dne ještě několikrát vykřikla, že naši svatbu zničí a podobné nesmysly. Naštěstí si z ní nikdo nic nedělal. Kór Alice ne, protože jakmile se podařilo Tanyu uklidnit vzala mě za ruku a táhla k velké hromadě časopisů o svatbách.
Její přípravy mě vyváděly z míry a tak jsem často říkala, že jsem unavená (nebyla jsem, ale bylo to snazší než jakékoliv jiné výmluvy). Bohužel si kvůli tomu začal dělat starosti Edward.
„Bello ta tvá únava mi dělá starosti,“ začal jednoho večera.
„Jen klid, nic mi není. Jen jsem se tak trochu potřebovala zbavit Alice.“ Zasmála jsem se potichu a Edward se zamradšil.
„Bello!“ použil svůj autoritativní hlas. „Mám o tebe strach, chápeš to vůbec?“
„Chápu, neboj. Jsme v pohodě.“ Usmála jsem se na něj, jak nejpřesvědčivěji jsem dokázala.
Jen si povzdychl a zachumlal mě do tlusté, huňaté deky. „Spinkej, srdíčko!“ zašeptal a znovu začal broukat jakousi ukolébavku, kterou jsem v poslední době slýchala často.
***
O něco málo hodin později jsem se vzbudila a s potěšením zjistila, že Edward mě stále objímá, byla jsem nadšená, jen jsem chtěla krapánek víc… No jo, jako těhulka jsem začala být mírně nadržená. Ačkoliv mírně je hodně slabé slovo. Edward však o tomhle tématu nechtěl od doby, co zjistil, že jsem těhotná ani slyšet. Asi jsem to neměla říkat tak brzy. V duchu jsem si povzdechla a pomalu otevřela oči.
„Dobré ráno,“ zašeptala jsem a vtiskla mu pusu.
„Ještě je noc, ale jak myslíš,“ zasmál se a taky mě políbil.
„Jak je na tom Tanya?“ zeptala jsem se, od včerejšího výstupu jsem ji neviděla a začínala jsem se o ni mírně bát.
„Asi dobře, podle Kate se vzpamatovává.“ Nad něčím zakroutil hlavou a pak stočil téma. „A jak se cítíš ty?“
„Mám se fain, nic víc si přát nemůžu… Teda… jednu věc přece…“ sklonila jsem mírně hlavu. „To je jedno…“
„Bello, víš, že to není bezpečné!“ káral mě.
„Ale je, tak si přiznej, že to taky chceš!“ přemlouvala jsem ho.
„Chci, ale ne teď!“ rozhodl.
„Dobře, tak jindy… Ale pak se těš, protože to bude maraton!“ Jen se blbě uculil a já už radši nic neříkala.
Další malá dokonalá chvilka, teda skoro… Stejně jsem čekala, kdo nám ji pokazí, odkud se přiřítí další Tanya nebo můj otec… No, ne že by se přiřítila jiná, přiřítila se ta stejná Tanya.
„Edwarde, lásko, tady jsi!“ zahlaholila ve dveřích a přicupitala k naší posteli. Dokonale mě ignorovala a začala se lísat k Edwardovi. Nepřehání to už náhodou?
„Tanyo, co to… Co to děláš?“ podařilo se Edwardovi vykašlat, spolu s jejím jazykem. Odstčil ji a omluvně se na mě zadíval.
„Lásko, copak to s tebou je?“ pokračovala Tanya.
„Tanyo promiň, ale já miluji Bellu a budu si ji brát!“ oponoval jí Edward na její milostné tokání.
„Edwarde, proč chtít ji, když můžeš mít mě?“ ptala se ho, vstala z postele a začala se demonstrativně svlékat. To si ze mě dělá prču!?!
„Tanyo nech toho prosím!“ požádal ji Edward a snažil se nevnímat podprsenku, která mu právě přistála na obličeji.
***
Edward:
Tanya se snad definitivně pomátla. Klidně jsem s Bellou ležel v posteli, když se nám do ní nakvartýrovala a začala mi vyznávat lásku, pak ještě udělala několik odporných pohybů, no kdyby je dělala Bella zas tak by mi to nevadilo. Začala se demonstrativně svlékat, a házet po mě své spodní prádlo.
Začínalo se mi dělat špatně, když se do našeho pokoje vřítila Kate spolu s Irinou. Obě se na mě omluvně podívaly, přivlastnily si naši deku, do které Tanyu zabalily a začaly ji tahat ven. Polila mě vlna klidu, když se za nimi konečně zavřely dveře.
„Bello, já přísahám, že jsem s ní nikdy nic neměl!“ snažil jsem se nějak zachránit situaci.
„Edwarde, včera to ještě bylo vtipný, ale čeho je moc…“ větu nedokončila a začala se ode mě zvedat.
„Copak já můžu za to, že je pominutá?“ ptal jsem se. „Přece kvůli tomu nezrušíme svatbu?“
„No já nevím… Nejsem si jistá, zda pro své dítě chci takového otce…“ pokračovala.
„Bello?“ dostal jsem ze sebe přidušeně.
Život není peříčko - 25,