Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090
Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647
Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683
Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23
Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688
Edward:
„Tak jsem slyšel, že Edí tu měl striptýz!“ zakřičel ve dveřích Emmet a já měl neodolatelnou chuť ho praštit. „Děje se něco?“ dodal, když uviděl můj naprosto zničený a Bellin nasupený výraz.
„Bello, přece bys kvůli tomu nevyváděla?“ ptal se, teď už vážně.
„No já nevím Emmete! Nejsem si jistá, zda si mé dítě zaslouží takového otce!“ odpověděla mu. Bolestně mě píchlo u mého mrtvého srdce, začal jsem doufat, že je to jen hodně hloupý vtip, bohužel Bella na sobě nedávala nic znát. Jestli jsem to pohnojil!!!
„Ale no tak, on za to nemoh! Tanyi hráblo, nic víc.“ Ovšem jeho pohled se úplně změnil. Zatímco já jen nevěřícně zíral na Bellu, která vypadala, že nemá daleko k výbuchu.
„Bello, to neuděláš!“ vykřikla najednou Alice. „Tu svatbu nezrušíš jen kvůli tomu, že Edward je pitomec a Tanya kráva!“
Měla pravdu, jsem pitomec, hned jak Tanya přišla, jsem ji měl popadnout a vykopat za dveře. Hlupáku, proč jsi to neudělal? Nadával jsem si.
„Já bych se jí nedivila!“ přisadila si Rose. No bezva… Teď se jako bude debatovat o tom, jak by zareagovali ostatní? V tu chvíli se Bella šíleně rozesmála a vrátila se ke mně do postele. Nechápavě jsem na ni hleděl a ona se stále jen a jen smála.
„Měl bys vidět, jak ses tvářil!“ vykoktala přes záchvěvy smíchu. Ona se smála a já byl zmatený, jak tohle myslí. Jestli to celé byl jenom vtip… Začínal jsem být naštvaný. „Ale no tak, přece sis vážně nemyslel, že bych kvůli jednomu tanečku, zahodila celou budoucnost?“ ptala se.
„Myslel?“ odpověděl jsem nejistě.
„Ty můj malý hlupáčku, copak bych pro naše miminko mohla chtít lepšího tátu?“ pokračovala a já se začínal uklidňovat. Ale dobře mi tak, musím vědět, že nejsem jedinej blbec pod sluncem. Musím vědět, že se mnou nebude jen proto, že se mnou zrovna čeká dítě.
„Mohla?“ odpověděl jsem stejně nejistě, jako prvně.
„Ty si mi vážně blázínek!“ zasmála se a políbila mě na nos.
„To jsou, ale blbý fóry Bello! Den před svatbou!“ začala se rozčilovat Alice a mě bylo jasné, že Bella použila štít, aby ani Alice nic neviděla.
„Možná by sis to měla vážně rozmyslet!“ nadhodila Rose a pak odtáhla Emmeta z pokoje.
Bella se na mě potutelně culila a já byl dokonale zmatený. Takže to celé byl jen vtip? Nebudu zastírat, že mi spadl velký kámen ze srdce, nehledě na to, že Volturiovi by mě určitě zabili, bych bez Belly dál žít nechtěl.
„Bello, tys mi teda dala!“ vydechl jsem nakonec. Jen se zasmála a stulila se mi do náruče.
„Dneska teda bude den… Mají přijet naši… Doufám, že před nimi si to Tanya odpustí!“ zasmála se.
„Na to jsem úplně zapomněl!“ a byla to pravda, při tom všem, co se dělo… Radši nemluvit…
„No, tak si zase vzpomeň! Jen by mě zajímalo, jestli dojede i táta?“ zapřemýšlela se.
„Na to se zeptej Alice, bude to vědět!“ políbil jsem ji do vlasů a vydechl. Tak tohle teda ještě bude den!
***
Měl jsem pravdu, tohle je den na zabití. Ráno Tanya a za chvíli má přijet Bellina rodina, naštěstí – podle Alice – nepřijede Aro. Uvidíme, co ho odradilo od svatby jeho vlastní dcery! Proč se k ní musí chovat tak hnusně?
„Edwarde?“ oslovila mě Bella, byli jsme v pokoji a chystali se na příjezd její rodiny.
„Ano, lásko?“
„Jak to bude… No víš, se svatební nocí?“ zeptala se a upřeně se na mě při tom dívala.
„Bello,“ zasténal jsem.
„Snad se tomu nechceš vyhnout?“ zděsila se.
„Bello, o tom jsme mluvili.“
„Mluvili jsme o sexu, ne o svatební noci, Edwarde!“ její hlas se změnil, byla mírně rozčilená, to jsem nechtěl.
„Bello, to je totéž!“
„Ne, Edwarde! Svatební noc mi nevezmeš!“ zavrčela výhružně.
„Já, Bello… Nechci ti nějak ublížit, tobě ani děťátku.“ Snažil jsem se jí ten nápad vymluvit, ale nevypadala, že se dá jen tak přesvědčit.
„Ale no tak! To dítě má velikost ořechu! Jak mu ublíží jeden neškodnej sex, který navíc udělá jeho maminku nevýslovně šťastnou?“ pokračovala v přemlouvání a myslím, že věděla, že má vyhráno, přesto jsem jí to nechtěl dát jen tak zadarmo.
„Bello, už jsem souhlasil se svatební cestou!“
„Edwarde!“ zavrčela o něco víc výhružně. Jo, tohle je prohraný, pokud chci, aby si mě zítra vzala.
„Dobře, ale jestli ti bude nevolno, slabo nebo cokoliv během celého dne!“ určoval jsem si pravidla.
„Já věděla, že vyhraju!“ zavýskla a hnala se mě obejmout. Chytla mě kolem krku a pak rychle uskočila. „Tak jdem dolů, za chvíli jsou tu!“
„Jo, jdem…“ řekl jsem poraženě. Miluju ji a udělám pro ni cokoliv. Na tom je asi nejhorší to, že ona to ví.
***
Seděli jsme zrovna v obýváku, když se před domem ozvala parkující auta. Bella vstala, chytla mě za ruku a pomalu jsme šli přivítat právě přijíždějící Volturiovy. Bylo nutné je zdvořile přivítat a udělat vše tak, jak se má.
„Strýčku Caie, strýčku Marcu!“ pozdravila je nadšeně Bella. „Já Vás tak ráda vidím!“
„Holčičko, my tebe taky!“ objal ji Caius a o chvíli později i Marcus. Jejich ženy se pomalu ploužily a nakonec Bellu taky objaly. Giana byla asi největším překvapením. Naposledy byla ještě člověk. Bella přes její rameno mrkla na Marca a ten se jen zakřenil. To jsou věci, to jsou věci.
„Jak se ti tady líbí?“ ptal se Marcus. „Víš, že máš vždycky dveře Voltery dokořán?“
„Vím strýčku, ale tady je mi dobře.“ Ujistila je a pak na mě mrkla. Ta holka se mi zdá!
„Dobrá, dobrá…“ ukončil to Caius. „Všichni víme, že ji chceš mít doma!“ Marcus se zašklebil a pak Bellu znova objal.
„Mám tě rád, to je toho.“
„Já tebe taky strýčku!“ ujistila ho znovu Bella.
„Tak jo, tak jo!“ vlítla za námi Alice. „Bello, pojď! Čeká tě poslední zkouška šatů! Vím, že jsi ráda, že tu máš rodinu, ale zítra si jich ještě užiješ!“
„Al…“ ani nedokončila slovo a Alice ji táhla do domu.
„Omlouvám se, Alice to bere hodně vážně.“ Caius přikývl a pak se vydal do domu. Všichni jsme se usadili v obývacím pokoji a začala debata. Vypadalo to, že teprve teď se byl Carlisle schopen uvolnit a já byl rád.
***
Teprve pozdě v noci se Bella dostala od Alice a zamířila rovnou do pokoje. Měl jsem strach, že nešla za rodinou a tak jsem za ní ihned vyběhl. Našel jsem ji oddechovat na posteli.
„Alice dej mi svátek!“ křikla vztekle.
„To jsem jen já,“ přišel jsem k ní a políbil ji do vlasů.
„Promiň, Alice je děsná stíhačka.“ Usmála se a stočila se ke mně.
„Jo to je, ale měla jsi ji zastavit, jestli ti nebylo dobře.“ Upozornil jsem ji.
„Je mi fain, jen už mě nebaví to převlíkání.“ Usmála se a pomalu zavřela oči.
***
Ráno nás vyrušila Alice, měla štěstí, že Bella už byla vzhůru, jinak bych ji vykopal se vší parádou. Včera ji utahala tak, že spala téměř pět hodin. To nebylo normální, od doby co jsme ve Forks spala vždy tak dvě.
„Bello, no toš!“ zatahala ji znovu za ruku.
„Alice!“ zaprotestovala Bella.
„Bello!“ zavrčela Alice a já jí to s chutí oplatil. „Je to i tvoje svatba!“
„Alice! Jestli…“
„Nic se nestane!“ přerušila mě.
Nezbylo mi než je nechat. Bella se odevzdaně zvedla a odkráčela za Alice. Ta si chránila myšlenky a já tak neměl možnost svoji Bell nějak kontrolovat. Ne že bych byl nějaký pruďas, ale tyhle dva dny budou náročné a já měl strach.
***
Po několika hodinách mě dostihly Aliciny myšlenky. Okamžitě se začni připravovat! Chceš to zmeškat? Začínala vyšilovat, proto jsem příliš nečekal a začal se soukat do oblečení, které mi tady nechala.
Byl jsem hotov během několika málo chvil, hned poté do pokoje vplul Carlisle a začal mi spíš jen tak, aby se neřeklo upravovat kravatu.
„Tak je to tady, velký den!“ něco takového bych čekal spíš od Esme, ale v tuhle chvíli jsem se tolik těšil na Bellu, že mi to bylo jedno.
„Ano, velký den.“ Přitakal jsem.
„Bella bude nádherná nevěsta.“ Zamumlal Carlisle a rychle začal myslet na naprosto nepodstatné věci.
„Už jsi ji viděl?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Hmpf!“ snažil se to zamluvit, myšlenky mu však neunikly. „K oltáři ji vede Caius, měl bys to vědět!“
„Dobrá, to by mělo být dobré ne?“
„Ano, jistě, jistě…“ Carlisle se stále snažil myslet na vše, jen ne na Bellu. Nakonec se otočil a místo něj vklouzl do pokoje Emmet.
„Bráška se nám žení!“ zahlaholil. „Škoda, že nebyla rozlučka!“
„Emmete!“ výhružně jsem zavrčel.
„No jo já vím! To s Tanyou, pak Volturiovi!“ uculil se. „Ty si fakt umíš vybrat! Bude s ní psina!“
Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a zaslechl myšlenky Alice. Emmete!!! Jestli tě bude zdržovat ještě chvíli, zakroutím mu krkem!!! Zasmál jsem se a pak upozornil Emmeta.
„Podle Alice bys mě měl přestat zdržovat, jinak ti zakroutí krkem!“
„Jo tak skřítek si bude vyskakovat!“ zasmál se a vyběhl z pokoje. Znovu jsem nevěřícně zavrtěl hlavou a vydal se dolů.
Vše bylo nádherně připravené a nachystané. Hosté seděli na židlích a čekali na hlavní aktéry tohohle všeho. Ještě jsem si všimnul, jak krásný oblouk dala Alice k oltáři a výzdoby kolem uličky, když mě někdo rychle dostrkal na mé místo.
Téměř v tutéž chvíli, kdy jsem se narovnal a upravil se, začala po schodech, zavěšená v Caiovi sestupovat moje budoucnost, moje Bella, můj anděl. Měla na sobě nádherné bílé hladké šaty, splývaly kolem její postavy a dokonale ji obkreslovaly. Vlasy jí splývaly ve velkých vlnách dolů k zádům a za nimi se rýsovala krásná téměř pěnová vlečka. Byla dokonalá. Stříbrnýma očima bloudila po pokoji a usmívala se, usmívala se tak nádherným úsměvem. Je vůbec možné, že tenhle anděl chce mě?
Po chvíli zkoumání pokoje zavadila o mě. Upřeně mi hleděla do očí a já se začal v tom stříbře jejich očí topit. Topil jsem se a bylo mi to jedno. Probral mě až Caius, který mi už předával její ruku. Odtrhla oči a zahihňala se. Naštěstí Caius to nekomentoval. Tedy nekomentoval nahlas. Je vidět, že ji moc miluje. Bude s ním šťastná! Byl jsem rád, že mu nevadí, koho si bere. Že je to motovidlo, jako já.
S Bell jsme se otočili k oddávajícímu a já přestal vnímat čas, prostor i to co ten chudák říkal. Byl jsem unešen andělem stojícím hned vedle mě. Měl jsem problémy vnímat části slibu a dávat slova, která vypouštěl ten muž do srozumitelných vět. Najednou mi Bell stiskla pevněji ruku a já si uvědomil, že je řada na mě. Oddávající se mě zrovna ptal, zda si ji vezmu a já nic neříkal. Hlupáku!!!
„Ano, jistě!“ usmál jsem se na ni. Jen zavrtěla hlavou, když se oddávající otočil k ní.
„Ano, beru!“ odpověděla mu a pak mi v myšlenkách poslala. I když je to takový ňouma. Prostě je můj! Tomu jsem se zakřenil a pak přešel k tomu, na co jsem se těšil snad nejvíc. Otočil jsem si ji k sobě a políbil. Byla moje, jen moje. Už mi ji nikdo nemůže vzít.
Odtáhla se ode mě a v tu chvíli nám všichni začali gratulovat a přát hodně štěstí. Byl jsem v sedmém nebi, že už je oficiálně jen moje.
***
Svatba pomalu přecházela v oslavu a mě došlo, že za celou tu dobu se nic nestalo. Nic co by jakkoliv narušilo průběh celé svatby. Znal jsem soužití s Bellou a tak jsem čekal katastrofu, tak jako vždy. Zatím nepřicházela, ale je lepší být připraven.
VN:F [1.9.22_1171]
prosím vyčkej keckovinu...
Rating: 9.6/10 (11 votes cast)