Bella:
Svatba byla perfektní, Alice se překonala. Všechno dokonale ladilo a sedělo, tak jak mělo. Pomalu přecházela v hostinu a já děkovala Bohu, že se nestala žádná nepředvídatelná situace ani událost. Byla jsem ráda, že si tohle všechno můžu užívat.
„Tak kde je moje holčička!“ uslyšela jsem někde za svými zády. Prudce jsem se otočila a spatřila svého otce. Stál tam, jako nějaký andílek a culil se na všechny okolo.
„Ta-Tati?“ zeptala jsem se.
„Ano holčičko, snad sis nemyslela, že bych si nechal ujít tvou svatbu!“ zahlaholil a hnal se ke mně. Tak moment, co se stalo?
„Ne, to jsem si nemyslela!“ usmála jsem se nejistě a doufala, že se nic nestane.
„A ty jsi ten parchant, co mi ji ukradl?“ změřil si vážným pohledem mého muže.
„Jmenuje se Edward a není to parchant!“ opravila jsem ho.
„Ne je to jen slaboch!“ vykřikl Aro.
„Nebo právě naopak!“ křikla jsem na něj a chtěla i s Edwardem odejít někam jinam.
„Ukradlas mi ho! Zmije!“ přihnala se k nám Tanya a napřahovala se k ráně. Naštěstí pro všechny stihl zasáhnout Edward a hned po něm i Emmet, který se Tanyu pokusil odtáhnout.
„Kdo je ta ženská?“ zeptal se z ničeho nic Caius.
„To je něco jako vzdálená sestřenice,“ objasnil Edward a objal mě kolem pasu.
„Proč tvrdí, že má dcera tě ukradla?“ ptal se povýšeně Aro.
„Ona nejspíš doufala, že jí budu patřit, k tomu jsem jí však nikdy nedal příčinu.“ Ujistil ho rychle Edward.
„Pche! Nechápu, jak se můžeš zahazovat s rodinou slabochů!“ rozhodil rukama Aro.
„Nedokážu pochopit, proč se musíš chovat jako takovej vůl!“ křikla jsem na něj a demonstrativně odpochodovala. Dělá si snad legraci? Proč jezdil, jestli chtěl všechno jen zkazit?
„Jsi v pořádku?“ ozval se za mnou Edward.
„Jo, neměla bych?“ zeptala jsem se a pokusila se o přívětivý a hlavně přesvědčivý úsměv. Moc se mi to nedařilo a myslím, že i Edward si všiml mých lesklých očí.
„Bello, já… Chci říct, Tanya… tvůj otec…“
„Edwarde, to je dobrý… Už jsme si zvykli ne?“ usmála jsem se o poznání snáz.
„Jo, to já jen…“
„Já vím!“ zarazila jsem ho. „Vím to úplně přesně, neboj!“
„Dobře, takže se vrátíme na oslavu?“ zeptal se.
„Ano, vrátíme se a krásně si to užijeme. Mám plán! Budeme je ignorovat!“ zasmála jsem se a vlekla ho zpět do místnosti. Začali jsme tančit a já přestala vnímat všechny ty proklaté lidi/upíry, kteří se mi pokoušeli zkazit mou svatbu.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak s Edwardem tančila, když se Edward najednou zastavil a celý ztuhnul. Všimla jsem si důvodu a málem nepříčetně zavrčela. Jak se opovažuje?
„Mohl bych si zatančit se svou dcerou?“ zeptal se tak mile, až to milé nebylo.
„Jistě, pane!“ odpověděl mu Edward, a já myslela, že ho asi přetrhnu vejpůl!
„Moc ti to sluší,“ zazpíval mi do ucha můj otec.
„Děkuji!“ odpověděla jsem a dala se i s ním do tance.
„Jen doufám, že nebudeš používat to jejich slabošské příjmení!“ řekl najednou.
„Nejsou slaboši! Jsou silnější než ty!“ zavrčela jsem na něj. „A pokud vím Carlisle je tvůj dobrý přítel!“
„To jistě, přesto na něj mám svůj názor!“ odpověděl mi otec.
„Ehm, Ehm…“ odkašlal si někdo vedle nás. „Mohl bych si také zatančit s krásnou nevěstou?“ zeptal se Carlisle a já mu byla moc vděčná.
„Jistě,“ odpověděl otráveně Aro.
„Neměli byste se hádat!“ káral mě ihned Carlisle.
„S ním to prostě jinak nejde!“ sklopila jsem pohled.
„Ano, to vím, hádali jste se vždy!“ zasmál se beze stopy humoru.
„Proč to tak je?“ zeptala jsem se zklamaně.
„To nevím. Možná vidí, o kolik jsi silnější a o kolik víc moci máš.“ Usmál se.
„Říkáš to, jako bych o to snad stála!“
„To ne! Jen prostě myslím, že jemu to vadí. A já jsem rád, že takovou moc má někdo, kdo s ní umí zacházet.“
„Děkuji!“ poděkovala jsem a na chvíli přestala vnímat tu bolest, kterou pokaždé způsobil můj otec.
„Bello! Blíží se Váš odjezd na svatební cestu!“ zahlaholila Alice a vytrhla mě z Carlislovy otcovské náruče. „Musím tě připravit!“
Vytáhla mě do horního patra, kde ze mě sundala krásné svatební šaty. Okamžitě potom mi rozpletla malý drdůlek, vzadu na hlavě a oblékla mě do cestovních šatů. Blížila se má vysněná svatební cesta a já si jen přála, aby ji nic nepokazilo. A když říkám nic, myslím opravdu nic!
***
Cestou na letiště jsme nemluvili, bylo to příjemné ticho, které nic a nikdo nerušil. Opět jsem si připadala šťastná a milovaná. Edward svíral mou ruku a stále se krásně usmíval. Asi stejně jako on jsem si v tuhle chvíli přála vědět, co se mu honí hlavou.
„Edwarde, na co myslíš?“ zeptala jsem se, když jsem zvědavostí málem praskala.
„Na to, že jsem neskutečně šťastný, neskutečně šťastný, že jsi jenom moje!“ usmál se na mě mým oblíbeným úsměvem.
„Miluji tě!“ políbila jsem ho na tvář a dál se nechala unášet nádhernými pocity, které se ve mně vyrojily.
„Kam to vlastně letíme?“ zeptala jsem se po další chvíli příjemného ticha.
„Nechej se trochu překvapit, lásko!“ usmál se a pohladil mě po tváři. Dál jsem to tedy neřešila a poslušně nasedala z letadla do letadla a na loď.
***
„Lásko, jsme tady,“ usmívala se na mě má láska a já si všimla, že ležím v krásné posteli s nebesy.
„Asi jsem usnula!“ protáhla jsem se na posteli.
„Tak trochu!“ zasmál se Edward.
„Kde to jsme?“
„Tohle je takový náš malý ostrůvek…“ zašeptal mi do ucha a já jen zalapala po dechu. Vážně řekl náš?
„Náš?“ zeptala jsem se.
„No ano, koupil jsem ho… Pro podobné účely!“ odpověděl klidně.
„WOW!“ vypadlo ze mě.
„Ještě se prospi, ano?“
„Ne!“ zašklebila jsem se. „Máme dohodu a já chci svatební noc!“
„Bello!?!“
„Nene! Žádné Bello!“ utla jsem ho a začala ho náruživě líbat a tisknout se k němu. Naštěstí se zdálo, že i jeho touha je nezvladatelná a tak se ke mně také tisknul a líbal mě. Pomalounku se sunul svými rty přes můj krk a dolů k mému hrudníku.
Zdálo se, že mé oblečení mu nepředstavitelně překáží a tak jsem byla během chvilky jen ve spodním prádle.
„Ale, to se dělá? Pane Cullene?“ zeptala jsem se ho se smíchem v hlase.
„Dělá, paní Cullenová!“ zasmál se mi do ucha a pokračoval v mém dráždění.
„Jak chceš!“ zasmála jsem se a převalila se na něj. Během chvilky byl bez košile i kalhot. Sehla jsem se k jeho nádhernému hrudníku a začala ho jemně zahrnovat polibky. U toho jsem se vrtěla v jeho klíně a cítila, jak se jeho vzrušení stupňuje.
„Tohle mi nedělej!“ zasýpal a překulil se nade mě. Pomalu rozepínal mou podprsenku a já čekala, co ho napadlo. Během vteřinky už laskal má ňadra a já přestávala vzrušením dýchat. Bylo to tolik krásné a opojné. Pomalu jsem sunula svou ruku dolů po jeho hrudi a zastavila jsem se až na okraji trenek, které mi pro tuto chvíli, připadaly neskutečně zbytečné.
Strhla jsem je jedním rychlým pohybem a začala si hrát s jeho chloubou. Zavzdychal a znovu se ujal mých bradavek. To už jsem nedokázala zadržet prudké vzdechy, které začaly naplňovat místnost. Během chvilky jsem si připadla jako v ráji, který nic a nikdo neruší a nezničí.
„Bello!“ zasýpal Edward a strhnul mé kalhotky. Tak se mi to líbí broučku! Poslala jsem mu myšlenku. Jemně velmi jemně do mě vniknul dvěma svými prsty a začal s nimi jemně a něžně pohybovat. To už mé vzdechy zesílily a já byla ráda, že jsme na nějakém ostrově mimo civilizaci, jak jsem doufala.
„Edwarde no tak!“ zakřičela jsem vzrušeně.
„Jsi si jistá?“ zeptal se potichu a něžně.
„Jako nikdy!“ odpověděla jsem. Pomalu se nade mnou skláněl a chystal se do mne vniknout. Stále mi koukal do očí a já jemu, jen já už nebyla schopna čekat ani minutu. Prudce jsem svou pánví vyrazila proti němu a donutila ho tak spojit naše těla mnohem rychleji, než plánoval.
Pocit, který mě zaplavil, byl dokonalý a krásný. Tolik jsem po tom toužila. Tolik dní mi chyběl a nyní jsem ho konečně cítila. Konečně jsme opět byli jedním tělem, jednou duší. Chvíli počkal a pak se ve mně začal jemně a něžně pohybovat. Cítila jsem se prostě dokonale a chvíli si připadala jako v ráji.
Blížil se konec, cítila jsem neutuchající vzrušení, které naplňovalo každičký kousek mého těla, jen explodovat. Vzrušené steny naplňovaly místnost a já byla v sedmém nebi. Dospěla jsem vrcholu a všechno to vzrušení ve mně během chvilky explodovalo. Cítila jsem, jak i Edward po pár přírazech vyvrcholil v slastné extázi rozkoše.
Pomalu si lehl vedle mě a hladil mě po celém mém ještě stále roztouženém těle. „Miluji tě!“ zašeptal těsně před tím, než jsem se stočila do jeho náruče a spokojeně usnula.
Život není peříčko - 27,