Edward:
Zděšeně jsem vběhl do domu, ve kterém jsem naštěstí našel toho, koho jsem hledal. Na křesle seděla Bella, v náruči měla schovanou Alice, která vzlykala a vzlykala.
„Co se stalo?“ ptal jsem se rychle, ačkoliv jsem nemusel. V Aliciných myšlenkách to bylo až příliš jasně vyobrazeno.
Tanya zaútočila na Bellu, vůbec se neovládala, nedala si říct. Pořád vykřikovala, že ji zabije, když jí tě ukradla. Zděsil jsem se, Tanya chtěla zabít Bellu? Moji Bellu?
„Je mi to líto, měla jsem tomu zabránit.“ Omlouvala se Bella.
„Nebyla to tvoje chyba!“ objal jsem ji a snažil se ji uklidnit.
Tanyiny sestry byly zkroušené, bylo vidět, jak je bolelo, když ji museli nechat zabít, neovládala se. Nedalo se ji zastavit. Nebyla jiná možnost.
***
Zbytek večera jsme truchlili, byla to dobrá rodinná přítelkyně a nikdo o ni nechtěl takto přijít. Její sestry však nesouhlasili s naším návrhem odložit svatbu. Prý by to nebylo správné.
K mému potěšení jsem si všimnul, že Leny se sblížil s Kate a tak jejich rodina nezůstane bez šťastné události.
K ránu se Alice zvedla a odvedla Bellu nahoru. Musí ji připravit, a jestli se opovážím, hrabat se jí v hlavě odskáču si to. Pro jistotu jsem tedy vypnul, nebo se o to alespoň snažil a vydal jsem se za neustálých Emmetových vtípků do svého pokoje.
Oblékl jsem si smoking, který mi Alice připravila, a nervózně čekal na tu chvíli, kdy mě zavolají, abych si šel vzít svého anděla. Anděla, který mi vrátil naději, daroval lásku a našel rodinu.
***
Po neuvěřitelně dlouhých hodinách jsem konečně sešel do přízemí, kde bylo vše připraveno k obřadu a následné hostině.
Vepředu stál Carlisle, měl nás oddávat a já byl rád, že se této povinnosti ujal. Esme seděla na jedné z židliček a svírala kapesník. Bylo mi jasné, že kdyby mohla, oči by měla plné slz. Dala to tedy najevo alespoň takhle. Rosalie už seděla za piánem a očekávala pokyn od Alice. Emmet stál vedle mě, šel mi za svědka, kupodivu byl schopen chovat se důstojně.
Ozvala se hudba a ze schodů začala scházet Alice, která byla v růžových šatičkách. Jako družičce jí to nesmírně slušelo. Pokusil jsem se nahlédnout do jejich myšlenek, ale ty se točily jen kolem toho, zda jsou kytky správně naaranžované.
Pak se hudba změnila, vystřídal ji klasický svatební pochod a všechny pohledy se stočily na mou budoucí nádhernou ženu, která byla zavěšena do svého bratra a pomalu scházela ze schodů a uličkou až ke mně.
V tu chvíli jsem dokázal mít oči jen pro ni. Měla na sobě nádherné bílé šaty. Dole byly jako by naskládané s plátů papíru, kdy každý byl ohraničen decentní černou linkou, a na každém cípu byla malá černá květinka. Vzadu se vlnila vlečka, bylo to dokonalé, jemný kontrast černé na nádherných bílých šatech byl nádherný. Bella vypadala tak dokonale. Její vlasy byly zvlněné do nádherně rámujících vln a na tváři byl spokojený úsměv.
Došla až ke mně a Jasper vložil její ruku do té mé. Poděkoval jsem mu a spolu s Bellou jsme se otočili ke Carlislovi. Myšlenky všech ostatních svatebčanů jsem vypouštěl, jen Emmetovy ke mně dolehly.
To je teda kus, sakra brácha!!! WOW Moc se mi to nelíbilo, ale nechtěl jsem dělat scénu na vlastní svatbě.
Konečně se Carlisle dostal k našim slibům a my oba spokojeně řekli svoje ANO. Pak jsme se políbili a začalo se slavit. Víc šťastný jsem snad být ani nemohl.
***
Po několika hodinách tance a oslav jsme se konečně převlékli a vyrazili na naši svatební cestu. Bella mi nechtěla prozradit, kam vlastně jedeme s tím, že mám sbaleno přesně to, co potřebuju.
„Bello, no tak!“ žadonil jsem. Opravdu jsem byl zvědavý. Na něco takového jsem nebyl zvyklý.
„Vydrž, brzy tam budeme!“ odpověděla mi.
„A kde tam?“ nevzdával jsem to.
„Tam.“ Odpověděla stručně Bella.
Vzdal jsem to a užíval si její blízkosti. Jeli jsme autem a Bella mi ani nedovolila řídit, tím líp mohl jsem se kochat pohledem na ni.
***
Po několika dalších hodinách jsme byly na místě. Bella vystoupila a zůstala stát před autem. S očima upřenýma stále na ni jsem k ní přišel.
„Tak jak se ti to líbí?“ zeptala se.
Podíval jsem se, co myslí a pak mi to došlo, byli jsme u toho jezera, kde jsem ji poprvé potkal, ani jsem si nevšimnul, že o kus dál stojí malý pohádkový domeček.
Na jezero zářil měsíc a vytvářel nádhernou atmosféru, na nebi byly hvězdy a nic víc jsem si přát nemohl. Bella mě vzala za ruku a pomalu vedla k onomu pohádkovému domečku.
„Neukousne mě tam nic?“ ptal jsem se jí.
„Neboj, tady jsem bydlela, když jsme se potkali, zrovna jsem běžela domů.“ Vysvětlila a koukala při tom na domeček.
„Tenkrát jsem si ho ani nevšimnul.“ Přiznal jsem se.
„Jo, napadlo mě to.“ Usmála se. „To bys tu tak neseděl, když jsem přišla.“
„Ne asi ne.“ Sehnul jsem se a vzal ji do náruče. „Nejsi ráda, že jsem si ho nevšimnul?“ Jen se zasmála a políbila mě.
Na nic moc dalšího jsem nečekal a odnesl ji do domu. Tam mě malinko navigovala, abych trefil do ložnice. Měl jsem radost, tohle mohlo být pohádkové místečko jen pro nás dva.
Tenkrát to byla naše první společná manželská noc a já z toho byl naprosto unešen. Zůstali jsme tam další dva měsíce a popravně z postele jsme vylezli, jen když jsme už potřebovali na lov.
Ztracen nebo nalezen - 14,