Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090
Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647
Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683
Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23
Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688
Edward:
„Jak to myslíš? Žije?“ ptal jsem se dál.
„Asi je načase, seznámit tě s mou minulostí.“ Řekla nakonec. Jen jsem kývnul a ona pokračovala.
„Žila jsem s rodinou v malém městečku. Otec často pracoval a mamka se starala o rodinu. Měla jsem staršího bratra a ještě jednu sestru. Pak začala válka. Sever proti jihu. My žili na jihu, ale proti severským zemím jsme nic neměli. Do války jsme prostě byli vtaženi a pak to začalo.
Otec byl povolán do boje a po nějaké době i můj bratr. O rodinu jsem se starala jen já s matkou. V den mých osmnáctých narozenin přišel z fronty dopis. Můj bratr prý padl. Mohlo být něco kolem roku 1840 nevím to jistě. Čas jsem příliš nevnímala. Byla jsem ráda za každé nové ráno.
Po tom dopise se vše změnilo. Já začala pracovat dlouho do noci a to se mi stalo osudným. Jednoho dne mě potkal jakýsi upír a změnil mě. Domů jsem se vrátit nemohla a s tím upírem jsem zůstat nechtěla. Utekla jsem do lesů, daleko od boje.
Netušila jsem, co můžu od svého těla čekat. Ten upír mi toho moc neprozradil. Chtěl, abych s ním bojovala. To já však nechtěla. Boje mi vzaly všechno. Mou celou rodinu. Ani jsem nedoufala, že někoho z rodiny kdy uvidím.
Pak jsem potkala tebe. Řekla jsem si, že když máš rodinu, zasloužíš si být s nimi. Rozhodla jsem se pomoct ti je najít. Pak jsi řekl jméno svého bratra. Jasper.“ Na hodnou chvíli se odmlčela, nakonec však nabrala vzduch do plic a pokračovala: „V tu chvíli už jsem nechtěla najít jen tvou rodinu. Chtěla jsem poznat Jaspera.“ V tu chvíli ve mně hrklo. Všechno dělala kvůli němu. Vzplanul ve mně hněv. Vzala mou ruku a pokračovala:
„Můj bratr se tak taky jmenoval. Po tom, co jsem se stala upírem, jsem doufala, že jej znovu uvidím, že možná nezemřel. Vždyť já byla taky oficiálně mrtvá. Chtěla jsem ho najít. Věděla jsem, že to nejspíš bude jen jeho jmenovec. Zvědavost mi prostě nedala. Nakonec přijedu sem a …“ Opět se odmlčela. Nechápal jsem téměř nic z toho, co mi povídala. Takže upírem je od roku 1840 přibližně.
„Jasper je můj bratr Edwarde.“ Řekla nakonec. Cože? Jasper? Náš Jasper. Nejsou si ani moc podobní.
„Vím, říkáš si, že si nejsme podobní.“ Tak moment, nejsem tady já ten, kdo čte myšlenky? „Nikdy jsme nebyli. Jasper je hodně po otci a já po matce. Jako děti jsme si spolu hodně hráli. V okolí nebylo mnoho dětí našeho věku. Měli jsme se moc rádi… Ten výbuch u vás… Já… Omlouvám se, potřebovala jsem na vzduch. Jak říkám, čekala jsem jmenovce, ne svého bratra.“
Pomalu mi začalo docházet, co to povídá. Jasper je její bratr. Myslel si, že by měla být mrtvá, protože opravdu měla. Jasper tohle jistě netušil. V hlavě mi to pomalu začalo šrotovat. Obvykle mi to myslí rychle. Dneska však jsem byl úplně mimo. Nezmohl jsem se na slovo a jen šokovaně koukal před sebe.
„Edwarde, jsi v pořádku.“ Ptala se mě starostlivě Bella.
„J-j-já m-m-myslím, že j-j-jo.“ Vykoktal jsem ze sebe.
„Asi jsi to nečekal. Vlastně já taky ne.“ Poněkud hystericky se zasmála. Měla pravdu, tohle jsem opravdu nečekal. A Jasper zdá se taky ne. Proto reagoval tak zasekaně? Že by svou sestru poznal? Samozřejmě, že ji poznal. Zas takový hlupák není! Prober se, Edvarde!!! Křičel hlásek v mé hlavě.
Najednou mi dělalo potíže souvisle myslet. Bella je Jasperova sestra. Žvýkal jsem si v hlavě všechny informace a nemohl jim uvěřit.
***
Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak seděl a snažil se urovnat myšlenky, než mi to konečně secvaklo na správná místečka. Bylo to podivně zvláštní.
Konečně jsem se probral a podíval se na Bellu, která na mě starostlivě koukala. Až teď mi došlo, jak se asi musím tvářit. Ten pohled nemohl být moc hezký.
Pomalu zvedla ruku a pohladila mě po tváři. Položil jsem si hlavu do její dlaně a konečně se začal dávat dohromady. Bylo toho najednou nějak moc.
„Asi bychom se měli vrátit.“ Řekl jsem nakonec.
„Já… Nejsem si jistá, zda je to dobrý nápad.“ Vyděsila se Bella.
„Jednou tam musíme.“ Zasmál jsem se neupřímně. Určitě si toho všimla, protože se zašklebila, ale zvedla se a pomalu se vydala k domu.
V půli kroku se zastavila, když si všimla, že ji nenásleduji. Byl jsem z toho všeho stále mírně zmatený. No mírně. Řekněme si upřímně. Byl jsem pořádně mimo. Nakonec jsem si vzpomněl, jak se používají nohy a vydal se spolu s Bellou do domu.
***
V domě byli všichni jako na trní, nevěděli, jestli se vrátím nebo ne. Esme byla neskutečně šťastná, když nás opět viděla ve dveřích. Z jejich myšlenek mi došlo, že Jasper jim nic neřekl. Omluvně se na mě usmál a pak stočil pohled ke své sestře.
„Iss, já… promiň jen…“ nevěděl kde začít. Bylo toho najednou moc i na něj. Navíc všechny ty emoce, které musel cítit.
„To je v pořádku.“ Usmála se na něj Bella a přicupitala k němu. Objala ho a pak si jej podržela na vzdálenost paží. „Změnil ses.“ Konstatovala, pak stočila svůj pohled k Alice. „Máš milou ženu.“ A usmála se na ni.
„Jo, já vím.“ Zajíkal se mírně Jasper.
„Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám.“ Usmívala se dál Bella.
„To já taky Iss, to já taky.“ Dodal trochu sklesle Jasper a v myšlenkách mu byla vidět lítost nad jeho lidskou rodinou. Nejen, že přišli tak brzy o syna, ale velmi brzy i o dceru.
Alice samozřejmě nic nechápala, příběh jsem v tuhle chvíli znal jen já. Alice nic neviděla a začínala být značně nervózní. To se velmi rychle přeneslo na Jaspera.
„Miláčku, dovol, abych ti představil svou sestru Isabellu.“ Představil ji pro změnu Jasper.
„Sestru?“ tázala se Alice a Esme byla poněkud v šoku. Stejně jako mně je napadlo, že si nejsou podobní.
„Ano sestru.“ Usmál se na ni Jasper. „Říkal jsem ti, že jsem měl dvě.“
„To… Moment, jak?“ Alice nebyla zvyklá, když ji něco překvapilo.
„To by mě vlastně taky zajímalo.“ Otočil se Jasper zpět k sestře.
Bella začala znovu vyprávět, jak se z ní stal upír a taky, jak potkala mě. Musel jsem se usmát, když mi to pořádně došlo až po druhém kole vyprávění.
***
Seděli jsme v obývacím pokoji, když se domů vrátil Carlisle. Uviděl nás a okamžitě se k nám přidal. Znovu jsme mu museli vysvětlit, všechny příbuzenské svazky a on se jen smál, když mu došlo, jaká je to vlastně shoda náhod.
„A kdy ses rozhodla nepít lidskou krev?“ zeptal se Belly.
„No, když jsem odešla od toho upíra, toulala jsem se lesem a tam narazila na zvířata.“ Usmála se na ně. „Takže někdy v té době.“
„To je fascinující.“ Zapřemýšlel se Carlisle.
„Mohu se taky zeptat?“ ptala se Bella. Carlisle jen kývl. „Jak to dokážete vydržet, myslím, jste přece doktor a ten se krvi nevyhne.“
Carlisle se na ni usmál, tak na tohle se ho dlouho nikdo nezeptal. „Když se hodně soustředíš, tak ti to za čas ani nepřijde, ale ze začátku to byl opravdu boj.“ Vysvětlil a Bella se na něj jen usmála.
Podobně pokračovala naše debata snad celou noc. Neskonale jsem se těšil, až budu mít s Bellou chvilku pro sebe. Přišlo mi to strašně dlouho, co jsme měli naposledy chvíli jen pro nás dva.
Jo, jo, vím, byl to jen den, co jsme přijeli k rodině, vlastně ani ne celý. Najednou mi začalo chybět to osamocení. Kdy jsem nemusel myslet na všechny okolo, kdy jsme byli jen my.
Tak z mojí sestřičky je upír… Je toho moc, nějak moc najednou!!! Dolehly ke mně Jasperovy myšlenky. Jeho sestra upír a navíc zamilovaná do mě.
Jsem tak šťastná, že je Edward zpátky. Samozřejmě Esme. Další důvodu zůstávat tu s nimi a povídat si. Dlouho jsme se neviděli a já byl konečně opravdu šťastný, nemohl jsem jim to upřít. Obzvláště pak Esmé ne, ta se mou samotou trápila nejvíc.
Teď když jsem tu tak seděl a na klíně měl tu nejnádhernější bytost na světě, jsem se konečně cítil opravdu šťastně. Měl jsem rodinu, lásku a naději. Velkou naději, že všechno bude brzy jako dřív, jen teď navíc s Bell.
***
V příštích několika týdnech bylo vše tak dokonalé, že lepší to snad být ani nemohlo. Užíval jsem si svou znovu objevenou rodinu, užíval jsem si Bell a podle Esme se brzy měl vrátit i ten malý zbytek rodiny, který o nás stále nevěděl. Chtěli jsme jim udělat překvapení. Jsem zvědavý obzvlášť na Emmeta. Jen doufám, že mi Bell moc nevyděsí.
Bella chudinka absolvovala nakupovací maraton s Alice a pokaždé byla hotová. Celý večer jen ležela v mé náruči a ztěžka oddechovala. Jak sama řekla, kdyby byla člověk spala by minimálně rok.
Naštěstí jsme měli zásobu oblečení tak na pět let, a tak jsem ji z dalšího maratonu omluvil. Alice se sice tvářila, jako bych jí zaryl kudlu do srdce, nakonec to však vzdala a vytáhla s sebou Jaspera. Ten Belle v duchu ¨děkoval¨.
Blížil se den návratu Emmeta a Rose. Začínal jsem mít špatné tušení a to se mi potvrdilo přesně ve chvíli, kdy Alice ztuhla. Měla vizi.
VN:F [1.9.22_1171]
prosím vyčkej keckovinu...
Rating: 9.7/10 (3 votes cast)