Edward:
„Dobrý den, jmenuji se Carlisle Cullen a toto je má rodina.“ Promluvil k cizinci Carlisle.
„Je mi jedno, kdo jste!“ odpověděl mu na pozdrav.
„Toto je má žena Esme a naše děti: Rosalie a Emmet, Alice a Jasper a Bella s Edwardem.“ Znovu k nám pokynul. „V této oblasti máme trvalé sídlo a neradi bychom tady měli problémy.“
„Jak jsem řekl, je mi jedno, kdo jste.“ Znovu se nepříčetně uchechtl. Jeho myšlenky byly zmatené, zpřeházené a velmi útržkovité. Připomínaly mi myšlenky bláznů, když jsem se jednou rozhodl studovat Psychiatrii. Také nedokázali souvisle myslet. Zajímavý námět na debatu s Carlislem – Může se upír zbláznit?
„Mohli bychom Vám pomoct, pokud o to budete stát.“ Nabídl mu Carlisle.
„Mě už nikdo nepomůže!“ vykřiknul.
„Rádi bychom to zkusili.“ Nedal se odbýt Carlisle. Ten neznámý vzhlédl a jeho oči byly černější než noc.
„Jsem zrůda, co víc chcete vědět?“ nepříčetně se na nás zadíval. „Chci být zničen! Ne omilostňován!“
„Nemusí to tak být, nemusíte zabíjet lidi.“ Promluvil jsem, když jsem v jeho myšlenkách vyčetl, co ho trápí. Jeho dar kombinoval myšlenky a emoce lidí. Dvě věci pro, které jsem se já, i Jasper vzdali lidské krve. Pociťovat strach oběti je děsivé. Navíc tento upír to pociťoval neustále, cítil bolest všech svých obětí za celou svou existenci. Jasper to také vycítil a zachvěl se. Tento upír to neměl nejsnazší.
„A co tedy?“ ptal se s očima namířenýma ke mně.
„Zvířata. My všichni se jimi živíme.“ Poukázal jsem na naše oči. V jeho myšlenkách byla jistá vlna uklidnění, ale nebyl jsem si jistý, zda to není Jasperovou přítomností.
„Pomůžeme Vám s tím.“ Přidal Carlisle.
„Proč bych Vám měl věřit?“ ptal se dál ten neznámý.
„Protože jste nás hledal!“ promluvila Alice.
„Jen proto, abych byl zničen.“ Vyštěkl po ní.
„S tím ti rád pomůžu!“ nevydržel to Jasper a chystal se ke skoku, když k němu přiskočila Bella a v poslední vteřině jej zadržela.
„Ne Jaspere!“ okřikla ho. Pak se pomalu otočila k upírovi. „Jak se jmenuješ?“
„Jmenuji? Copak zrůdy mají jméno?“ ptal se.
„Každý nějaké má. A nejsi zrůda, nemusíš být.“ Usmívala se na něj a zdá se, že to zabíralo. Upír byl klidnější čím dál víc. Jasper jen nesouhlasně kroutil hlavou. „Já třeba jsem Bella.“
„Když jsem byl člověk, říkali mi Leny.“ Houkl na ni. Měl jsem strach, Bella se k němu stále blížila.
„Ráda tě poznávám Leny. Tak co, zkusíš to s námi?“ usmála se znovu. „Jen ti radím, nechoď nakupovat s Alice.“ Tomu jsme se všichni jako na povel zasmáli a Alice na Bellu zavrčela. V myšlenkách jí kolovalo, že tak zlé to být nemohlo a podobně. Leny se také uvolnil a mě došlo, že Bella to musela nějak plánovat.
„Tak tedy dobrá.“ Plaše se usmál a stočil pohled ke Carlislovi. „Jen mi slibte, že nedovolíte, abych zabil dalšího člověka.“
„Samozřejmě ti pomůžeme, jak jen budeme moci.“ Carlisle byl šťastný, že se nám to všechno podařilo tak hezky urovnat.
Všichni jsme si s Lenym podali ruku a přivítali ho do rodiny. Největší radost měla Esme, která měla dalšího člena rodiny, dalšího syna a Alice, která měla koho oblékat.
***
Ještě chvíli jsme zůstali na louce, když se spustil déšť. Leny nám do té doby vyprávěl svůj příběh. Někdo ho proměnil a nechal na pospas osudu. Vrátil se domů, netušil, co se děje a tam zabil celou svou rodinu, od té doby se krve nedotknul, cítil velkou skupinu a doufal, že mu přinese smrt. Místo toho našel novou rodinu.
„Určitě máš žízeň,“ ozval se Carlisle a ostatní jen souhlasně zahučeli. Lenyho oči byly černé jako noc.
„Jen trochu!“ zašklebil se Leny.
„V tom případě pojď, vše ti ukážeme. Jen tě musíme varovat, že se zvířaty je to těžší než s lidmi.“ Usmál se Carlisle a všichni jsme se vydali směrem k lesu.
Leny se sice nejdřív ošíval, ale nakonec povolil a začal lovit. Šlo mu to, jen jedna puma mu zlikvidovala oblečení a medvěd dílo dokonal. Leny však vypadal šťastně a spokojeně i přes roztrhané oblečení, jeho oči začínaly mít hnědou barvu a jeho myšlenky byly také klidnější.
Vrátili jsme se do domu a naplánovali stěhování do nového domova. Přece jen by najednou přibyli tři členové. Naším novým útočištěm se mělo stát městečko Willowkrieg někde na severovýchodě spojených států.
***
Lenyho jsme s Bellou pozvali na naši svatbu a všechno mělo být perfektní, avšak jen do chvíle, kdy se o mé budoucí svatbě dozvěděli Denalijští. Tanya to nesla velmi špatně. Zdá se, že stále tak nějak doufala, že jí jednoho dne padnu k nohám, tak jako mnoho jiných a ona bude moct být tak, která odkopne mě.
Všichni přijeli v dobré náladě až na ni. V jejich myšlenkách byly stopy pomsty. Snad nic neprovede. Byl jsem napjatý a Bella to samozřejmě vycítila. Bez dalších dohadů jsem jí řekl, že se nic neděje, určitě je to jen nervozita.
Mé uklidňování však nezabralo a nakonec jsem musel s pravdou ven. Nad tím se jen zasmála a řekla, že něco podobného vlastně čekala.
Den svatby se blížil a Alice mi nechtěla ukázat nic z toho, co nám naplánovala. Včetně naší svatební cesty. Neměl bych do toho taky co mluvit? Pokud jsem věděl, dohodla se na něčem s Bellou, to jsem zvědavý.
***
V předvečer svatby mě kluci vytáhli na mou rozlučku se svobodou se slovy: „Nech holky, ať si to užijou.“ Útěchou mi bylo, že s námi vyrazil i Eleazer s Carlislem a s holkami, že zůstala Esme.
Po návratu domů mě zahryzalo, za domem plál oheň a všude byl cítit závan pálícího se upíra.
Ztracen nebo nalezen - 13,