Bella & Bob a Bobek

Deprecated: Non-static method gdsrBlgDB::add_new_view() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1910 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688 Deprecated: Non-static method GDSRDBMulti::get_multisets_for_auto_insert() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1476

„Vstávat a cvičit!“ volal na mě nějaký pošuk a já přemýšlela, proč bych jako měla vstávat a cvičit.

„Bobe? Ona je horší jak já!“ slyšela jsem jiný hlásek o něco pisklavější.

„Nechte mě spát!“ zakřičela jsem na ně a přetáhla si deku přes hlavu.

„Vstávat, je nový den!“ zahlaholil ten asi starší a strhl ze mě deku. Neochotně jsem vylezla z postele a rozkoukala se po okolí. Kolem byly jen černé stěny, z nějakého hebkého materiálu.

„Kde to jsem?“ ptala jsem se.

„U nás doma,“ odpověděl ten mladší.

„A Vy jste?“ ptala jsem se podezřívavě a koukala na dva králíky. Asi mi přeskočilo, králici a mluví a mají domeček a já spím v jejich posteli, kde jsem se to octla.

„Já jsem Bob a tohle je Bobek.“ Odpovídal mi ten starší a já jen třeštila oči. To mají jako i jména?

„Dobře já jsem Bella,“ usmála jsem se a připadala si zralá na blázinec.

„To je hezký, taky od B…“ zasmál se ten menší, nejspíš Bobek.

„Od I,“ odsekla jsem a oba se na mě nechápavě podívali. „Je to zkratka z Isabelly!“

„Tak honem, cvičit!“ zakřičel ten větší čili Bob. Vyskočil ven a já za ním jen koukala.

„Neboj, zvládneš to,“ smál se Bobek.

„Nebojím,“ uculila jsem se a vyskočila za Bobem. Bylo to překvapivě snadné. Okolo mě se rozprostíral les, ale ne ten normální, ale takový ten kreslený. Zaklepala jsem hlavou, ale les se nezměnil. Otočila jsem se, abych se podívala na tu noru, ve které jsem byla a zhrozila se. Byl to klobouk. Lidský, tak moment, jakou mám velikost?

„Co je, tak cvičit ne!“ dožadoval se pozornosti Bob.

„To je klobouk…“ ukazovala jsem na něj.

„Jo, my jsme totiž králíci z klobouku!“ hopsal kolem Bobek.

„Králíci z klobouku?“ opakovala jsem nevěřícně.

„Jo, z klobouku, uletěli jsme kouzelníkovi.“ Odpovídal Bob a divně si mě měřil.

„Bellí!“ uslyšela jsem hlas Edwarda. „Ty už jsi vzhůru?“ ptal se, bral mě do náruče a začal chovat jako miminko.

„Vzhůru je, ale ještě nedělala rozcvičku, takže ji zase hezky pusť!“ nařizoval mu Bob.

„Jo, pravda,“zamračil se na mě Edward a postavil mě na zem. „Tak do toho,“ pobídl mě ještě a šel se posadit na kreslený pařez.

„Tak jo,“ kývla jsem a začala se pohybovat v rytmu pěkně podle Boba.

„Děláš to špatně,“ kroutil nade mnou hlavou.

„Takhle!“ zavolal Bobek a já na něj koukala.

„Vždyť to tak dělám!“ vztekla jsem se.

„Neděláš!“ okřikl mě Bob a začal mě mordovat do nejrůznějších pozic, až se Edward kácel smíchy. Chvíli jsem měla nohu za hlavou pak zas někde jinde – prostě jsem si připadala jak hadrová panenka toho pošahanýho králíka.

„Bell cvičí?“ přiběhl Jasper.

„Jééé, to je hezký!“ uslyšela jsem i Emmeta, který se se smíchem přihnal až k nám.

„Tak dost!“ zaprotestovala jsem a Bob mě nechal.

„Jdeme!“ zavelel Bobek a vydal se cestičkou přímo do lesa.

„Edwarde co se tady děje?“ ptala jsem se ho a pozorovala, jak se divně tváří.

„Nic se neděje, je hezký den.“ Usmíval se jak měsíček na hnoji, znovu mě vzal do náruče a i se mnou běžel do lesa za bílými králíky.

„Edwarde? Tobě to přijde normální?“ hodila jsem rukama a Edward mě upustil, zakopl o mě a spadl.

„Ty snad nejsi upír brácha!“ smál se mu Emmet.

„Kdyby se nevrtěla!“ vrčel Edward.

„Bellí a Edí spadli!“ zavolala Rosalie, která se také přihnala a já si čím dál víc připadala jako v hloupé pohádce.

„Co se to tu…“ ptal se krteček, který se právě prohrabal u Edwardových nohou.

„Jééé, krteček!“ zakřičel Jasper a vrhl se na něj. Krteček ani nemrkl a Jasper ho vysál.

„Chutnal?“ ptala jsem se.

„Jo,“ olízl se labužnicky Jasper. „Já krtečky nejradši a ti v kalhotkách jsou ještě lepší.“

„Věřím,“ usmála jsem se a snažila se dostat zpod Edwarda.

„Carlisle, nééééé!“ vykřikla Esme a snažila se ho zastavit, když se vrhl na jednoho z králíků.

„Ty jsi zabil Bobka,“ zavzlykala, když viděla jeho mrtvé tělíčko v Carlislově náruči.

„Néééé! Já žiju, to byl Bob!“ culil se vedle ní druhý králíček. Ihned ho popadla do náruče a začala chovat jako miminko.

„Milášínku můj malej,“ šišlala na něj a stále ho nepřestávala chovat.

„Já myslel, že já jsem tvůj milášek.“ Zafňukal vedle ní Carlisle a choulil se do klubíčka.

„Ne, ty jsi vrah, co zabil Bobka!“ ukazovala na něj prstem.

„Bellí?“ otočil se na mě Edward s potutelným úsměvem.

„Ano Edwarde?“ otočila jsem se na něj a koukala do jeho teď už fialových… Moment fialových!?! očí.

„Pojď si se mnou hrát,“ znovu mě popadl do náruče, ale tentokrát běžel ven z lesa.

„Kam to běžíme?“ ptala jsem se a pro jistotu se nehýbala.

„Do domečku!“ zakřičel Edward, jako bych byla hluchá.

„Dobře, já slyším!“ křikla jsem nazpět a nechala se pomalu odnést. Opravdu domeček Křemílka a Vochomůrky byl opravdu líbezný.

„Vypadněte!“ štěkl na ně Edward.

„Tohle je náš domeček!“ bránil svoje území Křemílek.

„Veeeen!“ zaječel na ně Edward, a když viděl, že se nehodlají pohnout, postavil mě na zem a vrhl se po prvním z nich.

„Néééé, tys mi zabil kamaráda.“ Fňukal Vochomůrka.

„Jestli nechceš jít za ním…“ vyhrožoval mu Edward a Vochomůrka se vydal na cestu pryč.

„A jsme sami?“ ptala jsem se.

„Jo, jsme sami,“ usmíval se Edward a pomalu ke mně přistoupil. Začal mě vášnivě líbat a já se poddala jeho hře. Pomalu jsme se svlékali a laskali celá naše nahá těla.

Edward mě položil do peřin a přilehl ke mně. Stále jsme se laskali, a když jsem myslela, že to nevydržím, vykřikla jsem: „No tak Edwarde, prosím!“

„Víš jistě, že to chceš?“ ptal se ostražitě, jen jsem kývla a nechala ho dokončit tohle slastné dílo, když… Když se pokusil svůj nástroj touhy místo mého lůna zarazit do pupíku.

„Auuu, Edwarde!“ zakřičela jsem.

„Promiň, ale poprvé to vždycky bolí.“ Culil se na mě a já na něj jen nevěřícně zírala.

„Ale o to nejde! Podívej, kam mi ho cpeš!“ ukazovala jsem na svůj pupík.

„To se nemá?“ ptal se vykuleně a mé oči málem vyletěly z důlků.

„Ne!?!“ zavřeštěla jsem.

„Ale, Emmet říkal, že jo!“ drbal se na hlavě.

***

V tu chvíli jsme se trhnutím probudila…

„Sakra, to byl sen!?!“ zanadávala jsem si a poklepala hlavou.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/10 (0 votes cast)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*