„A já ti říkám, že Bella není jen sladké a mírumilovné stvoření.“ Ukázal Emmett prstem na Jaspera.
„Nemyslím si, její povaha je příliš mírumilovná.“ Nesouhlasil s ním Jasper.
„Dokážu ti, že ji dovedu rozčílit, aniž bych něco udělal Edwardovi. Uvidíš, že na mě zaútočí.“ Prohlásil Emmette a Jasper jen nevěřícně kroutil hlavou.
„Máš to prohrané. O co?“ Zeptal se Jasper.
„Zařídíš, že mě Alice nechá vytvořit masky na maškarní.“ Řekl Emmett a v očích mu svítilo.
„Dobře, ale když prohraješ…“ zamyslel se Jasper. „Budeš s ní chodit půl roku nakupovat.“ Zvolal vítězně Jasper a jas v očích se Emmettovi vytratil – vystřídal ho děs.
„Jelito, kopyto, platí to!“ zvolal Emmett a Jasper současně a podali se ruce.
***
O dva dny později…
Bella právě chystala večeři… Brala pánev, když v tom někdo zaklepal na dveře. Koukla na hodiny, které tikaly na zdi. Na Charlieho je to brzo a Edward je na lovu s Jasperem. Domů mají přijet až za chvíli.
Nechala pánev pánví a šla otevřít. Nikdo tam nebyl. ‚To jsou fóry.‘ Pomyslela si, když v tom zavadila pohledem o papírek válející se na podlaze verandy. Byl růžový se srdíčky. ‚Edward je tak milý,‘ zamyslela se, když se pro něj skláněla. Úsměv se jí rozlil po tváři, tolik ho milovala. Rozbalila psaníčko a úsměv jí začal tuhnout…
Vrhla se zpět do domu, vzala telefon a začala vytáčet Edwardovo číslo. Hovor byl automaticky přesměrován do hlasové schránky.
„Edwarde!“ Začala ječet. „Zabiju Emmetta, poslal mi anonym. A jak vím, že to byl tvůj bratr? Podepsal se jako homonym! Má naše fotky ze včerejší noci!“ Vřeštěla a práskla telefonem.
U Swanovic domku se mezi tím za malým smrčkem krčil Emmett a kousal se smíchy do ruky. No, spíše ji měl z půlky ohryzanou. ‚Fáze číslo jedna… Odškrtnuto…‘ Pomyslel si a vydal se zařizovat fázi číslo dvě!
Cestou si prozpěvoval: „Já na to mám! Tak si poskočím, tak si vyskočím…“ odrazil se a najednou se ocitl nad pěti metrovými stromy. ‚Je jasno,‘ pomyslel si. ‚Vidím až do Seattlu.‘
Mezitím Bella startovala svůj náklaďáček a vyrážela na lov Emmetta. Autíčko se zajíknutím vyrazilo na jízdu smrti, už po pár metrech škytalo z posledních sil. Bella s vražedným výrazem čučela před sebe, ale cestu nevnímala. Autíčko se snažilo jet co nejrychleji, kdyby mělo nohy, tak Belle nakope zadek, že ho tak mučí.
Brzy se mezi stromy objevil Cullenovic dům. Zastavila před ním, vystoupila a práskla dveřmi. Autíčko naposledy škytlo, gumy se mu rozjely do stran a umřelo. Jeho poslední výdech byl statečný, zemřelo pod rukama své milované a v tuto chvíli hodně nakrknuté majitelky.
Bell si to štrádovala do domu, když v tom jí naproti vyběhla do běla rozžhavená Alice.
„Ten blbec!“ Vykřikovala a máchala teatrálně rukama. „Ahoj Bello,“ pozdravila ji, když si konečně všimla i její přítomnosti. V zápětí na ni dolehl Bellin nepříčetný výraz a raději ustoupila z cesty.
Bella prosvištěla halou a nevěnovala pohled nikomu z přítomných. Rázovala si to do kuchyně, odkud se podezřele linul Emmettův zpěv: „Sex je náš, dělá dobře mě i tobě…“
Nakvašeně rozrazila dveře a spatřila Emmetta, který po kuchyni tancoval a zpíval další z hitů, nebyl by to Emmett, aby svůj tanec nedoprovodil obscénními gesty. „Dělám pohyby… rukama… nohama…“
Zpozoroval Bellin příchod a ihned změnil repertoár: „Jsem mašina na lásku…“
To byla poslední kapka, kterou byla Bell schopná ustát. Na kuchyňské lince se bez povšimnutí válela pánvička. Bella ji popadla a začala do Emmetta bušit hlava nehlava, ten však jen stál, jako socha ve vitríně.
„Buš to do mě, co se dá… Já na tvrdo to mám hrozně rád!“ Začal z ničeho nic křičet. Zbytek Cullenovic rodinky stál ve futrech, brady na zemi, oči někde pod stolem… Přes to nikdo nezasáhl.
Asi po pěti minutách se fyzicky zmožená a upocená Bella s něčím, co původně byla pánev, rozhodla, že tohle opravdu nikam nevede. Protáhla se z kuchyně do obýváku, Cullenovi si nasadili sanice zpět a pozorovali Bell, která neohroženě mířila k Emmetovu miláčku.
Ne k Rosalie, pokud Vás to nenapadlo, nýbrž k jeho LED televizi s úhlopříčkou metr a půl, playstaisnu a stereu. Po cestě si vzala pohrabáč, který ležel, jen tak jako dekorace u krbu. Rozmáchla se a PRÁSK!!! PRÁSK!!! PRÁSK!!!
„Néééééééééé!“ Vykřikl zmoženě Emmett. „Prosím nedělej to!“ Bell se na něj jen usmála, vzala do ruky jedno z jeho DVD – Predátora z limitované edice a originálně podepsanou Schwarzenegrem.
„Víš, co chci, jinak…“ pohlédla na DVD. „Křup a lup…“ napodobila téměř dokonale zlomení DVDčka.
Emmett stál, oči rozšířené děsem. Ruce zvedl v gestu – Nestřílejte, vzdávám se! – v jedné ruce dokonce držel bílý kapesníček a začal prosit:
„Prosím ne, prosím, hned ti všechno dám…“
„Mám to všechno tady… tady v kapse…“ zajíkl se a rukou začal šnečím tempem šátrat v kalhotách. Bell se chvíli bála, co vytáhne, ale nakonec to opravdu byla jen obálka, se kterou následně po Bell mrštil.
„Je tam všechno? Pozitivy, negativy, CDčko… cokoliv?“ Ptala se Bella a Emmett jen němě přikývl, svýma očima hypnotizoval DVDčko, chloubu své sbírky s Arniem.
„Vrátíš mi ho prosím?“ Zašeptal a jen stěží potlačil vzlyk. Bella se střídavě podívala nejprve na Emmetta, DVDčko a fotky, než přikývla.
Emmett se k ní blížil krokem pyrotechnika před bombou. Opatrně, jako by se jednalo o největší poklad, vzal DVDčko a schoval jej do obalu.
„Vítěz!“ Vykřikl a vyskočil u toho čtyři metry vysoko. No nebyl by to Emmett, kdyby výšku stropu odhadl. Jeho hlava se rázem ocitla v prvním patře a nožičky i s tělíčkem čouhaly ze stropu místo lustru v přízemí.
„Alice, ty nevíš, že se zametá i pod postelí? Fuj to je bordel!“ Kašlal Emmett a kmital u toho radostně nožičkama.
„Alice?“ Začal se velmi zvolna a opatrně ošívat Jasper. Přece jen by ho to mohlo stát víc než pouhou existenci. „Musím ti něco říct.“
Ale to už si Alice podupávala nožkou v botičce od Prady, přesně věděla, že ryba smrdí od hlavy i to, co provedl její dokonalý manžel. Emmett si tak mohl odškrtnout i fázi číslo dvě.
Tříhodinová hádka plná křiku a létajících věcí s jediným cílem – Jasper. Alice se začínala uklidňovat a sčítala škody, které způsobila svým rychlým jednáním. Esme se mezitím snažila uklidit to, co zbylo z jejího domu, nyní připomínající spíše hromadu sutin.
Alice plakala nad rozbitým parfémem od Channela, posledním unikátem z prvního dne prodeje a zlomeným podpatkem botičky od Manola Blahnika, který se Jasperovi v letu zapíchl do očička.
Jasper stál u toho, čemu se dřív pyšně říkalo motorka. Jen smutně pokýval hlavou, no jo… Proč se jen vsázel, vrtalo mu hlavou, posbíral pár šroubků a plíšků, které z ní ještě zbyly a naházel je do koše.
Víc nebylo potřeba… Smutně vložil klíčky od motorky do krabičky, pomalu vykopal na zahradě jamku a tam krabičku vložil a zahrabal. Nad místo hrobečku vystavil kříž s nápisem: Naše chvilky byly skvělé, škoda jen, že tolik krátké… Stál tam a držel minutu ticha za zesnulou kamarádkou.
V hlavě mu pak už jen proběhla myšlenka: ‚Jak jen Emmett dokáže před Alice utajit masky?‘ To už měl však Emmett promyšlené, ve svém Jeepku si to mířil rovnou do Forks.
Emmettovo autíčko uhánělo po silnici, tohle autíčko nemělo problémy, bylo nové a tak nekuňkalo, neškytalo, jen si tak hezky předlo. Plynulou jízdu přerušil až prudkým dupnutím na pedál brzdiček.
Být Emmett smrtelný vylítne předním sklem a leží si to před svým milovaným autíčkem. Jenže on ne, on byl upírem a proto ještě před zastavením stál venku před dvoupatrovou budovou s velkým nápisem VETERINÁRNÍ KLINIKA.
S úsměvem a výrazem – Tak tady mě máte! – nakráčel do dveří.
„Dobrý den,“ pozdravil slušně a mile se usmíval.
„Aaa, copak si přeješ? Panáčku?“ Ptal se ho postarší veterinář, kterému už chybělo hodně zubů… No prostě a jednoduše šišlal.
„Víte, já se zajímám o medvědy… Píšu o nich práci do školy.“ Povídal Emmett první slůvka, co mu slina na jazyk přinesla. „Zaměřuji se převážně na Grizliho a zajímalo by mě, jak přesně se čipují. To se musí uspat, není, liž pravda?“
„No mladíku-u, máš pravdu. Používáme na to Geblegin 2000, je to nejsilnější sedativum.“ Emmett si zapisoval název a veterinář ho se zájmem pozoroval. No kdo by nepozoroval – představte si ten výraz. Emmett naprosto soustředěně čučí do notesu a něco si škrábe…
„A kolik se musí takovému medvědovi dát? Jako aby chrupkal?“ Ptal se dál s neskrývaným zájmem a jiskřičkami v očích.
„No to záleží na hmotnosti.“ Odpověděl doktor a zakroutil hlavou. Vždyť je to naprosto jasné.
„Dejme tomu takových, no… 250 kilo?“ Ptal se jako by nic Emmett.
„Asi 25 miligramů by ho měla spolehlivě uspat až na čtyři hodiny.“ Pokýval hlavou doktor a v hlavě si znovu přehrál tabulku.
„Díky doktore! Ani nevíte, jak moc jste mi pomohl.“ Chytal ho Emmett za ruku. „ A nevíte náhodou, kde je tady zverimex?“
„Budete si pořizovat zvířátko?“ Ptal se pro změnu nadšený doktor.
„Ano, štěňátko.“ Odpověděl Emmett a v očích mu jiskřilo jako dítěti o Vánocích.
„To pojedete takhle po pravé straně silnice,“ začal vysvětlovat doktor.
„Jo a nemáte nějaký prospekty. Jako o těch medvídcích?“ Skočil mu do řeči Emmett.
„Ano, vzadu, hned pro ně skočím.“ Veterinář se otočil a odkráčel pro zmíněné prospekty. Jenže zatím co byl pryč, Emmett sebral pět lahviček zmíněného oblbováku a pelášil pryč, co mu jen nožičky stačily.
Rychle nasedl do auta a vydal se hledat zverimex. I přes málo informací jej našel a rychle nakoupil vše potřebné pro štěňátko. Tři pytle granulí a několik konzerv hnusně páchnoucího masa. Vše zaplatil, naházel do auta a vyrazil domů.
Štěstíčko mu přálo… Přímo proti němu si to po cestě štrádoval Jacob Black. Rychlostí blesku vytáhl oblbováky a stříkačku. Natáhl do ní lék a pak se zamyslel. Co doktoři vědí, dám mu víc…
V rychlosti vyběhl z auta, stříkačku za zády a se zdrceným výrazem, za který by se nestyděl ani největší tragéd volal: „Jaku! Stala se hrozná věc! Bella…“
Víc než to už vymýšlet nemusel, jakmile Jacob zaslechl Bellino jméno byl u něj. Emmett na nic nečekal a zabodl mu stříkačku do zadnice, Jake ještě zařval, ale i tak se sesunul k zemi.
„Fíha, to má grády,“ pochvaloval si Emmett a začal Jacoba zvedat. Kolemjdoucí je sledovali a jen kroutili hlavami.
„Jste to ještě nepřepískli s chlastem?“ Zvolal k nim Emmett. Jeho upíří ouška, zaslechly něco ve stylu: Ach ta dnešní mládež. Ale to mu bylo jedno, narval Jacoba do kufru a mířil si to rovnou domů. Fáze číslo tři byla úspěšně za ním…
***
O dva dny později…
Po dva dny Emmett nevyšel ze sklepa, ozývaly se odtud prapodivné zvuky… Chudáček Jacob pod sedativy a krmen psími granulemi a konzervami… Navíc s Emmettovým zpěvem:
„Darling chutná i pejskůůům.“
V den maškarního plesu konečně vyšel ven. První koho potkal, byla Alice. Nasupeně si ho měřila a brblala si pro sebe:
„Proč nic nevidím,“ skučela si pod fousy už snad po sté tenhle den.
„Ty Al, nemáš náhodou své dny?“ Zeptal se Emmett se smíchem.
„Jak velkej, tak blbej.“ Odfrkla si Alice a práskla dveřmi, které samo vysklila.
„No tak si v přechodu?“ Zvolal za ní Emmett a velmi vážně pokýval hlavou. „Jo, má krámy nebo je v přechodu. Je mi to jasný.“
***
V den maškaráku…
„Rodino!“ Svolával Emmett v den maškaráku rodinu. Plesání mělo začít za dvě hodiny a celá Cullenovic familie i s Bellou netrpělivě očekávali, co na ně jejich milovaný manžel, syn a bratr nachystal. Všichni se seběhli do obýváku a čekali na Emmettův verdikt.
„Masky jsem tvořil sám, jsou přímo od srdce.“ Usmíval se u toho jako měsíček na hnoji. Hned na to začal rozdávat jednotlivé krabičky.
„Carlisle!“ Zavolal a jmenovaný si šel pro svou masku. Pomalu a opatrně, jako by na něj snad měl vykouknout Aro, otevíral krabici. Pomalinku začal vytahovat i jeho obsah a na tvář si nasadil neidentifikovatelný výraz. No, jak byste se asi tak tvářili na ultra krátký pláštík pro sestřičky, blond paruku a červené lakované podpatky?
„Ta barva ti půjde k pleti,“ poznamenal jako by nic Emmett. Nechal Carlisla Carlislem a zavolal dalšího pána… Vlastně paní na holení.
„Esme,“ pokynul jí a ta si šla převzít svou krabici. Po Carlislově zkušenosti se párkrát nadechla a opatrně odklopila víko.
„Esme je láskyplná, a proto jsem vybral zrovinka toto.“ Culil se od ucha k uchu Emmet. Esme opatrně dvěma prsty vytáhla červený latexový obleček, který víc odhalil, než schoval. Opatrně si ho prohlížela. ‚To ne, ono to má v rozkroku díru?‘ Blesklo jí hlavou.
„Ještě ti něco chybí,“ poznamenal Emmett a Esme se opatrně znovu podívala do krabice. Vytáhla jezdecký bičík a tázavě se podívala na Emmetta.
„To máš na zlobivé sestřičky,“ zamrkal Carlislovým směrem. Ten však nevnímal, stále si ještě nevěřícně prohlížel svou masku. Nejspíš přemýšlel, jak se napasovat do toho oblečku a navíc… Bude si muset holit nohy?
„Alice, mohu prosit?“ Zavolal si Emmett dalšího. Alice se nervózně postavila a pomalým až šnečím tempem se vydala k Emmettovi. Nebylo pro ni zvykem, aby se dělo něco, o čem nemá nejmenší páru. A ona přece poslední dva dny nic neviděla. Její vlasy se ježily ještě víc než obvykle a to způsobem, že na ně snad chytala i HBO.
„Tadááá!“ Podal jí Emmett krabici a ta ji bez váhání rozebrala a vytáhla… Obří igelitku z Teska s nápisem: TESKO VOLÁ – KUPTE SI RYBU. MY NEMÁME, NEMÁME CHYBU! Alice nevěřícně koukala na svou masku.
„Ještě botičky, aby byl tvůj outfit perfektní,“ zasmál se Emmett a podal jí jarmilky, které nosili snad už za krále Klacka.
„Jaspere,“ přivolal si ho pohybem ukazováčku. Jmenovaný se neochotně, ale zvedl. Došel k němu a převzal si svou krabici. Nedůvěřivě si ji měřil, než ji otevřel a zůstal šokovaně zírat na obří plínku, luk, šípy a nějaký rudý šátek.
„Co…“ Asi se chtěl zeptat, co to je, ale díky šoku toho nebyl schopen.
„Jdeš za Amorka, není to hezký!“ Zasmál se vesele Emmett a Jasper velmi hlasitě polkl. Nekomentoval to a dál zíral do krabice.
„Bell,“ pokynul Emmett k jmenované, ale Edward ji odmítl pustit.
„Ale Edí,“ kroutil hlavou Emmett a podal Belle krabici. Ta ji opatrně otevřela a hned na vršku na ni vykoukly upíří zuby, takové ty z filmů o upírech, kečup a sexy, ultra krátké šatičky.
„Co to…“ Byla na tom jen o kousek lépe než Jasper.
„Jdeš za sexy upírku, není to přímo báječné?“ Ptal se nadšeně a natěšeně Emmett. „A ty Edwarde, je mi to líto, ale nic rozumného mě nenapadlo.“ U slova rozumného se na něj všichni tázavě podívali. Copak tohle všechno je rozumné?
„Ale sehnal jsem ti tohle,“ řekl nakonec pyšně a podal Edwardovi krabici. Ten ji obezřetně otevřel, měl strach, protože Emmett si chránil myšlenky a to nebylo něco zrovna normálního. Ne u Emmetta. V krabici byla maska velkého kuřete, podle myšlenek Edward pochopil, že kostým Emmett ukradl klukovi, co roznášel letáky u Grill – Baru. Chudák…
„Neznič to, jinak chudák Marvy přijde o práci.“ Pokýval zcela vážně hlavou Emmett.
„A ty Rosinko moje,“ uculil se na svou ženu a podal jí růžovoučkou krabici. Milovala ho, přesto se jeho nápadu bála. Uznejte sami, kdybyste viděli tohle…
„Co to je?“ Ptala se, jakmile vytáhla pruhované kalhoty s ocasem.
„Zadnice zebry,“ pokrčil nevinně rameny. „Všechny masky jsem vyrobil s láskou.“
„A proto jdu za prdel zebry?“ Tak tentokrát už ječela.
„Ty to nechápeš Rose, já jsem předek a ty jsi zadek… Chci všem ukázat, že jsme jedno tělo, jedna duše.“ Vrkal Emmett a Rosalie trochu roztála a uklidnila se.
„Tak šup – šup do masek, já si musím ještě něco zařídit. Sejdeme se na maškarním.“ Rozkazoval Emmett a zmizel v útrobách domu.
Všichni ač neochotně jej poslechli. Nejvíce smíchu sklidil Carlisle, kterému lezly chlupy i z lodiček a pak také Jasper, který vypadal, že má v plínce naděláno…
Když dorazili na maškarní, stáli chvíli v hloučku a hledali Emmetta, strůjce jejich neštěstí a jejich prokletí. V sále už bylo celé Forks, když najednou přestala hrát hudba a zhasla všechna světla. Na pódiu se rozzářil kužel světla nad postavou zahalenou v čemsi růžovém, když v tom postava začala křičet:
„Drazí lidé z Forks… Metropolis má Supermana, San Francisko má Spidermana a Vy máte svého Emmettmana!“ Dopověděl a odhalil svou tvář. Stál tam v celé své kráse v růžovém trikotu s legínami a velkým písmenem E na hrudi. Přes sebe měl zlatou kapuci a naparoval se jako páv. Na důkaz svých slov začal na pódiu hopkat, pobíhat dokolečka a neustále opakoval:
„Hop, hop a letím!“
„Tak já jdu za prdel zebry a ten můj hňup si tu hopká v růžovém trikotu na aerobic!“ Kroutila hlavou Rose.
„A má moje růžové legíny.“ Povzdechla si Bella.
„Ta pláštěnka, to byly zlaté šaty od Valentýna!“ Zaječela Alice způsobem, ze kterého nad ní praskla žárovka.
A to bylo poprvé a naposledy, co Emmett Cullenovic na ples šňořil a jestli ho nezabili tak v růžovém trikotu hopká dodnes.
Šmarjá!!! Prdel zebry, ta mě dostala. Holky, vy jste jedinečné! Opravdu se vám to moc povedlo a já se smála od začátku až dokonce 😀 😀