Bez domova a naděje? Ani omylem! – 2

Deprecated: Non-static method gdsrBlgDB::add_new_view() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1910 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688 Deprecated: Non-static method GDSRDBMulti::get_multisets_for_auto_insert() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1476

Bella:

Stále jsem čekala, kdy jim konečně dojde, kdo jsem. Představila jsem se dokonce celým jménem a nic. Přece nemohli přehlédnout tu podobu mezi Ness a Edwardem. A navíc to její jméno. Asi to opravdu nečekali, jinak si to vysvětlit nedokážu.

„Bello?“ ozvala se nakonec Alice.

„Ano Alice? Máš nějakou další otázku? A předem říkám, na nákupy nejdu.“ Sama jsem se zasmála a Alice jen třeštila oči.

„Si to ty!!!“ vypískla nadšeně a hnala se mě obejmout. Držela mě nepřirozeně křečovitě, když to jakoby došlo i Esme, rozvzlykala se a Carlisle ji musel uklidňovat.

„To je dobré, je to dobré…“ Konejšil ji stále.

„Jsem ráda, že jsem Vás potkala.“ Usmívala jsem se na ně, stále ještě s Aliciny náruče.

„Holčičko!“ hnala se ke mně Esme. „Jak, kdy?“ ptala se.

„To je na delší povídání.“ Objala jsem ji také.

„My máme čas.“ Poukázal Carlisle.

„V tom případě, pojďme do mé pracovny.“ Pokynula jsem, aby šli za mnou a pomalu je odváděla do své malé kanceláře, právě pro tyhle případy.

„Ness, ať nás nikdo neruší.“ Požádala jsem svou dceru, ta jen nadšeně přikývla a usmívala se na Cullenovy. Ti na ni zkoumavě hleděli. „Součást příběhu,“ zasmála jsem se a popohnala je dovnitř. Ještě jsem mrkla na Ness a pak zavřela dveře.

„Dáte si něco?“ zeptala jsem se.

„No nejraději ten příběh.“ Odpověděla mi Alice a tak jsem se dala do vyprávění.

„Když jste odešli, no… řekněme, že jsem chtěla skončit, úplně všechno, nakonec jsem to neudělala a zjistila, že jsem těhotná. Ta dívka v recepci je má a jeho dcera, jmenuje se Renesmee, po René a Esmé a Carlie, po Carlislovi a Charliem.“ Začala jsem vyprávět a viděla, jak střídají výrazy. Ze smutného na dojatý. „Odjela jsem z Forks a toulala se na severu. Pak se narodila Ness a u mě začala proměna. Ještě nějakou dobu jsem tam tak byla a věděla, že se už nemůžu vrátit. Potkala jsem Damiena, byl zoufalý, nechtěl zabíjet nevinné lidi a tak jsem mu dala jinou alternativu. Nikdy jsem nezabila člověka.“ Prostě jsem se musela pochválit. „No pomohla jsem mu. A teď tady on pomáhá mě. Na nápad se sanatoriem jsme přišli náhodou, když jsme narazili na upírku, která taky potřebovala pomoc. A zbytek jsem Vám řekla už před tím.“

„Bello, proč jsi nic neřekla, nekontaktovala nás?“ bědovala Esme.

„Věř, že jsem chtěla, ale nevěděla jsem jak. Celou tu dobu jsem doufala, že se znovu setkáme.“ Usmála jsem se na ni. „A ejhle ono jo.“

***

Esmé:

Bella žije, moje holčička. Jak já si přála, abychom ji znovu našli, aby se už nikdo z mé rodiny nemusel trápit, a ona tu teď před námi sedí a povídá nám svůj příběh. Proč jsme ji jen tenkrát opustili? Jak jsme jen mohli být tak hloupí?

„Takže ta dívka v recepci je…“ větu jsem téměř nemohla dokončit.

„Tvá vnučka Esme.“ Odpověděla, protože samozřejmě pochopila, kudy se ubírají mé myšlenky. Tak já mám vnučku a přišla jsem o celé její dětství, nemohla jsem Belle ani pomáhat. Cítila jsem se za to strašně. Chudák Bella, kolik toho musela vydržet?

„Myslíš, že bychom se s ní mohli… No seznámit?“ ptala jsem se Belly.

„Jistě, pokud chcete? Bude nadšená.“ Odpovídala radostně Bella a šla pro ni.

„Holčičko, pojď prosím k nám.“ Požádala svou dceru. Ta se ihned objevila ve dveřích, ach ta podoba s Edwardem, že jsem si to neuvědomila hned, když jsme přišli.

„Dobrý den.“ Pozdravila nás znovu ta dívka. Byla jim tolik podobná, tak krásná a jedinečná.

„Tak já jsem dědeček?“ ptal se Carlisle a šel ji obejmout.

„Už to tak bude, dědo.“ Odpověděla mu Renesmee s neskrývaným nadšením v hlase a také ho objala.

„Srdíčko,“ okamžitě jsem ji také objímala. Byla jsem tak šťastná, po dlouhé době bude rodina zase kompletní a navíc někdo přibude.

***

Alice:

Tak ze mě je tetička. Byla jsem nadšená, Nessie jak jí říkala Bella, určitě bude chtít nakupovat. Musím ji k tomu přemluvit, když se mi to nepodařilo u Belly. A co teprve Edward, ten se skutečně zblázní radostí.

Nejen, že se mu vrátí jeho milovaná Bella, ale navíc ještě získá i dceru. Páni, copak by si jeden upír mohl přát víc?

„Nessie, já jsem tvoje teta, víš… A říkala jsem si, nepůjdeš se mnou nakupovat?“ ptala jsem se a u Belly to vyvolalo záchvat smíchu.

„Vím, kdo jsi.“ Smála se mi taky. „A nevím jistě… Půjde i teta Rose?“

„Jak o ní víš?“ zeptal se Carlisle.

„Ví o Vás všech.“ Odpověděla Bella. „Nikdy bych jí netajila, kdo je její rodina.“ Znělo to mírně uraženě.

„To si nikdo nemyslí Bello.“ Utíkala ji znovu obejmout Esme.

„Tak co? Půjdeš? Rose k tomu klidně donutím!“ přemlouvala jsem ji.

„Proč ne? Jen bych chtěla poznat i ostatní. Jaspera i Emmeta.“ Žadonila dál Nessie.

„Super!“ vypískla jsem. „Takže zítra u nás jo?“ otočila jsem se na Bellu.

„Jo, zítra u Vás.“ Přitakala mi a zasmála se. Jak já jen byla šťastná, můj bráška už nebude jako kakabus a já mám novou spolubojovnici v nakupování.  Jupííí.

***

Carlisle:

Stále jsem to moc nechápal. Nikdy ve svém dlouhém životě jsem neslyšel o poloupířích dětech. Možná i proto jsem tak dlouho zpracovával informaci, že dívka z recepce je vlastně moje vnučka.

Že můj syn se trápil ztrátou ženy, kterou miloval a ona zatím celou tu dobu žila a chtěla nás vidět i přes to, co všechno jsme jí způsobili. Vychovala sama dítě a ještě se stačila starat o ostatní.

Ach, jak já byl rázem šťastný. Měl jsem krásnou vnučku a naději, že Edward se snad přestane brzy trápit. Vždyť teď byla naděje, že se k němu jeho smysl života vrátí a navíc s sebou přivede i rozkošnou holčičku.

„Tak zítra!“ připomínala Alice snad už posté.

„Jasně, copak bych si dovolila nepřijít?“ ptala se uraženě Nessie. „Chci všechny poznat.“

„Přivezu ji včas,“ uklidňovala ji Bella.

Esme je obě těsně objala a pak jsme už vyráželi k domovu. Až tohle uslyší ostatní… Těšil jsem se na reakce všech. Já už ten nejhorší šok zpracoval, ale oni stále o ničem nevědí.

***

Alice se celou dobu potutelně usmívala, jistě už ve vizi viděla, jak se budou tvářit a přišlo jí to směšné, popravdě i já se těšil, jako malé dítě. Tohle však nebyl jeden dárek, byly dva a ne pro jednoho, nýbrž pro celou naši rodinu.

„Rose, Emmete, Jaspere musíme vám něco říct.“ Volala Esme do domu. Edwarda nezmínila, všichni jsme věděli, že by stejně dolů nesešel. Za vteřinku už u nás všichni stáli, přesto jsme se ještě přesunuli k jídelnímu stolu, který jsme měli přesně pro tyhle účely.

***

Jasper:

Brzy ráno odjela Alice spolu s Carlislem a Esme do toho sanatoria, do kterého chtějí zavřít Edwarda. Jistě, potřeboval pomoc, ale proč se mu nepokusíme pomoct my?

Šel jsem po schodech a mířil k jeho pokoji. Už z dálky jsem cítil tu jeho neuvěřitelnou bolest. Na chvíli jsem zavzpomínal, jaké to bylo, když ji poznal, jak se rázem změnil, jak se vlastně změnil život celé naší rodiny.

Kdybych nebyl tak neovladatelný a tenkrát po ní nevyjel… Mohla tu s námi být a všichni jsme mohli být šťastní. Edward by nežil v osamění a zbytek rodiny by se stále jen netrápil. Pomalu jsem došel ke dveřím a zaklepal. Zevnitř se nic neozývalo a tak jsem vešel.

„Edwarde, mohl bych si s tebou na chvíli promluvit?“ zeptal jsem se. Jako obvykle nic neříkal, ta jeho bolest však mluvila za vše. Byl na dně svých sil.

„Edwarde, nemůžeš tady stále sedět.“ Zkusil jsem to. „Pojď se mnou na lov.“

„Nikam nejdu!“ štěkl po mně.

„Máš právo mě nenávidět, vím, že jsem to spískal, ale pro ostatní se zkus sebrat.“ Žádal jsem ho.

„Já ti nic nezazlívám. Chci být sám!“ Ani ke mně nevzhlédl, vzdal jsem to a raději odešel. Divil jsem se, že jeho bolest ho už neroztrhala na malé kousíčky.

***

Seděl jsem zrovna s Emmetem u nějakého zápasu, když se vrátili ostatní. Okamžitě nás svolali a všichni jsme zasedli ke stolu. Bylo z nich cítit vzrušení, radost a neskonalé štěstí. Začal jsem přemýšlet, co to mohlo vyvolat, že tak najednou se cítí tak šťastně a radostně. Že by to sanatorium mělo takové účinky, tak to se tam nechám zavřít taky.

„Musíme Vám oznámit skvělou novinu.“ Začal Carlisle.

„Bella žije!!!“ zapištěla Alice. Absolutně jsem to nechápal, ale vrhla se mi kolem krku a to už dlouho neudělala. „Žije, žije, žije!!!“ opakovala neustále.

„Carlisle?“ otočila se na něj Rose.

„Je to pravda. Sám jsem tomu nemohl uvěřit. Potkali jsme ji v tom sanatoriu.“ Vysvětloval rychle. Tak tohle byla ta vlna štěstí, která je zasáhla.

„Můžeme za ní?“ zeptala se opatrně Rose.

„No ona vlastně zítra přijde. Slíbila to a přivede i Ness.“ Pištěla dál nadšená Alice. „A jdeme s ní nakupovat. Ty jdeš taky… Bez debat!“ valila na ni informace.

***

Rosalie:

Tak Bella žije, a zítra přijde i s nějako Ness. Jdeme s ní nakupovat? Vždyť jí musí být přes sto let. Proč mám takový pocit, že ještě něco neřekli.

„Moment, jak?“ ptala jsem se.

„Je to hodně dlouhý příběh.“ Odpověděl mi Carlisle. „Celý vám ho budeme vyprávět.“ Všichni jsme se usadili a čekali, co nám Carlisle poví.

***

Jakmile dopověděl celý příběh, všichni jsme seděli jako přimražení. Takže z Belly je teď upírka a ještě předtím porodila dceru? Trochu jsem jí záviděla, to přiznávám, mohla mít své miminko. Na stranu druhou jsem ji litovala. Co všechno musela zvládnout a sama, jen proto, že Edward se zachoval jako idiot.

Co všechno musela protrpět celá naše rodina, kvůli hlouposti. Ano předtím jsem jí moc nemusela. Ale to jsem ještě netušila, jak důležitá je pro mého bratra a jak moc je důležitá pro celou tuhle rodinu.

„Můžeme za ní?“ ptal se Emmet.

„Zítra tu obě budou, myslím, že dnes toho už bylo dost na všechny.“ Mírnil ho Carlisle a já byla ráda, nějak jsem nevěděla jak se chovat. Ano chtěla jsem běžet a obejmout ji, ale nevěděla jsem, jak by to vzala ona. Vždyť já na ni vždycky byla tak nepříjemná.

***

Edward:

Hned ráno Carlisle s Esme a Alice někam odjeli. Dobré bylo, že mě tak nejspíš nepřijde nikdo otravovat. Emmet to vzdal asi před rokem, Rose věděla, že se stejně jen pohádáme a Jasper se mému pokoji obloukem vyhýbal.

Jaké jen bylo mé překvapení, když přišel a snažil se mě přesvědčit, ať s ním jdu na lov. Nechtělo se mi, jako už tolikrát a tak jsem ho poslal pryč. Nic nenamítal, jen si nadával, že to s Bell neměl tenkrát spackat. Ale nebyl to on, kdo to pokazil. Byl jsem to já a jenom já.

Zbytek dne jsem se snažil nevnímat hlasy, které se ozývaly ze zdola, zachytil jsem jen Alice, jak je z něčeho nadšená, ale já to odmítal řešit a dál se zabýval vzpomínkami na ni. Na krásnou dívku s opojnou vůní, která zasáhla mé srdce a nikdy ho neopustila.

***

K ránu, aspoň myslím, že bylo k ránu, jsem uslyšel zvonek a nadšení ostatních. Odmítl jsem to jakkoli řešit a zůstal v pokoji. Pochybuji, že se tomu někdo z nich mohl divit.

„Bello!!! Přišla jsi!!!“ začala pištět Alice a tím získala mou pozornost. Pak mi došlo, že tohle nebude ta Bella, kterou bych si přál vidět, moje Bella už byla dávno mrtvá. Já ani nevěděl, kde má hrob, na který bych mohl donést kytku a žádat odpuštění.

Dál jsem zvuky ze zdola nechal být a složil si hlavu do dlaní, než do mého pokoje někdo vstoupil. Nechtěl jsem se jím zabývat, hlavu jsem nechal, kde byla, a čekal, až dotyčný odejde.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (7 votes cast)
Bez domova a naděje? Ani omylem! - 2, 10.0 out of 10 based on 7 ratings

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*