Bez domova a naděje? Ani omylem! – epilog2

Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

Všechno bylo fain, Jacob se opravdu snažil a Nessie ho pomalu brala na milost. Sice mu stále dávala najevo, jak jí ublížil svými slovy, ale bylo vidět, že ho bere na milost.

Myslím, že i on to viděl a já nelitovala jediné chvilky, která se stala od chvíle, kdy byla Nessie počata. Je s ní zábava a musím říct, že i ty Jacobovy výpady mi s odstupem času začínají připadat směšné.

Alice začala zařizovat svatbu a já se nesměla ničeho ani dotknout, no děs, ale věděla jsem, že Alice to zvládne. Je to moje jednička v oslavách…

Teď už není pochyb, že mé věčnosti nic neschází. Můj nejlepší přítel je zpět spolu s mou milovanou rodinou.

***

Renesmee:

Máma mě uklidnila, že prý za to chudáček nemohl a nevěděl, co ho k nám tolik táhne, a že jsem to celou tu dobu byla já.

Nechápala jsem, jak se ho mohla zastávat a byla jsem naštvaná, nakonec jsem za to za všechno snad mohla já, nebo co?

I když jsem musela uznat, že Jacob má něco do sebe, ale tak snadno si mě nezíská, ne po tom všem, co udělal, ať si radši nechá zajít chuť.

„Nessie, já se chci se zeptat…“ koktal.

„Neříkej mi Nessie, jmenuji se Renesmee.“ Odbyla jsem ho.

„Promiň, já jen…“

„Co?“ přerušila jsem ho tvrdě.

„Myslel jsem si, že…“ koktal dál.

„No co? Co sis myslel? Že jsem odporná zrůda?“ ječela jsem.

„Ne, to vůbec ne…“ špitl a vypadal, jako bych ho snad kopala.

„Tak co?“ štěkla jsem, to si vážně myslel, že mu tohle jen tak zapomenu.

„Že jsi ta nejkrásnější bytost na světě a já že jsem zas ten největší pitomec.“ Vypravil ze sebe, otočil se a odcházel.

„Tak počkej,“ zastavila jsem ho. Rychle se otočil a v jeho očích byla vidět neskonalá láska a naděje. „Je ti odpuštěno,“ začala jsem a bylo vidět, jak celý poskočil radostí. „Ale nemysli si, že sis to vyžehlil úplně.“

„Jasně, jasně, beru na vědomí,“ culil se a hnal se mě obejmout. V jeho náruči se mi líbilo, ale přece mu to nedaruju tak snadno.

„Hele zpomal!“ vysmekla jsem se mu. Bylo vidět, jak je zklamaný, ale zároveň i smířený s tím, že to podělal.

***

Jacob:

Nessie mi dávala naději a to mi rozhodně pomáhalo. Miloval jsem ji z celého srdce a ta krátká chvíle, kdy jsem ji držel v náruči, mi říkala, že takhle to chci do konce dlouhé věčnosti. Držet ji v náruči a zahrnovat ji láskou.

Vyškubla se mi, ale já věděl, že mám naději. Jak jen to řekla Bell tenkrát, když jsem jí poprvé vynadal. Bez domova a naděje? Ani omylem! Zněla mi v uších její slova a já už přesně věděl, jak to myslí. Domov měla, tam kde ji milovali a naději tu máme s sebou stále, ať chceme nebo ne.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (2 votes cast)

Bez domova a naděje? Ani omylem! – 12.2

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Renesmee:

Stála jsem ve své provizorní recepci a hrabala se v papírech.

„Někde to tady musí být!“ zasyčela jsem vztekle, otočila jsem se a rukou na sebe strhla hromadu papírů. „Sakra!“ zaklela jsem, a začala je sbírat.

„Počkejte, pomůžu Vám.“ Usmál se na mě Jacob a já nechápala, o co mu jde. Zadívala jsem se na něj a on na mě začal civět.

„Co?“ štěkla jsem naštvaně. Jsem podle něj zrůda a teď tu na mě bude civět jak na svatý obrázek. Tak to teda ne.

„Promiňte, ale jak se jmenujete?“ ptal se okouzleně a já myslela, že ho snad zabiju. Dělá si srandu?

„Jmenuji se Renesmee ty idiote!“ štěkla jsem na něj a zvedla se ze země.

„Ty jsi…“ zarazil se.

„Dcera Belly a ty jsi vůl, tak prosím odejdi, než někdo přijde a zaškrtí tě, nebo to možná udělám sama.“ Zamyslela jsem se.

„Počkej, dcera Belly?“ dál na mě zíral.

„Jdi do háje!“ vyzvala jsem ho a vyběhla ven.

„Počkej!“ zavolal za mnou a já měla dojem, že ho snad zabiju místo mamky.

„Jdi do háje, nerozuměls?“ ptala jsem se a cítila, jak se mi do očí valí slzičky.

***

Jacob:

Rozhodl jsem se vrátit, nevím proč, nebo co mě to k nim neustále táhlo, ale něco mě nutilo jít zpět. Došel jsem a zapadl do provizorní recepce, kterou tam postavili. Rozhlédl jsem se a viděl, kolik jsem toho tady zničil.

„Někde to tady musí být!“ zasyčela nějaká dívka, a jak se otočila, strhla na sebe kupu papírů. Strašně mi připomínala Bellu aspoň tou svou neohrabaností. „Sakra!“ zaklela.

„Počkejte, pomůžu Vám.“ Usmál jsem se na ni a přiklekl k ní, abych jí pomohl. Nevím, co mě k tomu vedlo.

„Co?“ štěkla na mě naštvaně a já nechápal, co jsem jí udělal.

„Promiňte, ale jak se jmenujete?“ ptal jsem se a byl naprosto okouzlen jejíma očima.

„Jmenuji se Renesmee ty idiote!“ štěkla znovu a vstala. Je možné, aby tohle byla ta Bellina dcera, kterou tolik nenávidím za to, že mi ji vzala. Ne nemohla být, tahle ta dokonalá bytost ne.

„Ty jsi…“ zarazil jsem se a snažil si uspořádat myšlenky.

„Dcera Belly a ty jsi vůl, tak prosím odejdi, než někdo přijde a zaškrtí tě, nebo to možná udělám sama.“ Odpověděla mi a já jen lapal po dechu, takže je to ona. Proč jsem se jen choval jako idiot, vždyť kvůli své blbosti mě teď nenávidí, zničil jsem jí domov. Nadával jí, já idiot!

„Počkej, dcera Belly?“ zíral jsem na ni a doufal, že mi znovu nevynadá.

„Jdi do háje!“ zakřičela na mě a vyběhla z místnosti.

„Počkej!“ zavolal jsem za ní a snažil se ji dohnat.

„Jdi do háje, nerozuměls?“ ptala se mě a bylo vidět, jak zadržuje pláč, tohle jsem nechtěl.

„Omlouvám se, za všechno.“ Snažil jsem se to napravit.

„Ty jsi vážně pitomej viď?“ otočila se na mě.

„Ne, ale občas se tak opravdu chovám.“ Přikývl jsem a doufal, že tak zmenším tu nenávist, kterou ke mně chovala a já se jí vlastně ani nedivil. Vždyť já ani nechtěl, aby se tenhle anděl narodil.

„Jo to chováš a teď vypadni!“ zakřičela na mě s napřaženou rukou, ale to já nemohl, nemohl jsem odejít, ne od ní ne.

„Já… Já už nemůžu,“ odvětil jsem.

„Proč?“ zeptala se.

„Vypadá to, že jsem se zamilovat,“ pokusil jsem se jí to vysvětlit.

„To ti přeju, ale co my s tím?“ zeptala se, jako by nevěděla, že ona je ta, která se stala středem mého vesmíru.

„Víš… no já se zamiloval do tebe.“ Vypravil jsem ze sebe a pozoroval, jak mění barvy ze zelené na rudou.

„Ty si myslíš? Vážně si myslíš, že bych s tebou něco měla?“ zasyčela na mě zlostně.

„Já… Nemůžu za to, asi jsem se do tebe otiskl…“ mumlal jsem a věděl, že mě uslyší.

„Idiote, nedostal si mamku tak chceš mě? Smůla!“ štěkla a otočila se na podpatku.

„Tak to není!“ zavolal jsem za ní a zhroutil se jako hromádka neštěstí. Vzlykal jsem a vzlykal.

***

Bella:

Uslyšela jsem štěkavé vzlykání a tak jsem se za ním vydala.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, když jsem uviděla schouleného Jacoba.

„Bello?“ zeptal se a tvář měl plnou slz. „Ona mě nechce.“

„Kdo?“ ptala jsem se.

„Renesmee,“ vzlykal a já myslela, že po něm hned skočím.

„Co?“ vypravila jsem ze sebe přiškrceným hlasem.

„Já, Bello vím, že bych si zasloužil spíš nakopat než utěšit, ale já se do ní otiskl, před chvílí a ona…“ vzlykal a mě to došlo. On ji vlastně nikdy neviděl a něco ho k nám táhlo, i když nevěděl, že to bylo tohle. Prostě nadával, protože se na nás musel stále dívat a netušil co dělat.

„Jaku,“ pohladila jsem ho. „To bude dobré, nemůžeš čekat, že se do tebe hned zamiluje, když si jí vlastně jen nadával.“

„Já to vím, ale já byl vážně idiot, omlouvám se. Měl jsem ti pomoct a né…“ vzlykal.

Věděla jsem, že bych měla být naštvaná a naprosto ho nenávidět, ale nějak jsem nemohla, pořád to byl můj nejlepší kamarád, který se trápil.

„Neboj, bude to dobré…“ konejšila jsem ho.

„Bello, děje se tu něco?“ přišel ke mně Edward.

„No, jak se to vezme.“ Usmála jsem se. „Víš, Jacob se nám otiskl a ona to nesdílí.“

„Tak to je gól!“ zasmál se z plna hrdla.

„No nesměj se, otiskl se do Nessie.“ Krotila jsem ho.

„Cože!?!“ zaječel Edward.

„Klid, není to tak hrozné, můj nejlepší přítel bude můj zeť, teda asi?“ zarazila jsem se.

„Ty mě pořád…“ zakuckal se Jacob.

„To víš, že jo, pořád si a pořád budeš můj nejlepší přítel, ať se stane nebo uděláš cokoliv, tohle se nezmění.“ Zasmála jsem se.

„Děkuju,“ zadíval se na mě vděčně.

„Tak pojď, pomůžeš nám a pak se pokusíš získat Nessie.“ Uculila jsem se nad tou myšlenkou.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 8.0/10 (3 votes cast)

Bez domova a naděje? Ani omylem! – epilog1

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

Všechno bylo perfektní, alespoň tak jsem to viděla, žila jsem si poklidnou věčnost s Edwardem a všemi Cullenovými. Sanatorium bylo opraveno během dvou měsíců a všichni se do něj šťastně vrátili. Nessie byla šťastná se svou nově nalezenou láskou a já se tetelila blahem.

Moje rodina byla opět kompletní, dokonce jsme společně přestáli i návštěvu Volturiových a další návrat Jacoba. Společně se Samem jsme ho odchytili a začali léčit, sice stále nadává, ale podle Edwarda se jeho myšlenky zdají lepší. Nikdy nepochopím, co se mu to zvrtlo v palici.

Alice se ujala příprav mé svatby a já byla ráda, že mě zbavila téhle povinnosti a jak dopadla Theresa s Thomasem. Hodně podobně, jako já s Edwardem. Vyspali se spolu a nedali si pozor. Therese se narodila krásná holčička. Pojmenovali ji  Thea a z Theresy se stala upírka.

Sophie statečně přešla na zvířecí krev a v sanatoriu se seznámila s jiným vegetariánem, kterému se daří pomoct jí zapomenout na lásku, kterou zabila.

Dodie se po dokončení oprav i s manželem vrátila domů, ale stále si píšeme a voláme. Zrovna nedávno nám díky ní přibyl jeden pacient.

Carlisle přijal místo v nemocnici a často pomáhá i v našem sanatoriu, stejně jako zbytek Cullenových. Všichni se snažíme a musím říct, že je to snad lepší než kdy dřív. Podle Carlisla je to tím, že jsme všichni nějak užiteční.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (5 votes cast)

Bez domova a naděje? Ani omylem! – 12.1

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

Cože to řekl? Abych si ho vzala? Stala se jeho ženou, jako navěky? Páni… Moje myšlenkové pochody byly zmatené a překypovaly štěstím a láskou.

„Bello, prosím…“ ozval se Edward, pro kterého muselo být mé mlčení jako mučení.

„Co?“ probudila jsem se a zaměřila jeho obličej.

„Já… chápu, že jsem ti ublížil, mohla bys mi odpustit a stát se mou ženou?“ optal se znovu a já opět nevěřila těm krásným slovům, která řekl.

„Ráda, ráda si tě vezmu, Edwarde.“ Odpověděla jsem mu konečně.

***

Edward:

Tak jsem se zeptal. Zeptal jsem se a teď jen čekal na její ortel nad mým životem. Na ortel, který rozhodne o zbytku mé věčnosti…

Když konečně vyslovila ta krásná slova, nemohl jsem uvěřit, když je řekla, omámeně jsem ji chvíli pozoroval a pak ji dlouze a vášnivě políbil. Bylo neuvěřitelné, jak se všechno změnilo.

„Miluji tě,“ zašeptala v polibku a já byl blažeností bez sebe.

„Bello, já…“ přišel za námi Greg. „Se omlouvám. Netušil jsem že…“

„To je dobré, co jsi potřeboval?“ usmála se na něj Bella.

„Pamatuješ, jak jsme pozvali Volturiovy?“ ptal se.

„A sakra,“ ujelo jí.

„Jo a sakra, máme to tu zbořený!“ panikařil Greg.

„Jen žádnou paniku, mají přijet až za týden!“ mávla nad tím rukou, ale bylo vidět, jak si dělá starosti.

„Volturiovi o Vás vědí?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Jistě že ano! Copak bychom tu mohli jen tak mít tolik lidí?“ ptala se Bella.

„No to já nevím,“ pokrčil jsem rameny.

„Ano vědí, dokonce tu několik z nich žilo. Ono tu žilo hodně upírů za tu dobu. A Volturiovi nám přináší jistou míru ochrany.“ Kývla nakonec.

„No jistě, proč se ještě čemukoliv divím, že?“ opáčil jsem pobaveně.

„Správně miláčku,“ usmála se. „Gregu asi jim zavoláme, že se vyskytly problémy a návštěva by byla lepší za měsíc ne?“ Greg kývl a vyšel do provizorní recepce, kde byla Nessie. Pomalu jsme vešli za nimi a zarazili se, když jsme spatřili Grega, který civěl na Ness.

***

Renesmee:

Byla jsem ve své provizorní recepci a hrabala se v papírech, když vešel Greg a celý zkoprněl. Nechápala jsem, co se mu stalo, vypadal, jako omámený. Opatrně jsem k němu došla a položila mu ruku na tvář.

„Gregu, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se opatrně.

„V naprostém,“ vydechl omámeně a já jen zavrtěla hlavou.

„Co to s ním je mami?“ zeptala jsem se jí, ale ani ona nevypadala, že je z jeho chování moudrá.

„Takhle jsem vypadal, když jsem se otiskl do Emily.“ Smál se z rohu Sam.

„Cože?“ vytřeštila jsem na něj zrak.

„Že jsem měl přesně stejný debilní výraz, když jsem se do ní otiskl.“ Usmál se na mě.

„Co?“ zašeptala jsem a nevěděla co dělat. Grega jsem měla vždycky moc ráda a něco mě k němu táhlo, ale otisk?

„Děti moje!“ vykřikla máma a oba nás objala.

„Tobě to nevadí?“ otočil se na ni Greg.

„Proč by mělo? Hlavně, že budete šťastní,“ tetelila se mamka a já s ní souhlasila. Nejde o to, kdo jsme, ale že se máme rádi a budeme šťastní.

„Ještě že už v blázinci jsem,“ zasmál se táta a objal mamku.

„No moment, Volturiovi.“ Připomněla mi mamka, co jsem původně hledala. „Vy si užívejte, já to zařídím.“ Mrkla na mě a odvedla tátu do provizorní kanceláře. Znovu jsem se otočila na Grega, který si mě láskyplně prohlížel.

„Jak to, že až teď?“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„To netuším, asi jsem s tebou vlastně pořád byl a duchové se rozhodli, že váhám moc dlouho.“ Uculil se a krásně zčervenal.

Já to nevydržela, pomalu jsem vzala jeho hlavu do svých dlaní, naklonila se k němu a spojila naše rty v polibku. V tu chvíli, kdy se naše rty dotkly, mnou projel snad elektrický proud, který musel pocítit i Greg. Polibek to byl něžný a krásný, prostě takový, jak to u pravé lásky bývá.

***

Bella:

Tak Greg se otiskl do mojí holčičky. Jsem tak šťastná, konečně budou mít oba svoji spřízněnou duši. Někoho koho budou milovat a někoho od koho je nikdy nikdo neoddělí.

„Bell?“ zarazil mě Edward.

„Copak?“ otočila jsem se na něj.

„No neměl bych… No… Promluvit si s nimi?“ ptal se.

„Greg je starší než ty, aby bylo jasno. A Ness je dobrých sto, fakt myslím, že mají rozum.“ Usmála jsem se.

„Dobře, tak ti tedy budu věřit.“ Uculil se mým oblíbeným úsměvem.

„Tak tady to je, jde se volat.“ Usmála jsem se na telefonní číslo a rychle ho vytočila.

„Prosím?“ ozvalo se ve sluchátku.

„Ahoj Gianno, prosím mohla bys vzkázat Volturiovým, že se vyskytly problémy a návštěvu je potřeba odložit?“ požádala jsme ji.

„Ale jistě, něco vážného?“ ptala se.

„Ne, ne, vše je pod kontrolou.“ Ujistila jsem ji rychle.

„Dobrá, vše vyřídím, měj se.“

„Ahoj!“ odvětila jsem a zavěsila telefon.

„Tak to by bylo.“

„Ano bylo,“ usmála jsem se na Edwarda, který se ke mně znovu blížil.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do hrudi, když mě opět objal. Bylo to dokonalé, ostatně jako všechno, co jsem mohla prožívat s nimi.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (3 votes cast)

Bez domova a naděje? Ani omylem! – 11

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

„Vlci?“ zopakovala jsem nevěřícně.

„Ano, celá smečka!“ přikývl Greg.

„Myslíš vlky z LaPush?“ zeptal se Edward.

„Koho?“ opáčil mu Greg.

„Jacobovu smečku,“ objasnil Edward.

„Nevím, neznám je.“ Připustil Greg.

„Půjdeme se podívat ne?“ zeptala jsem se s úsměvem. Greg přikývl a tak jsme se vydali do míst, kde už na sebe vrčeli.

„Dost!“ zavelela jsem a všichni ze sanatoria se napřímili, jak měniči, tak upíři. Byla jsem ráda, že lidi odklidili.

„Sam by s tebou chtěl mluvit, ale bojí se proměnit.“ Upozornil mě Edward.

„Same?“ zeptala jsem se a jeden z vlků kývl. „Nic neudělají,“ ujistila jsem ho. Ihned vběhl do lesa a po chvíli se vrátil v lidské podobě.

„Bello,“ pozdravil.

„Same, ráda tě opět vidím.“ Usmála jsem se.

„Nemáš zprávy o Jacobovi?“ zeptal se. „Poslední jeho myšlenky směřovaly k tobě.“

„Bohužel mám,“ mávla jsem rukou k troskám.

„TO NEUDĚLAL!“ Vykřikl Sam a já jen kývla. „Ten hajzl!“

„Same, to nic, já si poradím. Jo a promiň, nakonec jsem se neudržela a trochu ho zmalovala.“ Usmála jsem se omluvně.

„Trochu? Já bych ho zabil!“ prskal Sam. „Ten ať si mě nepřeje. Doufám, že zase nenadával Nessie!“

„Nechme to,“ zakroutila jsem hlavou.

„Nadával?“ zděsil se Sam a já jen kývla.

„Same, on potřebuje pomoct, nemůžeš mu něco přikázat?“ ptala jsem se.

„Vymkl se kontrole, i jeho myšlenky jsou šílené.“ Sam se zatvářil smutně a lítostně. „Bello, je mi to líto, samozřejmě pomůžeme.“ Mávl k troskám.

„Same, to nebude nutné. Je nás tu dost, raději najděte Jaka.“ Usmála jsem se.

„Bello, může za to jeden z nás. Pomůžeme!“ všichni kývli.

„V tom případě… jste vítáni.“ Usmála jsem se.

„Děkuji Bello,“

„To nic Same, je to Vaše volba, jako všech tady.“

„Bello, já budu potřebovat na lov.“ Přišla za mnou Sophie.

„Jistě, jistě… Hned jdeme.“

„Lov lidí?“ zeptal se mě nevěřícně Sam.

„Sophie se snaží přejít na zvířata.“ Objasnila jsem mu a on jen kývl.

„To je chvályhodné,“ usmál se Sam a zároveň pokynul smečce. Všichni vběhli do lesa a po chvíli se vraceli.

„Bello, tak rád tě vidím!“ zvolal Seth a přihnal se ke mně.

„Já tebe taky,“ objala jsem ho.

„Vy jste teda sentimentální,“ zasmála se Leah.

„Nebuď pruďas,“ zasmála jsem se a šla ji také obejmout.

„Ehm, Bello?“ ozval se mi za zády Carlisle a LaPushská smečka začala vrčet.

„Dost!“ štěkla jsem na ně.

„Co Carlisle?“ opáčila jsem, ale bylo vidět, že Carlisle už se ničemu nediví.

„Já… Greg… Tedy…“

„Carlisle, to je dobré. Vlci z LaPush, byli první měniči, na které jsem po proměně narazila. A jeden tu i zůstal.“ Objasnila jsem.

„Myslíš Jacoba?“ zeptal se.

„Ne myslím, Clarka. Byl tenkrát nový a měl problémy se s tím vyrovnat.“ Usmála jsem se.

„Je to už dávno, ale vypadalo to tu líp.“ Ozval se zezadu.

„Asi bych se neměl divit…“ zkonstatoval Carlisle.

„Asi ne…“ zasmála jsem se.

„Bello?“ upozornila na sebe znovu Sophie.

„Ano, jdeme!“ usmála jsem se na ni a pak i s ní vyrazila do lesa.

***

Carlisle:

Proč se ještě čemukoliv divím??? Bella je opravdu talentovaná, pokud jde o neuvěřitelné věci, vždyť ona si omotala kolem prstu i vlky z LaPush. Nikdy nepochopím, co se to tady děje.

„Carlisle, vnímáš?“ zamával mi před obličejem Greg.

„Já, promiň. Nějak jsem se zamyslel.“

„To jsem viděl, tebe to tady dost vyvádí z míry.“ Zasmál se svým upřímným smíchem – připomínal mi Emmeta.

„Ano, já… nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal. Bella má talent na získávání lidí…“ tlumočil jsem mu své myšlenky.

„Jo to má!“ zasmál se znovu. „Ale my se snažíme pracovat, tak pokud chcete být mimo, tak jinde.“

„Omlouvám se, jen mě to nikdy nepřestane fascinovat.“ Usmál jsem se omluvně.

„To mě taky ne,“ řekl a postrčil mě stranou.

Raději jsem se odklidil k nejbližšímu pařezu a zamyslel se. Všechno tady bylo neskutečné. Všichni spolupracovali, každému záleželo na výsledku a neviděl jsem jediného měniče, který by cítil nenávist k upírům nebo naopak. Lidé se nebáli a brali vše tak samozřejmě. Jen jsem nad tím kroutil hlavou, pro mě to bylo nepochopitelné.

***

Bella:

„Vedla sis dobře,“ pochválila jsem Sophie.

„Děkuji,“

„Sophie, víš, já… Chápu, že je to pro tebe těžké, ale…“

„Já to pochopila. Víš, proč jsem chtěla přestat s lidskou krví?“ zeptala se.

„Ne, Dodie jen řekla, že už nechceš zabíjet…“ nechala jsem slova vyznít do ztracena.

„Zabila jsem svého přítele. Byl člověk, chtěla jsem ho proměnit, ale já ho zabila.“ Rozvzlykala se. Rychle jsem ji objala a začala utěšovat.

„To bude dobré…“

„Nebude! Já ho milovala, jako nic a nikoho. Od Dodie jsem chtěla smrt, ale ona mě přemluvila k tomuhle.“ Máchla rukama kolem dokola.

„Věř, že jednoho dne potkáš jiného, který ti nahradí tvou ztrátu.“ Konejšila jsem ji. Nevěděla jsem, jak se asi cítí, ale pokud ho chtěla proměnit, znamenalo to, že ho moc milovala a nechtěla o něj přijít.

„Nejsem jako ty, neumím se se vším tak vypořádat.“ Vzlykala mi na rameni.

„Já to taky dlouho nedokázala…“

„Vždyť se rozhlédni…“ hodila znovu rukama. „Dokázala!“

„Trvalo to,“ zasmála jsem se. „A nebyla jsem na to sama.“

„Dodie, říkala,“ přikývla a přestala vzlykat.

„Bude dobře, uvidíš.“ Jen přikývla a pak jsme se obě vydaly zpět ke staveništi.

***

Edward:

Bylo zvláštní, jak moc mi Bella i za tu krátkou chvíli chyběla. To století bez ní si nikdy neodpustím, navždy zůstane v mém srdci, jako velká jizva. Ale vlastně proč ne? Můžu si za ni sám a vždy mi bude připomínat, jak hrůzné to bylo.

„Tati?“ ozvala se za mnou Nessie.

„Holčičko?“ odpověděl jsem.

„Nad čím tady přemýšlíš?“ zeptala se.

„Nad tím, jak moc jsem šťastný… Po dlouhé době se zase cítím šťastný,“ objasnil jsem.

„To kvůli mámě?“ pokračovala. „Kvůli ní jsi tam tak seděl?“ tak ona mě viděla, to jsem nechtěl.

„Ano, moc jsem se trápil. Nikdy jsem ji neměl opouštět, už to vím.“ Usmál jsem se.

„Minulost nezměníš, můžeš ji jen přijmout a žít s ní.“ Opáčila mi a já se divil, kde se v ní vzalo tolik moudrosti.

„Jsi moc chytrá,“ usmál jsem se.

„To víš, století učení…“ uculila se.

„Mrzí mě, že jsem u toho nebyl.“

„To mě taky, ale teď jsi tady!“ zaradovala se.

„Ano a už navždy budu,“ pevně jsem ji objal.

„Mám tě ráda.“

***

Bella:

Sophiin příběh byl smutný, ale já nechtěla, aby se trápila. Odvedla jsem ji ke staveništi, kde se jí ujali jiní upíři a ona se zapojila do naší renovace.

Dodie stále vraždila Edwarda pohledem a já jen kroutila hlavou. To si to nemůže nechat, copak jsem jí neříkala, v jakém stavu jsem ho tenkrát našla?

„Bello, já… Chci se zeptat…“

„Ano Edwarde?“ otočila jsem se na něj. Chudáček můj malej vypadal tak nejistě.

„Já… Chtěl jsem se zeptat…“

„Ano?“

„Bello, Isabello Marie Swanová… prokázala bys mi tu čest… a to… no stala se mou ženou?“ vykoktal ze sebe a já oněměla úžasem.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.2/10 (6 votes cast)

Bez domova a naděje? Ani omylem! – 10

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

Jacob odešel a já spolu s ostatními začala rekonstruovat dům, ze kterého zbyly jen základy. Šlo to rychle, protože upíři odmítali v noci přestat pracovat a měniči i lidé se snažili, jak nejlíp mohli.

„Tak jo, jedu pro tu upírku do San Sian,“ usmála jsem se na Nessie a Grega, kteří právě studovaly nové návrhy od Esme.

„Vrať se brzy, mami.“ Zasmála se Nessie. Kývla jsem na ni a rozhlédla se. Musím zadat úkol svému miláčkovi.

„Edwarde,“ zastavila jsem ho hned, jak jsem ho zmerčila.

„Copak?“ zeptal se a přivinul si mě na hruď.

„Mám pro tebe úkol, než se vrátím ze San Sian.“ Usmála jsem se.

„Nevěděl jsem, že někam jedeš.“ Zarazil se.

„Jen na otočku,“ zasmála jsem se jeho výrazu. „Nechávám tu Nessie, tak se neboj.“

„Já… Nebojím se, jen…“ položila jsem mu prsy na pusu.

„Já vím, teď k tomu úkolu. Vidíš támhle Thomase?“ zeptala jsem se.

„Jistě on a ta Theresa? Jsou nám velmi podobní.“ Odvětil.

„Ano, on je stejně zatvrzelý, jako jsi býval i ty a já myslím, že by sis s ním měl promluvit.“

„Chceš, abych ho přemluvil k její proměně?“ ptal se nevěřícně.

„To ne, to ať si rozhodnou sami, já jsem jen mluvila s Theresou a ta je ochotná to udělat. Thomas se cuká a já bych chtěla, aby sis s ním promluvil o tom, co jsi cítil, jaké to bylo – myslím ztratit mě.“ Objasnila jsem mu své myšlenky, na důkaz že pochopil, kývl. „Děkuji.“

„Nemáš zač,“ usmál se, naposledy jsem ho políbila a vydala se do San Sian za upírkou, o které mi řekla Dodie, jedna známá, právě ze San Sian. Ta upírka žila u ní a chtěla poznat něco jiného. Chtěla se stát vegetariánkou, ale Dodie, na to neměla sílu, proto kontaktovala mě.

„Ahoj Dodie,“ pozdravila jsem ji, když jsem dorazila k jejich domu.

„Bello! Já tě tak ráda vidím!“ objala mě.

„To já tebe taky,“ opětovala jsem její objetí. Dodie byla moje spřízněná duše, než si našla Samuela, žila s námi v sanatoriu.

„Moc mi chybíš, víš to?“ ptala se.

„To ty mě taky, nechcete se nastěhovat k nám? Ačkoliv teď není kam,“ povzdechla jsem si.

„Jak to myslíš, není kam?“ zděsila se.

„Nechci tě zatěžovat svými problémy.“ Mávla jsem nad tím rukou.

„Ale od toho přítelkyně jsou, tak povídej!“ pobídla mě.

„Pamatuješ Jacoba?“ zeptala jsem se.

„Toho zablešeného čokla, co si říká přítel?“ zaprskala.

„Jo, přesně toho, tak on mi rozbořil sanatorium, a když říkám rozbořil tak myslím do základů… Vlastně to je jediné, co zbylo – základy.“ Zadívala jsem se do země.

„Já toho čokla zabiju!“ zaječela a okamžitě přivolala pozornost Samuela i té upírky.

„Dostal co proto, už se neukáže.“ Usmála jsem se na ni konejšivě. „A navíc, všechno není tak špatné.“

„Povídej, přeháněj! Nový objev?“ ptala se nadšeně.

„Staronový,“ zasmála jsem se.

„Jak to myslíš?“ ptala se.

„Narazila jsem na Cullenovy a s nimi i na Edwarda.“ Uculila jsem se. Dodie ho neměla ráda za to, co mi udělal. „Než něco řekneš, po tom, co mě opustil, se dočista zhroutil.“

„A to ho jako omlouvá?“ prskala.

„Dodie, já ho miluju a vždycky budu.“ Upozornila jsem ji.

„Jistě, ty vždycky miluješ ty, kteří ti ubližují!“ štěkla, byla naštvaná a musím říct, že bych taky byla, kdyby šlo o ni. Tenkrát, když se dozvěděla můj příběh, hodlala Edwarda najít a přinejmenším vykastrovat.

„Dost o mě,“ ukončila jsem jedno téma. „Kdepak máš tu upírku?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Tady, jmenuje se Sophia.“ Ukázala na malou blonďatou upírku, při přeměně jí mohlo být něco kolem dvaceti.

„Moc mě těší Sophie,“ podala jsem jí ruku, kterou bez námitek přijala.

„Mě také, Dodie říkala, že mi pomůžete.“ Ukázala na své oči a já kývla.

„Samozřejmě, ale musíme odjet zpět. Mám tam teď dost práce, tady jsou pravidla.“ Podala jsem jí papíry, které rychle přečetla.

„To zvládnu, hlavně, když přestanu zabíjet lidi.“ Kývla hlavou na souhlas.

„V tom případě jsem pro, abychom jeli.“ Usmála jsem se na ni.

„Jen si zabalím,“ kývla a vyběhla do patra.

„Pojedu taky,“ rozhodla se Dodie a taky vyrazila do patra.

„Jedeš taky, nebo…“ zeptala jsem se Samuela.

„Jo, myslím, že zkušený stavař se ti bude hodit.“ Kývnul a já se zasmála, měl pravdu. Během další chvíle jsme byli na cestě zpět.

***

Edward:

Bella odjela a nechala mi tady úkol. Promluvit si s Thomasem. Nevěděl jsem co mu říct, nebo jak začít, ale odhodlal jsem se.

„Thomasi?“ zeptal jsem se, zrovna něco nesl. Otočil se a zadíval se na mě. „Víš, Bella si přála, abych si s tebou promluvil.“

„Jde o Theresu?“ zeptal se vyděšeně.

„Ano, ale neboj je v pořádku.“ Usmál jsem se povzbudivě.

„O co jde?“ ptal se.

„Víš, jste nám s Theresou dost podobní. Já taky nechtěl Bellu přeměnit a pak…“ odmlčel jsem se.

„Já bych si to neodpustil,“ sklopil hlavu.

„Chápu tě, ale mluvili jste o tom? Víš, já Bellu taky miloval, opustil jsem ji, a když jsem zjistil, že zmizela a pak si myslel, že je… mrtvá.“ To slovo mi dělalo potíže. „Zhroutil jsem se, vím, že to u tebe může být jiné, ale…“

„Vím, co chceš říct.“ Usmál se Thomas. „Chceš, abych se rozhodl sobecky.“

„To ne, jen ti chci říct, jak bylo mě, když jsem myslel, že ji už nikdy nespatřím.“ Sklopil jsem zrak, ty vzpomínky byly těžké.

„Edwarde, nejsem jako ty!“ upozornil mě.

„To jistě ne,“ zakroutil jsem hlavou.

„Jsem rozhodnutý jít za ní!“ řekl.

„To já byl taky, rodina to nedovolila a teď jsem rád. Jen jde o to, že všechno to trápení bylo nakonec zbytečné. Thomasi, pokud ona není proti, je ochotna s tebou být, tak…“ odmlčel jsem se.

„Chceš říct, že z ní mám udělat zrůdu, jako jsme my?“ ptal se nevěřícně.

„A jak se na to dívá ona?“ najednou jsem si uvědomil, jak to musela vidět Bella. S odstupem času jsem ji začínal chápat.

„Co?“ ptal se.

„Jak se k tomu staví Theresa?“ zopakoval jsem otázku.

„Myslí si, že…“

„Že nejste zrůdu,“ dokončila za něj.

„Theres, ale my jsme!“ oponoval jí rychle a mě to připomnělo staré dobré časy s Bell.

„Zajímavé, opravdu jste jako my.“ Usmál jsem se.

„Jak to myslíš?“ zeptala se Theresa.

„S Bellou jsme vedli úplně stejné hádky.“ Zasmál jsem se nad tou vzpomínkou. „Kdybych tenkrát nebyl tak tvrdohlavý,“ zakroutil jsem hlavou.

„Vidíš, já ti říkala, že je to blbost!“ štěkla najednou. „Všichni i měniči jsou pro, abys mě přeměnil. Milujeme se a nikdo nám v tom nebrání. Všichni to uvítají!“

„Thery, já… já nemůžu.“ Zaskučel Thomas.

„Požádám o to Bell!“ upozornila ho.

„To ne!“ vykřikl Thomas.

„O co mě požádáš?“ zeptal se za mými zády ten milovaný hlas.

„Uděláš ze mě upíra?“ zeptala se Theresa narovinu.

„Já?“vytřeštila na ni oči Bella.

„Thery, prosím!“ zaskučel znovu Thomas.

„Měl si je uklidnit,“ zadívala se na mě Bella.

„Já se snažil,“ pokrčil jsem rameny a všiml si třech nově příchozích.

„Tak jo, konec hádek. Vy dva si o tom znovu a v klidu – v klidu! promluvíte.“ Ukázala na ně prstem.

„Ehm, Bell.“ Ozvala se nově příchozí upírka.

„No jo, pardon. Dodie, tohle je Edward, Thomas a Theresa.“ Ukázala na nás. „A lidi, tohle je Dodie, její muž Samuel a naše nová chráněnka Sophie, snaží se přestat s lidskou krví.“

„Těší mě!“ štěkla ta Dodie mým směrem a v jejích myšlenkách byly nápady na mou kastraci.

„Udělal jsem ti něco?“ zeptal jsem se přímo.

„Mě? Ne mě ne!“ odpověděla nenávistně a Bell jen zakroutila hlavou.

„Jak pokračují práce?“ změnila téma Bella.

„Dobře,“ odpověděl jsem a dál zaraženě zíral nad myšlenkami Dodie.

„Mamí!“ vykřikla Nessie a objala ji. „Teto Dodie!“ taky ji objala.

„Tak ráda tě vidím, malá!“ usmála se na ni Dodie a pevně ji objala.

„Jdou sem nějací vlci!“ přiběhl Greg.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 8.8/10 (6 votes cast)