Edward:
Druhý den jsem jel do školy sám, Alice se se mnou nebavila, kvůli rozhodnutí ohledně Belly a Jasper byl samozřejmě na její straně. Rose ta byla naštvaná už z principu a Emmet se ji snažil uklidnit. Jak řekl: „Je ve stavu tě rozcupovat tak, že pálení by bylo zbytečný.“
Dobře, minule jsem to přehvízdl, ale komu to už jednou neujelo, že? Navíc Mary nebo jak se jmenovala, byla k ničemu. Pořádně jsem si neužil a pak ta „aféra“.
„Edwarde, naposledy Tě prosím. Nech ji.“ Žádala mě snad už po sté Alice.
„Nic jí neudělám,“ zakřenil jsem se a vypochodoval ke škole. Dnes jsem měl chuť na jinou kočičku. Jassika byla vynikající oběť, ať z hlediska solidní postavy či dokonalé informovanosti o zdejších ženách a dívkách… Těch především.
„Ahoj,“ pozdravil jsem ji v houfu jejích kamarádek a její srdce začalo sprintovat. To je ta reakce, kterou chci. Pomyslel jsem si.
„Ahoj,“ pozdravila a u toho si svůdně olízla rtíky.
„Co máš dnes za hodiny?“ zeptal jsem se a doufal, že alespoň jednu budeme mít společně.
„No, matiku, anglinu normální nuda, co ty?“ opáčila mi otázkou.
„No biologii, dějiny… Taky nuda.“ Odpověděl jsem a jemně se naklonil k ní.
„Škoda, to je v jiné budově,“ zatvářila se smutně a ohlédla se po kamarádkách. Její myšlenky byly jasné… Nebýt tu holky jsem zavlečený na záchodcích…
„Opravdu škoda, doufal jsem, že alespoň jednu hodinu budeme mít společně.“ Zašeptal jsem jí vzrušeným hlasem do ucha. Trochu se zatřásla a její srdce vynechalo úder. Myšlenky byly přesně takové, jaké jsem chtěl, plné sexu. Tohle bude tak snadné.
„Škoda,“ vydechla. Na nic jsem nečekal a vydal se do třídy, ještě jsem zpozoroval naštvané pohledy sourozenců, ale bylo mi to jedno.
„Ahoj, vidím, že máš zase volné místo.“ Usmál jsem se na dívenku s hnědými vlasy. Jemně natočila hlavu a sjela mě pohledem.
„A ty si chceš zase sednout vedle mě.“ Zkonstatovala a shodila svůj batoh na zem.
„Nebudeš úplně hloupá,“ usmál jsem se na ni a vysloužil si velice ošklivý pohled.
„Tak tohle je jasný,“ zamumlala a začala se věnovat knize, ležící na stole před ní.
„Co je jasný?“ otázal jsem se a doufal, že odpoví. To, že jsem neslyšel její myšlenky, mi neuvěřitelně ztěžovalo obyčejnou existenci. Proč zrovna ona musí mít tajemství.
„Všechno a nic,“ odpověděla prostě a já na ni zůstal zírat. Jak tohle sakra myslí?
„Promiň?“
„Slyšels, všechno a nic.“ Takže jsem se nepřeslechl, ne že by to u mě jako u upíra šlo.
„Asi jsem tě nepochopil,“ fakt jsem to řekl?
„To bys nebyl první,“ opáčila a já byl opět mimo.
„Aha,“ vypadlo ze mě. No to byla chytrá odpověď! Nadával jsem si v duchu.
„Na, tohle si máme přečíst.“ Podala mi knížku, kterou ještě před chvílí četla.
„Ty ji už číst nebudeš?“ zeptal jsem se. Tuhle jsem už přečtenou měl a několikrát.
„Ne, už jsem ji přečetla.“ Odpověděla bez toho, aby se na mě podívala. Tohle její chování mě dovádělo k šílenství a zároveň lákalo k jejímu získání. Třeba to byla jen taktika, jak lovit muže. Tahle její odtažitost ji dělala snad ještě lákavější. Přece jen jsem muž – lovec. A ona je žena, moje sladká kořist, která musí být lovena, dobývána…
„Tak to je jiná, když dovolíš, půjčím si ji.“ Zahraju si na slušňáčka, na které je jistě zvyklá.
„A proč jsem ti ji asi dala?“ zeptala se s šílenou ironií v hlase.
„Jo, jasně…“ Bezva nic lepšího ze mě nevypadne. Raději už mlč!
„Edwarde? Proč si se mnou sedáš?“ zeptala se najednou a v jejím hlase byl osten zvědavosti a pokoření, že se musí ptát.
„Většinou je vedle tebe volno.“ Odpověděl jsem popravdě a docela se divil, že se s ní vlastně normálně bavím.
„Jo to je, spíš chci říct, že je tady víc volných míst.“ Rozhlédla se po třídě.
„Aha, no nevím. Nějak se mi chce sedět s tebou,“ řekl jsem po pravdě, ale bylo to spíš tím, že jsem ji chtěl. Chtěl jsem si ji vzít, získat tu její nevinnou tvářičku, která se tak krásně schovávala před mým pohledem.
Dnes ne, dnes bude Jassika. Při tom pomyšlení jsem se zasnil. Tohle nebude nevinné káčátko, jako je Bella. Ne to bude jízda. Možná ne nejlepší, ale bude to stát za to a neporuším tím vlastně jeden jediný slib daný rodině.
„Tak se měj,“ řekla najednou a vstala. To už je konec hodiny. Páni.
„Čau,“ vyhrkl jsem v rychlosti a rozhlédl se po třídě, byl jsem v ní skoro poslední. Vyskočil jsem na nohy a štrádoval si to rovnou na další hodinu. Po zbytek dne jsem se už s Bellou nepotkal a tak jsem měl možnost soustředit se na Jassiku. V obědové pauze se mi naskytla skvělá příležitost a tak jsem ji okamžitě využil.
„Jass, ahoj.“ Pozdravil jsem ji. „Co si někam zaskočit?“ zeptal jsem se a bylo vidět, že pochopila.
„Noooo,“ protáhla. „Pojď!“
Poslušně jsem ji následoval až do dívčích šaten a dál do sprch, ve kterých právě nikdo nebyl. Přitáhla si mě k sobě a začala vášnivě líbat. Přes tričko jsem cítil její vzedmuté bradavky a pochopil, že pro tuto příležitost vynechala ve svém oblečení několik kousků.
Dráždivě jsem ji líbal na krku a ona sténala pod každým mým dotykem. Líbily se mi tyhle ženské reakce na mou osobu. Tolik se mi to líbilo, než…
„Miluji Tě, Edwarde.“ Vydechla a já zkoprněl. Žádné city maličká, máš smůlu.
„Jassiko, promiň, ale já do tohohle city netahám.“ Odtáhl jsem se od ní a ona se na mě vražedně koukla.
„Jak tohle sakra myslíš?“ ptala se a soptila u toho vzteky.
„Žádné city, promiň. Myslel jsem, že jsi na tom stejně.“ Odpověděl jsem. „Bude lepší, když půjdu.“
„Ty ke mně nic necítíš, nelíbím se ti?“ ptala se.
„Líbíš, máš dokonalé tělo, které láká k vyzkoušení, ale city v tom nejsou.“ Omluvil jsem se a jen doufal, že neudělá skandál. To by mě Rose roztrhala a ostatní by jí s chutí pomohli.
„Dobře, žádné city,“ vyhrkla a vyskočila na mě. Objala mě nohama kolem pasu a začala mě znovu líbat.
„Žádné city, žádné chození, nic…“ vysoukal jsem ze sebe ve chvílích, kdy mě zrovna nelíbala na rty.
„To chápu,“ odpověděla přerývaně a dál mě líbala.
„To jsem moc rád,“ odpověděl jsem a konečně se aktivně zapojil do naší hry. Po ne příliš dlouhé chvíli už šmátrala v mých kalhotách a snažila se mého Edíka vytáhnout ven. Nějak jí to nešlo, a tak jsem jí pomohl.
Tolik jsem po ní toužil, tolik jsem chtěl znovu zažít ten výbuch, když…
„Edwarde, miluji tě,“ vydechla zase a chtěla spojit naše těla, když jsem ji hrubě odstrčil.
„Co jsem říkal o citech?“ ptal jsem se a upravoval si kalhoty. Tahle škola je na hlavu, jedna je z katolické školy a druhá mi bude furt vyznávat lásku. Co jsem komu udělal?
„Edwarde, no tak… Já to pochopila, žádné city, ale…“ její myšlenky byly stejné. Chtěla mě a bohužel ne jenom na sex. Což já nechtěl připustit, v mém světě, totiž o nic jiného nejde.
„Fain, tak se měj,“ vyhrkl jsem a spěšně vyběhl ze sprch. Sakra, chce to nějakou jinou kočičku, které hned nepůjde o vztah na zbytek života. Nejsem zrovna monogamní typ.
Procházel jsem chodbami a uvědomil si, že další hodina už začala. No co, tak prostě přijdu o jednu nudnou hodinu. Nic se mi nestane a aspoň si provětrám hlavu.
„Ulejváku,“ uslyšel jsem za zády známý hlas.
„Ulejvák?“ otočil jsem se a spatřil Bell, která nesla nějaké pomůcky.
„Jo, měl bys být ve třídě.“ Kárala mě, jistě, typická šprtka a zrovinka tak lákavá.
„Nechce se mi tam,“ odpověděl jsem.
„To je škoda, zrovna dnes máme docela zajímavou hodinu, bude se promítat.“ A koukla na své plné ruce. Skvělý promítání, to jsem ještě nezažil a ona to prožívala, jako tu nejgeniálnější věc na zemi.
„Ještě toho trochu,“ otřásl jsem se.
„No mohla být zábava…“ pokrčila rameny a s pohledem na můj rozkrok pokračovala v cestě chodbou. Jak to myslela? Rychle jsem vystřelil za ní a těsně předběhl učitele ve dveřích.
„Jak jsi to myslela?“ zeptal jsem se, když jsem se zhroutil do lavice.
„Co?“ otočila se na mě zvědavě. Dělá si legraci, před chvílí mi udělá nemravný návrh na chodbě a teď o něm neví?
„No říkala jsi, že by mohla být zábava…“
„Jo tohle… No to video bude skvělý, slyšela jsem na něj skvělé recenze. Je sice poněkud starší, ale…“
„Cože?!?“ třeštil jsem na ni oči. Tak ona mě sem nalákala, kvůli zpropadenýmu videu, u kterého se budu nudit?
„No to video je super, slyšela jsem, že ho snad natáčeli někde…“ zase jsem ji nenechal domluvit a skočil jí do toho.
„Tak ty se mi svůdně koukáš na rozkrok a pak mi řekneš, že jde o video?!?“ zasyčel jsem tak, aby mě pokud možno slyšela jen ona.
„Och, takhle si to myslel,“ usmála se jako sluníčko a znovu sjela k mému rozkroku.
„A jak jsi myslela?“ zeptal jsem se podrážděně.
„No já jen…“ a ukázala na můj rozkrok, na kterém…
Sukničkář - 2,