Edward:
„No já jen…“ a ukázala na můj rozkrok, na kterém se kromě skoro neznatelné bouličky zračilo mokro. Sakra, ta sprcha asi nebyla nejlepší nápad. Je možné, aby se to mokro separovala zrovna do takového kroužku? Sakra!
„Ou,“ vypadlo ze mě a Bell se začala hihňat. „To není vtipný!“ vypálil jsem ostře.
„Promiň, ale je… Vypadá to skoro jako bys…“ větu nedokončila a skácela se na lavici.
„Jako bych?“ ptal jsem se.
„Ses neudělal v dámských sprchách,“ vysoukala mezi záchvaty smíchu a mě polilo horko. Sakra jak tohle ví?
„Co?“ zeptal jsem se a snažil se dělat, jako že nic.
„Promiň,“ smála se. „Ale Jassika o tom mlela celý den.“
„Cože!?!“ vytřeštil jsem oči.
„No jo, celej den si malovala, jak si tě tam ochočí,“ smála se a smála. Tak Jassika si mě chtěla ochočit? Kde jsem byl, že jsem tyhle její myšlenky nezachytil?
„Já…“ nějak mi došly slova, raději jsem pěkně zajel pod lavici a doufal, že do konce hodiny ten zatracenej flek zmizí.
„Sleduju film?“ zeptala se a koutky jí stále cukaly.
„Jo,“ štěkl jsem.
„No furt lepší než se s tím promenádovat po škole ne?“ zeptala se tentokrát už bez smíchu.
„Jo, promiň.“ Vysoukal jsem ze sebe a nemohl uvěřit, že se té káče omlouvám.
„Neber si to tak, stane se.“ Usmála se povzbudivě a já ji opravdu nechápal.
„Neber?“ vyvalil jsem na ni oči.
„Bacha ať ti nevypadnou,“ zasmála se a dál se věnovala jen filmu, který náš drahý profesor pustil. Byl o nějaké velmi nudné části historie, kterou jsem beztak prožil. Přestal jsem dávat pozor a zkoumal okolí. Tak která bude další? Jen si musím dát pozor na kočičky, co touží po chození. Na to Edward Cullen opravdu není.
Zbytek dne proběhl bez komplikací, bohužel Jassika se už dala slyšet, že nehodlám s nikým chodit a tak opadlo hodně zájemkyň, no lepší, než myslet, že si dají jen tak říct a pak s nimi muset chodit. Taky se už stalo.
„Edwarde?“ mávala mi před obličejem rukou Bella.
„Co?“ štěkl jsem na ni při poslední hodině, kterou jsme měli zase společnou.
„Pane Cullene, chovejte se slušně.“ Napomenul mě učitel. „Máte společný úkol, je mi líto, ale vyšlo to tak.“ To už se díval na Bellu, která si před tím musela značně protestovat.
„Cože!?!“ vytřeštil jsem na něj oči, když jsem si v jeho hlavě přečetl, o co jde.
„Pane Cullene!“ vykřikl, protože se zdá se myslel, že je to kvůli spolupráci s Bellou, ale v tuhle chvíli mě děsil spíš ten úkol samotný, jak mám sakra dělat úkol o sexu s holkou z katolické školy.
„Pardon,“ špitl jsem a zahleděl se provinile na lavici, tohle zabíralo.
„Je to hodina občanské nauky a na Vás dva vyšla Kamasutra v rámci sexuální výchovy za dva týdny. Referát přednesete společně…“ začal nám vykládat náš úkol a já se zhrozil.
„Pane profesore… A nejde to nějak jinak?“ zeptal jsem se s neskrývanou nadějí v hlase.
„Je mi líto, ale je to poslední volné téma. Snad se s ním poperete.“ Vyřkl ortel a zbytek třídy se zasmál, jak jsem pochopil, měli podobná témata, ale to naše bylo zaručeně nejhorší.
„Sakra,“ zasyčel jsem do lavice a zlomil tužku, kterou jsem držel v ruce, zdálo se však, že v tomhle nejsem sám. Bella provrtávala učitele nenávistným pohledem a na její lavici byly tužky zlomené už tři a čtvrtou drtila v dlaních.
Po skončení hodiny vyletěla Bella ze třídy rychlostí, která se dala rovnat k upírské. Rychle jsem vyšel za ní, přece jen se s ní musím domluvit na podrobnostech. Fuj, nad tou představou jsem se otřásl, jo kdybych s ní mohl naše téma provozovat, byla by to jiná, ale takhle.
„Bell, zastav!“ zavolal jsem za ní. Naštvaně se na mě otočila, z očí jí šlehaly blesky.
„Co!?!“ vyštěkla podrážděně.
„Hele chápu, že pro holku z katolické školy to musí být téma prašť jako uhoď, ale musíme to dát nějak dohromady.“ Usmál jsem se přátelsky a v hlavě vymýšlel plán, jak na tohle káčátko vyzrát.
„Holka z katolické školy si poradí i sama, abys věděl.“ Znovu se otočila a pochodovala si to rovnou na parkoviště plné studentů.
„Sakra Bello, je to společné téma!“ zastavil jsem ji zvýšeným hlasem. „Chápu, že je ti to nepříjemné probírat s klukem, ale…“ větu jsem nedokončil a šibalsky jsem na ni mrkl.
Přistoupila ke mně, chytla mě za opasek a jemným pohybem mírně odtáhla mé ryfle. Nechápal jsem, co má v plánu až do chvíle, kdy svou jemnou ručku strčila do mých kalhot. Jemně, přesto pevně uchopila můj penis a jemně ho třela v ruce.
„Holka z katolické školy asi nebude tak cudná, co?“ zašeptala mi do ucha a dál mi mnula penis, který pod její křehkou, teplou ručkou reagoval.
„Nee,“ protáhnul jsem ve výdechu, který mi způsobila ona.
„Tak si nemysli, že to nezvládneme.“ Zašeptala mi toužebně u ucha.
„Kde… ooooch… ses to naučila?“ nevydržel jsem to a hlasitě vydechl, tolik slasti mi snad nikdy žádná nezpůsobila.
„Kluci jsou v katolických školách tak opuštění,“ zatřepala hlavou a vytáhla svou ruku. „Měj se!“ zavolala ještě za mnou, když nasedla do svého auta a odjela pryč z parkoviště, až pak mi došlo, že naše malé představení sledovala půlka školy a že můj malý kamarád je značně nabuzený.
„No Edí, tak tahle je fakt číslo.“ Zasmál se mi u ucha Emmet, když procházel ke svému autu. Rychle jsem ho napodobil a zalezl do svého volva.
Jak jsem si mohl nevšimnout něčeho tak očividného, jistě nejvíc neřesti se děje a vždycky dělo tam, kde to člověk čekal nejméně a Bellinka byla zářným příkladem. Rychle jsem vyjel z parkoviště, na kterém na mě všichni zírali, a dojel na nejbližší opuštěnou lesní cestu.
V klidu jsem seděl a čekal, kdy se můj Edík vzpamatuje z toho zážitku na parkovišti, bohužel má paměť a představivost tomu nepomáhala. Až příliš dobře jsem si pamatoval její ručku na mém… Ne nemysli na to! Sakra Edwarde! Nadával jsem si v duchu, nejdřív si nevšimnu myšlenek Jassiky a pak Bella, copak je tak těžké pochopit ženu, bez jejích myšlenek?
Mé myšlenky se toulaly a toulaly, seděl jsem v autě a až po značné době jsem se rozhodl jet domů, za tohle mě teda Rosalie s Alice nepochválí.
„Jsem doma,“ oznámil jsem ve dveřích a měl v plánu jít do svého pokoje.
„Edwarde,“ zavolala mě moje milovaná sestřička.
„Alice, já nemám…“
„Já vím, že ne tak pojď!“ pobídla mě znovu a já si jen povzdechl. Nebudu protivný, nebudu, ne… Přesvědčoval jsem sám sebe.
„Tak o co jde Alice?“ zeptal jsem se znuděně.
„No víš, jak máš ten úkol s Bellou, mohli byste ho dělat tady a já bych se s ní aspoň spřátelila.“ Culila se od ucha k uchu, jistě musela vidět představení, které předvedla Bella na parkovišti.
„Uvidíme, promluvím s ní o tom.“ Utrousil jsem a chtěl odejít.
„Ale, ale, Edí je nabručený?“ přišla si přisadit Rosalie a já nepochybovat, že Emmet jí už všechno řekl. „Jak bylo ve škole?“ zeptala se a mě bylo jasné, že ví všechno, asi zabiju Emmeta.
„Dobře, jako ve škole.“ Odpověděl jsem a doufal (marně doufal), že to nechá být.
„A co Bella?“ zeptala se s neskrývaným zájmem.
„Nic zajímavého, jen s ní mám připitomělý úkol,“ odpověděl jsem s klidem.
„Vážně a jaký?“ ptala se a mě bylo naprosto jasné, že mě chce jen vyprovokovat, to se jí teda nepovede ne.
„Do nauky, takové krásné téma… Kamasutra… Ještěže mám tolik zkušeností.“ Uculil jsem se na ni a ona se jen zhnuseně zašklebila.
„Edwarde,“ zakroutila hlavou Esme, která se přišla podívat, o čem se její dětičky dohadují.
„Co?“ zeptal jsem se nevinně. „Je to pravda.“
„A co Bella?“ ptala se Alice s jiskřičkami v očích.
„Coby?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Jak ten Váš úkol vzala?“
„No, je z katolické školy, jak asi?“ ptal jsem se a Rosalie vypukla smíchy.
„Nech toho!“ zavrčel jsem na ni výhružně.
„Promiň, jen si nemyslím, že v té škole fakt byla.“ Smála se od ucha k uchu.
„Jak to myslí?“ ptala se vyplašeně Esme, v jejích myšlenkách bylo značně vidět, že se bojí, zda jsem tu nebohou nevinnou – co nevinnou – dívenku někam zatáhl.
„Tak to není,“ podíval jsem se na ni a začínal být vytočený. To si o mně myslí, že jsem až takový prasák?
„Jak to tedy je?“ ptala se klidně a stočila na mě svůj pohled.
„Co chceš slyšet!“ vybuchl jsem. „Že mi ta mrcha strčila ruku do kalhot a začala si s ním hrát?!?“
Sukničkář - 3,