Edward:
„Promiň, takhle hloupě reaguje v poslední době jen na tebe,“ přiznal jsem se sklopeným zrakem.
„Ale jdi ty, jsi přece chlap, tak mi tu nevykládej, že to nesvedeš i s jinou,“ uchichtla se na můj účet, přesto to vypadalo, jako když se jí tahle reakce mého malého kamaráda líbí.
„No to sice jsem, ale tak to nefunguje. Tobě to vadí?“ otázal jsem se a s přimhouřenýma očima sledoval její reakci.
„To… to vůbec nevadí…“ Kapku se zakoktala, a kdyby mohla, tak jistě i zrudla. Pomalu, velmi pomalu jsem se naklonil až k ní, když se napřáhla… Nebylo pochyb o tom, že se právě chystá vrazit mi pořádnou facku, po které budu rád, když se nebudu sbírat ze země po kouscích…
V poslední vteřině jsem se rozhodl… Nenechám se zfackovat a pokusím se nějak obrátit její zuřivost nad mou troufalostí v můj prospěch. V mžiku sekundy jsem chytil její ruce mířící na můj obličej a přisál své rty k jejím. Chvíli se bránila, ale její odpor se začal velmi rychle rozplývat. Cítil jsem jak pod mým polibkem taje a přestává vzdorovat.
Takhle se mi to líbilo, už žádné fackování, jen líbání, laskání a… Nechal jsem se unášet krásným pocitem nad Bellinou povolností, až jsem zapomněl číst Charlieho myšlenky nahoře v obývacím pokoji.
Nemohl jsem si pomoct, rozhodl jsem se, že budu taky trochu hajzlík, takový ten, kterým jsem byl, než mi tak nevšedním způsobem vstoupila do života. Zkusím na ni její vlastní medicínu, jíž mě mučila, když jsem se s ní střetl poprvé. Poprvé, když mě začala mučit a pak… Vytáhla ten svůj fotící krám!
Pomalu jsem začal sjíždět k jejímu krku, líbal jsem ji a laskal, až jí z úst utekl tichý sten. Jak příjemná melodie to byla pro mé uši, které se začaly napínat k další dávce té sladké melodie. Nějak však nepřicházela. Odpoutal jsem se od jejího krku a zadíval se do jejích očí.
„Proč si mi chtěla dát tu facku?“ zeptal jsem se. Byl jsem si vědom, že tím mohu všechno zkazit a to nadobro a nenapravitelně. Ale musel jsem, musel jsem vědět, proč se na jednu stranu chová mile a příjemně, jako by o mě stála a na druhou se mě stále snaží fackovat. Nechápal jsem její myšlenky ani její poněkud pomatenou sbírku myšlenek.
„No víš… To jen tak… ze zvyku,“ pokrčila svými krásnými rameny a já si uvědomil, že ty jsem ještě nepolaskal. Dostal jsem na to šílenou chuť, ale věděl jsem, že pokud si ji chci získat, musím být jemný, pomalý a hlavně nechat jí prostor pro vlastní rozhodnutí.
„Mmm…“ zamručel jsem si, když slastně přivřela oči a otřela své rty o mé. Nemohl jsem už dál vzdorovat a začal jsem ji znovu líbat a laskat. Copak se jí dalo nějak odolat, když se ke mně tolik tiskla, jako by se snažila protlačit se skrz mě? Odpověď je jasná… NE!
Pevně jsem ji stiskl kolem pasu, až na chvíli přestala dýchat. Rychle se vzpamatovala a pevné obětí mi oplatila. Líbali jsme se velmi tvrdě a být jeden z nás člověk má už ze rtů kaši. Naštěstí, jsme oba byli v poněkud upířím stavu a tak se ani jednomu z nás nic nestalo, přesto mi bylo jasné, že i toto tvrdé a žhavé líbání jednou skončí. Naše kamenné rty pomalu ztrácely na rychlosti, stejně jako naše ruce na stisku.
Pomalu jsme se od sebe odklonili a zadívali se jeden druhému do očí, v těch jejích bylo vidět okouzlení a… snad láska? Ne, natolik věřit jsem si nemohl, i když jsem si to moc přál. Já věčný sukničkář… A zatoužím po lásce? Je to vůbec moje realita? Můj vesmír?
Mé otázky, kladené uvnitř mé vlastní hlavy se mísily s pocity štěstí a smutku. Ano štěstí a smutku, štěstí z nabyté Belliny sympatie a smutek… Mohl jsem snad vědět, že je to opravdu láska, má mě ráda? Nebo jsou jen její zblázněné upíří smysly příliš aktivní i k někomu, koho ona sama nechce?
Zmatené myšlenky… Ach my upíři… Copak nejsem schopen sám si odpovědět? Chci, aby mě milovala? Měla jen ráda? Aby vzala na vědomí existenci mých citů… Nebo mi bude stačit jen dostat ji a ztratím zájem? Můžu si pak dovolit takhle ji zradit? Je upír, kdo ví, jaká by mohla být její reakce. A možná bych si i zasloužil roztrhání na titěrné kousíčky…
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se, když už mé mlčení a zírání do jejích nádherných očí bylo příliš dlouhé.
„To já jen…“ neuměl jsem vyjádřit, co vlastně cítím, nad čím přemýšlím.
„Nemusíš mi to říkat,“ skočila mi aktivně do řeči. „Jen mě líbej,“ zaprosila a znovu se ke mně naklonila.
Její prosbě se nedalo odolat, její sladké rty se zavlnily a jemně pootevřely, až sem zatoužil znovu je okusit. Měl jsem se ovládat, měl jsem poslouchat Charlieho, ale nedbal jsem a začal se věnovat jen a jen Bell.
Líbal jsem ji… Pomalu… Nejprve na rty, tváře, nos, krk, uši a slastně jsem si liboval v jejím pomalém hýčkání. Ale i tohle přestávalo mé náruživé povaze stačit, začal jsem rukama šmátrat po její úžasné upíří postavě, klouzat k zadečku a zpět na záda, až mě naprosto pohltila souhra našich rtů a těl.
I Belle přestalo líbání, laskání a hlazení po chvíli stačit a začala pomalu rozepínat mou košili. Nemohl jsem uvěřit, že se dostáváme tak daleko, ale také jsem si nemohl stěžovat. Něco takového jsem si přece přál od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřil ve škole. Nyní to však nebyla jen obyčejná touha tu holku s hnědými vlasy přefiknout. Opravdu jsem toužil po slastném splynutí našich rozžhavených těl.
Pomalounku po lehounku jsem začal z Bell po jejím vzoru sundávat jednotlivé kousky oblečení. Nijak se nebránila a ještě víc se ke mně přitiskla, opravdu moc se mi líbilo, když jsem na svém těle pocítil to její.
Jemně mě zatlačila a já pochopil, chce se přesunout k pohodlnější sedačce, přece nebudeme jen stát… Dopadli jsme a já si ani neuvědomil, že už ležím pod ní a nechávám se zlíbat po celém těle. I jako upírka mě snadno převálcovala svým šarmem a umem. Chtěl jsem ji vydráždit a místo toho…
Ne! Rozhodl jsem se, budu to já, kdo bude hýčkat a laskat. V jediném rychlém pohybu jsem si ji převalil pod sebe a začal líbat po celém těle. Dost nespokojeně zamručela…
„Jen nezlob,“ nabádal jsem jí a začal znovu uvažovat o malé pomstě za její mučení s fotící blbinou, kterou měla neustále po ruce.
„Nezlobím,“ zamručela, ale dál už se nevzpínala. Nechala se jemně laskat a svlékat, až jsem se divil, že mi nebrání. Přece jen by to mnohem víc odpovídalo její odmítavé povaze.
Teď už jsem ji měl před sebou jako na zlatém podnose, kroutila se a zmítala. Já jen pomalounku přejížděl rukou po celém jejím hladkém a rozpáleném těle. Slyšel jsem, jak tiše syčí, byla jako papiňák před výbuchem. Ani za nic mi nechtěla dát najevo, jak moc touží po splynutí našich těl, ale bylo to vidět. Až příliš prozrazovaly její krásné oči, které mě s velkou touhou pozorovaly.
Asi by byl zázrak, kdyby se jakkoli hlasitěji projevila. Nedbal jsem toho a pokračoval v mazlení se s jejím krásným a dokonale tvarovaným tělem.
Ve chvíli, kdy jsem v polibku chtěl spojit naše rty a s nimi i těla, se projevila má naprostá nepozornost k okolnímu světu. Z ničeho nic se rozletěly dveře, v nichž stál do běla rozzuřený Charlie, ten zatracený kazišuk…
Sukničkář - 20,
ahoj, jsem ráda, že jsem konečně objevila pokračování týhle úžasný kapitolovky!!! …rychle běžim na další dílek… a doufám, že už s psaním nehodláš NIKDY seknout!!!
páni…..supr povídka, opravu jsem jí přečetla jedním dechem….jsem zvědavá jak se to dál vyvine 😉
No tak to je uplne bozi 😀 Posledni slovo me odrovnalo 😀
Je fajn, že pokračuješ. Skvělá povídka!
joo, Charlie si prostě umí vybrat chvíli. 😀 Ani bych se nedivila, kdyby Edwarda už k nim domů nepustil, vždyť přece Bell je tá nevinná. 😀 ale jsem ráda, že už jsme se konečně v jejich vztahu pohli´, snad spolu budou chodit.