Edward:
Zatrnulo mi, ani Bella neměla vhodnou odpověď a bohužel se nezmohla ani na mírné kývnutí. V tu chvíli mi došlo, že jsem neprůstřelný. No co, aspoň si pěkně zaběhám – před vzduchem letícími kulkami.
Charliemu rychle došlo, že dnes nebude žádné focení a dokonce, že nebude nikdy. Že poloha, ve které mě našel se svou dcerou je jednoznačně sexuálního nikoli uměleckého rázu. Lidskou rychlostí jsem vyskočil z postele a posbíral si svých pět švestek.
„Charlie, já…my…“ začal jsem a byl rád, když mě přerušil. Stejně bych nebyl schopen cokoliv mu říct.
„Vypadni z mého domu a už se tu neukazuj!“ ječel na mě jako hysterická ženská.
„Tati,“ pokusila se mluvit Bella, ale byla přerušena stejně jako já.
„Mlč! Tohle jsme si mladá dámo nedomluvili! Umění je umění, ale tohle…“ rozklepal se a v hlavě se mu motaly nejhorší možné představy. Vše, co by se jí mohlo stát, kdyby ještě byla člověk, ale to ona už dávno není.
Začal jsem se pomalu sunout ke dveřím, ale ty dokonale okupoval rudý Charlie. Zalekl jsem se, když se mu na mysli znovu objevila jeho zbraň. ‚Tohle není dobré! Tohle je přímo průser!‘ blesklo mi hlavou, když se Charlie otočil na podpatku a rázným krokem mířil ke své ukryté zbrani. Mrkl jsem na Bellu, že vše bude v pořádku a vydal se lidskou rychlostí směrem k lesu.
Už po cestě jsem slyšel Aliciny myšlenky, ať jsem opatrný, i když se ode mě kulky budou odrážet. Přece jen by mohly zasáhnout Charlieho, nebo jiného člověka.
Jakmile jsem se ocitl mimo dům, přidal jsem na svém lidském tempu, stále jsem měl na paměti, že Charlie nesmí pojmout žádná podezření…
Byl jsem již téměř na okraji lesa, když vzduchem proletěla první kulka. Naštěstí mě minula, ale bylo to jen o upíří vlásek. S druhou už jsem takové štěstí neměl, odrazila se od mého kamenného těla a zamířila zpět k Charliemu.
Naneštěstí Charlie nebyl neprůstřelný a kulka do něj provrtala díru. Napadlo mě, co na to asi řekne Carlisle. Nezdržoval jsem se zjišťováním, co s Charliem je a už upíří rychlostí zmizel v lese.
Nevěděl jsem, jestli mám zamířit za Carlislem do nemocnice nebo domů za zbytkem rodiny. Přece jen tohle byl průšvih, který se týkal všech. Charlie byl postřelen jen kvůli mně a mým hloupým pudům. Kdybych nebyl upír, ležel bych teď na zemi v kaluži krve sám. Charlieho střela mířila přímo na srdce.
Nevěřil jsem, že by mě Charlie chtěl zabít, ale ve vzteku, který se zračil v jeho očích a v jeho mysli, kde si mě představoval viset za jistou část mého těla v průvanu… Jeho mysl musela být dokonale zatemněna. No vlastně moje taky, poté, co jsem viděl jeho představu.
Ještě než jsem doběhl k domu, slyšel jsem rozzuřené myšlenky, všech jeho obyvatel. Esme se strachovala, aby Bella po tom všem chtěla stále zůstat s námi. Rosalie zuřila, že se budeme muset znovu stěhovat. Emmett se ji snažil uklidnit a přirozeně byl naštvaný, že je to vůbec potřeba a Jasper, byl rozrušen z pocitů Alice, než vystřelila směrem ke mně a Belle.
„Ahoj,“ pozdravil jsem a zamířil do pokoje. Bylo mi jasné, že tady se jen tak snadno nevykroutím a také, že ne.
„Pojď sem!“ zaječela na mě Rose a silně dupala špičkou své jemné nožky. Jasně, jemné, pomyslel jsem si s úšklebkem. Až to bolelo, pod její ‚jemnou nožkou‘ se totiž už tvořil malý, stále se zvětšující se dolík.
„Nechtěl jsem,“ začal jsem rychle s omluvou, „vůbec jsem nemyslel, jeho myšlenky jsem neslyšel a najednou se otevřely dveře a v nich byl Charlie.“
„Jasně, že neslyšel, nemyslel, když se totiž chlapovi přestěhuje mozek do kalhot, obyčejně nemyslí,“ podotkla uštěpačně Rose.
„Copak jsme se nedomluvili, že Belle už nebudeme víc ubližovat?“ ptala se mě Esme, evidentně rozčilená mým jednáním.
„To je jedno!“ ozval se krásný hlas ode dveří. Byla to Bella s Alice. Podle všeho musely od Charlieho pryč. Alice se bála o Bellino ovládání a tak šly raději domů.
„Bello, jsi v pořádku?“ starala se rychle Esme.
„Ano jsem a Charlie bude taky. Jen se ve vzteku nešťastně střelil do nohy.“ Kývala hlavou smějící se Bella. „Je v nemocnici a zítra se za ním mohu zastavit.“
„Tak to je dobře, hlavně, že jsme všichni zdraví!“ zahulákal Emmett a poplácal mě po zádech, zatímco si nás Jasper nedůvěřivě prohlížel. Podle jeho myšlenek u mě objevil nový cit, který u mě jaktěživ necítil a který byl vázaný k Belle.
Sukničkář - 21,
A já sem nikdo?!:-O 😀 Chudák Charlie! Ale neměl takhle reagovat dyt Bell je už velká holka! Ale taky si to mohli nechat někam jinam!:-D
Eh…Charlie je sebevrah a ani o tom neví. 😀
Super diel, som rada, ze pokracujes v pisani.
MOc supr napsané. Tuhle povídku jsem měla rozečtenou, a když pak zmizela, docela mi chyběla. Charlie nějak zapomíná, že už je Bella velká holka. No, ale tak snad to nebude tak horné,že? 😉 😀
Ahoj, jsem moc ráda, že pokračuješ. Je to skvělá povídka, u které jsem se vždy hodně nasmála. Nová kapitolka byla rovněž supr, netrpělivě čekám na další.
No skvělé že pokračuješ doufám že to tu rychle doplníš 😉
Krátký!!! Hele krásný ale málo písmenek 😀
nádhera… už dlouho jsem se snažila najít tvé povídky…. doufám, že brzy přidáš další dílek… chtěla bych vědět jak to s těma dvouma dopadne 😀
Nadhera uz se tesim na dalsi
Ahoj, už jsem to s Tebou rozebíral ažaž, šak víš. 🙂 Ale nechávám Ti zde tento komentář ať máš radost. 😉
perfektné
kdy prosim dodas dalsí kapitolku nobo to je snad už konec??? :'(
TAk Charlie reagoval trošku přehnaně, to ještě přece neznamená, že když má zbrojní pas a k tomu je policajt, tak že bude hned odstřelovat každého,kdo bude mít sexuální styk s jeho dcerou. 😀 jinak ke kapitolce,v ději jsme se vůbec skoro nepohli, jsem zvědavá, jestli ti dva skončí spolu s takovou, Edward je sice neprůstřelný, ale tak Charliho by z toho mohlo klepnout, a nebo by mu dřív došly náboje. 😀