Edward:
Celý zbytek dne a noci jsem se uklidňoval a chystal pomstu, přece jen jsme vyzkoušeli jen opravdu základní polohy a celý úkol by měl začínat něčím krapánek jiným…
Pořádně jsem si to promyslel a ráno jel do školy s naprosto jasným plánem jak dostat Bellu Swanovou na lopatky.
„Bello,“ začal jsem se svým plánem hned, jak jsem ji spatřil na parkovišti.
„Ano?“ Ptala se a nedůvěřivě si mě měřila pohledem.
„Víš, jde o ten náš úkol. Myslím, že jsme ho nedoladili. Přece jen jsme toho probrali dost málo…“
„Jo jasně, no já myslela, aby ses nestyděl, ale jestli ti to nedělá problém… Stav se dneska, kolem čtvrté u nás a doladíme to.“ Uculila se a já zkoprněl… Já chci přece dostat na lopatky ji, ne naopak!
„Jasně, tak ve čtyři,“ kývl jsem v odpovědi a začal vymýšlet mnohem mučivější plán. Tahle je nějak odolná a nejen proti mému šarmu. Zavrtěl jsem hlavou a vydal se na svou první hodinu. Jak na potvoru to byla biologie, a probírali jsme… Co byste řekli? Rozmnožování savců!!!
***
Ve čtyři hodiny jsem už stál před domem Swanů a zvonil na zvonek. Přišel mi otevřít policejní náčelník Swan.
„Dobrý den, pane.“ Pozdravil jsem, jako slušně vychovaný mladík.
„Dobrý, Vy budete Edwin. Bella říkala, že společně děláte nějaký projekt. Pojďte dál,“ ustoupil ze dveří a nechal mě projít. Co mě však zarazilo, bylo jméno, které použil.
„Jsem Edward, pane Swane.“ Opravil jsem ho, když jsem šel chodbou za ním.
„Já vím, Bella říkala, Edmunde.“ Usmál se na mě a zavolal do domu: „Bello!“
„Letím,“ zavolala zpět z patra a o chvíli později už byla v patě schodiště. Vlasy měla stažené do neposlušného drdolu a na tváři úsměv, který říkal, že se mám na co těšit, ale to ona taky.
„Ahoj,“ pozdravil jsem ji a zářivě jsem se usmál.
„Ahoj,“ oplatila mi pozdrav a otočila se na svého otce: „Tak my budeme nahoře.“
„Jistě děti a buďte hodní,“ poučil nás a sám si šel sednout k fotbalu, který právě běžel v televizi.
„Tak pojď,“ zatáhla mě za ruku Bella.“
„Tak nedočkavá,“ zakroutil jsem hlavou, když mě svalila na svou postel.
„To víš, ještě dneska něco mám.“ Zasmála se a šla pro krabici, ležící v rohu místnosti.
„Co je to?“ Ptal jsem se a vlastně jsem měl i strach co vytáhne. A bál jsem se právem…
„Tak na, podrž to.“ Uculila se a vrazila mi do ruky několik kondomů a vibrátor. Pak vytáhla pouta, nějaký ten bičík a mě opět začalo vysychat v krku.
„Čím… čím chceš začít?“ Zajíkl jsem se, tohle mě opět dokonale odrovnalo. Vždyť dole byl její otec.
„No… tak já bych začala penisem…“ Zamyslela se. „Takže kalhoty dolů!“ Zavelela.
„Děláš si srandu?“ Ptal jsem se mírně vyděšeně. Já se chtěl dneska pomstít a zatím mi to zase natřela.
„Ne, hele až se dostaneme k prsům, svlíknu se já, tak dělej!“ Pobídla mě znovu a já nevěřil vlastním uším, ne že bych se jako upír mohl přeslechnout. „Tak co bude?“
„Jo, uh, jasně…“ Pomalu jsem si svlékl kalhoty a ona jen zavrtěla hlavou, pak se na mě vrhla a během vteřiny ze mě strhla i zbytek – tedy spodní prádlo.
„No pěknej cvalda,“ uculila se na něj a vytáhla svůj foťáček. Začala rychle cvakat a pak se zarazila. „Něco to chce,“ podrbala se zamyšleně na hlavě.
„Jako tohle?“ Zeptal jsem se a zvedl tázavě jeden balíček kondomů.
„Ne,“ zavrtěla hlavou a vrhla svou ručku k mému rozkroku. Okamžitě se s ním začala mazlit a on samo sebou začal reagovat, nemusela se ani moc snažit a můj kamarád stál v pozoru. Škoda, že z toho zase nic nebude, povzdechl jsem si v duchu. „Lepší,“ usmála se na něj a políbila ho na špičku.
„Uhhh,“ zaúpěl jsem tentokrát už nahlas.
„Tak vztyk,“ zavelela a zatáhla mě za ruce. Rychle jsem se postavil a ona začala fotit. „Ještě profil prosím tě,“ požádala mě, a když viděla, že se nehýbu, popadla mě za zadek a natočila si mě sama.
O chvíli později ze mě svlékla i tričko a já se cítil jako její hadrová panenka. Nechal jsem se sebou orat vláčet a kupodivu mě to vůbec nevadilo. Jediné co mi vrtalo hlavou, byl fakt, že Belle to nedělá absolutně žádné problémy.
Začala mě znovu fotit a různě natáčet, tahle její posedlost fotkami mě začínala mírně děsit. Jestli je něco takového u nejnebezpečnějšího tvora na světě možné. Najednou se její výraz nějak změnil a já to nechápal.
„Co je?“ Ptal jsem se hned, protože podobný výraz jsem na její tváři zatím neviděl.
„Nic, asi jsem na řadě,“ uculila se a svlékla si tričko, zůstal jsem na ni jen vyjeveně zírat. Její otec je dole, má tu vzrušeného kluka, bez kalhot a sama si s klidem svlékne tričko??? Asi jsem se fakt narodil ve špatném století. Pomyslel jsem si.
„Bello, tvůj otec je dole,“ upozornil jsem ji.
„Jo, no a?“ zeptala se, dala foťák na stojan a nastavila samospoušť, během další chvilky už byla u mě a postavila mě do přesné pozice. Co to je?
Popravdě, nebylo to jedinkrát za dalších několik hodin, takže jsme měli několik společných fotek a já se bál jejich použití, přece by opravdu tohle nepoužila.
„Tak to by bylo,“ řekla po sérii fotek a mě už to ani nepřišlo, jako studijní materiál. Dobře, líbilo se mi, když se ke mně tiskla a dotýkala se mě, bylo to něco pro mou duši sukničkáře, ale věděl jsem, že z toho nic nebude a to mi trochu kazilo náladu.
Během další chvilky jsem se ocitl v její posteli a ona s foťákem v ruce vedle mě. Nechápal jsem, co přesně ji tolik vzrušuje na foťáku, ale nějak jsem to neřešil.
„Bell, hele já myslím, že už je toho dost.“ Snažil jsem se ji zastavit v dalším focení a namáhání mého zdrceného ega. Měl jsem se jí pomstít a zatím?
„Sám si řekl, že toho máme málo,“ zakývala záporně hlavou a odněkud vytáhla pouta, která mi podala na začátku fotícího maratonu.
„Ruce za hlavu zlato,“ vybídla mě. „Prosííím,“ zažadonila a nahodila psí kukadla. No šlo jí odolat? No nešlo, rychle jsem udělal, co chtěla. Během vteřinky jsem už byl připoután k čelu její postele, které pro tento účel bylo z kovaného materiálu.
„Co ty jsi zač?“ Zeptal jsem se zvědavě, když do své křehké ručky vzala bičík. „Nikdy bych to do někoho, jako jsi ty neřekl.“
„Co bys myslel, že jsem?“ Oplatila mi otázku a mě to začalo v hlavě šrotovat. Tak jasné bylo jedno, jeptiška to nebude.
„Nooo,“ protáhl jsem, když se bičík začal otírat o mou hruď. „Jeptiška nebudeš.“
„Ne, to nebudu.“ Zasmála se a putovala dál, přejela celé mé tělo, a když se vrátila zpět k hrudi, jemně švihla.
„Pak mě ovšem nic nenapadá, tvá pověst…“ Znovu jsem nedokončil, když se bičík přiblížil k mému citlivému místečku.
„Tak nad tím nepřemýšlej, stejně by ti to nedošlo.“ Utla mé myšlenky hned v zárodku. Opřela o mě bičík a znovu se natáhla pro odložený foťák. Párkrát cvakla a zase ho odložila.
„Nepřemýšlej?“ Ptal jsem se mírně nevěřícně.
„Ne, je to zbytečné, stejně bys na to nepřišel.“ Usmála se a vytáhla další věci, to už však na mě bylo moc. Ještě zvládnu pouta a bičík, ale do latexu mě nedostane.
„Bell, myslím, že stačí.“ Snažil jsem se ji zastavit, smutně se usmála a nakonec kývla. Fuj už jsem se lekl.
„Tak to jsme asi hotoví,“ pomalu se nade mnou naklonila a uvolnila má pouta, která zůstala zaklíněna v čele postele.
„Vypadá to tak,“ popravdě, mě se ulevilo. Tohohle už bylo opravdu moc.
„Tak ještě jednu poslední?“ zeptala se mě.
„Když myslíš, ačkoliv podle mě, jsme se od tématu již značně odklonili.“ Zazubil jsem se na ni a musel uznat, že mou pomstu obrátila skvěle proti mně.
„Neboj, je to tak akorát.“ Usmála se povzbudivě, naklonila se ke mně, políbila mě na tvář, u toho natáhla ruku s foťákem a vyfotila nás. Naposledy se nádherně zasmála a přesně v tu chvíli se rozletěly dveře, v nichž stál náčelník Swan.
Sukničkář - 5,
Tak to je moc, je vůbec Bella dcerou náčelníka Swan?? 😀