Bella:
„Edmund,“ odpověděla jsem na jeho otázku. Byla jsem si jistá, dnes jsem vyvolávala jen mé tři ‚E‘. Ale jeho reakce mě šokovala, vyletěl ze dveří rychlostí blesku. Poslední, co jsem za ním slyšela, bylo prásknutí dveří jeho auta. Co jsem řekla? Byl to Edmund!
Zakroutila jsem hlavou a dál se věnovala své práci, než jsem si všimla krabice, kterou tady musel zapomenout, jak tak rychle vystřelil. Pomalu jsem k ní přišla a odklopila víko. Čekala jsem kde co, ale že mi přinese pomůcky pro mou další práci, to jsem nečekala.
Pěkný kožený obleček, nový bičík a… ostruhy? Tak ty mu vrátím, ty nepoužívám, je to příliš… Všechno jsem si se zájmem prohlédla a zjistila, že sice všechno mám, ale i tak je to krásný dárek. Nesmím mu zapomenout poděkovat.
***
Edward:
Málem to se mnou seklo, její věta ‚jo to byly časy‘ mě na malou chvíli přikovala k podlaze. Jen díky mému upířímu stavu jsem nedostal infarkt a zvládl rychle utéct. Co jsem si vůbec myslel? Tahle, že by mohla být něco pro mě? Ta je pro každého a já už nehodlám vynakládat tolik úsilí na její získání. Jestli se jí tohle líbí pak mně ne.
Prý Katolická škola, to určitě. Živě vidím jejich vyučovací předměty: cizokrajné ptactvo, nevinné pohledy, správné držení… Ne, přestaň na to myslet! Rozkázal jsem si, už takhle to bylo na neúnosné hranici. Tahle nevinná kočička, vůbec není nevinná a mě na ni přešla veškerá chuť.
Rozhodl jsem se najít si jinou přítulnou kočičku, která mě udělá spokojeným a šťastným i bez tohohle dohánění a uhánění. Zatím nevím, která z nich bude tou šťastnou, v tomhle hloupém zapadákově jsem se příliš nezabýval možnostmi.
Jistě nesmím do toho počítat hloupé extempore s Jassikou, která si myslela, že jí snad skočím na její zamilované kecičky a stane se ze mě podpantoflák. Na tohle nejsem a pak jistě myšlenky na Bellu a její získání mě stály značné úsilí, které by u kterékoli jiné bylo odměněno velkou dávkou mého uspokojení. To jen u téhle já nic já andílek to musí být jinak.
No a pak ta jídelna, je možné, že mi opravdu přeskočilo, vždyť já na ni civěl a dokonce s chutí jedl lidské jídlo. Myšlenky, které následovaly od všech v okolí, mě stále ještě děsí… Zamyslel jsem se nad tím a zjistil, že toho by se nakonec dalo využít v můj prospěch. Nějakou sladkou buchtičku bych si jistě dal… nebo ne?
Určitě dal, to je jen tím, že ta zatracená Bella je tak lákavá a tak neskonale nedosažitelná. Prostě něco pro lovce, kterým bezesporu jsem. Ona je má kořist, má odměna za úsilí a já si ji ulovím, kdybych se kvůli tomu měl zbláznit. Ta malá mi nebude dupat po mém ješitném upířím egu.
***
Alice:
Včerejší lov se vydařil. Jasper si ulovil několik velkých šelem a já si pochutnala na svých oblíbených laňkách. Díky tomu, že Edward se k nám nepřidal, jsme měli skvělou příležitost probrat Bellu a ten jeho problém s ní.
Ano já vím, týkalo se to jeho a my ho sprostě obešli, ale za své chování si snad ani nic jiného nezasloužil. Stále si ho strkal, kam neměl, tak jsem vlastně ráda, že mu to konečně jedna pěkně nandala. Jen ať si láme hlavu na tím, kdo Bella je.
Já vím, mluvila bych jinak, kdybych to už dávno neviděla, a je pravdou, že něco takového by mě za celou mou existenci nenapadlo, ale i přesto se chová zvláštně. Podle Jaspera prostě jen dokonale ovládá každou svou emoci. Je jako uzavřená nádoba, z níž uniká jen nepatrné množství…
Na tuhle myšlenku samozřejmě reagoval Emmet s tím, že se to musí vyzkoušet. Přece jen Edward není tak dobrý, jak si o něm všichni myslí a on je lepší. Já už viděla, jak to skončí, ale nic jsem mu neřekla. Rose se sice cukala, ale nakonec mu tu jeho akcičku povolila. Samo, že až po ujištění, že s ní Emmet nic mít nebude a půjde čistě a jen o sražení Edwardova hřebínku, který se už teď šplhal do závratných výšin. Jen si promnula ruce a se slovy ‚Tak do toho jdu!‘ se ďábelsky zasmála. To víte, sestersky jsem na ni mrkla, že tenhle jejich plán je naprosto mimo mísu.
No, a aby toho nebylo málo, Jasper mu řekl, že s tímhle oříškem mu pomůže. Bylo to jiné než jindy. Kdyby nešlo o Bell a o celou tuhle situaci, jistě by se nad tím už dávno vsadili a Jazz by mu to stěžoval, ale takhle… Ne on mu ještě pomůže. Prý když to nepůjde, tak ji rozpálí, aby podlehla a Edwardovi zatrnulo.
No jo, co by pro mě miláček neudělal. Vidí, jak moc mi vadí to neustálé stěhování a tak chce Edwarda trochu potrápit, stejně tak Rosalie a co mě překvapilo ani mírumilovná Esme neprotestovala, souhlasila ba co víc, nadšeně přikyvovala.
***
Edward:
Druhý den v jídelně jsem si dával pořádný pozor, abych nic nesnědl. Už tak jsem ze sebe nějak musel dostat ten blivajz, který jsem snědl včera, fuj už ta představa. Brrr
„Edwarde?“ Oslovil mě za poslední dny tolik známý hlas.
„Ano?“ Stočil jsem k ní pohled.
„Chtěla jsem ti poděkovat za dárek, sice už to doma mám, ale to nevadí. Zásoby jsou potřeba,“ usmívala se jak smyslů zbavená. „Jo, a abych nezapomněla. Na,“ podala mi do ruky ostruhy, které byly v balíčku. „Tohle nepoužívám,“ mrkla na mě a já strnul. Rychle jsem si je od ní vzal a strčil do kapsy u kalhot, trochu dřely, ale stejně se jich brzy zbavím, tak co.
„Bello,“ oslovil ji svůdným hlasem Emmet. „Víš, myslel jsem, že bychom třeba, víš my dva…“ Mrkal na ni a nahazoval své nejvíc sexy pohledy. To si dělá srandu, on mi do ní vážně dělá a Rose se jen zaškaredí?
„No ten nápad se mi líbí,“ přišla až k němu a jemně mu šeptala do ucha. Vzala jeho lalůček do úst a chvíli si s ním hrála. Tohle teda ne, tu si dám první já! Začínalo to ve mně vřít, ve chvíli, kdy jemně přejela Emmetovi po rozkroku a zavzdychala slastí do jeho ucha, jsem myslel, že ji z něj snad sundám násilím. Vždyť on má Rose, ale ta mu to dá, její myšlenky už plánovaly pomstu.
„U tebe nebo u mě?“ Zeptal se Emmet, když si na něj obkročmo sedla.
„U mě brouku,“ naposledy vzdychla a opustila Emmetovu náruč.
„Co to bylo?“ Zasyčel jsem na něj zlostně.
„No tak, to víš, musíš si ji rozpálit.“ Uculil se Emmet.
„Neradoval bych se. Ani to s ní nehlo.“ Zkonstatoval suše Jasper.
„To snad ne?“ Vytřeštil na něj pohled Emmet. „A já se tak snažil!“
„Cože,“ vyštěkla Rosalie a zchladila Emmeta pohledem.
„Rosinko, zlatíčko moje,“ doprošoval se Emmet a já jen zavrtěl hlavou. To jsou nápady jak od… No od Emmeta…
Celou poslední hodinu jsem usilovně přemýšlel nad jeho chováním, přece jen to nebylo normální. Proč by balil Bellu, když má Rosalie???
Mé usilovné přemýšlení však dopadlo jen obrovskou hromadou pilin kolem celé lavice a hlavně pěknou řádkou třísek v mých ústech. Pár jsem jich vyplival a zjistil, že mi zbyla poslední tužka. Skvělé, už vidím ty Emmetovy vtipy… ‚To je Edward, naše veverka!‘
***
Návrat domů už proběhl v klidu. Rosalie sice plánovala, co zatrhnout Emmetovi, ale tradičně vymyslela jen zákaz ložnice. Divím se, že po vší té době mu tohle ještě neleze na mozek.
Doma jsem si zalezl k počítači ve výklenku na chodbě. Rychle jsem ho rozchodil a zjistil, že byl zaplý. Někdo, nejspíš Esme nebo Carlisle, procházel webové stránky, které nesly honosný latinský název Innocuus Vipera.
Byl jsem zvědavý, co všechno mohou tyto dvě slůvka skrývat a tak jsem poklepal na vstup, hned z kraje na mě vykoukl jakýsi naháč. No co, určitě tu budou i nějaké kočičky. Pomyslel jsem si a začal se stránkami probírat.
Bohužel já jsem na ostřejší obrázky, tohle nebylo nic pro mě, ale Carlisle se přece jen narodil mnohem dřív a tohle pro něj musí být vrchol. Vždyť pro něj byl vrchol i vidět obnažené kotníky Esme. Minisukně rozdýchával ještě týden po té, co je poprvé uviděl a to prosím tenkrát sahaly téměř ke kolenům. Zavrtěl jsem hlavou a stránky zavřel. Hned na to jsem začal hledat to, proč jsem původně počítač chtěl.
***
U počítače jsem zůstal až do rána a teprve povykování Alice mě upozornilo, že je sobota a tím pádem oslava i s Bellou…
Po celý den jsem se pokoušel ukrýt. Alice byla jako neřízená střela, obzvláště pak, když se jednalo o oslavy. Poletovala sem a tam, snažila se neshodit hromady darů a ozdob, které skládala nejprve sem, potom zase tam.
Rosalie si začala stěžovat, že ji honí jak nadmutou kozu a Emmet si z ní ještě dělal legraci, že takový škrček nemůže oslavu stihnout dodělat, než se Esme vrátí z města, kde byla pro zadání jakési práce na domě.
No a pak mu utekla myšlenka: Bellu dnes dostanu, ještě pořád mám šanci a navíc, Jazz mi slíbil, že ji trochu rozpálí, abych to měl snazší. Rozpálí? Jak jako rozpálí?
No počkej, nejdřív si popovídám s Rosalie, jen ať se chlapeček připraví na vlastní ženu, rozžhavenou do běla. Má fantazie pracovala přesčas a tak jsem přímo viděl, jak ho Rose škube na malé kousíčky, jen za tuhle jedinou myšlenku. Co bych dal za to, aby měla v téhle chvíli Rose můj dar. Při té představě mi na tváři vyskočil úsměv nebývalých rozměrů. Počkej, se těš! Dneska si příležitost pokazit nedám!
A pokud vím i Jasper mi něco dluží, s tím si taky popovídám, něco málo mi dluží a ty potřebuješ srazit hřebínek. Přece si nemyslí, že mu ji jen tak nechám, tohle káče je moje, ať se to téhle rodince líbí nebo ne!
Mezitím, se přiřítil i Carlisle, který hned začal nadávat, jako smyslů zbavený. Jeho dárek pro Esme stále nedorazil, ač se v galerii dušovali, že dorazí včas i v dárkovém balení a s věnováním autora. Pomalu spřádal plán, jak je elegantně zažalovat a ještě mít dárek v čas. To je na mě trochu moc.
Rychle jsem se zdekoval do svého pokoje a poslušně čekal, kdy na mě zavolají. Byla to příležitost k přemýšlení. A co jsem chtěl vymyslet? Jak dostat Bellu! Má to však háček, i pro upíra, protože je naprosto netečná k mým trikům. Zamyslel jsem se, jestli už jsem opravdu vyplýtval vše, co jsem měl v rukávu. Nepoužil, stále zbývala stará známá zbraň – GENTLEMAN. Galantní a pozorný Edward, něco takového jistě očekávat nebude.
Tahle drobnost by mohla zabrat, z uvažování mě vytrhl až zvonek. Bylo mi naprosto jasné, že se jedná o Bellu. Sletěl jsem schody, div, že jsem se nepřerazil jen, abych ji mohl přivítat jak se sluší a patří. Tahle má taktika odsune Emmeta do pozadí a já budu mít zase svou velkou šanci, kterou rozhodně nehodlám promrhat.
„Ahoj,“ otevřel jsem dveře, vzal Bellu za ruku a jemně ji na ni políbil. Malou chvíli na mě civěla, jako by mi snad narostla druhá hlava.
„Ahoj,“ zatřepala hlavou a pomalu vstoupila do domu. „Máte to tady opravdu krásné.“
„Esme je bytová návrhářka,“ usmál jsem se na ni. Můj plán zatím vycházel do nejmenších detailů.
„Bello, já tě tak rád vidím.“ Přihnal se k nám i Emmet. Bella se však zdála zmatená mou reakcí a tak jen okrajově vnímala, když ji popadl do své medvědí náruče a vášnivě políbil. Co to má znamenat?
To už se na nás však dívala celá rodina. Bella si něco takového nemohla nechat ujít a tak se k Emmetovi také přisála, svou křehkou nožku hodila kolem jeho pasu a smyslně se mu otírala o boky. Má nálada se zhoršila, naštěstí jen do chvíle, kdy jsem postřehl Jasperovy myšlenky:
To je zvláštní, vypadá tak vášnivě a nic? Tak jí trochu pomůžu. S tou myšlenkou na ni začínal vysílat vášnivé vlny. Stále se s ní nic nedělo a tak stupňoval intenzitu k nevydržení. O malou chvíli později už zasáhl celou rodinu, avšak z Belly stále jako by nic nevycházelo. Nechápal jsem, jak je něco takového možné, Jasper to naposledy zkusil, ale vlna se mu vrátila jako bumerang a s ještě větší intenzitou.
Rychle popadl Alice za ruku a odtáhl nahoru do pokoje, odkud se najednou ozývaly jejich vášnivé vzdechy. O vteřinku později už scházeli schody a já jen zaznamenal Alicinu myšlenku:
Kdyby tolik nespěchal… Hloupě se ušklíbla i na Emmeta, který už Bellu pustil a snažil se rozdýchat vášnivé vzplanutí, které v něm Jasper zažehl.
„To bylo rychlý!“ Začal se pošklebovat Emmet a Jasper jen zavrčel. Čímž u mě vyvolal záchvat smíchu, který během vteřiny nakazil i zbytek rodiny. Z Emmetova neúspěchu jsem však měl neskonalou radost. Takže nejsem až tak neschopný, ona je prostě jen výjimečně nedosažitelná.
„Tak dost, tohle je oslava výročí!“ Vyštěkla po nás Alice, no jistě, Jazz ji ojel rychlostí blesku, tak je nabručená. Škodolibě jsem se ušklíbl, ale svůj výraz rychle upravil a šel i s ostatními do obývacího pokoje, který se pro tuto příležitost změnil v honosný salónek.
„Carlisle, Esme… S Jasperem jsme se dohodli na společném dárku,“ podávala jim malý balíček Alice. Esme jej s úsměvem a slovy díků přijala. Otevřela ho a její úsměv se ještě rozšířil. Dostali víkend pro dva v luxusních severských lázních s ujištěním, že po celou dobu bude pod mrakem.
„Emmete, můžeš?“ Zeptala se Rosalie a spolu s Emmetem přinesli Esme sadu váz. „Máme velkou spotřebu…“ Usmála se omluvně a Esme se rozesmála. No nevím, mě do smíchu nebylo, když mi jedna přistála na hlavě…
„Gratuluji k výročí,“ usmál jsem se na ně a podal jim svůj dar. Společnými silami ho rozbalili a zůstali užasle zírat. Můj dar obsahoval první vydání Kamasútry a ostruhy. No co, mě jsou k ničemu a Bella je nechtěla.
„Děkujeme synu, ta kniha je překrásná.“ Uznal Carlisle a dál si nedůvěřivě prohlížel ostruhy.
„Neboj, pak ti povím, jak se používají.“ Mrkl jsem na něj a Carlislův výraz zmatenosti a šoku se ještě prohloubil.
„Já se přiznám, nevěděla jsem co koupit a holky říkaly, že se zajímáte o umění. Tahle kniha je sbírka fotek od Innocuus Vipera, je teď hodně populární.“ Usmála se na ně Bella a předala jim úhledně zabalený balíček s velkou mašlí navrchu.
„Děkuji, je to od tebe milé,“ usmála se na ni Esme a dárek zkušeně rozbalila. Jakmile uviděla první stránky, bylo jasné, že Bella lépe vybrat nemohla.
„Nejdražší Esme, jsme spolu už spoustu let a já opravdu dlouho přemýšlel, jaký dar bych ti měl dát,“ začal mluvit Carlisle a nad spoustou letu udělal ksichtík. No řekněme, že takových osmdesát to bude. „Miluji tě po celou tu dobu a sdílím tvou lásku k umění, proto…“ A předal jí zarámovanou fotografii, Esme si ji chvíli se zájmem prohlížela a pak konečně vydechla.
„To je překrásné, děkuji.“ Usmála se a poslala ji kolovat. Hned jak se mi dostala do rukou, uhodil mě stejný název Innocuus Vipera, tak proto byl Carlisle na těch stránkách?
Na fotografii byl mladík, stál zády a jeho propracované svaly jasně dominovaly celému jeho tělu. Hlavu měl skloněnou dolů a do strany, vlasy rozježené do mírného rozcuchu. Pozadí bylo v starohnědé barvě a jeho bledé tělo tak ještě víc vystoupilo. Pozadí mu zakrýval malý kousek provláté látky, která byla průsvitná přesně ve správných místech. Fotografie to byla opravdu zdařilá a já přemýšlel nad svou orientací, tohle je opravdu kousek…
Chvíli jsem se zamyslel a došlo mi, že stejnou pózu mě donutila udělat Bella. Ne to přece není možné. To ne… Znovu jsem prozkoumal mladíkovo tělo a došlo mi, že jsem to já… Ne nemohl jsem být… Sakra, ale jsem to já!
Zkoumavě jsem se zahleděl na Bellu, a když jsem viděl její nejistý úsměv, bouchly ve mně saze a nepříčetně jsem proti ní vystartoval: „Ty malá mrcho! Komu jsi ty fotky dala!“ Cenil jsem zuby a nenávistně vrčel.
Bella začala ustupovat a neustále opakovala: „Edwarde, já ti to vysvětlím…“
Sukničkář - 8,
😀 😀 😀 nemám co říct, jenom naprosto geniální dílek. 😀