Bella:
To je hrůza… Co jsme komu udělali? Naše nová maminka Sára si tady pochoduje jako královna zeměkoule a dělá nám ze života peklo a já tu s ní musím trávit celé dny.
„Bellinko,“ švitořila si to ode dveří. V tu samou chvíli jsem ucítila další lidskou vůni. Další člověk? Nejen Sára a David?
„Copak?“ odvětila jsem jí stejně mile a pomalu se šourala až za ní. Hned jakmile jsem ji uviděla, došlo mi, čí je ta vůně.
„Ahoj, jmenuji se Mike.“ Jo, vypadal mile, ale co tady sakra dělá?
„Víš, požádala jsem tady Mika, aby ti pomohl s učením.“ Culila se jako blázen a v očích jí bylo vidět, že nejde jen o doučování.
„To je od tebe milé, ale nemám problémy s učením. Dokonce půjdu brzy do školy,“ snažila jsem se vymluvit jí tento její bláznivý nápad, ale nevypadala, že se dá jen tak obměkčit.
„Pojďte, usaďte se a můžete se podívat na tu matematiku.“ Dělá si legraci!
***
O pár hodin později jsem už netrpělivě vyhlížela návrat svého manžela. Mike byl milý a opravdu se snažil, ale o integrálním počtu nevěděl zhola nic. Doučovat bych ho měla spíš já a místo toho jsem tady ze sebe musela dělat idiota, který ví velké nic, až to musím napsat malými písmeny.
Jak je vůbec možné, aby si Sára dělala, co chce a ještě navíc mi dohazovala takového… Nějakého Mika?
„Asi bych měl jít,“ zašeptal téměř neslyšně Mike, když zpozoroval, že ho už víc jak hodinu nevnímám a dělám si svou vlastní činnost.
„Asi…“ zamumlala jsem si pro sebe a zvedla se od stolu v jídelně. V tutéž chvíli se do domu vřítil zbytek mé rodiny a já byla zase šťastná.
„Ahoj!“ zasmála jsem se do domu a hnala se za nimi. Ve chvíli, kdy jsem uviděla Edwarda, bylo mi jasné na co myslí Mike a dokonce i Sára, kterou si Edward měřil naprosto neskrývanou zlobou.
„Klid…“ šeptla jsem k němu a zatáhla ho za ruku. „Probereme si prosím tu angličtinu?“ doufala jsem, že aspoň takhle ho odlákám od Mikových myšlenek na mě.
Naštěstí se rychle uklidnil a i se mnou se vydal do pokoje, kde jsme se ‚učili‘.
***
U večeře se opakoval stejný dohazovací rituál jako odpoledne. Sára si básnila o Mikovi a Edward potichounku vrčel. Bylo velké štěstí, že Sára ho neslyšela. Jen David se občas zatvářil, jako by mu do sluchátek zavrčel rozzuřený vlčák.
Jaké jen bylo štěstí, že právě dnes jsme s lovem byli na řadě já s Edwardem. Carlisle měl noční a ostatní se uvolili, že Sáru nějak zabaví.
Emmett už vymýšlel stolní hry a nejrůznější šílenosti, kterými by Sáře znepříjemnil pobyt v našem skromném domečku. Alice neprotestovala, stále měla na Sáru spadeno, kvůli zatrhnutým nákupům a Edward se těšil na svou malou osobní pomstu.
***
Byli jsme už téměř na cestě z domu, když nás zastavila Sára.
„Děti, pojďte si zahrát s námi. Spát můžete jít později, když je zítra ta sobota,“ hlaholila si to na celý dům a nám nezbylo, než jít dolů a zahrát si s nimi alespoň jedno kolečko člověče nezlob se.
Nutno však říct, že lepší člobrdo jsem ještě nezažila. S naší upíří rychlostí nebyl problém přehazovat figurky a měnit číslo na kostce, tak, jak se nám to zrovna hodilo. A název pro dnešní hru opravdu seděl. Sára byla rudá vzteky a myslím, že i Edward zapomněl na svůj plán s malým uklouznutím.
„Tak už spát!“ zavelela Sára ve chvíli, kdy se na domovních dveřích rozezněl zvonek.
„Jdu tam,“ usmála jsem se a cupitala si to i s Davidem ke dveřím. Pomalu jsem je otevřela a mile se usmála na nově příchozího. Mike byl opravdu neodbytným nápadníkem, kterého si vymyslela moje drahá náhradní matinka Sára. Z pokoje za mnou se začalo ozývat Edwardovo mocné vrčení, které zpozoroval i David…
„Ahoj, nezajdem někam?“ zeptal se Mike ve dveřích a Edwardovo vrčení sílilo…
ىى҉
Edward:
„Ahoj, nezajdem někam?“ ptal se ten hnusný kluk mé ženy. Co si sakra myslí? V tu chvíli mi došlo, že vrčím na celý dům. Snažil jsem se uklidnit, ale příliš to nešlo.
„To jsi uhodl,“ zasmála se jeho návrhu Bella a ten Mike si začal dělat plány na celý další večer. „Nešla!“ zakončila a zabouchla mu před nosem. Kámen, který spadl z mého srdce, by klidně vyhloubil jámu, ale to by tady nesměla být Sára.
„Ale Bellinko, buď milejší, musíš mít přátele. A tady Mike ti jistě rád ukáže město,“ švitořila, jako blbá a strkala Bellu ze dveří. Ale to není fér, vždyť dnes jsme měli být spolu, jen spolu!
„Ale…“ snažila se protestovat Bella, ale to už ji Sára strkala znovu otevřenými dveřmi ven. Tak z dnešního krásného večera zdá se nic nebude. V duchu jsem si povzdechl a vydal se do svého pokoje, odkud jsem oknem hbitě vyskočil ven a hnal se na menší lov do lesa. Kdo ví, kdy bude další příležitost.
***
Běžel jsem lesem a snažil se nevnímat ty protivné ptáky, kteří si zpívali a slavili život. Ulovil jsem pár pum a chtěl se vrátit, když se v lese přede mnou zjevila postava. Krásná a zářivá a co víc, jen a jen moje…
Záměna – 7,
Bude brzo pokráčko? Prosím 🙂
Ahoj, tahle povídka se mi moc líbí, těším se na další dílek.
😀
honem další