Edward:
Ano, tolik bych si jí přál pomoct, ale ona sama mi řekla, že by mě nenechala udělat nic, co sám nechci. A já jí nechtěl vzít šťastný lidský život, ač to znamenalo její smrt.
„Pamatuješ, jak jsme si povídali o životě?“ Ptal jsem se a znovu ji přejel po vlasech. „Já si to pamatuji, jako by to bylo včera.“ Uběhlo několik týdnů od chvíle, kdy jsem jí řekl, kdo opravdu jsem…
–
„Edwarde, přeměnil bys mě?“ Zeptala se zvědavě jednoho večera.
„Cože!?!“ vytřeštil jsem na ni oči. „Děláš si legraci? Ne!“
„Já… promiň, nechtěla jsem tě nějak… Pobouřit?“ Omlouvala se mi rychle, asi jsem na ni opravdu vyjel víc, než se sluší.
„Ne ty promiň, jen ta představa mě vyděsila,“ kývnul jsem v omluvě.
„Proč?“ ptala se, copak neví, jak moc nebezpečné to pro ni je, nehledě na to, že by se z ní stala stejná zrůda, jako jsem já?
„Bello, my nejsme dobří, jsme zatracenci. Něco takového bych ti nedokázal udělat.“ Kroutil jsem hlavou.
„Edwarde, nejste zlí, tomu nevěřím. Nelovíte lidi, živíte se zvířaty, nejste zrůdy. Dokážete milovat, kdybyste byli, jak říkáš – zrůdy, nikdy byste to nesvedli. Žili byste jen v nenávisti.“ Odporovala mi, nemohl jsem uvěřit, že si opravdu myslí, že nejsme zlí, že nejsme zrůdy. Ano, vysvětlovalo to její dosavadní chování, ale její nízký, téměř žádný pud sebezáchovy mě děsil.
„Bello, nebavme se o tom,“ zakroutil jsem hlavou. Tahle debata se mi vůbec nelíbila, znamenala její záhubu.
„Jak chceš, jen prosím… Pamatuj si, že bych tě nikdy nenutila udělat něco, co ty sám nechceš, ano?“ ptala se a upírala na mě svá kukadla.
–
Ano, tahle její kukadla mi budou scházet. Ne ony už mi schází, tolik mi chybí jejich krásně hnědý odstín, který mě uchvátil už tenkrát, když jsem ji poprvé uviděl v učebně. V učebně, která se pro mě i pro ni stala osudnou.
„Tolik tě miluji,“ zavzlykal jsem do jejích vlasů, které stále voněly po jahodách. Ten její šampón…
–
„Edwarde?“ Ptala se mě jednoho večera u ní v pokoji.
„Ano?“ Stočil jsem k ní svůj pohled.
„Chci se zeptat, bude to hloupá otázka, ale já ti nevoním?“ Nechápal jsem, kam tím míří, a proto jsem se jemně zamračil v nechápavém gestu. „No víš, sem tam, ne pořád, ale sem tam se tak zamračíš a nakrčíš nade mnou nos. Já jestli chceš, vyměním šampón, jestli nemáš rád jahody… Nebo sprchový gel…“
„Ne tak to není, jen tvá krev je pro mě stále velkým pokušením. Víš, někdy prostě vítr nečekaně zafouká a… Řekněme, že jsem si na tvou osobní vůni už zvykl, ale sem tam se stane, že… no jsi prostě příliš lákavá.“ Vysvětlil jsem jí.
„Aha, chápu… Omlouvám se,“ sklopila hlavu a začala se červenat.
„Za co se omlouváš?“ Přišel jsem k ní a objal ji.
„Za to… Za to, že ti tolik voním?“ Zeptala se nazpět a upřela do mě svůj pohled.
„Za to se mi neomlouvej, miluji tu vůni.“ Usmíval jsem se na ni. Jemně se usmála a hned na to zakabonila. „Copak?“
„To jen, nemůžu s tím třeba něco udělat?“ Zeptala se a bylo vidět, jak vážně to myslí.
„Jak to myslíš udělat?“ Ptal jsem se a obával se všeho, co ji mohlo napadnout.
„Nevím, nemůžu udělat něco, abych ti tolik nevoněla?“ Ptala se znovu a já pochopil, chce mě chránit, chce zaručit, že mě nebude lákat, že…
„Asi bych měl zmizet,“ odvětil jsem se sklopenou hlavou a chtěl vyskočit z okna.
„Tak jsem to nemyslela, jen… Víš, aby tě nebolelo být se mnou…“ Opět sklopila své krásné oči k zemi. „S Tanyou takové problémy nemáš…“
„Tanyu nemiluji, Tebe ano.“ Vydechl jsem u jejího ucha a v tu chvíli mi došlo, že je to pravda, opravdu ji neskonale a nenapravitelně miluji.
–
Tenkrát mi poprvé došlo, že tuhle krásnou křehkou dívenku miluji. Miluji víc než svou existenci a co mi z toho zbylo? Její polomrtvé tělo v náruči?
„Edwarde, její srdce, bije stále méně…“ Carlisle se mě snažil připravit na to, co přicházelo a já to vlastně věděl, věděl jsem, že nikdy, už nikdy neuvidím ty oči. Její úsměv, její pochopení a její krásné rty říkat slova lásky.
„Neeeee!“ zařval jsem jako raněné zvíře a znovu se sklonil k jejímu tělu. Věděl jsem, že jedinou další možností je její přeměna, která by stejně nemusela dopadnout dobře. Měla příliš málo krve, i Carlisle se divil, že její srdce stále tluče…
Nenávidím a miluji - 3,