Život není peříčko – 14

Deprecated: Non-static method gdsrBlgDB::add_new_view() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1910 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688 Deprecated: Non-static method GDSRDBMulti::get_multisets_for_auto_insert() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 1476

Edward:

Ta hádka, kterou spolu vedli, byla strašná. V myslích ostatních z Voltery bylo vidět, že to není poprvé, ale je to poprvé, co se do sebe tolik obuli. Nedokázal jsem pochopit, jak ji může tolik nenávidět.

Byla tak milá a dobrá. Ano narodila se za strašných okolností, ale kdyby tam byl a svou ženu stihl kousnout. Žili by teď všichni, byli by šťastní. Proč jí to tolik vyčítá? Nebyla jediná, kdo mohl za to, co se stalo. Copak opravdu potřebuje obětního beránka?

A proč ten beránek musí být MOJE Bella? Nemohl jsem pochopit to, co udělala potom. Začala se na něco soustředit. Její strýcové byli zoufalí, snažili se ji zastavit. V tom mi to došlo. Její druhý dar. Dokáže oživit mrtvé. Bohužel ji to může stát život. To ne!!!

Hrozně jsem se bál. Najednou se vedle Ara začala vynořovat postava ženy. Vypadala skoro, jako Bella jen nebyla tak krásná a její oči byly modré. Caius a Marcus se snažili dostat k Belle a zastavit ji. Hrozně se báli, že to nepřežije.

V jejich myšlenkách bylo vidět, že už to několikrát zkusila, bohužel pokaždé skončila na pokraji smrti. Strach o ni mi bránil v jakémkoliv pohybu. Byl jsem ztuhlý strachy. Jen okrajově jsem vnímal Jasperův třes. Emoce v místnosti musely pro něj být hrozné.

Bella otevřela oči, spokojeně se koukla na otce a potom na mě. Když je znovu zavřela, bylo vidět, jak se přemáhá, aby se na místě neskácela. Zaplavila mě další várka strachu. Její matka vypadala, že už je živá.

„Nezapomeň ji kousnout!“ slyšel jsem vykřiknout Bellu. Ta se během několika dalších přestrašlivých vteřin skácela k zemi. Její štít se zhroutil a Caius s Marcem se k ní konečně dostali. Její srdce pomalu a nepravidelně bilo. V myšlenkách všech byl slyšet strach a výčitky.

Jediný, kdo byl v pohodě byl Aro. Užíval si svou ženu, kterou měl po čtyřset letech zase zpět. Usmíval se na ni a už plánoval, kdy a jak ji kousne. Udělalo se mi z něj mírně špatně. Jediný svůj pohled nevěnoval dceři, která nehybně ležela na zemi před ním.

Až k tomuhle ji dohnal. Probral mě až Carlisle, který mě požádal o pomoc. Měl jsem lékařský diplom a Bella vypadala, že jeden doktor stačit nebude. Přišli jsme k ní a Carlisle ji začal ihned prohlížet a ošetřovat.

Žádná zjevná zranění neměla. Podle Carlislových myšlenek byla jen vyčerpaná. Přesto si nebyl jist, zda to zvládne. Stejně jako všichni ostatní, kteří věděli, o co jde se bál, že tentokrát to nepřežije. Ne! Můj andílek musí přežít. Musí se na mě znovu podívat těma nádhernýma očima! Musí!!! Křičel jsem v myšlenkách.

„Vezmeme ji do jejího pokoje.“ Rozkázal Caius. „Nemusí nás tady všichni vidět!“

V jeho myšlenkách však byla jen starost o Bellu. Vzal jsem ji opatrně, jako by se mohla rozbít, do své náruče a pomalu se s ní vydal chodbou do jejího pokoje. Marcus mi otevřel dveře a já spatřil malý nepořádek.

Při chystání na slavnost hodila dvoje šaty na postel. Ležely tam ty černé od Ara i ty růžové od Alice. Caius vzal ty černé a bez dalšího slova je roztrhal a hodil do krbu, ve kterém Felix rozdělal oheň. Druhé vzal a položil na křeslo v rohu místnosti.

Opatrně jsem Bellu položil do peřin a pořádně ji zakryl. Z ničeho nic se začala třást. Zaplavila mě další příšerná dávka strachu. Co se stalo, co jí chybí, co můžu udělat?

Carlisle k ní přiskočil a rychle ji zkontroloval. Nepřišel však na žádnou změnu jejího stavu. Ta bezmoc cokoliv udělat mi drásala srdce. Viděl jsem milovanou osobu, jak trpí, a sám jsem nemohl nic udělat. Nijak jí pomoct. Zhroutil jsem se v nohách její postele a zůstal ležet.

V myšlenkách všech jsem viděl, co dělala, dokonce i jak. Jen jsem nechápal proč. Věděla, že ji to může stát život a přesto to udělala. Její otec si něco takového nezasloužil. Myšlenky všech ostatních byly soucitné a stejně smutné a strhané.

Po chvíli jsem si všimnul, jak postupně opustili místnost. Natáhnul jsem se k ní a objal její nohy. Potichu jsem začal vzlykat. Proč jen tohle udělala, copak nevěděla, co ji to bude stát? Jak si mohla myslet, že bez ní budu žít? Proč mi tohle dělala.

„Bello, proč?“ ptal jsem se jí a přitom věděl, že žádná odpověď nepřijde. „Copak nevíš, co k tobě cítím. Proč jsi to udělala? Jak si se mohla takhle ohrozit? Jak sis mohla myslet, že bych tady bez tebe dokázal existovat.“

Strnule jsem ležel u jejích nohou a doufal, že se probere, usměje se a já budu mít šanci znovu ji políbit. Jak já bych si to přál. To mi však nebylo dopřáno. Neprobouzela se.

***

Každý den ji několikrát přišel zkontrolovat Carlisle, ale nic se nemělnilo. Stále jen ležela na posteli a já ležel na jejich nohách a doufal, že se pohne, probudí, udělá cokoliv.

„Bude to dobré synu.“ Snažil se mě povzbudit, když už asi posté nepřišel na žádnou změnu. Alice stále nic neviděla a Caius chodil po pokoji sem a tam.

Vrátil se tam hned druhý den a stále přecházel sem a tam. Jeho myšlenky jsem už ani nevnímal. Byl stále naštvaný na svého bratra, který si o dvě patra výš užíval se svou ženou, kterou už stihl i proměnit.

Občas se v pokoji objevil Marcus nebo Demetri. Všichni ve Volteře z toho byli skleslí, všichni Bellu zbožňovali. Dokonce i Jane byla zdrchaná. Každý, kdo na ni jen špatně promluvil, nebo se jen neopatrně podíval, skončil v mukách na zemi. Byla neskutečně podrážděná až předrážděná.

I Caius se divil, jak je možné, že se najednou chová tak jinak. Jane si od každého držela odstup. Věděli, že má Bellu ráda, ale nikdo netušil, že by zrovna ji mohl tolik rozhodit fakt, že Bella nejspíš… Ne! To se nestane. Její srdce stále tlouklo. Bylo však slabé a skoro neslyšné. Napínal jsem uši po každém jeho bouchnutí.

Carlisle se mě i Caie snažil připravit, že se může stát, že přijde i to poslední. To jsem však nechtěl dovolit. Nemohl jsem. Bez ní už jsem nemohl nic.

Během tak krátké chvíle se pro mě stala vším a bez ní už nic nemohlo existovat. Bez ní ne! Dokonce i Emmet si přestal dělat legraci. Vlastně celá má rodina byla smutná. Nejhorší však bylo, že jsme už necítili její štít. Ani jsme si neuvědomili, jak nás stále doprovázel a jak skrz něj s námi stále byla.

Jasper na tom byl nejhůř. Pokaždé, když jsem slyšel jeho myšlenky, vyčítal si vše, co se stalo od naší první návštěvy u ní. Až po den, kdy se Aro naštval. Mohl zklidnit jeho pocity, ale nenapadlo ho, co vše se stane.

Pokaždé jsem mu řekl, že tohle není JEHO vinna. Bohužel on to nechtěl slyšet. Stejně tak i Rosalie byla najednou nějak víc… zadumaná. Vadilo jí, že se rodina trápí a ona nemůže nic udělat. Byla pyšná, přesto však pro ni rodina znamenala vše, a ač by si to nikdy nepřiznala i Bella se stala její rodinou, přesně v ten den, kdy nás zachránila před Arovou zlobou. Ten den si ji zamilovala.

Alice se snažila vidět budoucnost, ale vůbec jí to nešlo. Byla z toho celá špatná. Dokonce několikrát odmítla Esmein návrh jít nakupovat. Esme se sice o Bellu taky bála, přesto se snažila ostatní rozptýlit. Prostě dokonalá mamka, která se o své děti bojí a nechce, aby žádné z nich trpělo.

Denně za mnou chodila a chlácholila mě, že všechno se zpraví a všechno bude dobré. Jak já bych jí rád věřil. Bylo neskutečné jen tak tam ležet a doufat, při tom vědět, že nemůžu nic udělat. Vůbec nic.

***

V podobných myšlenkách jsem strávil několik dalších dnů, když se Bella najednou neklidně pohnula. Okamžitě jsem vystřelil k jejímu obličeji.

„Bello, Bello slyšíš mě?“ ptal jsem se jí.

Žádná odpověď.

„Bello, můžeš mi stisknout ruku?“ Prosím, ať mi ji stiskne! Prosííííím!!!

Nic se nedělo. Do pokoje vběhl Carlisle a okamžitě ji začal prohlížet. Snažil se na ni také mluvit, bohužel stále nereagovala. Naděje a štěstí, které jsem pocítil, když se konečně pohnula, se rozplynuly v prach.

Opět jsem se zhroutil k jejím nohám. Carlisle vyšel z pokoje a za dveřmi jsem uslyšel tichý povzdych. Doufal, stejně jako všichni, že se Bella konečně probere. Stejné byly i myšlenky Caie, který když slyšel, že se nic nezměnilo, začal uvažovat o smrti Ara.

Tím mě dokonale překvapil. Museli ji tady hodně milovat. Caius pomalu chladnul, když jsem se na něj otočil.

„Proč ji vlastně tolik nenávidí?“

„On to bere tak, že mu vzala ženu. Že ona je důvod její smrti. Nikdy se nepozastavil nad tím, jak ubližuje své dceři.“ Odmlčel se a po chvíli pokračoval: „Ona to tady rozzářila. Byla tu takovým naším sluníčkem. Pořád se jen smála. Všechny dokázala změnit. Jen Aro…“ Větu nedokončil.

„Myslím, že chápu.“

„Edwarde, jestli má být šťastná s tebou.“ Vypadal, že kdyby to bylo možné, byl by rudý až za ušima. „Chci říct, že pokud si vybere tebe. Nikdo jí nebude stát v cestě.“

„Děkuji.“

V tu chvíli nebylo, co dalšího bych řekl. Opět jsem se schoulil k jejím nohám a doufal, že se stane zázrak. Měl jsem Caiovo slovo, že pokud ona bude chtít, nebudou proti nám stát a já za to byl neskonale vděčný.

***

Bella se znovu převalila, vypadala, jako že spí. Jenže se moc málo hýbala, za ty tři týdny co tu jen tak leží, se všeho všudy pohnula dvakrát a pokaždé velmi neklidně. Můj strach o ni se zvětšoval a vůbec mi nepomáhalo, že její srdce několikrát vynechalo.

Při těch několika okamžicích jsem naprosto ztuhnul a Caius vypadal, že kdyby se nerozběhlo, okamžitě by Ara zabil za to, jak se k ní choval. Z jeho vyprávění mi bylo jasné, že Bella byla sluníčkem Voltery, o které nechtěl nikdo přijít.

„Nějaká změna?“ Do dveří strčila hlavu Jane.

„Ne.“ Odpověděl jí Caius. Já jsem dál ležel na její posteli a koukal jak „spí“.

„Co říkal Carlisle?“ ptala se dál Jane.

„Neví. Podle něj je příliš vyčerpaná.“

Jane začala být v myšlenkách neuvěřitelně vzteklá, nutilo mě to přemýšlet, který chudák si to slízne tentokrát. Pokaždé, když se přišla zeptat na Bellu a my neměli dostatečně dobré zprávy, někoho zmučila. Celá Voltera se jí pro jistotu obloukem vyhýbala. Její bratr se ji snažil uklidnit, ale uvnitř taky zuřil.

Chápal jsem to čím dál tím víc, všichni ji tady milovali. Nikdo nechtěl, aby se tohle stalo. S Arovým nápadem neměl nikdo nic společného, a přesto kvůli tomu museli trpět. Bella z nich dokázala udělat opravdovou rodinu.

Z myšlenek mě vytrhlo cukání Belly, ani jsem nedoufal, že by se probrala. Nechtěl jsem být znovu zklamán, kdyby se nic nestalo, když najednou zamžikala očními víčky. Byl jsem neuvěřitelně šťastný, opět jsem zadoufal, že se mi probere. Usměje se na mě. Uvidím její nádherné oči. Bohužel  to byl jen nějaký reflex, jak řekl Carlisle. Občas se to stát může.

Opět jsem se schoulil na postel vedle ní. Ta naděje, kterou mi pořád dávala pokaždé, když se jen nepatrně pohnula. Tohle bylo horší než má přeměna a to jsem si myslel, že nic horšího už mě potkat nemůže.

Až příliš bolestně jsem si uvědomoval, že se obětovala. Zajímalo by mě, po kom tohle má. No po otci určitě ne.

Z proudu mých myšlenek mě vytrhlo rytmické zaklepání na dveře. Caius, který byl stále v pokoji vyzval příchozího, aby vešel. To co jsem spatřil, mě naprosto šokovalo.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.8/10 (9 votes cast)
Život není peříčko - 14, 9.8 out of 10 based on 9 ratings

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*