Edward:
Do pokoje vstoupil Carlisle. To je nefér! Na tváři měl spokojený úsměv a ihned objal Bellu.
„Je to skvělé! Právě jsem mluvil s Marcem, ještě dnes smíme odjet.“ Usmíval se a v myšlenkách mu bylo vidět, jak se moc těší domů za Esme. Už mu strašlivě chyběla. Představil jsem si, jak bych se cítil já bez Belly a musel jsem uznat, že vydržel dlouho.
Pak vyšel z pokoje a já se znovu zadíval na Bell. Zářivě se usmívala a mě by zajímalo, co se jí asi honilo v hlavě. Sklouzl jsem k jejím rtům a znovu ji začal líbat. Tentokrát nás snad nikdo nevyruší. Ne nevyrušil. Odtáhla se Bella, s povzdechem jsem se na ni zadívala a ona zívla.
„Jsem pořád nějak unavéná, promiň. Normálně toho tolik nenaspím.“ Usmála se na mě omluvně.
„Neomlouvej se. Za nic z toho přece nemůžeš.“ Uklidňoval jsem ji. Jen se na mě skepticky zadívala a namířila si to k posteli.
„Až bude třeba tak mě probuď.“ Jen jsem kývl a šel si za ní lehnout. Já to sice nepotřeboval, ale bylo tak nádherné ji pozorovat, když spala. Byla tak nádherná, vypadala jako malý sladký andělíček, který patřil jen mě. Můj malý osobní andělíček.
***
Mohl bych strávit hodiny jen zíráním na ni. Dokonce mě ani nedokázaly rušit cizí myšlenky. S ní jsem byl jen já a mé myšlenky. Bylo to tolik osvěžující, jako by to tak mělo být, jako by ona měla být mým ostrovem pro zbytek neskutečně dlouhé věčnosti.
Pomalu byl čas, ale já ji nechtěl za nic probudit. Bohužel jsem to chtě nechtě musel udělat. Musela se převléknout a tak jsem ji nemohl odnést. Jistě, možnost, že ji převléknu, tu byla, ale myslím, že bych se neudržel a stejně ji probudil.
„Belli?“ opatrně jsem se dotknul její tváře. Trochu se zavrtěla a něco nesouhlasně zamumlala. „Belli, musíš vstávat.“ Zasmál jsem se jejímu pohledu, který po mě hodila. „Dospíš se v letadle a pak můžeš spát ve Forks, jak jen budeš chtít. Slibuju, že tam tě nikdo budit nebude.“
„Jo, jasně!“ řekla poněkud podrážděně a pomalu se loudala z postele. Já se posadil do křesla a čekal… čekal… čekal…
Po chvíli bylo čekání dost a tak jsem se vydal po stopách Belly, došel jsem ke koupelně a pomalu otevřel dveře. Zatím nepřicházely protesty a tak jsem vlezl dovnitř úplně. To co jsem viděl, mě málem povalilo.
Bella si sladce spinkala ve vaně. To by nebylo nic tak divného, ale ona si tam (a teď nekecám) donesla peřinu, polštář a několik příjemných deček. Pohled to byl opravdu k nezaplacení. Bella si hezky ležela na té naduchané peřině, pod hlavou měla polštář a na sobě asi pět různých dek. Musel jsem se zasmát, z té postele se jí asi hodně nechtělo.
Vypadala, jako miminko v kolíbce, ale opravdu byl čas jet. Pomalu jsem se k ní sehnul a vzal ji do náruče. Opět něco zamrmlala, ale spala dál. Odnesl jsem ji do auta a položil ji na zadní sedadlo, no tak se hold převleče až v letadle.
***
Zastavovali jsme před letištěm, když se Bella protáhla, pomalu se narovnala a otevřela oči.
„A do háje!“ vyhrkla. A mě ihned došlo proč, pod těmi dekami, do kterých jsem ji zabalil, nic neměla a já si toho ani nevšimnul. No super!!! Blesklo mi hlavou.
„Nechtěla si vstávat, tak jsem tě odnesl do auta.“ Vysvětlil jsem. Vražedně se na mě podívala a zamotala se do dek.
„To je od tebe milé, ale mohl bys mi říct, jestli se mám po letišti promenádovat v dece, nebo jen tak?“ ztuhnul jsem, no jistě. Co teď??? Mysli Edwarde. „Nebo je tohle nějaké nuda letiště?“ pokračovala.
„Ne, já… Promiň, nějak jsem no…“ co? Co jsem? „V kufru máš šaty, něco ti podám.“ S tím jsem vystřelil z auta a začal to rozdýchávat. Carlisle na předním sedadle se snažil nemyslet na to, co se stalo, nevydržel to a nekontrolovatelně se rozesmál. SUPER!!!
Podal jsem Belle nějaké oblečení a spolu s Carlislem jsme čekali, až se převlékne. Za chvíli už byla venku, sice se stále mradšila, ale aspoň byla oblečená. Všichni jsme se vydali k přepážkám pro naše letenky. O chvíli později jsme byli odbavení a nasedali do letadla. Bella se chvíli cukala, když jsem ji chtěl obejmout, nakonec však polevila a uvelebila se na mém rameni.
***
„A jsme tady.“ Oznámil jsem Belle, když jsme po nekonečně dlouhé době přistávali na letišti v Seatllu.
„Jájky, no vážně,“ zasmála se Bella a dala se k odchodu. Okamžitě jsem ji následoval. Přivítání, které na nás čekalo na letišti, bylo ohromné. Celá rodina stála na parkovišti u zaparkovaných aut.
„Konečně!“ pištěla Alice a hnala se k nám. Skočila Belle kolem krku a ta se mírně zakymácela.
„Taky tě ráda vidím, Alice!“ smála se jí.
„Alice, nech nám ji taky!“ hlásil se o slovo Emmet. Jakmile Bellu dostal s Alicina sevření, sám ji uvěznil ve své náruči. Jediná Esme se prozatím vítala s Carlislem, ač myšlenkami se pomalu, ale zato velmi jistě sunula k Belle. Tu pro změnu držela Rose a nevypadala, že ji jen tak pustí.
„Tak mi ji taky pujč.“ Rozčiloval se Jasper. „Nejsi jediná, kdo je rád, že je zpátky!“ Okamžitě potom vystřídal místo Rosalie a něco zuřivě šeptal Belle. Zajímalo by mě co to je, bohužel ji před tím požádal o rozšíření štítu. To mi dělají schválně.
No nemyslete, nejen Bell všichni objímali, jakmile ji pustili, vrhli se na mě. Vnímal jsem to sice jen okrajově, ale vnímal. Esme se mi vrhla kolem krku hned, jakmile pustila Carlisla. Pak nezapomněla ani na Bellu.
Tohle vítání mi něco šíleně připomnělo a já uvažoval, zda je to jen tím, jak jsou šťastní, že je Bell v pořádku, nebo prostě její samotnou přítomností.
***
Po nekonečných hodinách na letišti jsme se konečně dostali domů. Bella pomalu vystoupila z auta a zadívala se na náš dům.
„Wow,“ vypadlo z ní pouze.
„Jo, je to hezké viď?“ otázal jsem se.
„Hezké?“ opáčila pohrdavě. „Je to nádherné. Esme to ty sama?“
„Ano holčičko, jsem ráda, že se ti u nás líbí.“ Radovala se Esme, kterou vždy potěšilo, když ji její práci někdo pochválil. Navíc Bella byla jako u vytržení a nebyla schopna zamaskovat svůj okouzlený pohled.
„Tak pojď, podíváme se dovnitř.“ Pobídla ji Esme a spolu s Alice a Rose ji odváděla do domu.
Pak jsem od nich jen slyšel něco jako páni a jé… Zdá se, že se tady Belle bude líbit, ačkoliv se asi budeme muset odstěhovat. Ona sama tady má být za někoho jiného a městečko by si šeptalo. I když možná už něco vymyslela, no nechám se překvapit, jako obvykle.
***
Po dalších asi dvou hodinách mi Bellu konečně nechali s tím, že by si měla odpočinout. Odvedl jsem ji do pokoje a ukázal co a jak. Zalezla si do koupelny a pustila sprchu, zatím jsem na ni čekal v pokoji a doufal, že mi zase neusne ve vaně.
Po několika minutách už vycházela ve slušivém spacím kompletu a štrádovala si to rovnou ke mně. Objala mě kolem krku a políbila, dlouze a vášnivě. Jak já doufal, že nás nikdo nevyruší.
***
Bella:
Dům Cullenových byl překrásný, Esme mi ho s radostí celý ukázala a já nedokázala skrýt okouzlení. Opravdu v něm nebylo nic, co by se sem nehodilo. Všechno dokonale zapadalo do zbytku domu.
Po dvou hodinách mě odvedli za Edwardem, ten mi ukázal pokoj a kde co je. Já jsem se s vděčností vřítila do koupelny a pustila na sebe sprchu. Kapky vody byly tak povznášející, přesto jsem věděla, že v tuhle chvíli toužím jen po tom, aby Edward vběhl do sprchy za mnou. Celé mi to připadalo mírně legrační a tak jsem se pomalu vydala ven.
Oblékla jsem si pyžamo, které mi tu zřejmě nechala Alice a vydala se do pokoje. Tam už stál můj dokonalý anděl. Přišla jsem k němu a dlouze a vášnivě ho políbila.
U polibku jsem však zůstat nedokázala, spustila jsem ruce a začala mu vyhrnovat košili. Mírně mi zasténal do úst a přidal se k mé hře. Laskal mě a hladil na každém kousíčku těla, jako důkaz, že mé oblečení mu překáží, ho roztrhal a všechno to skončilo v nějakém rohu místnosti. Moc jsem to neřešila a pokračovala v naší souhře. Pomalu jsem ho zbavovala kalhot a líbala jeho dokonalou hruď, když si mě vyhoupl na sebe a pomalu se mnou přešel k posteli.
Položil mě na záda a lehl si na mě. Líbal mě, kam jen dosáhl, dráždil rukama má ňadra a objížděl každou křivku mého těla. Já nezůstávala pozadu, nohy jsem mu spletla kolem pasu a přitáhla jsem ho blíž, nechtěla jsem mezi námi žádný volný prostor, jediný centimetr byl nežádoucí.
Líbali jsme se a on mi pomalu sundával zbytky spodního prádla, nezůstala jsem pozadu a strhla jeho spodky. Rukou jsem přitom přejela po jeho mužství a on zasténal. Tak krásně, v každém jeho vzdechu byla cítit touha, ta stejná touha, která spalovala i mé tělo.
„Edwarde, prosím!“ zavzdychala jsem u jeho ucha. Jen se na mě zkoumavě podíval a já mu pohledem naznačila, že smí.
***
Oba jsme dosáhli vrcholu a teď jsme už jen leželi vedle sebe. Edward mě stále hladil po zádech, ramenou, pažích…
Cítila jsem se tak skvěle, jako by nic a nikdo nemohl tuhle dokonalou chvíli zničit, jako by nikdy nemělo dojít k ničemu jinému. Jeden k druhému jsme prostě patřili a já byla šťastná, že se všechno zamotalo a rozmotalo tak, že jsme teď tady a spolu.
***
Ještě dlouhou chvíli jsme tam tak leželi a užívali si přítomnost toho druhého, když Edward najednou ztuhnul. Nechápavě jsem se na něj podívala a on jen hodil pohledem ke dveřím, ve kterých se během vteřiny objevil můj otec s nepříčetným výrazem ve tváři. CO TEN TADY DĚLÁ???
Život není peříčko - 21,