Edward:
Leželi jsme s Bellou v těsném objetí a užívali si přítomnosti toho druhého, když jsem zezdola zaslechl nějaké myšlenky. Jakmile se mi podařilo vyčíst, kdo je ten narušitel naší pohodičky celý jsem se napjal.
Bella se po mě zkoumavě podívala a já jen kývl ke dveřím na znamení, že pokud se podívá, přijde na to sama. Následovala můj pohled a během vteřiny stál ve dveřích do běla rozzuřený Aro.
Ty hajzle jeden!!! Moje dcera!!! Zuřil a nadával mi v myšlenkách. Zprvu jsem se rozhodl jej ignorovat, přitáhl jsem si Bellu blíž a políbil ji do vlasů, ale to mi jen tak neprošlo. Během vteřiny nás roztrhl a nepříčetně se na mě vrhl.
Bušil do mě a já se ze všech sil snažil vyhýbat jeho ranám, ani jsem si nevšiml, kdy přiběhli ostatní a kdo ze mě strhl Ara. Rozhlédl jsem se a spatřil Bellu, která viditelně zuřila, byla už oblečená a naštvaným pohledem si měřila Ara.
„Co si myslíš, že tady děláš?“ ptala se ho, divil jsem se, jak dokáže udržet nevzrušený tón. Prozkoumal jsem ty, kteří teď drželi Ara, aby něco nevyvedl a poznal jsem Felixe a Demetriho.
„Okamžitě mě pusťte!!!“ rozčiloval se Aro.
„Ne! Nepustí tě, dokud se neuklidníš a neřekneš mi, co tady děláš.“ Rozkázala Bella hlasem plným autority. Zajímalo by mě, kde se to v mém malém křehkém andělu bere.
„Jsem tady, abych tě odvedl domů a co tady najdu!“ ječel na ni. „Má dcera se tu peleší s odporným, hnusným a slabošským vegetariánem!“ prskal dál.
„Já jsem doma a jeho miluji!“ zvýšila na něj hlas Bella a já byl neuvěřitelně šťastný, že tohle místo je pro ni domovem. Navíc slyšet z jejich úst, že mě miluje, bylo strašně krásné, sice to řekla naštvaně, ale věděl jsem, že za to může jen a jen Aro.
„To neznamená, že to schvaluji, nebo že tě nechám se tu s ním muchlat!“ rozčiloval se dál Aro.
„Co tobě je do toho?“ ptala se ho dál.
„Jsi má dcera! A začneš se podle toho chovat, ať chceš anebo ne!“ vykřikoval dál.
„Tohle je náš dům a vy jste jen návštěva, tak přestaňte rozkazovat!“ neudržel jsem se.
„Ze své pozice mi radši nic neříkej!“ vyštěkl na mě Aro.
„Přestaň se pořád na všechny utrhovat!“ nevydržela to Bella. Jenže v tu chvíli se už do pokoje dostala Arova manželka a na všechny se podívala.
„Co si myslíš, že děláš?“ vyštěkla na Ara.
„Nedovolím, aby se tu pelešila s kdejakým takovým…“ běsnil dál Aro.
„Odveďte ho ven!“ řekla najednou Bella a Demetri s Felixem ho ihned vyvedli ven.
„Měl by ses obléct.“ Pronesla ke mně a hodila mi nějaké šaty. Musí nám tu pohodu stále někdo kazit???
„Díky… Ehm, Bello já… nechci, aby ses kvůli mně hádala se svou rodinou.“ Požádal jsem ji.
„Z toho si nic nedělej, hádali jsme se vždycky, jen teď má otec nové téma.“ Zasmála se. Takže její život, byl pořád takový?
„Proč to dělá?“ ptal jsem se.
„Co já vím?“ pokrčila s úsměvem rameny. „Víš, vypadá to, jako by tě to bavilo.“
„No ona to byla vždycky naše zábava…Věčnost je dlouhá, Voltera nudná.“ Zasmála se.
„Děláš si legraci?“ ptal jsem se.
„Ne, je to fakt, nikdo nikdy neřekl, že máme ideální vztahy!“ zakončila to. „Tak už jdeme ne?“
„Jo, jo jdeme!“ zvedl jsem se a hodil na sebe oblečení. Pomalu jsme společně vyšli z mého vlastně už našeho pokoje a zamířili dolů.
Aro tam seděl majestátně, jako nějaký páv. Felix a Demetri se raději dívali jinam a jeho žena ho propalovala až nenávistným pohledem. Tak takhle to dopadá, když touha po moci zvítězí nad vším ostatním? Ptal jsem se sám sebe.
„Tak tatínku, co tě přivádí?“ ptala se Bella.
„Isabello Volturi, odjíždíš s námi domů!“ vyřkl svůj ortel Aro.
„Tak to ani omylem!“ opáčila mu Bella. „Já už doma jsem a nehodlám nic z toho nikdy měnit!“
„Isabello!!!“ vykřikl Aro.
„Myslím, že naše debata je u konce, takže pokud nic dalšího nemáš, támhle jsou dveře!“ ukázala ke dveřím a otočila se k odchodu.
„Takhle se ke mně mladá dámo, chovat nebudeš!“ rozkřikl se znovu Aro a vyrazil k ní. Během chvíle byl napřažen a uhodil ji vší silou do obličeje.
Bella zavrávorala, ale jinak na sobě nedala nic znát, Aro se chystal k další ráně, to jsem však dovolit nechtěl, a proto jsem jeho ruku zarazil. Naštval se snad ještě víc a přesunul svou zlost na mě. No aspoň, že tak. Vypadá to, že ani jeho ženě se jeho počínání nelíbilo a ruku mu zastavila ona.
„Proč se tak chováš?“ zeptala se ho.
„Nemluv mi do toho!“ zakřičel na ni Aro a mě bylo jasné, že ji asi nikdy nemiloval, nebo ne tím správným způsobem. Na ženu se nekřičí, ženy se mají opečovávat a milovat. K tomu přece byly určeny.
„Ty se mnou zase nemluv, jako bych neznamenala víc než tenhle kamínek!“ vykřikla na něj a hodila zlostným pohledem.
„Budu mluvit jak jen já budu chtít!“ vykřikl znovu Aro, to se však jeho žena neudržela a natáhla mu takovou, že jsem se bál, aby mu tu hlavu neurazila.
„Tak to, jsi miláčku přehnal.“ Podívala se na něj s výrazem největšího opovržení. „Jestli se nezačneš chovat normálně. Král nekrál, ale s tebou nebudu!“
To se Aro zarazil a v hlavě mu to začalo šrotovat. Příliš jsem si ho nevšímal a šel obejmout Bellu, pohladil jsem ji po tváři a usmál se na ni. Jen se zašklebila a položila si hlavu na mou hruď. Byl jsem rád, že ji můžu zase držet a znovu jsem si připomínal onu facku.
Musím říct, že vidět to tenkrát ve vzpomínkách Bell bylo něco, ale vidět to teď naživo. Wow, opravdu jsem si to užil. Jak říkávala moje maminka, škoda každé rány, která padne vedle a tahle teda fakt sedla.
„Odjíždíme!“ Zavelel Aro a všichni se dali do pohybu. „A ty, si nemysli, že ti to jen tak projde!“ zavrčel ještě na Bellu, ta se jen usmála a mrkla na svou matku.
Život není peříčko - 22,