Bella:
Táta udělal další scénu. To se musí nechat, ale tohle mu fakt jde. Přijít ve vhodný okamžik a všechny vyděsit, zničit všechno, co je jen trochu krásné. Máma mu to však nedarovala a ta rána co dostal… WOW… No řekněme, že jsem v tu chvíli měla strach, aby se nám tu nezakutálela pod pohovku.
Byla to legrace a nejvíc se mi líbilo, jak krásně mě potom Edward objal. Něco tak něžného jsem snad nezažila, bylo to, jako by se snad bál, že se mu rozpadnu. Jak směšné!
***
Uběhlo několik dní a s Edwardem jsem prožívala snad to nejkrásnější období. Lidem ve městě jsme nakukali, že můj otec je někde v zámoří (vlastně tohle je pravda) a Cullenovy, které zná už dlouho (já o tom samozřejmě nevěděla) požádal, aby mě tu hlídali. Pro lepší „kontrolu“ jsem se k nim tedy přestěhovala.
Většina lidí to vzala bez větších komentářů a jediný, kdo měl problémy, byl Edward. No jo, myšlenky některých kluků. Ještěže já neslyším myšlenky všech holek ve škole. Já bych to nevydržela. Ne, že by Edward neměl problémy. Alice ho musela několikrát krotit a já ho vyloženě držet, když k našemu stolu přišel Mike Newton s tím pitomým nápadem. Vidím to jako dnes:
„Bello, víš, říkal jsem si… Nešla bys někam? Co já vím, třeba do kina, pak na večeři…“ culil se jak tele a pořád si žmoulal ruce. Hochu fakt nejseš můj typ. Edward potichounku vrčel a já přemýšlela, víc než nad odpovědí, nad tím, co to Mike vymýšlí.
„Víš Miku, promiň, ale já nehodlám s nikým tady zapustit kořeny.“ Usmála jsem se a dál si ho snažila nevnímat.
„To po tobě nikdo nechce, byl by to takový nezávazný výlet.“ Pokoušel se dál o jakés takés pozvání.
„Miku, si buď úplně blbej, nebo neslyšíš. Já nikam s TEBOU nejdu!“ řekla jsem, tentokrát už celkem tvrdě. Edward se však neuvolnil a tak jsem čekala další pozvání. Měla jsem pravdu…
Neuběhly ani dva dny a u našeho stolu se zastavil Taylor, všechno se opakovalo, jen tenhle klučík to pochopil rychleji. Nakonec, abychom všem dokázali, že jsme s Edwardem spolu, jsme se na parkovišti dlouze a vášnivě políbili. Snad už bude pokoj.
Jinak však bylo všechno v pořádku, v noci jsem už tolik nespala a nutno říct, že jsem si užívala příjemnější činnosti. Na Volteru už řeč nikdo nezaváděl a já se pomalu, ale jistě začleňovala do běžného života Cullenovic rodinky.
„Bello?“ zatřásla mi Alice ramenem. No jo, trochu jsem se zasnila.
„Co?“
„Jsi v pořádku?“ zkoumavě se na mě dívala. „Vypadalas trochu mimo…“
„Jo promiň, nějak jsem se zamyslela, potřebovala jsi něco?“ ptala jsem se a trochu zamrkala, abych rozehnala vzpomínky.
„Jakej film chceš vidět?“ zakroutila hlavou. No naše dámská jízda… tak to rozjedem.
„No tak tam dej něco vtipného hmmm???“ navrhla jsem a Rose tam okamžitě strčila nějaký horor o upírech. Tak to si dělá srandu… můj jedinej požadavek byla komedie a ony tam dají horor?
„Neboj, bude sranda!“ vykřikla Alice a zabořila se do sedačky vedle mě. Měla pravdu, holky to komentovaly a opravdu bylo vtipné, jak některé upíry snadno zabili, nebo jak se báli česneku. Zajímavé, s upíry žiju dlouho a stříbro jim taky nikdy nevadilo.
„Alice, máš pravdu tohle je lepší než komedie!“ smála jsem se během vraždění upíra kůlem. Být tu nějaký člověk, myslí si, že nám hráblo. Vraždí se tam jeden přes druhýho a my se tu smějem jako u nejlepší komedie století.
***
V obdobném duchu proběhl celý večer a já děkovala Alice, že to uspořádala. Šla jsem si lehnout a přemýšlela, kdy se mi Edward vrátí z lovu. Pomalu jsem se osprchovala, oblékla pyžámko a spokojeně vlezla do postýlky.
***
Ráno mě probudil chladivý polibek, takže Edward už je zpátky. Cítila jsem jeho ruce obmotané kolem mého těla a slastně jsem se přimáčkla ještě blíž.
„Dobré ráno,“ pozdravil mě a v jeho hlase bylo slyšet pobavení.
„Dobré,“ zasmála jsem se rozespale do jeho hrudi. „Jaký byl lov?“
„Bez tebe? Příšerný,“ když to říkal, málem jsem mu věřila.
„Jo, jo, určitě… Že ty máš někde nějakou jinou a za lov to jen převlíkáš?“ ptala jsem se ironicky a culila se jako malá.
„V každém lese jednu!“ zasmál se Edward a dlouze mě políbil na rty. Už nebylo co namítat, prostě jsem se nechala unášet jeho polibkem.
***
„Musíš jezdit na lovy častěji,“ řekla jsem, když už jsem zase ležela v jeho náruči.
„Cože!?!“ zeptal se Edward zděšeně.
„No nic, já jen, že to vítání pak stojí za to.“ Objasnila jsem pochody svých myšlenek a Edward se zasmál.
„Máš pravdu, stojí to za to.“ Políbil mě do vlasů a přitáhl blíž k sobě.
Leželi jsme v objetí a nikdo nic neříkal, pro tuhle chvíli byly slova zbytečná. Hladila jsem jeho dokonalé svaly a snažila si zapamatovat každičký jeden malý kousíček jeho těla, když se zespoda ozval kravál a tříštění skla.
Edward se napjal a já ztuhla, takhle nás naposledy vyrušil Aro, ale co ten by tu zase dělal? Zkoumavě jsem se zahleděla na Edwarda a ten jen bezmyšlenkovitě kroutil hlavou. Co se zase děje??? To nemůžu v klidu žít??? Ptala jsem se stále dokola sama sebe.
„Edwarde, co to…“
„To nic, jen přijela návštěva z Denali,“ objasnil mi.
„A to u Vás normálně lítá sklo, když přijede návštěva!?!“ ptala jsem se malinko zděšeně.
„Ne to ne, jen dneska má Tanya nějakou špatnou náladu.“ Znovu zakroutil hlavou a pomalu se zvedal. „Měli bychom je jít pozdravit.“
„Už jdu!“ vstala jsem a oblékla se. Za chvíli jsme už mířili po schodech dolů. Byla jsem opravdu zvědavá na Carlislovy přátele z Denali, moc mi o nich neřekli, vlastně jen když Alice vykřikla, že přijedou.
„Á, tady jste!“ vykřikla Esme, když nás uviděla scházet ze schodů. „Kate, Irino, Carmen toto je Bella.“ Představila mě.
„Velice mě těší,“ usmála jsem se na ně.
„Nás také,“ pronesla jakási upírka s hnědými vlasy. „Jsem Carmen,“ objasnila, když spatřila můj výraz.
„Já Kate a taky mě těší,“ usmála se na mě další z nich.
„Irina, ráda tě poznávám,“ zazubila se ta poslední.
„Někde je tady i můj muž, jistě se brzy seznámíte,“ ujišťovala mě Carmen.
„Velice se těším,“ přikývla jsem a dál se držela po boku Edwarda, nevím proč, ale všechno bylo nějak napjaté.
„No to bych nečekal!“ vykřikl někdo za mnou a tak jsem se otočila. Uviděla jsem starého známého z Voltery Eleazra. „Bello, jsi to opravdu ty. Nečekal bych tě tady a navíc způsob života.“ Jen jsem se zazubila a objala ho.
„No já bych tu spíš nečekala tebe.“
„Vy… vy… vy se znáte?“ koktala ze sebe Carmen a mě došlo, že tohle bude její manžel.
„Ano, Bella je dcera Ara.“ Uklidnil ji rychle a přešel k ní. „Už jste se seznámily?“ ptal se.
„A-A-Ano,“ koktala ze sebe přidušeně Carmen, dceru Ara by nečekala.
„Tak to je ona?“ ptala se ode dveří nějaká blonďatá upírka. Děláš si legraci? Stočila pohled k Edwardovi.
„Ne?“ zeptal se trochu zmateně Edward. „Měl bych?“
„Tak ty budeš radši s ní, než se mnou?“ štěkala dál a já ji mírně nechápala.
„Nikdy jsem s tebou být nechtěl Tanyo, kdy si to uvědomíš?“ oponoval jí Edward.
„Ty jen nevíš, co chceš!“
„To stačí Tanyo,“ mírnil ji Carlisle. „Bella je součást naší rodiny a já nedovolím, abys ji urážela.“
„Ty mě? Pche! Já tu taky být nemusím!“ Štěkala vztekle na všechny.
„Ne to ne!“ vyrazila proti ní Rose. Nechtěla jsem, aby se kvůli mně pohádali s lidmi /upíry/, které považovali za rodinu, ale zároveň jsem nevěděla jak zasáhnout.
„Zničím tě!“ zakřičela na mě ještě ta Tanya a pak už ji Rose s Emmetem vyprovodili ze dveří.
„Já, nechci, abyste se hádali s rodinou,“ řekla jsem zkroušeně a zadívala se do země. V tu chvíli mě Edward objal kolem ramen a vtisknul mi polibek do vlasů.
„Bello, taky jsi součástí rodiny.“ Upozornila mě Esme a pohladila mě po zádech.
„I tak to nebylo správné.“ Oponovala jsem zase já.
„Ne to ne, Tanya to přehání a tohle jí snad otevřelo oči!“ ujistila mě Kate, přesto jsem si nebyla jistá upřímností jejích slov.
Bohužel jsem neměla čas cokoliv namítnout, udělalo se mi strašné mdlo a kácela jsem se k zemi…
Život není peříčko - 23,