Svět se zbláznil, držte se… – 3

Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_posts() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2011 Deprecated: Non-static method GDSRDBCache::get_logs() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/class.php on line 2018 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Strict Standards: Non-static method gdTemplateDB::get_template() should not be called statically in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/gdt2/classes.php on line 419 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

Po několika minutách usilovného soustředění byli kluci k nepoznání od lidí. Tázavě se na nás zahleděli, ale už nebyl čas vysvětlovat. Stihla jsem jen vyhrknout: „Chovejte se přesně jako lidé!“ Podle jejich výrazu se jim to nelíbilo, ale podle Alicina nás poslechnou.

Na konci parkoviště jsem už uviděla tři upíry. Vysoký s tmavými vlasy, trochu menší s blond vlasy a poslední byla žena, vlasy měla nepřirozeně dlouhé a zrzavé. Rozběhli se směrem k nám a každý si popadl jednu dvojici. Mě a Jaspera si odnesla ta žena. Zatím se nevzpínal a bylo to dobře.

Ocitli jsme se v lese a já viděla, jak přinesli i ostatní, mrkla jsem na Edwarda, který se tvářil poněkud šokovaně. Asi si říkal, jak na tohle mohli skočit. Po chvíli jsem ucítila známou bolest a sání. Ta upírka se mi přisála ke krku a hltavě sála, totéž se dělo i u ostatních. Jakmile mě odhodila na zem, začala jsem dělat mrtvou. Bez hnutí, bez dechu, bez tepu.

Jakmile skončili, nechali nás jen tak ležet a odběhli, fain nemusíme se vykopávat ze země, ale jsou nezodpovědní. Pomalu jsem se posadila a ze všech shodila iluze. Jak jinak všichni potřebovali nutně na lov. Místo krve jsem jim podstrčila zbytky, z našeho lovu ze včera, ještě že jsem to uměla.

„Co to bylo?“ Ptal se rychle Jasper.

„No můj dar, je to výhodné, když útočí upíři.“ Vysvětlila jsem. „Takhle se nám nemůže nic stát.“

„To se neumíte bránit jinak?“

„Ale jo, umíme.“ Pustila se do vysvětlování Alice. „Ale oni by si pak smlsli na někom jiném.“ U toho si promnula krk.

„Stačilo jim to?“ ptala jsem se jí.

„Zatím se nijak nerozhodli. My musíme hlavně na lov!“ odpověděla.

Jen jsem přikývla a všichni jsme se vydali lovit. Ulovili jsme první, na co jsme narazili, ale pak už bylo pozdě na to jít do školy. Pozvaly jsme kluky k nám s tím, že musíme vymyslet co dál. Potřebovaly jsme výmluvu do školy a hlavně pro Esme.

V domě už jako lvice v kleci přecházela Esme: „Kde jste byly!“ začala lamentovat a ihned se zastavila, když uviděla kluky.

„Máme problém, ve městě jsou nějací tři upíři. Poobědvali nás, a zatím nevím, jestli jim to stačilo.“ Usmála jsem se na ni. „Museli jsme je do toho zatáhnout, jinak by snědli nevinné studenty ze školy.“

„Holčičky!“ vyhrkla Esme a běžela nás obejmout. „Musíme se stěhovat?“ ptala se dál.

„Zatím nevíme!“ objasnila jí Rose.

„Děkuji Vám.“ Usmála se Esme na kluky.

„To nic, Vaše dcery jsou velmi zajímavé.“ Odpověděl jí Edward a přitom si mě a Alice měřil pohledem.

„Ano, ano… Měli bychom zavolat i Vašeho otce!“ vyhrkla rychle Esme. „Tohle se nás teď už týká všech.“

Edward jen přikývl a vytáhnul mobil. Po několika minutách hovoru ho zaklapl a podíval se na nás. „Carlisle přijde hned, jak skončí v nemocnici. Už se těším na jeho pohled.“ Dodal nakonec. Viděl naše výrazy, a proto ještě řekl: „Stále neví, že nejste lidé.“ Měl u toho takový divný potutelný výraz. Nutilo mě to přemýšlet, co to vyvolalo.

***

Emmet, Edward i Jasper se nepřestali chichotat, dokud nedorazil Carlisle a nezazvonil na náš zvonek. Vyšla jsem ke dveřím a usoudila, že měli pravdu, upírku nečekal.

„Pojďte dál, a raději se ničemu nedivte.“ Řekla jsem mu s úsměvem. Vevnitř shlédl osazenstvo obýváku, na jedné pohovce seděli kluci, kteří měli opravdu co dělat, aby nepraskli a na druhé seděla Rose a Alice.

Esme byla někde v jiné místnosti a dodělávala poslední úpravy návrhu na jejich dům, aby jej mohla rovnou předat. Musela jsem uznat, že to chce mít nějak rychle z krku.

„Co se děje? Edwarde?“ Otočil se na svého syna a mě neuniklo, že právě Edward bude jeho oblíbenec.

„To nic. Jen už si nemusíš lámat hlavu.“ Odpověděl mu a já ho nechápala. Nic? Nelámat hlavu?

„Edwarde, nic proti, ale jsou tu tři upíři, o kterých nic nevíme!“ upozornila jsem ho.

„To jsem taky nemyslel!“ a spiklenecky na mě mrkl. Jen jsem protočila oči a posadila se k holkám.

Během chvilky jsme Carlislovi vysvětlili, co se dnes stalo ve škole a jaký je náš problém. Část o mém daru jsem moc nekomplikovala a tak není divu, že nepochopil, že naše matka vlastně není člověk.

„A Vaše matka ví, že nejste lidé?“ ptal se.

„No, já taky nejsem zrovna člověk.“ Esme scházela ze schodů a Carlisle na ni zůstal zírat s otevřenou pusou.

„Možná to chce zavřít pusu, taťko.“ Oznámil mu Emmet s humorem jemu vlastním.

Carlisle se trochu zatřepal, ale pusu nezavřel, stále jen zíral na Esme, která už stála za námi. Celá tahle situace byla značně vtipná a podle toho, jak seděl Edward skroucený na pohovce, musely být Carlislovy myšlenky snad ještě vtipnější. Bylo vidět, jak moc se musí přemáhat, aby nevyprskl smíchy.

„No tak pokud nemá nikdo nic proti, máme tady problém!“ upozornila jsem je, ale moc velký účinek to nemělo. Edward vyprskl smíchy, Esme si povzdychla, Emmet a Jasper se snažili probudit Carlisla, který vypadal, že je v šoku a to pořádném. Rose a Alice těkaly pohledem a nikdo nevěděl co dál.

***

Po hodině neustálého smíchu a probouzení Carlisla jsme se dostali až k tématu, které nás sem přivedlo. Tři upíři, se kterými ještě mohou být problémy.

„Je nutné se odstěhovat?“ ptal se Carlisle.

„No nás šest má být mrtvých Carlisle. Takže jistý problém tu je.“ Odpověděla mu Rose.

„Nemají naše těla, nezapomeň.“ Upozornila jsem pro změnu já.

„Jo, pravda, navíc neučinili další rozhodnutí, nevím, kam půjdou.“ Zapojila se i Alice. Mužské osazenstvo nás jen pozorovalo, protože jim zřejmě unikal význam našeho rozhovoru.

„Napíšu Vám omluvenky a zítra jdete normálně do školy… Vlastně dneska.“ Opravila se rychle Esme. „Nechceme zbytečně vzbuzovat podezření. Bello?“ Požádala mě.

„Jistě, měli bychom jít!“ Odpověděla jsem jí a kolem nás čtyř rozprostřela iluze. Rázem jsem vypadala na deset, Alice na šest, Rose na patnáct a Esme na pětatřicet.

Carlisle stihl jen zamrkat a Emmet si protřel oči, už to několikrát viděl, přesto z toho byl paf. Ani jeden nic neříkal a Edward se z ničeho nic rozesmál. Hodila jsem po něm zkoumavý pohled, on však jen zakroutil hlavou a dál se smál.

Tak si to nech! Poslala jsem mu v myšlenkách a v tu chvíli jsem ho musela rozhodit snad ještě víc. Zarazil se a vypadal zmateně. Tedy spíš na mě zmateně hleděl.

„Jak?“ vyhrkl okamžitě.

„Tak!“ opáčila jsem mu a spolu s holkami vyrazila směr Esmeino auto. Ještě než jsme k němu došli, měla Alice další vizi.

„Je to v háji!“ vykřikla, když jsme na ni koukaly a čekaly, co to z ní vypadne.

„Jak to myslíš v háji?“ ptala se Esme.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (8 votes cast)

Svět se zbláznil, držte se… – 2

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

„Belooooooooooooo!!!!!!!!!“ Byla to Alice a já se vyděsila. Co se pro pána krále zase děje. Vyrazila jsem po zvuku do lesa a ustrnula v pohybu, jakmile jsem uviděla Alice a toho Jaspera ze školy v bojových pozicích.

Asi se taky rozhodli zajít si na lov. Proč zrovna teď? Začínala jsem být naštvaná. Takhle mi tady na sestřičku vrčet nebude to teda ne! Vztekle jsem na něj zavrčela, vypadalo to, že se probírá, když k nám dorazili jeho bratři.

Tak tohle bude ještě sranda, v tu chvíli jsem byla ráda, že tady není Rose, aspoň někomu se to vyhne. Nechtěla jsem bojovat a tak jsem jim rukama ukázala, že si s nimi nechceme nic začít. Edward zdá se pochopil, no aspoň jeden z nich má mozek jinde než v kalhotách.

„Kluci, nechte toho!“ houkl na ně, přesto ze mě nespouštěl oči. Snad mu nedošlo, že jsme to my, kdo se s nimi dnes potkal ve škole. Oba jeho bratři se uvolnili z napjatých pozic a Alice se odšourala ke mně. Objala jsem ji kolem ramen a pokynula, že už půjdeme.

„Počkejte. Netušili jsme, že v okolí jsou i jiní upíři.“ Zastavil nás Edward.

„Upírky!“ Hihňal se mu za zády Emmet. Jen se na něj otočil a protočil oči.

„Nevšímejte si ho. On neví, co vypouští z pusy.“ Omlouval ho rychle.

„Neboj, nebudeme z toho vyvozovat závěry. Ale přesto, možná mu povol gumu od trenek. Nějak s mu nedokrvuje mozek. I na upíra.“ Zasmála jsem se.

To zdá se pobavilo i Edwarda, který vyprskl smíchy, ale rychle ho to přešlo, když kolem něj prosvištěl strom. O chvíli později se už na sebe oba vrhli a Jasper jen uskočil někam k nám.

„Omlouvám se, tenhle život zakouším nejkratší dobu.“ Omlouval se směrem k Alice.

„Nic se nestalo.“ Ujišťovala ho Alice. „Ráda jsem Vás poznala.“

„My Vás také. Máte tady v okolí své sídlo?“ ptal se.

„Ano, ale nebojte, nebudeme Vám dělat potíže.“ Skočila jsem do jejich rozhovoru. Stále si nejsem jistá, že je dobře, že o nás vědí.

„Tak jsem to nemyslel.“ Ujistil nás Jasper. „Jen jsem si myslel, že by i pro Vás bylo výhodné, mít tady nějaké spojence.“ A do prčic. Zdá se, že mu došlo, že naše rodina je plná ženských.

„Umíme se o sebe postarat.“ Usadila jsem ho rovnou.

„Tak jsem to taky nemyslel. Nepochybuji, že jste schopny postarat se o sebe.“ Usmál se. „Jen si myslím, že můžete začít budit podezření. Můj bratr umí číst myšlenky. Kdyby se něco dělo, může Vám dát vědět.“

Aha, takže ještě navíc nám umí přečíst myšlenky. No zajímalo by mě, který z těch dvou bratrů to umí?

„To zní zajímavě.“ Koukla jsem na Jaspera. „Jak to funguje?“

„Na to se zeptej Edwarda.“ Odpověděl prostě. No dobrá tedy, Edward umí číst myšlenky. Vlastně to vysvětluje jeho pobavení na parkovišti.

„Dělají to často?“ zeptala jsem se a hodila hlavou směrem k dvojici, která se stále ještě prala.

„Ne, s Edwardem to dost dobře nejde. Podle Emmeta podvádí.“  Usmíval se Jasper na své dva bratry.

„Jak?“ vypálila ze sebe Alice.

„Čte myšlenky, čili každý jeho další krok.“ Podíval se na Alice a zářivě se usmál. Bylo vidět, jak se moje malá sestřička tetelí blahem. Ty její vize, budou moje smrt. Moment! Jsem upír… Nemůžu zemřít… Musím si nutně vymyslet svoje vlastní průpovídky na téma upíři a nemožné situace!

„Holky?“ ohlédla jsem se a uviděla šokovanou Rose.

„Trochu se to zvrtlo.“ Začala jsem vysvětlovat. Po chvíli to pochopila a přidala se ke sledování zápasící dvojce.

„Co řekneme Esme?“ otočila se po chvíli na mě. Já jen zakroutila hlavou, jako že nemám tušení a stočila pohled k Alice.

„Co takhle pravdu?“ zeptala se.

„Jo, nezní to špatně. Nezapomeň, co nám kladla na srdce Alice.“ Zarazila se, došlo jí, že z tohohle nebude nadšená, nic se nestalo, ale i tak je to máma.

Jasper se na nás jen tázavě zadíval. No super, teď bude chtít vysvětlení. Alice na mě mrkla, no super zase já. Proč? Za CO?

„Víš, žijeme tady ještě s naší matkou. Jmenuje se Esme. Pokud vím, zařizuje Váš nový dům.“ V jeho očích se mihlo pochopení.

„Vaše matka je člověk?“ zeptal se. Ups… Tak jo, znova a líp.

„Ne to opravdu není. O to teď nejde. Víš, ona nechtěla, abychom se s Vámi nějak stýkaly. Ona no… Bojí se o nás, víš.“ Bylo vidět, že mu došlo naše nynější rozpoložení i rozpaky. Co máme říct Esme a jak velkou část pravdy unese?

„Myslím, že to začínám chápat.“ Tak to si nemyslím hochu.

„No co takhle. Budeme dělat, že jsme dnes na sebe na lovu nenarazili.“ Usmála jsem se na ně. Protože Edward s Emmetem se už přesunuli k nám.

„No tak dobře.“ Řekli nakonec. Emmet si zálibně prohlížel Rose a kdybych je nevyrušila, určitě by jen zíral.

„Tak zítra ve škole.“ A otáčela jsem se k odchodu. Naštěstí Rose i Alice udělaly totéž a společně jsme vyrazily domů.

***

Doma jsme se všechny převlékly a poslušně čekaly na Esme, která nás měla odvést do školy. Zatímco jsme čekaly, hodila jsem kolem nás iluze a tak jsme zase vypadaly jako normální lidské holky. Rose vypadala na patnáct, ale tentokrát jsem si odpustila uhříky. Byla nesmírně šťastná, že konečně vypadá trochu lidsky. Jak si to sama pojmenovala.

Alice byla naštvaná, že musí vypadat jako prvňačka a já se psychicky připravovala na pubertální výlevy některých spolužáků. Občas jsem se divila, jak rychle na někoho přijde puberta ve společnosti hezkých upírek.

Esme dorazila za chvíli s naprosto nešťastným výrazem. Zatrnula jsem v pohybu a zírala na ni. Co se to jen děje?

„Esme?“ zeptala jsem se.

„Jsem k ničemu. Nevím jak zařídit barák pro čtyři chlapy.“ A začala se smát. My se k ní přidaly. Vždyť ta byla ta nejlepší návrhářka na světě. Zvládne to!

„Tak už jedeme.“ Zavelela, když už náš smích trval moc dlouho.

***

Po pár minutách už parkovala před školou. Popřála nám hezký den a my zůstaly na konci parkoviště. Chtěly jsme trochu překvapit kluky. Jo já vím! Neměly jsme se s nimi stýkat, ale tohle bude legrace. Včera nás viděly jako normální upírky ve věku od osmnácti do dvaceti a teď před nimi bude stát šestiletá Alice, já v podobě desetileté holčiny a Rose v patnácti.

Ten jejich výraz bude dokonalý, obzvlášť podle toho jak se usmívala Alice. Určitě už měla vizi. Občas jí to muselo pokazit překvapení. Vlastně pokaždé. O Vánocích jsem ji litovala, já byla ráda, když jsem měla překvapení, ačkoliv ona zase věděla, jestli se nám budou líbit dárky od ní. To my jsme nemohli.

O několik chvil později už se na parkovišti objevilo jejich auto. Všichni vysedli a bylo vidět, jak se rozhlížejí, odkud vylezou ty tři upírky ze včerejšího lovu. Mírně jsem se uchichtla a tím získala pozornost Edwarda.

Jeho zmatený pohled byl k nezaplacení. Na chvíli se zarazil a potom pokračoval ve střídání výrazů. V jeho obličeji jsem si mohla přesně přečíst, co se mu honí v hlavě. Nejprve tam byl šok, údiv a spousta otázek. Jak? Cože? Proč jsme to nepoznali?

Usmála jsem se na něj a zamířila k němu. Rose a Alice mě napodobily a tak jsme za pár minut stály vedle nich. Jasper se nechápavě otočil s prosbou v očích k Edwardovi. Ten však nebyl schopen odtrhnout svůj zrak ode mě.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem je.

„Ahoj, jak?“ ptal se okamžitě Edward.

„To je na dlouho a na jinam!“ odpověděla jsem mu. V tu chvíli se však Rose přisála k Emmetovi a já jen odvrátila zrak. Všechno vidět nemusím.

Edward se zatvářil zhnuseně. No jo, zdá se, že slyšel jejich myšlenky. Všechno opravdu vědět nemusím. Na chvíli jsem Edwarda zalitovala. To co si musel vyslechnout v jejich myšlenkách, muselo být dost oplzlé. Soudě podle toho, jak se Rose i Emmet tvářili.

„Jdeme do školy?“ zeptala jsem se.

„Jo, jo, už jdeme.“ Zaskřehotala Rose.

V tom Alice opět ztuhla. VIZE! Snad to nebude nic zlého. Ačkoliv jsem začínala tušit malér. Alice se probrala s vyděšeným výrazem ve tváři.

„Co?“ ptala jsem se.

„Upíři… Tři… Přijdou se najíst do školy.“ Upozorňovala nás Alice. Její výraz najíst se mi dost příčil.

„Kdy?“

„Za pár minut. Půjdou po nás. Bello ještě tihle tři.“ Ukázala na kluky. „Vysvětlíme Vám to pak!“ vyhrkla a já se začala soustředit. Když se spokojí s námi, nechají zbytek školy. Jen doufám, že nepřijdou na to, že nejsme lidé.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.6/10 (7 votes cast)

Smrtící přitažlivost – epilog

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

Bála jsem se Edwardovy reakce, přesto jsem se rozhodla vrátit. Musela jsem, nejen kvůli přenádherné holčičce, která se mi narodila, ale i kvůli dárku, který jsem měla pro Rosalii.

Bála jsem se Edwardovy reakce, až se dozví, kolik krve jsem si nechala Carlislem vzít a to nejen z důvodu, že jsem byla těhotná. Měla jsem však argument – když nic jiného. Malá je poloviční upír a takhle se má ještě pořád trochu jedovatá krev dostala z mého těla a do té nově vytvořené jsem se ho snažila napustit co nejméně.

Věděla jsem, že mu bude líto, že se mnou nebyl v době těhotenství, ale já chtěla být sama nejen proto, že se to mohlo nepěkně zvrhnout.

***

Přijali mě zpět tak krásným způsobem, že jsem to nečekala. Edward mě stále miloval a malinkou si zamilovala celá rodina. Dárky, které jsem jim vybrala, se zdá se líbily a já slavila krásné a šťastné Vánoce. S něčím tak krásným jsem nepočítala, ale možná to bylo uvolněnou atmosférou Vánoc.

„Bello, ty ani nevíš, co to pro mě znamená.“ Začala mi znovu děkovat Rose, která stále třímala bílé bačkůrky.

„Rose, už přestaň!“ utnula jsem ji. „Ty si to zasloužíš!“

„Bello,“ zakroutila hlavou a znovu mě objala.

„Mám tě ráda Rose.“ Pošeptala jsem jí do ucha a ona se mi chudinka rozvzlykala. „Ale no tak,“ konejšila jsem ji.

***

Uběhly další dva týdny a pro Rose a Emmeta přišel den D. Do kuchyně jsem nachystala pět lahví s mou krví a všechny nepotřebné členy rodiny poslala na lov. V domě jsem zůstala jen já, Rose a Emmet.

„Tak jo Emmete, pořádně ji chytni!“ zavelela jsem a Emmet poslechl. „Neboj Rose, nic se ti nestane, kdybych ti tu krev měla do krku nalít.“

„Díky Bello,“ děkovala znovu a já jen zakroutila hlavou.

„Jdeme na to?“ zeptala jsem se a Rose němě přikývla. Podala jsem ji první láhev, Emmet ji políbil na čelo a Rose začala pít, hned po prvních doušcích se začala cukat, ale statečně pila dál. Láhev dopila, ale druhá jí začala dělat potíže a zmítala se v bolestech.

„Drž ji pevně!“ rozkázala jsem Emmetovi a popadla druhou láhev, kterou jsem jí začala lít do krku. „Polykej!“ zakřičela jsem na Rose. Na Emmetovi bylo vidět, jak moc ho bolí ji takhle vidět, ale nesl to statečně a nic neříkal. Jakmile Rose vypila třetí láhev, trochu se nazvedla a sama vypila poslední dvě.

„Tak jo, vím, že jsi vyčerpaná a unavená, ale moje krev nebude působit věčně.“ Uculila jsem se a myslím, že pochopila. „Tak na to vlítněte!“ zasmála jsem se Emmetovu výrazu. Moc se k tomu neměl, ale když se mu Rose otočila v náruči a začala ho líbat, podlehl.

Během celého dalšího dne se z jejich pokoje ozývalo vzrušení a snaha. Byla jsem za ně ráda, protože jim to vyšlo. Mohli být šťastní.

***

O devět měsíců později se Rosalii a Emmetovi narodil krásný chlapeček.

„Říkala jsem, že bude krásný po mamince a usměvavý po tatínkovi. Gratuluji,“ usmála jsem se na ně, a když jsem viděla milující a oddaný úsměv Rose, se kterým se dívala na toho drobečka… Nemohla jsem a nikdy nebudu pochybovat o tom, že takhle to mělo být.

Edwarda naštěstí nenapadlo, kdy jsem si krev nechala vzít a byla jsem vděčná Carlislovi, že mu nic neřekl. Byli jsme šťastní a náš život byl v podstatě naprosto perfektní.

***

Po pár dalších měsících jsem se vypravila na návštěvu Sáry a zjistila, že se má dobře. Alysha byla ráda, že má novou kamarádku na hraní a Sára se tetelila blahem. Slíbila jsem jim časté návštěvy a pak si začala užívat zbytek věčnosti s Cullenovými, s malinkou a hlavně s Edwardem.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (6 votes cast)

Smrtící přitažlivost – 15

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

Bella byla pryč a já s tím nemohl nic udělat, pokazil jsem všechno, na co jsem sáhl a nemohl jsem to nijak zpětně ovlivnit. Trápil jsem se samotou a odloučením a ani nevěděl, jak dlouho to ještě může trvat, vím, řekla, že jakmile z ní bude upír a nebude se o nás muset bát, vrátí se, ale kdy to bude???

A navíc se blížily Vánoce, měl bych být s ní, všichni bychom měli. A zároveň chtěli, Carlisle mě uklidňoval, že to nebude na dlouho v porovnání s věčností, kterou s ní pak prožiju, ale já nějak nedokázal být šťastný.

Alice se snažila udělat krásné Vánoce a Esme jí pomáhala, přesto se zdálo, jako by méně nakupovala a celkově byla celá smutnější. Jasper se jí raději vyhýbal, jak se na to nemohl dívat a navíc smutní byli všichni. To teda budou Vánoce.

***

Přiblížil se Štědrý den a Emmet šel utrhnout stromeček. Tohle byla každoročně jeho práce a vždycky se těšil, jen tentokrát byl nějak zachmuřený, vlastně jako všichni. Vrátil se s dvoumetrovým stromem, který vyrval i s kořeny a postavil ho do obýváku.

Esme mu ani nevynadala za všechnu tu hlínu, kterou přivlekl. Odstranila kořeny a stromeček postavila do stojanu. Během chvilky kolem něj začala poskakovat Alice a za minutku už byl krásně nazdobený. Byla tam zlatá a stříbrná, a pár jiných barev, ale ne moc. Všechno to krásně ladilo a já litoval, že to nemůžu pořádně ocenit. Bez Belly všechno ztrácelo svou krásu.

***

Večer před štědrým dnem jsme se posadili kolem stromečku a drželi minutu ticha, nevím prostě to byl náš zvyk. Zavřeli jsme oči a čekali, jaké kouzlo nám donesou Vánoce. Po otevření očí jsme zůstali strnule sedět s pohledy opřenými o nádherné dárky třpytící se pod stromečkem. Na vršku byl velký nápis:

Rozbalte nás hned!!!

„Santa tu byl dřív!“ radoval se Emmet a natáhl se po prvním dárku, bylo na něm Alicino jméno a tak jí ho hodil. Obratně ho chytla a zadívala se na něj. Další dárek letěl k Esme, pak Carlisle, Rosalie, Jasper, Emmet a poslední zůstal pro mě. Opatrně jsem ho zvedl a šel se posadit na své místo.

Jako první se rozbalování ujala Alice. V balíčku byla nějaká kniha? A dopis, Alice ho rozbalila a přečetla, pak se rozzářila a začala číst nahlas:

„Nejdražší Alice, žiješ s budoucností a to není snadné. Jednou si řekla, že neznáš svou minulost, ale minulost je důležitá pro to, co jsme. Pro naši přítomnost, v téhle knize je vše. To kým jsi byla, kým jsi a kým navždy zůstaneš. Mám tě moc ráda Bella.“ Dočetla nám Alice svůj dopis a i já se rozzářil, ty dárky se objevily rychle, takže někde tady musí být.

Jako další otvírala svůj dárek Rose, její myšlenky říkaly, že nechápe, jaký dárek by jí Bella mohla dávat, přesto ho otevřela. Zatvářila se rozzuřeně a odložila ho na pohovku vedle sebe. Pak si vzala dopis a rozzuřeně ho otevřela. Po jeho přečtení jí výraz zjihl a věřím, že kdyby mohla plakat, válí se jí po obličeji slzy jako hrachy. Trochu se uklidnila a začala číst svůj dopis:

„Drahá Rosalie, nezačaly jsme nejlíp, přesto si mi přirostla k srdci, jako už dlouho nikdo ne. Dárek, který jsem ti dala, chápej jako symbol. Symbol něčeho krásného, co se ti splní, a věř, splní se to brzo. Nikomu to neříkej, ale vím, že bude krásné po mamince a usměvavé a silné po tatínkovi. Carlisle má dostatečnou zásobu mé krve. Bylo to takové moje a jeho malé tajemství. Nesouhlasil, ale přemluvila jsem ho. Mám tě moc ráda, nikdy na tebe nezapomenu. S láskou Bella.“ Po celou dobu se jí strašlivě klepal hlas a myslím, že dopis dočetla jen proto, že je upír.

Pak vzala do ruky malou krabičku, kterou ji dala Bella a vytáhla z ní malé bílé bačkůrky. Takové ty pro miminko a mě došlo, jak byl dárek myšlen. Rose se rozvzlykala a složila si hlavu na Emmetovo rameno.

Carlisle se natáhl a znovu si vzal dárek, který mu předtím podal Emmet. Rozbalil ho a očka se mu rozzářily, jako by uviděl něco, po čem vždy toužil, pak začal číst svůj dopis:

„Milý Carlisle, pomohl´s mi s mým šíleným plánem a já jsem ti vděčná. Věř, že tvá rodina je to nejlepší, co jsem mohla potkat a dárek, který ti dávám je jen drobností, který se mi válela v knihovně. Všimla jsem si, že tobě právě tenhle díl chybí. Série mají být pospolu, proto doufám, že tě dárek potěšil. Mám tě moc ráda Bella.“ Jakmile dočetl, zvedl knihu, byla to lékařská kniha z osmnáctého století, která patřila do sady, kterou měl Carlisle v knihovně a ve které právě tenhle jeden díl chyběl.

Esme, která už téměř vzlykala, se podívala na svůj dárek a opatrně jej otevřela. Uvnitř bylo krásné zlatavé album s erbem Cullenů na vršku. Ani ho neotevřela a začala hlasitě vzlykat. Vzala si dopis a pokusila se ho přečíst:

„Drahá Esme,…“ bohužel nebyla schopná dočíst ho a proto jej podala Carlislovi, který se čtení ujal.

„Drahá Esme, jsi tou nejkrásnější bytostí, kterou jsem ve své dlouhé věčnosti potkala. Tvé velké srdce mi ukázalo možnosti, o kterých se mi ani nesnilo. Jsi laskavá, milá a miluješ svou rodinu. Dárek pro tebe byl naprosto snadný. Tvá rodina. Nic víc, nic míň. Věděla jsem, že rodinu už máš a proto ti předávám toto album. U každého člena rodiny jsem udělala pár „vychytávek“ a přidala věci, které mi je budou navždy nejvíc připomínat. Mám tě moc ráda a doufám, že v tvém srdci se pro mě vždy najde kousek, tak jako v tom mém bude pro tebe. S láskou Bella.“ Carlisle dočetl a Esme se znovu naplno rozvzlykala.

Emmet se pomalu natáhl ke svému dárku a rozbalil ho, uvnitř byla kniha Kamasutry a on se rozesmál. Potěšil ho to, a s ním se začal smát i zbytek rodiny. Emmet vytáhl svůj dopis a začal číst:

„Emmete, dlouho jsem přemýšlela, jaký dárek ti dát. Tenhle mi přišel nejlepší, možná už nějakou máš, ale symbolicky mi to přijde nejlepší, ty a Rose to budete potřebovat. Hlavně mi slib, že vždycky zůstaneš tím vysmátým Emmetem, kterého mám tak ráda. Bella“ Emmet se zadíval na knížku a pak řekl: „Tak tuhle ještě nemám!“ a propukl v další záchvat smíchu.

Jasper příliš neotálel a začal rozbalovat dárek, který dostal on, byl zvědavý, co by Bella mohla dát jemu. Pomalu začal vytahovat několik cínových postaviček, byli to vojáčci. Emmet zajásal, můžou si hrát! Jen jsem zavrtěl hlavou. Pak Jasper vytáhl ještě několik věcí, nebyl jsem si jistý, co to bylo. Přešel ke svému dopisu, pomalu ho otevřel a začal číst:

„Jaspere, věř, že vše co se stalo, se stát mělo. Nebýt minulosti, nebyla by přítomnost. A nebýt přítomnosti, neměli bychom budoucnost. Alice o tom jistě něco ví. Vojáčci připomínají minulost, vím, že si s nimi s Emmetem budete hrát, přesto doufám, že uvidíš i jejich skrytý význam. Přítomnost a část budoucnosti máš vždy s sebou – Alice, Carlisle a Esme, Rosalie a Emmet, Edwarda nevyjímaje. Je to tvá rodina a ty bys na ni nikdy neměl zapomínat. Ten zbytek věcí, malý kalendář, klíčky a škrtátko. Všechny tyto věci znázorňují budoucnost, budoucnost, do které jdeš a dojdeš tam, jako každý. Nikdy si neříkej, že za všechno můžeš jen ty. Není to tak! Mám tě ráda, Bella.“

Dočetl a zadíval se po ostatních, význam škrtátka jsem znal jen já. Bell mi to jednou říkala: „To škrtátko znázorňuje sílu a odhodlanost. To pro ni vždy znamenalo. Jedno jí dala matka, prý je to něco jako symbol jejich rodu – silní a nezdolní.“ Vysvětlil jsem mu. Jen přikývl a znovu se zadíval na dárek od Belly.

Svůj dárek jsem nechal nakonec. Hned nahoře byl dopis a tak jsem si ho začal číst:

Milovaný Edwarde,

díky Tobě jsem poznala lásku, poznala jsem, že i lidé jako já, nesmrtelní lidé, mohou najít lásku na věčnost. Něco takového bych ve svém životě nečekala. Myslela jsem, že skončím, jako máma. Opuštěná a sama bez těch, které miluji.

Nyní už vím, že tak to pro mě nikdy nebude. Stále budu obklopena lidmi, které miluji a kteří jak doufám milují mě. Doufám, že mi jednoho dne odpustíš všechno, co jsem udělala a všechno, co jsem neudělala.

Nikdy jsem nikoho nemilovala jako tebe a doufám, že dárek, který je v krabici neodmítneš. Můžeš si za něj tak trochu sám.

S láskou navždy Tvá

Bella

Roztřesenýma rukama, pokud to u upíra jde, jsem pomalu začal zvedat víko z krabice. Odklopil jsem ho a to co jsem spatřil, mi vyrazilo dech, ne že bych ho potřeboval. Leželo tam krásné dokonalé miminko s Bellinýma očima. Natahovalo ke mně ručičky a tak jsem ho opatrně vzal do náruče a začal chovat. Na její dečce byl další malý papírek:

Jsem tvoje dcera, jmenuji se Renesmee a už teď tě mám moc ráda.

Pomalu jsem ji choval a neměl daleko k slzám. Ta holčička byla tak přenádherná, všichni se na ni s láskou dívali a já nemohl odtrhnout pohled. Po chvíli mě však vyrušil Emmetův hlas.

„Hele je tam ještě jeden!“ a podával mi další malý papírek.

Jdi tam, kde to všechno začalo!

Nechápal jsem, jak to je myšleno, kde to začalo??? Přemýšlel jsem. S Bellou to začalo v jejím domě, ale tam jsem byl a je stále opuštěný. Pak jsem si řekl, že to asi souvisí s miminkem v mé náruči a přemýšlel jsem. Došel jsem k závěru, že místo kde vše začalo, je místo, kde jsem se s Bellou miloval a zažil nejkrásnější chvíle. Naše louka.

„Jdu se projít!“ a s těmi slovy jsem se zvedl a i s malou vyrazil k lesu. Běžel jsem a stále dával pozor na malou. Nevypadala, že by jí rychlost nějak vadila. Spokojeně ležela v mé náruči a jemně oddechovala. Byla jako krásný malý andílek. Další andílek mého života.

Doběhl jsem na louku a začal se rozhlížet, nejprve jsem myslel, že jsem to popletl, ale pak jsem v trávě přesně uprostřed louky viděl sedět tu nejkrásnější bytost, mou Bellu. Seděla tam a pohled zavrtávala do země, také jsem si všiml, že už není cítit, tou šílenou podmanivou lidskou vůní. To znamenalo jediné, je z ní upír.

„Bello?“ zeptal jsem se potichu a s nadějí v hlase. Zvedla hlavu a zapřela do mě svůj pohled. Pomalu se zvedla a zůstala stát na místě. Já se k ní začal pomalu přibližovat, a když jsem byl jen kousek od ní, malá natáhla ručičky. Chtěla k mámě.

Bella si ji pomalu vzala a uložila do své náruče. Začala ji hladit po vláskách a já měl volné ruce k tomu, abych ji pomalu objal.

„Miluju Tě, Bello!“ zašeptal jsem jí do ucha a pevně, tak pevně jak to jen s malou šlo, ji objal.

„Já miluji Tebe,“ zašeptala stejně potichu a položila svou hlavu na mou hruď. Byl jsem tak strašně šťastný. Tak moc, že jsem se bál, aby mě mé štěstí neodstřelilo k měsíci.

„Už nikdy nesmíš odejít!“ šeptal jsem dál do jejího ouška. Jen se zasmála a já ji políbil, nejprve na ucho pak dál k tváři a nakonec jsem vyhledal její ústa. Polibek to byl jiný, věděl jsem, že se už dál nemusím bát, že ji zraním, nějak jí ublížím. Líbal jsem ji něžně a vášnivě, přesto jsem se musel kontrolovat, protože malinká byla stále mezi námi.

„Je krásná!“ řekl jsem, když se naše ústa po dlouhé době oddělila.

„Je po tatínkovi,“ usmála se Bella.

„Podle mě je spíš po mamince,“ usmál jsem se taky a pomalu ji začal hladit po krásných bronzových vláskách.

***

Mlčky jsme tam stáli ještě hodnou chvíli, než jsem si uvědomil, že jsou Vánoce a tenhle dárek si pořádně užijí všichni.

„Půjdeme domů?“ zeptal jsem se, ale spíš jen tak, jako aby se neřeklo. Kývla a pomalým krokem se vydala k našemu domu. Ta rychlost mě ubíjela, mohla být rychlejší, už není člověk a já se opravdu těšil na reakci mé (vlastně už naší) rodiny. Popadl jsem ji do náruče a ani přes protesty ji nepouštěl.

***

O chvíli později jsem ji už stavěl na nohy před naším domem. Vzal jsem ji za ruku a pomalu prováděl domovními dveřmi.

„Podívejte, co jsem našel v lese!“ zasmál jsem se a naše rodina zvedla hlavy od dárků, které pro ně moc znamenaly. První se k nám vyřítila Rose a začala horlivě objímat Bellu.

„Děkuju, děkuju, děkuju…“ opakovala stále dokola. Bella ji jednou rukou třela záda a říkala, že nemá vůbec zač. Že si to zaslouží, jako nikdo. Po chvíli se od ní Rose odlepila a zaměřila pohled na malou. „Gratuluju, oběma!“ otočila se i na mě a pak se strhlo naprosté šílenství.

Ani nevím, kdy mi malá přistála v náruči, protože kolem Belly se strhl poprask. Všichni ji objímali a prosili, ať už hlavně nikam neodchází. To jim s úsměvem slíbila a pak se okamžitě ptala, jak se líbily dárky. Byla smutná, že nemohla vidět jejich reakci.

Okamžitě jsme ji ujistili, že krásnější dárky si nikdo ani nepřál a každý ji znova objal. Byla ráda a já mohl konečně říct, že tohle jsou ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!!!

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 10.0/10 (6 votes cast)

Smrtící přitažlivost – 14

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Edward:

Návrat z lovu byl podivný, cítil jsem, jako by se mělo něco stát. Doběhl jsem k Bellině domu a strnul. Přede dveřmi byli stěhováci a nosili krabice a nábytek do přistaveného auta. Nenapadal mě rozumný důvod, proč by Bella nechala dům vyklidit.

Ihned jsem se rozběhl do našeho domu a doufal, že ji tam najdu, třeba s pár zlomeninami, ale najdu. Běžel jsem a věděl, že doma mě dobré zprávy nečekají, nechápal jsem to, ale věděl jsem to, věděl jsem, že se něco stalo.

Doběhl jsem do domu, kde na mě dolehly Carlislovy myšlenky: Dalo se to řešit jinak. Proč to po mě chtěla. Neměl jsem to dovolit. V panice jsem vyběhl do jeho pracovny.

„Carlisle, co se stalo?“ ptal jsem se rychle.

„Synu, je mi to moc líto. Bella…“ větu nedokončil, raději vytáhl malou obálku, na které bylo mé jméno. „Napsala ti dopis.“

„Cože? Carlisle o co jde?“ ptal jsem se zděšeně.

„Přečti si ten dopis,“ vyzval mě a opustil pracovnu. Osiřel jsem, rychlým pohybem jsem roztrhnul obálku a vytáhl dopis. Měl jsem strach, co v něm stojí, přesto jsem četl.

Milovaný Edwarde,

tolik Tě miluji, zároveň však vím, že spolu nemůžeme zůstat. Naše životy jsou jiné a já tě neustále ohrožuji.

Vím přesně, co bys mi na tenhle můj argument řekl a proto to řeším takhle. Zbaběle prchám a nechávám za sebou jen psaní. Prosím vyřiď celé své rodině, že je moc miluji a nikdy, nikdy na ně nezapomenu.

Kdybych nebyla tolik nebezpečná, pro tebe, pro ně… Nikdy bych neváhala, zůstala bych s Vámi i za cenu vlastního života. Jenže já nikdy neuměla riskovat cizí životy, raději riskuji ten svůj.

Slibuji Ti, že se vrátím, jednoho krásného dne se vrátím. Bude ze mě upír a nebudu nebezpečná. Nechci nikoho více ohrožovat.

Miluji Tě a miluji Tvou rodinu, prosím nezapomeň na mě.

S láskou, navždy Tvá

Bella

„Nééééééééééééé!“ zařval jsem zoufale do domu, když jsem dopis dočetl. Jak jen mohla, jak mě mohla nechat samotného, jak mohla odejít a nic mi neříct, bez slůvka rozloučení. Vím, nikdy bych ji nepustil, ale tohle bylo moc. Proč odcházela? Jaký k tomu měla důvod? Co jsem udělal, čím jsem si zasloužil její odchod?

***

Bella:

Napsat těch pár řádků, bylo to nejhorší, co jsem kdy udělala. Milovala jsem ho, jako už nikdy nikoho milovat nebudu, ale musela jsem, musela jsem to ukončit. Carlisle to musel ukončit, nelíbilo se mu to, ale mé dlouhé přesvědčování ho přesvědčilo. Souhlasil a mě spadl kámen ze srdce, až to zadunělo.

Celou jeho rodinu jsem moc milovala a nemohla jsem je dál takhle vystavovat nebezpečí. Carlisle se mě nejednou zeptal, zda se vrátím k Sáře, ale tam já nechtěla a proto jsem ho požádala, zda by jí mohl stále ujišťovat, že jsem tady a v pořádku. Neochotně, ale souhlasil a já mu byla vděčná.

Celá tahle situace pro mě byla těžká a skoro neúnosná, neměla jsem nic, co by mě drželo nad vodou. Nadávala jsem si za to, jak moc velká zrůda jsem, když tohle všechno dovolím, ale nebylo jiné varianty, nebylo. Nebylo! Nesmělo být, přesvědčovala jsem sama sebe…

***

Edward:

Doléhaly na mě stísněné myšlenky ostatních, Carlisle už jim bezpochyby řekl, co se stalo, já však nebyl schopen opustit svůj úkryt. Hned po dočtení dopisu jsem se schoval ve svém pokoji a nechal se unášet pocity zoufalství.

Jak mohla jen tak odejít, nechat mě samotného? Nebyla to právě ona, kdo mi říkal, že už o mě nemůže přijít?

***

Seděl jsem v pokoji a stále vzpomínal a doufal, že je to jen špatný vtip. Dny ubíhaly a já se stále víc mučil. Jak mohla jít?

Jiná otázka mi už v uších ani nezněla, má rodina se sice snažila vrátit mě do jakés takés existence, bohužel já o to nestál. Miloval jsem ji, tolik jsem ji miloval a ona mě opustila. Chabý příslib návratu kdo ví kdy, mi nepřispíval, ba naopak. Mučil jsem se myšlenkou, že ji možná století neuvidím.

***

Dny ubíhaly, měnily se v měsíce, začal jsem chodit na lov, ale jinak jsem byl jen tělem bez duše, bez srdce. Všechno ve mně odešlo s Bellou a já s tím nemohl nic udělat. Bylo to pryč, má podstata odešla.

„No tak, Edwarde!“ oslovila mě Tanya. Ona i se všemi Denalijskými přijeli oslavit Hallowen.

„Nemám náladu Tanyo.“ Odsekl jsem podrážděně, jako už toho dne mnohokrát.

„Nestála za to,“ snažila se mě ukonejšit. Ale netušila, za kolik Bella stála, v jejich myšlenkách byla stále bolest, kterou jí Bella způsobila po té, co ji kousla a stále tam byla i nenávist k ní.

„Tanyo, nevíš, o čem mluvíš, tak mě prosím nechej samotného.“ Požádal jsem ji a dával si velký pozor, abych se nerozkřičel.

„Edwarde, já bych pro tebe byla mnohem lepší.“ Snažila se mě znovu získat, já však nemohl. Věděl jsem, že Bella by mi to nezazlívala, ona ne. Ale co já, mohl bych se sám sobě podívat do očí? Co to melu, o Tanyu jsem nikdy nestál!

„Tanyo, odejdi z mého pokoje, než tě z něj vyhodím zavřenými dveřmi!“ zasyčel jsem a už nebylo pochyb o tom, jak moc mě vytáčí.

„Tohleto trápení ti nic neulehčí, než abys zapomněl a rozdal si to se mnou, tady budeš sedět a trápit se pro holku, co tě nechala?“ ptala se nevěřícně a já nemohl uvěřit tomu, že si myslela, že se s ní vyspím.

„Tanyo vypadni!“ zařval jsem na ni a zvedl se na nohy. Nechápavě se na mě zadívala, ale nakonec mě poslechla. Odešla z mého pokoje a já byl moc rád, v tuhle chvíli jsem byl opravdu ve stavu ji těmi dveřmi prohodit.

***

Dny běžely a já se stále utápěl v zoufalství. Jasper se mi vyhýbal, Alice nenakupovala, Rosalie byla naštvaná a Emmet nevtipkoval.

Několikrát jsem uvažoval o odchodu od rodiny. Takhle je trestat to si nikdo z nich nezasloužil. Jedinou chybou a trhlinou v mém plánu byla Alice, každý můj pokus viděla a rázně ho zatrhla.

Nechal jsem ji, nechtěl jsem svou rodinu trápit ještě víc. Už tak si prožili hodně a přijít ještě o mě, to by tahle rodina nerozdýchala. Už ne!

Dny se vlekly dál v nezměněném rytmu a já zapomínal na čas… Byl jsem jen já a trápení jménem věčnost…

***

Bella:

Dny a měsíce ubíhaly. Věčnost bez Edwarda pro mě už neměla smysl. Ne po tom všem, co jsme prožili. Carlisle slíbil, že mu nepoví nic o našem společném tajemství a já opravdu doufala, že se nikdy nedozví…

Dozví, věděla jsem, že dozví… Sama jsem mu to chtěla říct. Jen jsem nevěděla, jak zareaguje. Byla to má volba a vím, že byla správná. Nemohla jsem jinak. Celá ta situace si to žádala. Tolikrát za tu dobu jsem se chtěla zvednout a celá se zahrabat někde hodně hluboko pod zem, ale nemohla jsem, nevěděla jsem jak na to.

Celý můj další život se zaobíral jen jedinou myšlenkou. Jak bez nich mám dál žít? A kdo ví, jak dlouhý život mě ještě čekal. Bála jsem se, že jsem jim přespříliš ublížila, přesto jsem doufala, že mě přijmou zpět. Zpět… Jak já bych si to přála. Přání, které se nesplní, nebo možná… Kdo ví?

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.0/10 (5 votes cast)

Smrtící přitažlivost – 13

Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srb() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/blg/frontend.php on line 1090 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::get_template() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 647 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_stars() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 683 Deprecated: Non-static method GDSRRender::rating_wait() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/cls/render.php on line 23 Deprecated: Non-static method GDSRRenderT2::render_srt() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /mnt/web-data1/stmivani_eu/public_html/kecka/wp-content/plugins/gd-star-rating/code/t2/render.php on line 688

Bella:

„Alice, proč? Co jsem ti udělala?“ ptala jsem se po sedmi hodinách v obchodech.

„Ale, nic. Jen bych řekla, že potřebujeme ještě boty.“ Zasmála se a táhla mě do dalšího obchodu. My ještě nebyly v žádném obuvnictví? Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Ačkoliv sem už dávno ztratila pojem o místech, kde jsme byly. Pamatuju si jen, že jsme šestkrát odešly do auta, protože jsme měly moc tašek.

„Alice,“ zasténala jsem, když mě posadila na stoličku a hodila po mě nějaké kozačky.

„Jen si je zkus,“ žadonila a koukala jako ublížené štěňátko.

„Nepamatuju se, že bych souhlasila s mučením!“ opáčila jsem jí vztekle.

„Minule se to nepovedlo, tak to teď napravím!“ štěkla stejným tónem.

„Ale za to já nemohla,“ dobře mohla, ale jí to nepřiznám.

„Bello, já opravdu chápu, že tě to tu minule s Tanyou naštvalo, ale prosím, prosím udělej mi radost a buď hodná.“ Žadonila a já nemohla nic než kývnout na souhlas a nasoukat se do deseti různých párů bot. Jakmile se snažila podat mi jedenácté, nahrála jsem mdloby. Svalila se ze židle a zůstala ležet.

„Bello!?!“ vykřikla vyděšeně Alice a já se neudržela. Začala jsem se nehorázně smát. „Bello, to nebylo vtipný!“ pokárala mě ihned Alice.

„Uznávám, nebylo. Jen jsem ti chtěla ukázat, jak za chvíli skončím.“ Dosmála jsem se, ale smích mnou stále otřásal.

„Dobře, pochopila jsem. Pojedeme domů, ale nemysli si, že se z těch nákupů vyvlečeš! Zítra půjdeme znovu.“ Oznámila mi a já se oklepala. Tak tohle mě bude opravdu stát život.

***

Parkovali jsme před domem Cullenových a mě napadlo, že bych měla zajet zkontrolovat svůj domeček, přece jen jsem tam dlouho nebyla. Edward mě snad odveze bez protestů, jen aby s tím neměla problém Alice.

„Jsme doma!“ zavolala do domu Alice.

„Ahoj, lásko!“ popadl mě do náruče Edward a než jsem se rozkoukala, byla jsem nahoře v jeho pokoji.

„Ahoj,“ začala jsem se smát.

„Jak jste si užily nákupy?“ ptal se a já se jen zaksichtila. „Chápu.“

„Co takhle zajít zkontrolovat můj domeček?“ zeptala jsem se a v očích mi zajiskřilo.

„Ten nápad se mi líbí.“ Zasmál se, popadl mě do náruče a odnášel do auta.

„Mně se zas líbí, jak mě všude nosíte, jak kdybych byla šnek.“ Usmála jsem se poťouchle.

„Když ty si oproti nám opravdu šnek.“ Znova se zasmál, ale tentokrát pěkně od plic.

„Kam jdete?“ zeptala se podezíravě Alice, když nás viděla odcházet.

„Jen zkontroluju svůj domeček.“ Odpověděla jsem jí.

„Jestli ji nepřivedeš zpátky!“ namířila prst na Edwarda a ten si mě pořádně přimáčkl k tělu.

„Nechte toho!“ zasmála jsem se. „Jdeme!“

„Dobře, tak jo.“ Sklopila pohled Alice.

„Brzo ji přinesu,“ slíbil jí nakonec Edward a pak se i se mnou vydal k autu. Zlehka mě posadil na sedadlo spolujezdce a společně jsme vyjeli k mému malému domečku.

„Čí je to auto?“ zeptal se mě Edward, když parkoval před mým domem.

„Nemám tušení,“ pokrčila jsem rameny. To auto jsem opravdu nikdy dřív neviděla.

„Ten hnusnej čokl!“ vyplivl najednou Edward a mě došlo, o koho se jedná.

„Asi mě přišel zkontrolovat, mám nápad. Jeď domů a vrať se pro mě za hodinu.“ Pohladila jsem ho po tváři. Zavřel oči a němě přikývl.

„Jen abys věděla… Ten nápad se mi nelíbí!“ zašeptal, když jsem vystupovala z auta.

„Mě taky ne, ale není zbytí.“ Usmála jsem se, otočila se k domu a pomalu se vydala dovnitř.

„Ahoj,“ pozdravil mě Jacob.

„Ahoj, co chceš?“ zeptala jsem se podrážděně.

„Chci s tebou mluvit.“ Zadíval se do země.

„Tak pojď dál,“ usmála jsem se. Chtěla jsem aspoň trochu uvolnit napjatou atmosféru, která byla všude kolem.

„Dík,“ usmál se nervózně a vpochodoval do mého domečku.

„Tak co máš na srdci?“ zeptala jsem se, jakmile jsme se posadili do obýváku.

„To co jste řekli s Cullenovými… Je to pravda, že jsi pro ně jedovatá?“ zeptal se a přitom se nervózně ošíval.

„Jo, je to pravda…“ odpověděla jsem.

„A proč je nějak neotrávíš?“ zeptal se nenávistně.

„No víš, myslím, že každý z nich si zaslouží život.“ Odsekla jsem.

„Jsou to zrůdy!“ štěkl a začal se klepat.

„Měl bys jít Jaku, je mi to líto, ale jdi.“ Ukázala jsem na dveře.

„Ty to nechápeš? To kvůli nim se měním v přerostlého čokla. To oni všechno spískali.“ Začínal se třást stále víc.

„Jacobe, uklidni se prosím ano?“ žádala jsem ho.

„Copak nevidíš, že by ti bylo lépe se mnou?“ ptal se a skutečně se začínal uklidňovat.

„Jacobe, já jsem víc jako oni, než myslíš… Jakmile projdu víc kousnutími, než je zdrávo…“ u posledního slova jsem naznačila uvozovky. „Stane se ze mě upír, jako jsou oni. Proto jsem s nimi, chápeš?“ ptala jsem se.

„Tak se nenechávej kousnout.“ Ozval se smutně.

„Víš já to zas tak neovlivním,“ usmála jsem se. Byl fain, když se zrovna nechoval jako idiot.

„Jak jako neovlivníš?“ zeptal se.

„No koušou oni mě,“ zasmála jsem se.

„Pojď se mnou do La Pusch my tě tam ochráníme.“ Rozhodl rychle.

„Jaku, je to milé, ale ne!“ ohradila jsem se rázně.

„Proč? Kvůli té zablešené pijavici?“ štěkl.

„No zablešenej čokl zavazí jinde!“ ozvalo se ode dveří.

„Tak jo stačilo!“ utnula jsem jejich počínající hádku. „Jaku, děkuji za nabídku, ale neplánuju ji přijmout.“ Usmála jsem se na něj. Pomalu jsem popošla k Edwardovi, objala ho kolem pasu a hlavu si položila na jeho hruď.

„Tak vidím, že sis vybrala!“ prskl znechuceně Jacob a vyběhl z mého domu.

„Jo vybrala,“ usmála jsem se na Edwarda a následně ho políbila. Uvolnil se a polibky mi začal s chutí vracet.

***

„Miluji tě,“ zašeptala jsem do jeho obnažené hrudi po dalším dokonalém sexu.

„Já tebe víc,“ usmál se, přitáhl si mě blíž a políbil mě do vlasů.

„To je sporné,“ zasmála jsem se a víc se uvelebil na jeho hrudi.

„Když myslíš,“ usmál se mi do vlasů. „Donesu ti něco k jídlu, ano?“ S tím vyskočil z postele, navlékl si šortky a vyběhl z pokoje.

O chvíli později se domem rozlehla nádherná vůně a mě zakručelo v břiše, jako na povel byl u mě i s velkým tácem plným jídla.

„Mňami!“ rozzářily se mi očka a hladově jsem se vrhla na jídlo, které ukuchtil.

„To je to tak dobré?“ zeptal se pochybovačně.

„Víš, nejde ani tak o to co vaříš, nebo jak, ale o to s jakou láskou.“ Usmála jsem se a políbila ho na nos.

„Dobře, v tom případě je tohle naprosto dokonalé.“ Zasmál se a znechuceným pohledem si přeměřil další sousto, které jsem si ládovala do úst.

***

V podobném duchu se vznášely celé další dva měsíce a já nemohla uvěřit, že jsem si kdy zasloužila tolik lásky.

Ano, Alice mě občas mučila svými nákupy a Sára mi neustále volala, zda jsem v pořádku, ale já se cítila šťastně a neskutečně spokojeně. Jako bych nic víc nemohla chtít, jako by tohle bylo to jediné, na co můj život čekal.

Byl víkend a Cullenovi až na Carlisle, který musel do práce, odjeli na lovecký výlet. Zavřela jsem se do svého malého domečku a začala dělat průběžný úklid. V koupelně jsem se zastavila nad svými ženskými potřebami a začala počítat.

„Já jsem těhotná!“ zamumlala jsem do ticha domu a naprosto neschopna se hnout, jsem strnula uprostřed pohybu. Jak je možné, že jsem si něčeho takového nevšimla.

Jen představa co všechno se může stát, když je matka přirozený nepřítel upírů a otec upír. Jaký já měla strach, tohle nemohlo dopadnout dobře! Panika vystřídala rozhodnost a já se rozjela rovnou za Carlislem. Bez větších problémů jsem objevila jeho pracovnu a ihned po zaklepání do ní vlítla.

„Carlisle, potřebuju pomoc!“ vyhrkla jsem.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 9.5/10 (2 votes cast)