Edward:
„Isabello!“ vykřiknul jsem za ní a okamžitě stál na nohou. Z vedlejší místnosti se ozval povzdech a Isabella se vrátila.
„Řekla jsem Bello!“ rozčílila se.
„Promiň Bello. Kam si to šla?“ zeptal jsem se.
„Porozhlédnout se po domě. Někde jsem tu nechala notebook. Musím co nejrychleji najít tvou rodinu. Zasloužíš si být s nimi.“ Odpověděla na mou otázku a já byl jako přimražený.
„Měla bys ještě odpočívat.“ Upozornil jsem ji.
„Kdepak! Na jednoho upíra bylo odpočinku až moc!“ nedala se přesvědčit. „A tvá rodina je taky důležitá.“
„Ne tolik jako ty!“
„Máš pravdu! Je mnohem důležitější!“ opáčila mi a já neměl dál sílu se s ní hádat. Proč ji přesvědčovat, když ona to stejně nechce slyšet?
***
„Edwarde?“ koukla na mě. „Je možný, aby dal zase výpověď? Vždyť tam nebyli ani rok?“
„Jak to myslíš?“ nechápal jsem, kam tím míří.
„Na těch stránkách, je, že dal výpověď. Myslím tvého otce.“ Dodala, když viděla, že nevím, o čem to mluví.
„To nevím. Podle Denalijských je někdo pronásledoval.“ Odpověděl jsem jí a přisedl si k ní na sedačku.
Pak, nevím, jak přesně se to stalo. Možná jsme se nechali zlákat blízkostí toho druhého, začali jsme se líbat. Nejprve to byl něžný a pomalý polibek, který se pomalu prohluboval a stával se vášnivějším. Objal jsem ji kolem pasu a přitáhnul si ji blíž. Vůbec se nebránila a do našeho polibku přenesla hru našich jazyků. Jak dokonalý a úžasný ten polibek byl, jako bych na to čekal celou svou existenci. Bohužel náš polibek příliš rychle ukončila a zatvářila se neuvěřitelně provinile.
„Promiň, já nechtěla. Omlouvám se.“ Spěšně se zvedla a chtěla ode mě odejít. Tak to ne, já tě miluju a ty mi budeš utíkat. Tak to ani omylem. Chytil jsem ji za ruku a stáhl ji k sobě.
„Miluji tě, Bello.“ Pošeptal jsem jí ta slova do ucha a ona se na mě zmateně podívala.
„Jak bys mohl?“ zatvářila se nevěřícně.
„Jsi ta nejdokonalejší bytost na světě. Už nikdy bez tebe nedokážu existovat. Ani nevím kdy, nebo jak, ale jsem do tebe zoufale zamilovaný.“ Vyjádřil jsem své city a pozoroval, jak mění výrazy. Nejprve vypadala šokovaně, pak zoufale, šťastně, nevěřícně a nakonec se jí na tváři rozlil blažený úsměv.
Jak moc bych si přál vědět, co se jí právě honilo hlavou. Opravdu si myslela, že by ji nikdo nemohl milovat? Vždyť ona je ta nejúžasnější bytost na světě.
„Taky tě miluju, Edwarde.“ Zašeptala mi do ucha a pak spojila naše rty v dokonalém tanci jednoho polibku.
***
Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli a jen tak se líbali a užívali si přítomnosti toho druhého, když mé ruce začaly obtahovat kontury jejího těla. Ona pod mými doteky tála a jemně vzdychala do mých úst. Bez toho, abychom se od sebe odtrhli, jsem ji vzal do náruče a nesl ji do nejbližší ložnice s postelí.
Nechápal jsem, co to dělám, ovládalo mě něco silnějšího, než byl rozum. Pomalu jsem ji položil do pokrývek a dál ji náruživě líbal. Nejspíš pochopila, kam směřujeme a začala mi sundávat triko. Jakmile bylo dole, začala mou hruď zasypávat polibky. To jsem už nevydržel a poměrně hlasitě vydechl její jméno.
Jen se tomu usmála a pokračovala. Téměř ve stejnou chvíli jsem se ocitl pod ní a ona se zavrtěla na mém nejcitlivějším místečku. Zaúpěl jsem slastí, tohle mi dělat? Vždyť je to mučení. No počkej.
Během chvilky jsem ji stočil pod sebe a začal sundávat její halenku. Začal jsem ji něžně hladit po jejích vystouplých bradavkách a do hry zapojoval i jazyk, rty a zuby. Pod vší tou rozkoší se svíjela a prohýbala v zádech. Pokaždé jsem si ji přitáhnul blíž k sobě. Jako by se jí nelíbilo, co dělám, mě opět přetočila pod sebe a začala si pohrávat s mými kalhotami.
Během chvilky byly dole i s mými spodky. Och… Opět se mi otřela o mé mužství a já několikrát slastně vzdychl. To ji povzbudilo a pomalu jej vzala do svých rukou a začala ho hladit. Tolik rozkoše, na nic nečekala a během další vteřiny jej vzala do úst, jezdila po něm jazykem, zuby. „AAAAch.“ Můj poslední vzdych naplnil místnost. Naposledy jej políbila, nejprve na špičku a potom dál ke kořeni. Pokračovala v líbání mého těla. Na břiše se zastavila, svým jazykem vjela do mého pupíku a já opět zavzdychal. Takhle mě mučit…
Opět jsem si ji přetočil pod sebe a šibalsky se na ni usmál. Jen počkej! Začal jsem ji vášnivě líbat a pomalu sjel svými polibky na její krk a níž k jejím ňadrům, kde jsem se zastavil, líbal je, hladil a laskal. Pod mými dotyky tála a prohýbala se. Vzdychala stále víc a víc. Líbilo se mi přivádět ji pomalu, ale jistě do extáze, jako ona před chvílí mě.
Sjel jsem svými polibky níž na její dokonalé bříško a začal se zbavovat jejích kalhot. Tak nějak mi tam překážely. Sundal jsem je a pomalu začal líbat její nejcitlivější místo, pod mými polibky se několikrát prohnula v zádech a z úst jí vyšly vzdychy s mým jménem.
Na nic jsem nečekal a vešel do ní svým jazykem. Začal jsem s ním v ní pohybovat a ona se začala svíjet ve stejném rytmu. Během dalších několika chvil dospěla ke svému vrcholu a naposledy zasténala mé jméno. Zdálo se, že šťastnější být nemohu. Vrátil jsem se k jejím ústům a znovu jsme se vášnivě líbali.
„Edwarde, prosím!“ zavzdychala do mých úst. Přesně jsem věděl, co chce. Přesto jsem se na ni tázavě podíval. Jen kývla a já to bral jako jasný signál. Jemně jsem oddělil její stehna a opatrně a pomalu do ní vniknul. Tolik slasti jsem nikdy dřív nezažil. Jestli jsem si myslel, že předtím to bylo dokonalé pak teď…
Naše těla se prohýbaly ve stejném dokonalém rytmu, když jsme oba dospěli k vrcholu a slastně naposledy vydechli. Vyčerpaně jsem se na ni sesunul. Objala mě kolem pasu svýma nohama a držela si mě uvnitř sebe. Byl jsem neskonale šťastný. Líbal jsem ji po celém jejím dokonalém obličeji. Oba jsme zrychleně oddechovali a usmívali se.
Najednou se pode mnou zavrtěla a to vyvolalo reakci našich stále ještě spojených těl. Znovu jsme se pomilovali. Jako ten den ještě několikrát. Byl jsem tak šťastný. Tohle už nemohlo nic pokazit.
***
„Asi bychom měli vstát.“ Konstatovala Bella po dalších několika dnech v peřinách. Už jsem se nedivil Emmetovi a Rosalii. Tohle bylo tak dokonalé a jedinečné. Mohl bych tu se svým andělem ležet klidně celé dny a vůbec by mi to nevadilo.
„Asi máš pravdu.“ Řekl jsem sklesle.
„Nějaký smutný.“ Smála se mi.
„Jen trošku, kdyby bylo na mě, zůstal bych tu klidně celou věčnost.“ Usmál jsem se na ni.
„No to klidně můžeš.“ Zasmála se a vyskočila z postele. Vešla do koupelny a pustila sprchu. V mžiku jsem byl u ní.
„Myslel jsem s tebou.“ Vlezl jsem si k ní do sprchy a opět ji začal líbat. Tomu se jen usmála a polibky mi začala vracet.
***
Po několika hodinách jsem se od sebe dokázali odtrhnout a obléct. V koupelně byl nepořádek a strašné mokro. Bella se při pohledu na tu smršť zhrozila.
„Takhle to tu nemůžeme nechat!“ vypadala provinile, jako by za to snad mohla. V mžiku začala uklízet a vytírat mokrou podlahu.
„Jdu uklidit vedle.“ Oznámil jsem jí, protože bych s ní v jedné místnosti nevydržel bez toho, abych se na ni zase vrhnul.
Po chvíli už stála ve dveřích do pokoje a v očích měla toužebné jiskřičky. Přistoupil jsem k ní a políbil ji.
„Tak to ne! Počkej!“ ucukla se mi. „Slíbila jsem, že ti pomůžu najít rodinu.“ Dodala, když viděla můj zjevně smutný obličej.
„To počká!“ zahuhlal jsem a opět ji políbil.
„Houby počká.“ Zasmála se. „Najdeme je, co ty na to.“ Řekla to tak nekompromisně, že jsem jen kývnul na souhlas a ona mě okamžitě odvedla do obývacího pokoje. Položila se na pohovku a já ji mohl jen sledovat.