Edward:
„Edwarde ne! Já se nechci znovu stěhovat!“ kárala mě Alice s Rose v autě, stáli jsme před školou a čekali, kdy se parkoviště trochu zaplní.
„Žádné strachy, sestřičko! Slibuji, žádné ženské.“ Ujišťoval jsem ji a v duchu dodal: Ty kočičky tady mi budou stačit. To přece nejsou ženské, jen malé milé kočičky, navíc určitě přítulné.
„Edwarde Antony Masene Cullene! Jestli se kvůli tobě budeme do týdne stěhovat!“ mířila na mě prstem Rose a vypadala jako rozzuřený býk.
„Buď v klidu, dám si pozor.“ Ujistil jsem ji znovu a vystoupil z auta, během chvilky jsem měl snad tisíc zájemkyň. Celkem mě zaujala jakási Jassika a tak jsem si řekl, že mi zároveň poskytne informace o zbytku ženského pokolení téhle školy.
„Jdeme?“ otázala se mě Alice a táhla mě do jakési kanceláře. Do háje, že já říkal, že s ženskýma tu nic mít nebudu. Ta sekretářka byla kus a podle myšlenek by si dala říct. Mňam!
„Tady ty papíry ať mi podepíší rodiče a tady máte rozvrhy a plánky školy.“ Podala nějaké papíry Emmetovi.
„Děkujeme,“ řekl a odcházel z místnosti, moc jsem chtěl zůstat, ale holky mi to nedovolily. No co stěhování není tak hrozný.
„Tady,“ podal mi dva papíry a pak i s Rose zmizeli za rohem.
„Chovej se slušně,“ napomenula mě naposledy Alice a zamířila na svou hodinu.
„Prosím,“ dodal ještě Jasper a zmizel v druhé chodbě.
Prohlédl jsem si svůj rozvrh a zamířil na svou první hodinu. Měla to být matematika a tak jsem si říkal, že zahájím svůj lov.
„Ahoj,“ mrkl jsem na dívenku v poslední lavici, seděla sama a já si řekl, že bych to měl napravit. „Můžu si přisednout?“
„Posluž si,“ odpověděla a shodila svůj batoh.
„Jmenuji se Edward Cullen, jsem tu nový.“ Začal jsem rozhovor a očekával příval jejích myšlenek.
„Já vím, těší mě. Jsem Bella Swanová,“ odpověděla prostě a dál se věnovala příkladu v sešitě.
„Aha, jo tady se toho asi moc neděje, co?“ pokračoval jsem v nenuceném rozhovoru a nějak mi unikaly její myšlenky, jako by nemyslela.
„Ne, já tu byla do nedávna novinka, takže jsem ráda, že tu jste.“ Řekla bez toho, aby zvedla zrak.
„Aha, a odkud jsi sem přišla?“ ptal jsem se. Jsem přece milej, hodnej a slušnej kluk ne?
„Z katolické školy na Floridě.“ Odpověděla opět bez jediného pohledu mimo sešit. Ještě se mi nestalo, aby mě jedna holka tolik ignorovala. Na druhou stranu mě zaujala katolická škola. Mňami, to bude neviňátko.
„Tak to tady musí být docela změna.“ Pokračoval jsem v hovoru a doufal, že brzy pochytím její myšlenky.
„Jo, to jistě, žádný blbý hábity. Tak jsi to myslel?“ konečně se na mě otočila, ale propalovala mě pohledem. Tak s touhle to bude těžké, ale co… Stojí za to.
„Ne, tak jsem to nemyslel, spíš méně upjatosti.“ Zkusil jsem si ji usmířit.
„Ano, s tím se dá souhlasit.“ Odpověděla, zaklapla sešit a vstala. Ani jsem si nevšimnul, že hodina už skončila. Vypochodovala ze třídy a ani se neohlédla. Bude to těžší, ale já rád dobývání.
„Ahoj, jsem Jass, vidím, že už ses seznámil s naší slečnou prudérní.“ Culila se na mě Jassika z parkoviště a v jejích myšlenkách bylo jen a jen, jak mě líbá. Proč ne, aspoň něco.
„Ahoj, jo seznámil,“ usmál jsem se svůdně a její srdce zrychlilo.
„Nic od ní nečekej,“ pohodila hlavou. „S nikým si nezačíná, je jak jeptiška.“
„Dobře a kdo by si se mnou začal, co myslíš?“ zeptal jsem se a trochu se k ní přitiskl.
„Kdybys chtěl… Dala bych si říct,“ olízla si ret a já musel uznat, že tahle kočička jde rovnou na věc. Tak jo, jak chceš.
„Dobře, budu na to myslet.“ Naklonil jsem se k ní a jemně skousl její ušní lalůček. Jen zalapala po dechu a já se vydal ze třídy. Tak tahle kočička si o to přímo říkala a vypadala solidně.
„Edwarde, to nemyslíš vážně!“ dohonil mě na chodbě Emmet.
„Mám to pod kontrolou, neboj,“ usadil jsem ho rychle.
„Ede, ony tě přetrhnou a nedivil bych se, kdyby tě nakonec spálily.“ Kroutil hlavou Emmet.
„Slíbil jsem, že to nepodělám, tak neboj, žádné stěhování.“ Mávnul jsem rukou a vyrazil na další hodinu.
Zbytek dne uběhl kupodivu klidně a já už i se sourozenci seděl v autě a byl na cestě domů. Tenhle den se však nedal považovat za ztracený. Zjistil jsem, že v celé škole je dalších deset adeptek na rychlovku a dalších deset by si určitě po chvíli dalo říct. No po pravdě, říct by si daly všechny. Dobře, ještě jedna oprava, u jedné bych se musel snažit víc, ale tolik námahy se mi pro trochu sexu vynakládat nechce.
„Jaký byl první den?“ zeptala se ve dveřích Esme.
„Je to škola,“ zaválel očima Emmet a tím zdá se bylo řečeno vše. Vyběhl jsem schody a začal přemýšlet nad taktikou. Tak první by mohla jít Jass, je milá a zdá se, že o to opravdu stojí. Sice to nebude žádné chození, ale já si užiju.
Hned potom jsem začal přemýšlet nad Bellou, dívenkou z katolické školy. Přece jen by bylo hezké, kdybych si jednou slupl na neviňátku, kterým musí být. Katolická škola, tam se asi tohle neučí, mohl bych si ji pěkně vycvičit…
Z mého zamyšlení mě vytrhlo tříštění skla. Vystrčil jsem hlavu ze dveří a na hlavě mi přistála váza.
„Co jsem udělal?“ ptal jsem se rychle.
„Ty ji necháš!“ hrozila mi Alice. „Jednou budeme nejlepší kamarádky a ty mi to nepokazíš!“
„Alice, klid… Nic jí neudělám.“ Odvětil jsem a kroutil nad jejím chováním hlavou.
„Si piš! To ti totiž nedovolím!“ mířila na mě prstem, já jsem se už však rozhodl. To káčátko bude moje…